LENALIDOMID SANDOZ - souhrn údajů a příbalový leták

Sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Lenalidomid Sandoz 5 mg tvrdé tobolky
Lenalidomid Sandoz 10 mg tvrdé tobolky
Lenalidomid Sandoz 15 mg tvrdé tobolky
Lenalidomid Sandoz 25 mg tvrdé tobolky

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna tvrdá tobolka obsahuje lenalidomidum 5 mg.

Pomocná látka se známým účinkem
Jedna tvrdá tobolka obsahuje 66,4 mg laktosy.

Jedna tvrdá tobolka obsahuje lenalidomidum 10 mg.

Pomocná látka se známým účinkem
Jedna tvrdá tobolka obsahuje 132,9 mg laktosy.

Jedna tvrdá tobolka obsahuje lenalidomidum 15 mg.

Pomocná látka se známým účinkem
Jedna tvrdá tobolka obsahuje 199,3 mg laktosy.

Jedna tvrdá tobolka obsahuje lenalidomidum 25 mg.

Pomocná látka se známým účinkem
Jedna tvrdá tobolka obsahuje 332,2 mg laktosy.


Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tvrdá tobolka

5mg tvrdé tobolky:
Neprůhledné bílé tělo a neprůhledné bílé víčko, o délce přibližně 18,0 mm, označená “L9NL” a “5”.

10mg tvrdé tobolky:
Neprůhledné žluté tělo a neprůhledné zelené až světle zelené víčko, o délce přibližně 21,7 mm,
označená “L9NL” a “10”.

15mg tvrdé tobolky:
Neprůhledné bílé tělo a neprůhledné modré až světle modré víčko, o délce přibližně 21,7 mm, označená
“L9NL” a “15”.



25mg tvrdé tobolky:
Neprůhledné bílé tělo a neprůhledné bílé víčko, o délce přibližně 21,7 mm, označená “L9NL” a “25”.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Mnohočetný myelom
Lenalidomid Sandoz je v monoterapii indikován k udržovací léčbě dospělých pacientů s nově
diagnostikovaným mnohočetným myelomem, kteří podstoupili autologní transplantaci kmenových
buněk.

Lenalidomid Sandoz je v kombinované terapii s dexamethasonem, nebo bortezomibem a
dexamethasonem, nebo s melfalanem a prednisonem (viz bod 4.2) indikován k léčbě dospělých pacientů
s dříve neléčeným mnohočetným myelomem, kteří nejsou vhodnými kandidáty k transplantaci.

Lenalidomid Sandoz je v kombinaci s dexamethasonem indikován k léčbě dospělých pacientů s
mnohočetným myelomem, kteří absolvovali alespoň jednu předchozí terapii.

Myelodysplastické syndromy
Lenalidomid Sandoz je v monoterapii indikován k léčbě dospělých pacientů s anémií závislou na
transfuzi, která vznikla v důsledku myelodysplastických syndromů s nízkým rizikem nebo středním
rizikem I. stupně, spojených s cytogenetickou abnormalitou izolované delece 5q v případech, kdy
jsou ostatní léčebné možnosti nedostatečné nebo neadekvátní.

Lymfom z plášťových buněk
Lenalidomid Sandoz je v monoterapii indikován k léčbě dospělých pacientů s relabujícím nebo
refrakterním lymfomem z plášťových buněk (viz body 4.4 a 5.1).

Folikulární lymfom
Lenalidomid Sandoz je v kombinaci s rituximabem (protilátka proti CD20) indikován k léčbě
dospělých pacientů s dříve léčeným folikulárním lymfomem (stupně 1 – 3a).

4.2 Dávkování a způsob podání

Léčba přípravkem Lenalidomid Sandoz má být vedena pod dohledem lékaře se zkušenostmi
s onkologickou léčbou.

Pro všechny indikace popsané níže:
• Dávku je třeba upravovat na základě klinických a laboratorních nálezů (viz bod 4.4)
• Ke zvládnutí trombocytopenie 3. nebo 4. stupně, neutropenie nebo jiné toxicity 3. nebo 4. stupně
vyhodnocené jako související s lenalidomidem se v průběhu léčby a při znovuzahájení léčby
doporučuje úprava dávkování.
• V případě neutropenie má být při léčbě pacienta zváženo použití růstových faktorů.
• Pokud od vynechání dávky uplynulo méně než 12 hodin, pacient může vynechanou dávku
užít. Pokud od vynechání dávky v plánovaném čase uplynulo více než 12 hodin, pacient nesmí
užít vynechanou dávku, ale vezme si další dávku v plánovaný čas následujícího dne.


• Pokud je třeba použít dávku 2,5 mg nebo 7,5 mg, musí se použít přípravek jiného držitele
rozhodnutí o registraci.

Dávkování

Nově diagnostikovaný mnohočetný myelom (NDMM)

Lenalidomid v kombinaci s dexamethasonem až do progrese onemocnění u pacientů, kteří nejsou
vhodnými kandidáty k transplantaci.

Léčba lenalidomidem nesmí začít, pokud je absolutní počet neutrofilů (ANC) < 1,0 × 109/l a/nebo počet
trombocytů je < 50 × 109/l.

Doporučená dávka

Doporučená počáteční dávka lenalidomidu je 25 mg perorálně jednou denně 1. až 21. den opakovaných
28denních cyklů. Doporučená dávka dexamethasonu je 40 mg perorálně jednou denně 1., 8., 15. a 22.
den opakovaných 28denních cyklů. Pacienti mohou v terapii lenalidomidem a dexamethasonem
pokračovat až do progrese onemocnění nebo intolerance.

• Kroky při snižování dávky
Lenalidomida Dexamethasona
Zahajovací dávka 25 mg 40 mg
Dávková hladina -1 20 mg 20 mg
Dávková hladina -2 15 mg 12 mg
Dávková hladina -3 10 mg 8 mg
Dávková hladina -4 5 mg 4 mg
Dávková hladina -5 2,5 mg Neuplatňuje se
ª Snižování dávky může u obou přípravků probíhat nezávisle na sobě
• Trombocytopenie
Pokud počet trombocytů Doporučená léčba
klesne na < 25 x 109/l Po zbytek cyklu se léčba lenalidomidem
zastavíª
se vrátí na ≥ 50 x 109/l Při obnově podávání v dalším cyklu se
dávkování sníží o jednu dávkovou hladinu
ª Pokud po 15. dni cyklu nastane toxicita limitující dávku, podávání lenalidomidu se přeruší minimálně po zbytek stávajícího 28denního cyklu.
• Absolutní počet neutrofilů (ANC) - neutropenie
Pokud ANC Doporučený postupa
poprvé klesne na < 0,5 x 109/l
se vrátí na ≥ 1 x 109/l, pokud je neutropenie
jedinou pozorovanou toxicitou
Přerušení léčby lenalidomidem
Pokračování léčby lenalidomidem na zahajovací
dávce jednou denně
se vrátí na ≥ 0.5 x 109/l, pokud se pozorují na
dávce závislé toxicity s výjimkou neutropenie
Pokračování léčby lenalidomidem na dávkové
hladině -1 jednou denně
při každém následném poklesu na < 0,5 x 109/l
se vrátí na ≥ 0,5 x 109/l
Přerušení léčby lenalidomidem
Pokračování léčby lenalidomidem na
nejbližší nižší dávkové hladině jednou
denně.
a Pokud je neutropenie jedinou toxicitou při jakékoliv dávkové hladině, přidejte, dle uvážení lékaře, faktor stimulující granulocytární kolonie (G-CSF) a
udržte dávkovou hladinu lenalidomidu.


V případě hematologické toxicity může být dávka lenalidomidu znovu nastavena na nejbližší vyšší
dávkovou hladinu (až na počáteční dávku), pokud došlo ke zlepšení funkce kostní dřeně (žádná
hematologická toxicita po dobu alespoň 2 po sobě následujících cyklů: ANC ≥1,5 × 109/l s počtem
trombocytů ≥ 100 × 109/l na začátku nového cyklu).

Lenalidomid v kombinaci s bortezomibem a dexamethasonem následovaný lenalidomidem a
dexamethasonem až do progrese onemocnění u pacientů, kteří nejsou vhodnými kandidáty k
transplantaci.

Iniciální léčba: lenalidomid v kombinaci s bortezomibem a dexamethasonem
Podávání lenalidomidu v kombinaci s bortezomibem a dexamethasonem se nesmí zahájit, pokud je
absolutní počet neutrofilů (ANC) < 1,0 × 109/l a/nebo je počet trombocytů < 50 × 109/l.

Doporučená počáteční dávka lenalidomidu je 25 mg perorálně jednou denně 1. až 14. den každého
21denního cyklu v kombinaci s bortezomibem a dexamethasonem. Bortezomib se podává subkutánní
injekcí (v dávce 1,3 mg/m2 plochy tělesného povrchu) dvakrát týdně 1., 4., 8 a 11. den každého
21denního cyklu. Další informace ohledně dávky, rozpisu podávání a úpravy dávek léčivých přípravků
podávaných s lenalidomidem viz bod 5.1 a příslušný souhrn údajů o přípravku (SmPC).

Doporučuje se až osm 21denních léčebných cyklů (24 týdnů iniciální léčby).

Pokračovací léčba: lenalidomid v kombinaci s dexamethasonem až do progrese
Pokračujte podáváním 25 mg lenalidomidu perorálně jednou denně 1. až 21. den opakovaných
28denních cyklů v kombinaci s dexamethasonem. Léčba má pokračovat až do progrese onemocnění
nebo do výskytu nepřijatelné toxicity.

• Kroky při snižování dávky
Lenalidomida
Počáteční dávka 25 mg
Dávková hladina -1 20 mg
Dávková hladina -2 15 mg
Dávková hladina -3 10 mg
Dávková hladina -4 5 mg
Dávková hladina -5 2,5 mg
a Snížení dávky lze provádět u všech přípravků nezávisle na sobě

• Trombocytopenie
Pokud počet trombocytů Doporučený postup
klesne na < 30 × 109/l
vrátí se na ≥ 50 × 109/l
Přerušení léčby lenalidomidem
Pokračování léčby lenalidomidem při
dávkové hladině -1 jednou denně
při každém následném poklesu na < 30 ×
109/l
vrátí se na ≥ 50 × 109/l
Přerušení léčby lenalidomidem
Pokračování léčby lenalidomidem při nejbližší
nižší dávkové hladině jednou denně

• Absolutní počet neutrofilů (ANC) - neutropenie

Pokud ANC Doporučený postupa


nejprve klesne na < 0,5 × 109/l
vrátí se na ≥ 1 × 109/l, přičemž je neutropenie
jedinou pozorovanou toxicitou
Přerušení léčby lenalidomidem
Pokračování léčby lenalidomidem počáteční
dávkou jednou denně
vrátí se na ≥ 0,5 × 109/l, přičemž jsou
pozorovány jiné na dávce závislé
hematologické toxicity než neutropenie
Pokračování léčby lenalidomidem při
dávkové hladině -1 jednou denně
při každém následném poklesu na < 0,5 × 109/l Přerušení léčby lenalidomidem
vrátí se na ≥ 0,5 × 109/l Pokračování léčby lenalidomidem při
nejbližší nižší dávkové hladině jednou
denně.
a Pokud je neutropenie jedinou toxicitou při jakékoliv dávkové hladině, přidejte, dle uvážení lékaře, faktor stimulující granulocytární kolonie (G-CSF) a
udržte dávkovou hladinu lenalidomidu.

Lenalidomid v kombinaci s melfalanem a prednisonem s následnou udržovací terapií lenalidomidem u
pacientů, kteří nejsou vhodnými kandidáty k transplantaci.

Léčbu lenalidomidem se nesmí zahájit, pokud je ANC < 1,5 × 109/l a/nebo počet trombocytů je < 75 ×
109/l.

Doporučená dávka
Doporučená počáteční dávka lenalidomidu je 10 mg jednou denně perorálně 1. až 21. den opakovaných
28denních cyklů po dobu až 9 cyklů, melfalanu 0,18 mg/kg perorálně 1. až 4. den opakovaných
28denních cyklů, prednisonu 2 mg/kg perorálně 1. až 4. den opakovaných 28denních cyklů. Pacienti,
kteří dokončí 9 cyklů nebo nejsou schopni dokončit kombinovanou terapii kvůli intoleranci, jsou léčeni
lenalidomidem v monoterapii následovně: 10 mg jednou denně perorálně 1. až 21. den opakovaných
28denních cyklů až do progrese onemocnění.

• Kroky při snižování dávky
Lenalidomid Melfalan Prednison
Zahajovací dávka 10 mgª 0,18 mg/kg 2 mg/kg
Dávková hladina -1 7,5 mg 0,14 mg/kg 1 mg/kg
Dávková hladina -2 5 mg 0,10 mg/kg 0,5 mg/kg
Dávková hladina -3 2,5 mg Neuplatňuje se 0,25 mg/kg
ª Pokud je neutropenie při jakékoli dávkové hladině jedinou toxicitou, přidejte faktor stimulující granulocytární kolonie (G-CSF) a udržujte dávkovou
hladinu lenalidomidu.
• Trombocytopenie
Pokud počet trombocytů Doporučená léčba
poprvé klesne na < 25 x 109/l
se vrátí na ≥ 25 x 109/l
Přerušení léčby lenalidomidem
Pokračování léčby lenalidomidem a melfalanen na
dávkové hladině -při každém následném poklesu pod 30 x 109/l
se vrátí na ≥ 30 x 109/l
Přerušení léčby lenalidomidem
Pokračování léčby lenalidomidem na nejbližší nižší
dávkové hladině (dávková hladina -2 nebo -3) jednou
denně.

• Absolutní počet neutrofilů (ANC) - neutropenie
Pokud ANC Doporučený postupa
poprvé poklesne na < 0,5 x 109/lª Přerušení léčby lenalidomidem


se vrátí na ≥ 0,5 x 109/l, pokud je neutropenie
jedinou pozorovanou toxicitou
Pokračování léčby lenalidomidem na
zahajovací dávce jednou denně
se vrátí na ≥ 0,5 x 109/l, pokud se pozorují na
dávce závislé toxicity s výjimkou neutropenie
Pokračování léčby lenalidomidem na
dávkové hladině -1 jednou denně
při každém následném poklesu na < 0,5 x 109/l
se vrátí na ≥ 0,5 x 109/l
Přerušení léčby lenalidomidem
Pokračování léčby lenalidomidem na
nejbližší nižší dávkové hladině
jednou denně.
ªPokud je neutropenie jedinou toxicitou při jakékoliv dávkové hladině, přidejte, dle uvážení lékaře, faktor stimulující granulocytární kolonie (G-CSF) a
udržte dávkovou hladinu lenalidomidu.
Udržovací léčba lenalidomidem u pacientů, kteří podstoupili autologní transplantaci kmenových buněk
(autologous stem cell transplantation – ASCT)

Podávání udržovací dávky lenalidomidu se má zahájit až po patřičné stabilizaci hematologických
parametrů po ASCT u pacientů bez průkazné progrese. Léčba lenalidomidem nesmí začít, pokud je
absolutní počet neutrofilů (ANC) < 1,0 × 109/l, a/nebo počet trombocytů je < 75 × 109/l.

Doporučená dávka
Doporučená počáteční dávka lenalidomidu je 10 mg perorálně jednou denně kontinuálně (v 1. až 28. den
opakovaných 28denních cyklů) podávaná až do progrese onemocnění nebo intolerance. Po 3 cyklech
podávání udržovací dávky lenalidomidu může být dávka, pokud je tolerována, zvýšena na 15 mg
perorálně jednou denně.

• Kroky při snižování dávky
Počáteční dávka (10 mg) Pokud je dávka zvýšena (15 mg)a
Dávková hladina -1 5 mg 10 mg
Dávková hladina -2 5 mg (v 1. až 21. den každých
28 dní)
mg
Dávková hladina -3 Neuplatňuje se 5 mg (v 1. až 21. den každých dní)
Nepodávejte dávku nižší než 5 mg (v 1. až 21. den každých 28 dní)
a Po 3 cyklech podávání udržovací dávky lenalidomidu může být dávka, pokud je tolerována, zvýšena na 15 mg perorálně jednou denně.


• Trombocytopenie
Pokud počet trombocytů Doporučený postup
klesne na < 30 × 109/l Přerušení léčby lenalidomidem
vrátí se na ≥ 30 × 109/l Pokračování léčby lenalidomidem při
dávkové hladině -1 jednou denně
při každém následném poklesu na < 30 × 109/l Přerušení léčby lenalidomidem
vrátí se na ≥ 30 × 109/l Pokračování léčby lenalidomidem při
nejbližší nižší dávkové hladině jednou
denně

• Absolutní počet neutrofilů (ANC) - neutropenie
Pokud ANC Doporučený postupa
klesne na < 0,5 × 109/l Přerušení léčby lenalidomidem
vrátí se na ≥ 0,5 × 109/l Pokračování léčby lenalidomidem při
dávkové hladině -1 jednou denně


při každém následném poklesu na < 0,5 × 109/l Přerušení léčby lenalidomidem
vrátí se na ≥ 0,5 × 109/l Pokračování léčby lenalidomidem při
nejbližší nižší dávkové hladině jednou
denně
a Pokud je neutropenie jedinou toxicitou při jakékoliv dávkové hladině, přidejte, dle uvážení lékaře, faktor stimulující granulocytární kolonie (G-CSF) a
udržte dávkovou hladinu lenalidomidu.
Mnohočetný myelom s alespoň jednou předchozí terapií
Léčba lenalidomidem se nesmí zahájit, pokud je ANC < 1,0 × 109/l a/nebo počet trombocytů < 75 ×
109/l nebo, v závislosti na míře infiltrace kostní dřeně plazmatickými buňkami, počet trombocytů < 30 ×
109/l.

Doporučená dávka
Doporučená počáteční dávka lenalidomidu je 25 mg perorálně jednou denně 1. až 21. den opakovaných
28denních cyklů. Doporučená dávka dexamethasonu je při prvních 4 cyklech léčby 40 mg perorálně
jednou denně 1. až 4., 9. až 12. a 17. až 20. den každého 28denního cyklu a poté se užívá 40 mg jednou
denně 1. až 4. den každého 28denního cyklu. Předepisující lékaři mají pečlivě vyhodnotit, jaká dávka
dexamethasonu se použije, přičemž mají brát v úvahu zdravotní stav a onemocnění pacienta.



• Kroky při snižování dávky
Zahajovací dávka 25 mg
Dávková hladina -1 15 mg
Dávková hladina -2 10 mg
Dávková hladina -3 5 mg

• Trombocytopenie
Pokud počet trombocytů Doporučená léčba
poprvé poklesne na < 30 x 109/l
se vrátí na ≥ 30 x 109/l
Přerušení léčby lenalidomidem
Pokračování léčby lenalidomidem na dávkové
hladině -při každém následném poklesu pod 30 x 109/l
se vrátí na ≥ 30 x 109/l
Přerušení léčby lenalidomidem
Pokračování léčby lenalidomidem na nejbližší nižší
dávkové hladině (dávková hladina -2 nebo -3)
jednou denně. Nepoužívá se dávka nižší než 5 mg
jednou denně.

• Absolutní počet neutrofilů (ANC) - neutropenie
Pokud ANC Doporučený postupa
poprvé poklesne na < 0,5 x 109/l
se vrátí na ≥ 0,5 x 109/l, pokud je neutropenie
jedinou pozorovanou toxicitou
Přerušení léčby lenalidomidem
Pokračování léčby lenalidomidem na
zahajovací dávce jednou denně
se vrátí na ≥ 0,5 x 109/l, pokud se pozorují na
dávce závislé hematologické toxicity kromě
neutropenie
Pokračování léčby lenalidomidem na
dávkové hladině -1 jednou denně
při každém následném poklesu na < 0,5 x 109/l
se vrátí na ≥ 0,5 x 109/l
Přerušení léčby lenalidomidem
Pokračování léčby lenalidomidem na
nejbližší nižší dávkové hladině (dávková
hladina -1,-2 nebo -3) jednou denně.


Nepoužívá se dávka nižší než 5 mg jednou
denně
a Pokud je neutropenie jedinou toxicitou při jakékoliv dávkové hladině, přidejte, dle uvážení lékaře, faktor stimulující granulocytární kolonie (G-CSF) a udržte dávkovou hladinu lenalidomidu.


Myelodysplastické syndromy (MDS)
Léčba lenalidomidem nesmí být zahájena, pokud je ANC < 0,5 × 109/l a/nebo počet trombocytů
< 25 × 109/l.

Doporučená dávka
Doporučená počáteční dávka lenalidomidu je 10 mg perorálně jednou denně 1. až 21. den
opakovaných 28denních cyklů.

• Kroky při snižování dávky
Počáteční dávka 10 mg jednou denně v 1. až 21. den každého 28denního
cyklu
Dávková hladina -1 5 mg jednou denně v 1. až 28. den každého 28denního
cyklu
Dávková hladina -2 2,5 mg jednou denně v 1. až 28. den každého 28denního
cyklu
Dávková hladina -3 2,5 mg obden v 1. až 28. den každého 28denního cyklu

• Trombocytopenie
Pokud počet trombocytů Doporučený postup
klesne na < 25 × 109/l Přerušení léčby lenalidomidem
vrátí se na ≥ 25 × 109/l – < 50 × 109/l, a to
nejméně 2krát za ≥ 7 dní nebo pokud se
počet trombocytů kdykoli vrátí na ≥ 50 ×
109/l
Pokračování léčby lenalidomidem v
nejbližší nižší dávkové hladině (dávková
hladina -1, -2 nebo -3)



• Absolutní počet neutrofilů (ANC) - neutropenie
Pokud ANC Doporučený postup
klesne na < 0,5 × 109/l Přerušení léčby lenalidomidem
vrátí se na ≥ 0,5 × 109/l Pokračování léčby lenalidomidem v nejbližší
nižší dávkové hladině (dávková hladina -1, - nebo -3)

Ukončení léčby lenalidomidem
U pacientů, u kterých nebylo dosaženo alespoň mírné erytroidní odpovědi během 4 měsíců od
zahájení léčby, což se projevuje poklesem potřeby transfuze o 50 % nebo u netransfundovaných
zvýšením hemoglobinu o 1 g/dl, má být léčba lenalidomidem ukončena.


Lymfom z plášťových buněk (MCL)

Doporučená dávka
Doporučená počáteční dávka lenalidomidu je 25 mg perorálně jednou denně 1. až 21.
den opakovaných 28denních cyklů.

• Kroky při snižování dávky
Počáteční dávka 25 mg jednou denně 1. až 21. den každého 28denního
cyklu
Dávková hladina -1 20 mg jednou denně 1. až 21. den každého 28denního
cyklu
Dávková hladina -2 15 mg jednou denně 1. až 21. den každého 28denního
cyklu
Dávková hladina -3 10 mg jednou denně 1. až 21. den každého 28denního
cyklu
Dávková hladina -4 5 mg jednou denně 1. až 21. den každého 28denního
cyklu
Dávková hladina -5 2,5 mg jednou denně 1. až 21. den každého 28denního
cyklu5 mg obden 1. až 21. den každého 28denního cyklu
– V zemích, kde je 2,5 mg tobolka dostupná.

• Trombocytopenie
Pokud počet trombocytů Doporučený postup
klesne na < 50 × 109/l Přerušení léčby lenalidomidem a vyšetření
krevního obrazu nejméně každých 7 dní
vrátí se na ≥ 60 × 109/l Pokračování léčby lenalidomidem v nejbližší
nižší dávkové hladině (dávková hladina -1)
při každém následném poklesu pod 50 ×
109/l
vrátí se na ≥60 × 109/l
Přerušení léčby lenalidomidem a vyšetření
krevního obrazu nejméně každých 7 dní
Pokračování léčby lenalidomidem v
nejbližší nižší dávkové hladině (dávková
hladina -2, -3, -4 nebo -5). Nepodávejte
nižší dávkovou hladinu než -

• Absolutní počet neutrofilů (ANC) - neutropenie
Pokud ANC Doporučený postup
klesne na < 1 × 109/l po dobu minimálně 7 dní Přerušení léčby lenalidomidem a vyšetření


nebo klesne na < 1 × 109/l a je doprovázen
horečkou (tělesná teplota ≥ 38,5 °C) nebo
klesne na < 0,5 × 109/l
krevního obrazu nejméně každých dní

vrátí se na ≥ 1 × 109/l Pokračování léčby lenalidomidem v nejbližší
nižší dávkové hladině (dávková hladina -1)
při každém následném poklesu pod 1 × 109/l
nejméně po dobu 7 dní nebo klesne na < 1 ×
109/l a je doprovázen horečkou (tělesná teplota
≥ 38,5 °C) nebo klesne na < 0,5 × 109/l
vrátí se na ≥1 × 109/l
Přerušení léčby lenalidomidem




Pokračování léčby lenalidomidem v
nejbližší nižší dávkové hladině (dávková
hladina -2, -3,
-4 nebo -5). Nepodávejte nižší dávkovou
hladinu než -5.





Folikulární lymfom (follicular lymphoma, FL)
Léčba lenalidomidem se nesmí zahájit, pokud je ANC < 1 × 109/l a/nebo pokud je počet trombocytů <
50 × 109/l, pakliže nejde o sekundární infiltraci kostní dřeně lymfomem.

Doporučená dávka
Doporučená počáteční dávka lenalidomidu je 20 mg perorálně jednou denně 1. až 21. den
opakovaných 28denních cyklů až po 12 cyklů léčby. Doporučená počáteční dávka rituximabu
je 375 mg/m2 intravenózně (i.v.) každý týden v 1. cyklu (1., 8., 15. a 22. den) a 1. den
každého 28denního cyklu ve 2. až 5. cyklu.

• Kroky při snižování dávky
Počáteční dávka 20 mg jednou denně 1. až 21. den každého 28denního
cyklu
Dávková hladina -1 15 mg jednou denně 1. až 21. den každého 28denního
cyklu
Dávková hladina -2 10 mg jednou denně 1. až 21. den každého 28denního
cyklu
Dávková hladina -3 5 mg jednou denně 1. až 21. den každého 28denního
cyklu

Informace o úpravě dávky v důsledku toxicity rituximabu naleznete v odpovídajícím souhrnu
údajů o přípravku.

• Trombocytopenie
Pokud počet trombocytů Doporučený postup
klesne na < 50 × 109/l Přerušení léčby lenalidomidem a vyšetření
krevního obrazu nejméně každých 7 dní
vrátí se na ≥ 50 × 109/l Pokračování léčby lenalidomidem v nejbližší
nižší dávkové hladině (dávková hladina -1)
při každém následném poklesu pod 30 ×
109/l

vrátí se na ≥ 50 × 109/l
Přerušení léčby lenalidomidem a
vyšetření krevního obrazu nejméně
každých 7 dní
Pokračování léčby lenalidomidem v
nejbližší nižší dávkové hladině (dávková
hladina -2, -3). Nepodávejte nižší
dávkovou hladinu než -3.


• Absolutní počet neutrofilů (ANC) - neutropenie
Pokud ANC Doporučený postupa
klesne na < 1,0 × 109/l po dobu minimálně dní nebo
klesne na < 1,0 × 109/l a je doprovázen
horečkou (tělesná teplota ≥ 38,5 °C) nebo
klesne na < 0,5 × 109/l
Přerušení léčby lenalidomidem a
vyšetření krevního obrazu nejméně
každých 7 dní

vrátí se na ≥ 1,0 × 109/l Pokračování léčby lenalidomidem v nejbližší
nižší dávkové hladině (dávková hladina -1)


při každém následném poklesu pod 1,0 × 109/l nejméně po dobu 7 dní nebo klesne na < 1,0 × 109/l a je
doprovázen horečkou (tělesná teplota ≥ 38,5 °C) nebo klesne na < 0,5 × 109/l
vrátí se na ≥1,0 × 109/l


Přerušení léčby lenalidomidem a vyšetření krevního obrazu nejméně každých 7 dní


Pokračování léčby lenalidomidem v nejbližší nižší dávkové hladině (dávková hladina -2, -3).
Nepodávejte nižší dávkovou hladinu než -3.
a Pokud je neutropenie jedinou toxicitou při jakékoliv dávkové hladině, přidejte, dle uvážení lékaře, faktor stimulující granulocytární kolonie (G-CSF)

Lymfom z plášťových buněk (MCL) nebo Folikulární lymfom (FL)
Syndrom nádorového rozpadu (TLS)
Všem pacientům má být podána profylaktická léčba z důvodu TLS (alopurinol, rasburikáza nebo
ekvivalentní látky dle pokynů lékařského zařízení) a všichni pacienti mají být během prvního týdne
prvního cyklu nebo, pokud je to klinicky indikováno, po delší dobu dobře hydratováni (perorálně). Za
účelem sledování TLS se během prvního cyklu každý týden a podle klinické indikace má provést panel
biochemických vyšetření.
V léčbě lenalidomidem lze pokračovat (udržovací dávkou) u pacientů s laboratorně potvrzeným TLS
nebo klinickým TLS 1. stupně nebo lze, dle uvážení lékaře, snížit dávku o jednu úroveň a pokračovat v
podávání lenalidomidu. Intenzivní intravenózní hydratace a odpovídající léčba podle lokálního standardu
péče se mají provádět, dokud nedojde k úpravě abnormalit elektrolytů. Ke snížení hyperurikemie může
být nutná léčba rasburikázou.

Hospitalizace pacienta záleží na uvážení lékaře.
U pacientů s klinickým TLS 2. až 4. stupně přerušte podávání lenalidomidu a panel biochemických
vyšetření provádějte každý týden nebo podle klinické indikace. Intenzivní intravenózní hydratace
a odpovídající léčba podle lokálního standardu péče se mají provádět, dokud nedojde k úpravě abnormalit
elektrolytů.

Léčba rasburikázou a hospitalizace pacienta záleží na uvážení lékaře. Pokud TLS ustoupí na 0. stupeň,
zahajte, dle uvážení lékaře, podávání lenalidomidu při následující nižší dávce (viz bod 4.4).

Reakce vzplanutí tumoru
V léčbě lenalidomidem lze, podle uvážení lékaře, pokračovat u pacientů s reakcí vzplanutí tumoru (tumor
flare reaction, TFR) 1. nebo 2. stupně bez přerušení nebo úprav. Podle uvážení lékaře lze podávat
nesteroidní antiflogistika (NSAID), kortikosteroidy s omezenou dobou působení a/nebo opioidní
analgetika. U pacientů s TRF 3. nebo 4. stupně se má pozastavit léčba lenalidomidem
a zahájit léčba NSAID, kortikosteroidy a/nebo opioidními analgetiky. Pokud dosáhne TFR ≤ 1. stupně,
znovu zahajte léčbu lenalidomidem na stejné dávkové hladině po zbytek cyklu. Léčba pacientů může být
vedena symptomaticky podle pokynů pro léčbu TRF 1. a 2. stupně (viz bod 4.4).

Všechny indikace
V případě jiných toxicit 3. nebo 4. stupně, u kterých se předpokládá souvislost s lenalidomidem, je
nutné léčbu přerušit a po návratu toxicity na ≤ 2. stupeň obnovit léčbu dle uvážení lékaře v nejbližší
nižší dávkové hladině.

V případě kožní vyrážky 2. nebo 3. stupně je třeba zvážit přerušení nebo ukončení léčby lenalidomidem.
Lenalidomid musí být vysazen v případě angioedému, anafylaktické reakce, vyrážky 4. stupně,
exfoliativní nebo bulózní vyrážky nebo v případě podezření na Stevens-Johnsonův syndrom (SJS),
toxickou epidermální nekrolýzu (TEN) nebo lékovou reakci s eozinofilií a systémovými příznaky
(DRESS) a léčba nesmí být po ukončení z důvodu těchto reakcí obnovena.



Zvláštní populace

Pediatrická populace

Kvůli bezpečnosti se Lenalidomid Sandoz nemá používat u dětí a dospívajících od narození do méně než
18 let (viz bod 5.1).

Starší pacienti
V současnosti dostupné farmakokinetické údaje jsou popsány v bodě 5.2. Lenalidomid byl v klinických
studiích podáván pacientům s mnohočetným myelomem do 91 let, pacientům s myelodysplastickými
syndromy do věku 95 let a pacientům s lymfomem z plášťových buněk do věku 88 let (viz bod 5.1).

U starších pacientů je snížení funkce ledvin pravděpodobnější, proto je třeba při volbě dávky postupovat
opatrně a je vhodné funkci ledvin sledovat.

• Nově diagnostikovaný mnohočetný myelom: pacienti, kteří nejsou vhodnými kandidáty k
transplantaci
Pacienti s nově diagnostikovaným mnohočetným myelomem ve věku nad 75 let mají být před zvážením
léčby důkladně vyšetřeni (viz bod 4.4).

Pro pacienty starší 75 let léčené lenalidomidem v kombinaci s dexamethasonem je počáteční dávka
dexamethasonu 20 mg jednou denně 1., 8., 15. a 22. den opakovaných 28denních léčebných cyklů.

Pro pacienty starší 75 let léčené lenalidomidem v kombinaci s melfalanem a prednisonem není navržena
žádná úprava dávky.

U pacientů s nově diagnostikovaným mnohočetným myelomem ve věku 75 let a starších, kterým byl
podáván lenalidomid, byla vyšší incidence závažných nežádoucích účinků a nežádoucích účinků, které
vedly k ukončení léčby.

Kombinovaná léčba lenalidomidem u pacientů s nově diagnostikovaným mnohočetným myelomem byla
hůře tolerována u pacientů nad 75 let ve srovnání s mladší populací. Tito pacienti ukončili léčbu častěji
kvůli intoleranci (nežádoucí účinky 3. nebo 4. stupně a závažné nežádoucí účinky) ve srovnání s pacienty
do 75 let.

• Mnohočetný myelom: pacienti s alespoň jednou předchozí terapií
Procento pacientů s mnohočetným myelomem ve věku 65 a starších se ve skupinách
lenalidomid/dexamethason a placebo/dexamethason významně nelišilo. Nebyl zjištěn žádný celkový
rozdíl v bezpečnosti a účinnosti mezi těmito pacienty a mladšími pacienty, ale vyšší predispozici u
starších osob nelze vyloučit.

• Myelodysplastické syndromy
U pacientů s myelodysplastickými syndromy léčených lenalidomidem nebyl pozorován žádný celkový
rozdíl v bezpečnosti a účinnosti mezi pacienty ve věku nad 65 let a mladšími pacienty.

• Lymfom z plášťových buněk
U pacientů s lymfomem z plášťových buněk léčených lenalidomidem nebyl pozorován žádný celkový
rozdíl v bezpečnosti a účinnosti mezi pacienty ve věku 65 let a více a pacienty ve věku do 65 let.

• Folikulární lymfom


U pacientů s folikulárním lymfomem léčených lenalidomidem v kombinaci s rituximabem ve věku 65 let
a starších byl celkový výskyt nežádoucích účinků ve srovnání s pacienty do 65 let podobný. Mezi oběma
věkovými skupinami nebyl pozorován celkový rozdíl v účinnosti.

Pacienti s poruchou funkce ledvin
Lenalidomid se vylučuje primárně ledvinami; pacienti s vyšším stupněm poruchy funkce ledvin mohou
léčbu tolerovat hůře (viz bod 4.4). Při volbě dávky je třeba postupovat opatrně, a je doporučeno sledovat
funkci ledvin.

U pacientů s lehkou poruchou funkce ledvin a mnohočetným myelomem, myelodysplastickými
syndromy, lymfomem z plášťových buněk nebo folikulárním lymfomem není potřeba dávku upravovat.
Následující úpravy dávky jsou doporučeny při zahájení léčby a v průběhu léčby pacientů se středně
těžkou nebo těžkou poruchou funkce ledvin nebo v terminálním stadiu onemocnění ledvin. Zkušenosti z
klinických studií fáze 3 s terminálním stadiem onemocnění ledvin (ESRD) (Clcr < 30 ml/min, vyžadující
dialýzu) neexistují.

• Mnohočetný myelom
Renální funkce (CLcr) Úprava dávky

Středně těžká porucha funkce ledvin
(30 ≤ CLcr < 50 ml/min)
10 mg jednou denněTěžká porucha funkce ledvin
(CLcr < 30 ml/min, nevyžaduje dialýzu)
7,5 mg jednou denně15 mg každý druhý den
Terminální stadium onemocnění ledvin (ESRD)
(CLcr < 30 ml/min, vyžaduje dialýzu)
mg jednou denně. Ve dnech dialýzy se dávka
musí podat po dialýze.
Dávku lze po 2 cyklech zvýšit na 15 mg jednou denně, pokud pacient na léčbu nereaguje a léčbu toleruje.
V zemích, kde je 7,5mg tobolka dostupná.
• Myelodysplastické syndromy
Renální funkce (CLcr) Úprava dávky
Středně těžká porucha funkce ledvin
(30 ≤ Clcr < 50 ml/min)
Počáteční
dávka
mg jednou denně
(v 1. až 21. den opakovaných
28denních cyklů)
Dávková
hladina -1*
2,5 mg jednou denně
(v 1. až 28. den opakovaných
28denních cyklů)
Dávková
hladina -2*
2,5 mg obden
(v 1. až 28. den opakovaných
28denních cyklů)
Těžká porucha funkce ledvin
(Clcr < 30 ml/min, nevyžaduje dialýzu)
Počáteční
dávka
2,5 mg jednou denně
(v 1. až 21. den opakovaných
28denních cyklů)
Dávková
hladina -1*
2,5 mg obden
(v 1. až 28. den opakovaných
28denních cyklů)


Dávková
hladina -2*
2,5 mg dvakrát týdně
(v 1. až 28. den opakovaných
28denních cyklů)
Konečné stadium onemocnění ledvin
(ESRD)
(Clcr < 30 ml/min, vyžaduje dialýzu)

Ve dnech, kdy je prováděna
dialýza, je třeba dávku podávat až
po dialýze.
Počáteční
dávka
2,5 mg jednou denně
(v 1. až 21. den opakovaných
28denních cyklů)
Dávková
hladina -1*
2,5 mg obden
(v 1. až 28. den opakovaných
28denních cyklů)
Dávková
hladina -2*
2,5 mg dvakrát týdně
(v 1. až 28. den opakovaných
28denních cyklů)
* Doporučené kroky při snižování dávky během léčby a jejího opětovného zahájení, k léčbě neutropenie nebo trombocytopenie 3. nebo 4. stupně
nebo jiné toxicity 3. nebo 4. stupně vyhodnocené jako spojené s lenalidomidem, jak je popsáno výše.


• Lymfom z plášťových buněk
Renální funkce (CLcr) Úprava dávky
(1. až 21. den opakovaných
28denních cyklů)
Středně těžká porucha funkce ledvin
(30 ≤ Clcr < 50 ml/min)
10 mg jednou denněTěžká porucha funkce ledvin
(Clcr < 30 ml/min, nevyžaduje dialýzu)
7,5 mg jednou denně15 mg obden
Konečné stadium onemocnění ledvin (ESRD)
(Clcr < 30 ml/min, vyžaduje dialýzu)
mg jednou denně. V den
provedení dialýzy se má dávka
podat po dialýze.
Dávku lze po 2 cyklech zvýšit na 15 mg jednou denně, pokud pacient na léčbu nereaguje a léčbu toleruje.
V zemích, kde je 7,5mg tobolka dostupná.
• Folikulární lymfom
Renální funkce (CLcr) Úprava dávky
(1. až 21. den opakovaných
28denních cyklů)
Středně těžká porucha funkce ledvin
(30 ≤ Clcr < 60 ml/min)
10 mg jednou denně1, Těžká porucha funkce ledvin
(Clcr < 30 ml/min, nevyžaduje dialýzu)
Údaje nejsou k dispoziciKonečné stadium onemocnění ledvin (ESRD)
(Clcr < 30 ml/min, vyžaduje dialýzu)
Údaje nejsou k dispozici1 Dávku lze po 2 cyklech zvýšit na 15 mg jednou denně, pokud pacient léčbu toleruje.
V případě snížení dávky za účelem zmírnění neutropenie nebo trombocytopenie 3. nebo 4. stupně nebo jiných toxicit 3. nebo 4. stupně v
souvislosti s podáváním lenalidomidu, nepodávejte u pacientů s počáteční dávkou 10 mg dávky nižší než 5 mg každý druhý den nebo 2,5 mg
jednou denně.
Pacienti s těžkou poruchou funkce ledvin nebo ESRD byli z účasti ve studie vyloučeni.

Po zahájení léčby lenalidomidem má být následující úprava dávky lenalidomidu u pacientů s poruchou
funkce ledvin založena na toleranci léčby individuálního pacienta, jak je popsáno výše.

Pacienti s poruchou funkce jater


U pacientů s poruchou funkce jater nebyl lenalidomid formálně studován a pro tuto skupinu neexistují
specifická dávkovací doporučení.

Způsob podání
Perorální podání.
Tobolky přípravku Lenalidomid Sandoz se mají užívat perorálně přibližně ve stejnou dobu každého dne
dle rozpisu. Tobolky se nesmí otevírat, lámat ani kousat. Tobolky je třeba polykat celé, nejlépe zapít
vodou. Tobolky se mohou užívat s jídlem nebo bez něho.

Pro vyjmutí tobolky z blistru se doporučuje zatlačit pouze na jedné straně, aby se minimalizovalo
riziko deformace nebo rozlomení tobolky.

4.3 Kontraindikace

• Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
• Těhotné ženy.
• Ženy ve fertilním věku, pokud nejsou splněny všechny podmínky Programu prevence početí
(PPP) (viz body 4.4 a 4.6).

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Pokud je lenalidomid podáván v kombinaci s jinými léčivými přípravky, je nutné před zahájením
léčby pročíst příslušný souhrn údajů o přípravku.

Varování před těhotenstvím
Lenalidomid je strukturálně podobný thalidomidu. Thalidomid je známá lidská teratogenní léčivá
látka, která způsobuje těžké život ohrožující vrozené vady. Lenalidomid způsoboval u opic
malformace podobné malformacím popsaným u thalidomidu (viz body 4.6 a 5.3). Pokud je
lenalidomid užíván během těhotenství, teratogenní účinky lenalidomidu se u člověka očekávají.

Všechny pacientky musí splňovat podmínky Programu prevence početí (PPP), pokud není spolehlivý
důkaz o tom, že u pacientky je možnost otěhotnění vyloučena.

Kritéria pro ženu, která nemůže otěhotnět
Pacientka nebo partnerka pacienta-muže je považována za schopnou otěhotnět, pokud nesplňuje
alespoň jedno z následujících kritérií:
• věk ≥ 50 let a přirozená amenorea po dobu ≥ 1 rok (amenorea po protinádorové terapii nebo
během kojení nevylučuje možnost otěhotnění pacientky)
• předčasné selhání vaječníků potvrzené specializovaným gynekologem
• předchozí oboustranná adnexektomie nebo hysterektomie
• genotyp XY, Turnerův syndrom, ageneze dělohy.

Poradenství
U žen ve fertilním věku je lenalidomid kontraindikován, pokud nejsou splněna všechna
následující kritéria:
• žena si je vědoma očekávaného teratogenního rizika pro nenarozené dítě.
• žena chápe nutnost účinné antikoncepce praktikované bez přerušení nejméně po 4 týdny před
začátkem léčby, po celou dobu během ní a nejméně 4 týdny po jejím ukončení.


• i když má fertilní žena amenoreu, musí používat účinnou antikoncepci.
• žena musí být schopna dodržovat účinná antikoncepční opatření.
• žena je informována a je si vědoma potenciálních následků těhotenství a nutnosti rychle
informovat lékaře, pokud hrozí riziko těhotenství.
• žena chápe nutnost zahájení léčby hned po vydání lenalidomidu, kterému předchází negativní
těhotenský test.
• žena chápe nutnost a je ochotna absolvovat těhotenské testy nejméně každé 4 týdny, kromě
případů potvrzené sterilizace podvazem vejcovodů.
• žena potvrdí, že si je vědoma rizik a nutných bezpečnostních opatření spojených s užíváním
lenalidomidu.

U mužů užívajících lenalidomid farmakokinetická data ukázala, že lenalidomid je během léčby
přítomen ve spermatu v extrémně malých množstvích a u zdravých dobrovolníků je 3 dny po ukončení
užívání látky ve spermatu nedetekovatelný (viz bod 5.2). Z preventivních důvodů, a s ohledem na zvláštní
populace s prodlouženou dobou eliminace, např. s poruchou funkce ledvin, musí všichni muži
užívající lenalidomid splňovat následující podmínky:
• být si vědomi očekávaného teratogenního rizika při pohlavním styku s těhotnou ženou nebo se
ženou, která může otěhotnět.
• chápat nutnost používání kondomu, pokud mají pohlavní styk s těhotnou ženou nebo se ženou,
která může otěhotnět a nepoužívá účinnou antikoncepci (i v případech, kdy muž podstoupil
vasektomii), během léčby a po dobu nejméně 7 dní po přerušení a/nebo ukončení léčby.
• být si vědomi, že je nutné okamžitě informovat ošetřujícího lékaře, pokud jejich partnerka
otěhotní v období, kdy užívají přípravek Lenalidomid Sandoz, nebo krátce poté, co přestanou
užívat přípravek Lenalidomid Sandoz, a že se doporučuje vyšetření partnerky u lékaře se
specializací nebo zkušenostmi v teratologii ke zhodnocení a dalšímu doporučení.

Předepisující lékař musí u žen, které mohou otěhotnět, zajistit, že:

• Pacientka dodržuje podmínky Programu prevence početí (PPP) a potvrdila, že je schopna jim
dostatečně porozumět.
• Pacientka uzná výše uvedené podmínky.

Antikoncepce
Ženy, které mohou otěhotnět, musí používat alespoň jednu účinnou metodu antikoncepce po nejméně týdny před léčbou, během ní a nejméně 4 týdny po léčbě lenalidomidem, a také po dobu případného
přerušení léčby, pokud se nezavážou k absolutní a trvalé pohlavní abstinenci, kterou musí každý měsíc
potvrdit. Pokud pacientka nepoužívá účinnou antikoncepci, musí být odkázána ke specializovanému
lékaři, který jí s výběrem antikoncepční metody poradí, aby antikoncepce mohla být nasazena.

Vhodné metody antikoncepce například jsou:
• implantát
• nitroděložní tělísko uvolňující levonorgestrel
• postupně se uvolňující depozit medroxyprogesteron-acetátu
• sterilizace podvazem vejcovodů
• pohlavní styk pouze s mužem po vasektomii; vasektomie musí být potvrzena dvěma negativními
testy spermatu
• antikoncepční tablety inhibující ovulaci obsahující pouze progesteron (tj. desogestrel)



Vzhledem ke zvýšenému riziku žilní tromboembolie u pacientek s mnohočetným myelomem
užívajících lenalidomid v rámci kombinované terapie, a v menší míře u pacientek s mnohočetným
myelomem, s myelodysplastickými syndromy a lymfomem z plášťových buněk užívajících
lenalidomid v monoterapii, se kombinovaná perorální antikoncepce nedoporučuje (viz také bod 4.5).
Pokud pacientka v současnosti používá kombinovanou perorální antikoncepci, je třeba přejít na
některou z účinných antikoncepčních metod uvedených výše. Riziko žilní tromboembolie trvá po dobu
až 6 týdnů po vysazení kombinované perorální antikoncepce. Účinnost steroidních antikoncepčních
přípravků může být během současného podávání dexamethasonu snížena (viz bod 4.5).

Implantáty a nitroděložní tělíska uvolňující levonorgestrel jsou spojeny se zvýšeným rizikem infekce
v době zavedení a nepravidelného vaginálního krvácení. Je třeba zvážit profylaktické podávání
antibiotik, zvláště u pacientek s neutropenií.

Nitroděložní tělíska uvolňující měď se obecně nedoporučují vzhledem k potenciálnímu riziku infekce
v době zavedení a nadměrné ztrátě menstruační krve, která může způsobit komplikace u pacientek
trpících neutropenií nebo trombocytopenií.

Těhotenské testy
V souladu s místní praxí je třeba zajistit provádění těhotenských testů s minimální citlivostí 25 mIU/ml
pod dohledem lékaře u žen, které mohou otěhotnět, jak je uvedeno níže. Tento požadavek
se týká i žen ve fertilním věku, které praktikují absolutní a trvalou pohlavní abstinenci. Je ideální,
aby byl ve stejný den proveden těhotenský test a lék předepsán i vydán. Vydání lenalidomidu ženám,
které mohou otěhotnět, se má provést během 7 dnů od předepsání.

Před začátkem léčby
Je třeba provést těhotenský test pod lékařským dohledem při návštěvě lékaře, kdy je lenalidomid
předepsán, nebo ve 3 dnech předcházejících návštěvě u předepisujícího lékaře – poté, co pacientka
používá účinnou antikoncepci přinejmenším 4 týdny. Test musí potvrdit, že pacientka není při
zahájení léčby lenalidomidem těhotná.

Následné kontroly a konec léčby
Těhotenský test pod lékařským dohledem musí být opakován nejméně každé 4 týdny včetně nejméně týdnů po ukončení léčby, kromě případů potvrzené sterilizace podvazem vejcovodů. Tyto testy je třeba
provést
v den předepsání přípravku nebo během 3 dnů před návštěvou předepisujícího lékaře.

Další opatření
Pacienti musí být poučeni, aby nikdy tento léčivý přípravek nedávali jiným osobám a nepoužité
tobolky vrátili na konci léčby do lékárny, za účelem bezpečné likvidace.

Pacienti nesmí darovat krev během terapie a nejméně 7 dní po vysazení lenalidomidu.

Zdravotničtí pracovníci a ošetřující personál musí při manipulaci s blistrem nebo tobolkou používat
jednorázové rukavice. Ženy, které jsou těhotné, nebo mají podezření, že by mohly být těhotné, nesmí s
blistrem ani tobolkou manipulovat (viz bod 6.6).

Vzdělávací materiály, omezení týkající se preskripce a výdeje


Držitel rozhodnutí o registraci poskytne lékařům edukační materiály, aby posílil varování o očekávané
teratogenitě lenalidomidu. Materiály obsahují rady ohledně antikoncepce před začátkem terapie a poučení
o nutnosti provádění těhotenských testů. Předepisující lékař musí informovat pacienty, muže i ženy, o
očekávaném teratogenním riziku a přísných antikoncepčních opatřeních uvedených v Programu prevence
početí a poskytnout pacientům příslušné edukační materiály pro pacienty, kartu pacienta a/nebo
odpovídající pomůcky v souladu se zavedeným národním systémem karet pacientů. Ve spolupráci s
jednotlivými příslušnými národními orgány byla zavedena národní kontrolovaná distribuce. Tento
kontrolovaný distribuční systém zahrnuje použití karet pacienta a/nebo obdobného nástroje pro kontrolu
preskripce a/nebo výdeje a shromažďování podrobných údajů vztahujících se k indikaci za účelem
pečlivého sledování off-label použití na území státu. V ideálním případě se má těhotenský test, vydání
lékařského předpisu a výdej léku uskutečnit v jeden den. Vydání lenalidomidu ženám ve fertilním věku je
třeba provést do 7 dnů od preskripce, v návaznosti na negativní výsledek
těhotenského testu provedeného pod lékařským dohledem. Ženám, které mohou otěhotnět, může být
předepsán na maximální dobu 4 týdnů léčby podle schválených dávkovacích režimů pro dané indikace
(viz bod 4.2) a všem ostatním pacientům na maximální dobu 12 týdnů léčby.

Jiná zvláštní upozornění a opatření pro použití

Infarkt myokardu
U pacientů užívajících lenalidomid byl popsán infarkt myokardu, zejména u pacientů se známými
rizikovými faktory a v průběhu prvních 12 měsíců při použití v kombinaci s dexamethasonem.
Pacienti se známými rizikovými faktory - včetně dříve prodělané trombózy - mají být důkladně
sledováni a má být zajištěna minimalizace všech modifikovatelných rizikových faktorů
(např. kouření, hypertenze, hyperlipidemie).

Žilní a tepenné tromboembolické příhody
U pacientů s mnohočetným myelomem je léčba kombinací lenalidomidu s dexamethasonem spojena se
zvýšeným rizikem žilní tromboembolie (především hluboké žilní trombózy a plicní embolie). Riziko žilní
tromboembolie bylo zaznamenáno v menší míře u lenalidomidu v kombinované terapii s melfalanem a
prednisonem.

U pacientů s mnohočetným myelomem, myelodysplastickými syndromy a lymfomem z plášťových
buněk byla monoterapie lenalidomidem spojena s nižším rizikem žilní tromboembolie (především
hluboké žilní trombózy a plicní embolie) než u pacientů s mnohočetným myelomem léčených
lenalidomidem v kombinované terapii (viz body 4.5 a 4.8).

U pacientů s mnohočetným myelomem je léčba kombinací lenalidomidu s dexamethasonem spojena
se zvýšeným rizikem tepenné tromboembolie (především infarkt myokardu a cerebrovaskulární
příhody) a v menší míře byla zaznamenána u lenalidomidu v kombinované terapii s melfalanem a
prednisonem. Riziko tepenné tromboembolie je nižší u pacientů s mnohočetným myelomem léčených
monoterapií lenalidomidem než u pacientů s mnohočetným myelomem léčených lenalidomidem v
kombinované terapii.

Pacienti se známými rizikovými faktory souvisejícími s tromboembolií – včetně dříve prodělané
trombózy – mají tedy být důkladně sledováni. Má být zajištěna snaha o minimalizaci všech
modifikovatelných rizikových faktorů (např. kouření, hypertenze, hyperlipidemie). Současné podávání
přípravků podporujících erytropoezu nebo předchozí tromboembolické příhody v anamnéze mohou u
těchto pacientů také zvýšit riziko trombózy. Přípravky podporující erytropoezu nebo jiné přípravky,


které mohou zvýšit riziko trombózy (například hormonální substituční terapie), je proto u pacientů s
mnohočetným myelomem užívajících lenalidomid s dexamethasonem třeba používat se zvýšenou
opatrností. Při koncentraci hemoglobinu vyšší než 12 g/dl má být používání přípravků podporujících
erytropoezu přerušeno.

Pacientům a lékařům se doporučuje sledovat možné známky a příznaky tromboembolie. Pacienty je třeba
poučit, aby vyhledali lékařskou pomoc, pokud se u nich vyskytnou příznaky jako dušnost,
bolesti na hrudi a otok horních nebo dolních končetin. Doporučuje se profylaktické podávání
antitrombotik, a to zvláště u pacientů s dalšími rizikovými trombotickými faktory. O profylaktickém
nasazení antitrombotik má být rozhodnuto po pečlivém zhodnocení základních rizikových
faktorů u jednotlivých pacientů.

Pokud se u pacienta vyskytne jakákoli tromboembolická příhoda, musí být léčba přerušena a musí být
zahájena standardní antikoagulační terapie. Poté, co je pacient antikoagulační léčbou stabilizován a
veškeré komplikace tromboembolické příhody jsou zvládnuty, může na základě vyhodnocení přínosů a
rizik být léčba lenalidomidem opět zahájena v původním dávkování. V průběhu léčby
lenalidomidem má pacient pokračovat v antikoagulační terapii.

Plicní hypertenze
U pacientů léčených lenalidomidem byly hlášeny případy plicní hypertenze, z nichž některé byly fatální.
Před zahájením léčby lenalidomidem a v jejím průběhu je nutné vyhodnotit stav pacienta z hlediska
výskytu známek a příznaků základního kardiopulmonálního onemocnění.

Neutropenie a trombocytopenie
Hlavními toxicitami limitujícími dávky lenalidomidu jsou neutropenie a trombocytopenie. Před léčbou
je třeba stanovit úplný krevní obraz, včetně počtu leukocytů a diferenciálního počtu, počtu trombocytů,
množství hemoglobinu a hematokritu. Tyto testy je třeba opakovat jednou týdně prvních 8 týdnů léčby
lenalidomidem, a později jednou měsíčně, kvůli sledování cytopenií. U pacientů s lymfomem z
plášťových buněk má být režim sledování každé 2 týdny ve 3. a 4. cyklu a následně na začátku každého
cyklu. U folikulárního lymfomu by monitorovací schéma mělo být jednou týdně po dobu prvních 3 týdnů
cyklu 1 (28 dnů), každé 2 týdny během cyklu 2 až 4 a poté na začátku každého cyklu.
Může být nutné snížit dávku a/nebo podávání přerušit (viz bod 4.2).

V případě neutropenie má lékař zvážit použití růstových faktorů k léčbě pacienta. Pacienty je třeba
poučit, aby bezodkladně hlásili případy výskytu febrilií.
Pacientům a lékařům se doporučuje sledovat možné známky a příznaky krvácení, včetně petechií
a epistaxe, zvláště u pacientů, kterým se souběžně podává medikace, která je schopna vyvolat krvácení
(viz bod 4.8 Hemoragické poruchy).
Při současném podávání lenalidomidu s jinými myelosupresivy je třeba postupovat opatrně.

• Nově diagnostikovaný mnohočetný myelom: pacienti, kteří podstoupili ASCT, léčení udržovací
dávkou lenalidomidu
Mezi nežádoucí účinky ve studii CALGB 100104 patřily příhody následující po podání vysoké dávky
melfalanu a ASCT (HDM/ASCT), jakož i příhody z období udržovací léčby. Druhá analýza odhalila
příhody, k nimž došlo po zahájení udržovací léčby. Ve studii IFM 2005-02 byly nežádoucí účinky
pouze v období udržovací léčby.

Ve 2 studiích hodnotících užívání udržovací dávky lenalidomidu u pacientů s NDMM, kteří podstoupili
ASCT, byla ve skupinách léčených udržovací dávkou lenalidomidu celkově zaznamenána


neutropenie 4. stupně ve vyšší míře v porovnání s placebem v udržovací léčbě (v uvedeném pořadí
32,1 % vs. 26,7 % [16,1 % vs. 1,8 % po zahájení udržovací léčby] ve studii CALGB 100104 a 16,4 %
vs. 0,7 % ve studii IFM 2005-02). Nežádoucí účinky související s léčbou v podobě neutropenie, které
vedly k ukončení léčby lenalidomidem, byly hlášeny u 2,2 % pacientů ve studii CALGB 100104 a 2,4 %
pacientů ve studii IFM 2005-02. V obou studiích byla febrilní neutropenie 4. stupně hlášena s
obdobnou četností ve skupinách léčených udržovací dávkou lenalidomidu v porovnání se skupinami
léčenými placebem v udržovací léčbě (v uvedeném pořadí 0,4 % vs. 0,5 % [0,4 % vs. 0,5 % po
zahájení udržovací léčby] ve studii CALGB 100104 a 0,3 % vs. 0 % ve studii IFM 2005-02). Pacienty
je třeba poučit, aby bezodkladně hlásili případy výskytu febrilií, může být potřebné přerušení léčby
a/nebo snížení dávky (viz bod 4.2).

Ve studiích hodnotících udržovací dávku lenalidomidu u pacientů s NDMM, kteří podstoupili ASCT,
byla trombocytopenie 3. nebo 4. stupně hlášena s vyšší četností ve skupinách léčených udržovací dávkou
lenalidomidu v porovnání se skupinami léčenými placebem v udržovací léčbě (v uvedeném pořadí 37,5 %
vs. 30,3 % [17,9 % vs. 4,1 % po zahájení udržovací léčby] ve studii CALGB 100104 a 13,0 % vs. 2,9 %
ve studii IFM 2005-02). Pacientům a lékařům se doporučuje sledovat možné známky a příznaky krvácení,
včetně petechií a epistaxe, zvláště u pacientů, kterým se souběžně podává
medikace, která je schopna vyvolat krvácení (viz bod 4.8 Hemoragické poruchy).

• Nově diagnostikovaný mnohočetný myelom: pacienti, kteří nejsou vhodnými kandidáty k
transplantaci, léčení lenalidomidem v kombinaci s bortezomibem a dexamethasonem

Ve studii SWOG S0777 byla ve skupině léčené lenalidomidem v kombinaci s bortezomibem
a dexamethasonem (RVd) pozorována neutropenie 4. stupně méně často než v kontrolní skupině Rd
(2,7 % oproti 5,9 %). Febrilní neutropenie 4. stupně byla hlášena ve skupině RVd i Rd s obdobnou
četností (0,0 % oproti 0,4 %). Pacienti musí být poučeni, aby bezodkladně hlásili výskyt febrilních
epizod; může být nutné přerušení léčby a/nebo snížení dávky (viz bod 4.2).

Trombocytopenie 3. nebo 4. stupně byla pozorována s vyšší četností ve skupině RVd ve srovnání
s kontrolní skupinou Rd (17,2 % oproti 9,4 %).

• Nově diagnostikovaný mnohočetný myelom: pacienti, kteří nejsou vhodnými kandidáty k
transplantaci, léčení lenalidomidem v kombinaci s nízkou dávkou dexamethasonu
Ve skupině léčené lenalidomidem v kombinaci s nízkou dávkou dexamethasonu byla zaznamenána
neutropenie 4. stupně v menší míře než v kontrolní skupině (8,5 % u Rd [kontinuální léčba] a Rd18
[léčba po dobu 18 čtyřtýdenních cyklů] v porovnání s 15 % ve skupině melfalan/prednison/thalidomid,
viz bod 4.8). Epizody febrilní neutropenie 4. stupně byly konzistentní s kontrolní skupinou (0,6 %
v Rd a Rd18 pacienti léčení kombinací lenalidomid/dexamethason v porovnání s 0,7 % ve skupině
melfalan/prednison/thalidomid, viz bod 4.8).

Trombocytopenie 3. a 4. stupně byla hlášena v menším rozsahu u skupin Rd a Rd18 než v kontrolní
skupině (8,1 % vs 11,1 %, v uvedeném pořadí).

• Nově diagnostikovaný mnohočetný myelom: pacienti, kteří nejsou vhodnými kandidáty k
transplantaci, léčení lenalidomidem v kombinaci s melfalanem a prednisonem

Kombinace lenalidomidu s melfalanem a prednisonem v klinických studiích u pacientů s nově
diagnostikovaným mnohočetným myelomem je spojena s vyšším výskytem neutropenie 4. stupně


(34,1 % u pacientů léčených melfalanem, prednisonem a lenalidomidem a následně lenalidomidem
[MPR+R] a pacientů léčených melfalanem, prednisonem a lenalidomidem a následně placebem [MPR+p]
v porovnání se 7,8 % u pacientů MPp+p; viz bod 4.8). Nepravidelně byly pozorovány epizody febrilní
neutropenie 4. stupně (1,7 % u pacientů léčených MPR+R/MPR+p v porovnání s 0,0 % u pacientů
léčených MPp+p; viz bod 4.8).

Kombinace lenalidomidu s melfalanem a prednisonem u pacientů s mnohočetným myelomem je
spojena s vyšším výskytem trombocytopenie 3. a 4. stupně (40,4 % u pacientů léčených MPR+R/MPR+p,
v porovnání s 13,7 % u pacientů léčených MPp+p; viz bod 4.8).

• Mnohočetný myelom: pacienti s alespoň jednou předchozí terapií

Kombinace lenalidomidu s dexamethasonem u pacientů s mnohočetným myelomem s alespoň jednou
předchozí terapií je spojena s vyšším výskytem neutropenie 4. stupně (5,1 % u pacientů léčených
lenalidomidem/dexamethasonem, v porovnání s 0,6 % u pacientů užívajících placebo/dexamethason;
viz bod 4.8). Zřídka byly pozorovány případy febrilní neutropenie 4. stupně (0,6 % u pacientů
léčených lenalidomidem/dexamethasonem oproti 0,0 % u pacientů užívajících placebo/dexamethason;
viz bod 4.8).

Kombinace lenalidomidu s dexamethasonem u pacientů s mnohočetným myelomem je spojena
s vyšším výskytem trombocytopenie 3. a 4. stupně (9,9 % a 1,4 % u pacientů léčených
lenalidomidem/dexamethasonem, v porovnání s 2,3 % a 0,0 % u pacientů užívajících
placebo/dexamethason; viz bod 4.8).

• Myelodysplastické syndromy

Léčba lenalidomidem je u pacientů s myelodysplastickými syndromy spojena s vyšší incidencí
trombocytopenie a neutropenie 3. a 4. stupně v porovnání s pacienty, kterým bylo podáváno placebo
(viz bod 4.8).

• Lymfom z plášťových buněk

Léčba lenalidomidem je u pacientů s lymfomem z plášťových buněk spojena s vyšší incidencí
neutropenie 3. a 4. stupně v porovnání s pacienty z kontrolního ramene (viz bod 4.8).

• Folikulární lymfom

Kombinace lenalidomidu s rituximabem u pacientů s folikulárním lymfomem je spojena s vyšším
výskytem neutropenie stupně 3 nebo 4 ve srovnání s pacienty v rameni s placebem/rituximabem. Febrilní
neutropenie a trombocytopenie stupně 3 nebo 4 byly častěji pozorovány v rameni lenalidomid /rituximab
(viz bod 4.8).

Poruchy štítné žlázy
Byly hlášeny případy hypotyreózy a hypertyreózy. Před začátkem léčby se doporučuje optimalizovat
kontrolu komorbidních onemocnění ovlivňujících funkce štítné žlázy. Doporučuje se počáteční a
průběžné sledování funkce štítné žlázy.

Periferní neuropatie


Lenalidomid je strukturálně podobný thalidomidu, o němž je známo, že způsobuje těžkou periferní
neuropatii. V souvislosti s užíváním lenalidomidu v kombinaci s dexamethasonem nebo melfalanem a
prednisonem nebo s monoterapií lenalidomidem nebo s dlouhodobým užíváním lenalidomidu k léčbě
nově diagnostikovaného mnohočetného myelomu nedošlo ke zvýšení výskytu periferní neuropatie.

Lenalidomid v kombinaci s intravenózně podávaným bortezomibem a dexamethasonem je u pacientů s
mnohočetným myelomem spojován s vyšší četností periferní neuropatie. Četnost byla nižší, pokud byl
bortezomib podán subkutánně. Další informace viz bod 4.8 a SmPC bortezomibu.

Reakce vzplanutí tumoru a syndrom nádorového rozpadu
Lenalidomid má antineoplastickou aktivitu, proto se mohou objevit komplikace syndromu nádorového
rozpadu (tumour lysis syndrome, TLS). Byly hlášeny případy TLS a reakce vzplanutí tumoru (tumour
flare reaction, TFR), včetně fatálních případů (viz bod 4.8).
Riziko vzniku TLS a TFR je u pacientů s vysokým nádorovým zatížením před započetím léčby. K
zahájení léčby lenalidomidem u těchto pacientů se má přistupovat s opatrností.
Tyto pacienty je třeba pozorně sledovat, zejména během prvního cyklu léčby nebo při zvyšování
dávky, a přijmout příslušná opatření.

• Lymfom z plášťových buněk
Doporučuje se pečlivé sledování a hodnocení z důvodu rizika výskytu TFR. U pacientů s vysokým
mezinárodním prognostickým indexem pro lymfom z plášťových buněk (MIPI) v době diagnózy nebo se
zasaženými lymfatickými uzlinami (bulky disease) před zahájením léčby (minimálně jedna léze
s nejdelším průměrem ≥ 7 cm) může být riziko TFR. Reakce vzplanutí tumoru může napodobovat
progresi onemocnění. Pacienti ve studiích MCL-002 a MCL-001, kteří prodělali TFR 1. a 2. stupně, byli
léčeni kortikosteroidy, NSAID a/nebo opioidními analgetiky ke zmírnění symptomů TFR.
K terapeutickým opatřením TFR se má přistoupit po pečlivém zhodnocení klinického stavu každého
jednotlivého pacienta (viz body 4.2 a 4.8).

• Folikulární lymfom
Doporučuje se pečlivé monitorování a hodnocení TFR. Vzplanutí tumoru může napodobovat PD.
Pacienti, u kterých došlo k TFR stupně 1 a 2, byli za účelem léčby symptomů TFR léčeni kortikosteroidy,
NSAID nebo narkotickými analgetiky. Rozhodnutí o přijetí terapeutických opatření pro TFR by mělo být
učiněno po pečlivém klinickém posouzení konkrétního pacienta (viz body 4.2 a 4.8).

Doporučuje se pečlivé monitorování a hodnocení TLS. Pacienti by měli být dobře hydratovaní a měli by
dostávat profylaxi TLS, navíc k týdenním chemickým panelům během prvního cyklu nebo déle, jak je
klinicky indikováno (viz body 4.2 a 4.8).


Nádorová zátěž
• Lymfom z plášťových buněk

Lenalidomid se nedoporučuje k léčbě pacientů s vysokou nádorovou zátěží, pokud jsou dostupné jiné
možnosti léčby.

Časná úmrtí
Ve studii MCL-002 bylo celkové zjevné zvýšení časných (do 20 týdnů) úmrtí. U pacientů
s vysokou nádorovou zátěží před zahájením léčby existuje zvýšené riziko časného úmrtí; ve
skupině s lenalidomidem bylo 16/81 (20 %) časných úmrtí a v kontrolní skupině 2/28 (7 %)


časná úmrtí. V 52. týdnu byly odpovídající údaje 32/81 (40 %) a 6/28 (21 %) (viz bod 5.1).

Nežádoucí účinky
Během 1. léčebného cyklu studie MCL-002 byla léčba vysazena u 11/81 (14 %) pacientů s vysokou
nádorovou zátěží ve skupině s lenalidomidem v porovnání s 1/28 (4 %) pacientem v kontrolní skupině.
Hlavním důvodem pro vysazení léčby u pacientů s vysokou nádorovou zátěží během 1. léčebného
cyklu ve skupině s lenalidomidem byly nežádoucí účinky; 7/11 (64 %).
Pacienty s vysokou nádorovou zátěží je proto nutné pečlivě sledovat kvůli výskytu nežádoucích
účinků (viz bod 4.8), včetně známek reakce vzplanutí tumoru (TFR). Úpravy dávky při TFR jsou
uvedeny v bodě 4.2. Vysoká nádorová zátěž byla definována jako minimálně jedna léze o průměru ≥ 5 cm
nebo 3 léze o průměru ≥ 3 cm.


Alergické reakce a závažné kožní reakce
U pacientů léčených lenalidomidem byly hlášeny případy alergických reakcí zahrnující angioedém,
anafylaktickou reakci a případy závažných kožních reakcí zahrnující SJS, TEN a DRESS (viz
bod 4.8). Pacienti mají být od svých předepisujících lékařů informováni o známkách a příznacích těchto
reakcí a má jim být řečeno, aby vyhledali lékařskou pomoc, když se u nich tyto příznaky rozvinou.
Lenalidomid se musí přestat podávat při angioedému, anafylaktické reakci, exfoliativní nebo bulózní
vyrážce nebo pokud existuje podezření na SJS, TEN nebo DRESS a nemá se začít znovu podávat při
vysazení z těchto důvodů. Při výskytu jiných forem kožních reakcí, v závislosti na jejich závažnosti, je
třeba zvážit přechodné nebo trvalé vysazení lenalidomidu. Pacienti, u kterých se dříve objevila alergická
reakce při léčbě thalidomidem, mají být pečlivě sledováni, protože v literatuře již byly popsány případy
zkřížených reakcí mezi lenalidomidem a thalidomidem. Pacientům s těžkou vyrážkou spojenou s léčbou
thalidomidem v anamnéze nemá být lenalidomid podáván.

Další primární malignity
V klinických studiích u již dříve léčených pacientů s myelomem, kterým byl podáván
lenalidomid/dexamethason, byl pozorován nárůst dalších primárních malignit (second primary
malignancies, SPM) (3,98 na 100 pacientoroků) ve srovnání s kontrolními skupinami (1,38 na 100
pacientoroků). Neinvazivní další primární malignity zahrnují bazocelulární nebo spinocelulární
karcinom kůže (basal cell carcinoma - BCC a squamous cell carcinoma - SCC). Většina invazivních
SPM byly solidní maligní tumory.

V klinických studiích pacientů s nově diagnostikovaným mnohočetným myelomem, kteří nejsou
vhodnými kandidáty k transplantaci, byl pozorován 4,9násobně zvýšený výskyt hematologických
SPM (případy akutní myeloidní leukemie (AML, MDS) u pacientů léčených lenalidomidem v kombinaci
s melfalanem a prednisonem až do progrese (1,75 na 100 pacientoroků) v porovnání s melfalanem v
kombinaci s prednisonem (0,36 na 100 pacientoroků).

U pacientů, kterým byl podáván lenalidomid (9 cyklů) v kombinaci s melfalanem a prednisonem bylo
pozorováno 2,12násobné zvýšení výskytu SPM solidních tumorů (1,57 na 100 pacientoroků) ve
srovnání s melfalanem v kombinaci s prednisonem (0,74 na 100 pacientoroků).

U pacientů, kterým byl podáván lenalidomid v kombinaci s dexamethasonem až do progrese nebo po
dobu 18 měsíců nebyl výskyt hematologických SPM (0,16 na 100 pacientoroků) zvýšen v porovnání
s thalidomidem v kombinaci s melfalanem a prednisonem (0,79 na 100 pacientoroků).

U pacientů, kterým byl podáván lenalidomid v kombinaci s dexamethasonem až do progrese nebo po


dobu 18 měsíců (1,58 na 100 pacientoroků) bylo zaznamenáno 1,3násobné zvýšení výskytu SPM
solidních tumorů, v porovnání s thalidomidem v kombinaci s melfalanem a prednisonem (1,19 na 100
pacientoroků).

U pacientů s nově diagnostikovaným mnohočetným myelomem, kterým byl podáván lenalidomid
v kombinaci s bortezomibem a dexamethasonem, byl výskyt hematologických SPM 0,00 – 0,16 na
100 pacientoroků a výskyt SPM solidních tumorů 0,21 – 1,04 na 100 pacientoroků.

Zvýšené riziko sekundárně primárních malignit spojených s lenalidomidem je relevantní také
v kontextu NDMM po transplantaci kmenových buněk. Přestože toto riziko není dosud plně popsáno,
je třeba to mít na paměti při zvažování a používání přípravku Lenalidomid Sandoz u těchto pacientů.

Incidence hematologických malignit, nejvýznamněji AML, MDS a malignit B-buněk (včetně
Hodgkinova lymfomu), byla 1,31 na 100 pacientoroků pro skupiny užívající lenalidomid a 0,58 na 100
pacientroků pro skupiny užívající placebo (1,02 na 100 pacientoroků u pacientů vystavených
lenalidomidu po ASCT a 0,60 na 100 pacientoroků u pacientů nevystavených lenalidomidu po ASCT).
Četnost výskytu solidních nádorů SPM byla 1,36 na 100 pacientroků pro skupiny užívající lenalidomid
a 1,05 na 100 pacientroků pro skupiny užívající placebo (1,26 na 100 pacientoroků u pacientů
vystavených lenalidomidu po ASCT a 0,60 na 100 pacientoroků u pacientů nevystavených
lenalidomidu po ASCT).

Před zahájením léčby lenalidomidem buď v kombinaci s melfalanem nebo okamžitě po podání vysoké
dávky melfalanu a ASCT je nutné vzít v úvahu riziko výskytu hematologických SPM. Lékař má
pacienta pečlivě vyšetřit před léčbou a v jejím průběhu, za použití standardního screeningu na
odhalení SPM a zahájit léčbu podle indikace.

Progrese do akutní myeloidní leukemie u MDS s nízkým rizikem nebo středním rizikem I. stupně
• Karyotyp

Výchozí proměnné, včetně komplexní cytogenetiky, jsou spojeny s progresí do AML u pacientů,
kteří jsou závislí na transfuzích a mají abnormalitu delece 5q. V kombinované analýze dvou klinických
studií lenalidomidu u myelodysplastických syndromů s nízkým rizikem nebo středním rizikem I. stupně
měli pacienti s komplexní cytogenetikou nejvyšší odhadované 2leté kumulativní riziko progrese do AML
(38,6 %). Odhadovaný 2letý výskyt progrese do AML u pacientů s izolovanou delecí 5q byl 13,8 %, ve
srovnání se 17,3 % u pacientů s delecí 5q a jednou další cytogenetickou abnormalitou.

V důsledku výše uvedeného není znám poměr přínosů a rizik lenalidomidu u MDS, souvisejícího
s delecí 5q a komplexní cytogenetikou.

• TP53 status

Mutace TP53 je přítomna u 20 až 25 % pacientů s nižším rizikem MDS s delecí 5q a je spojena
s vyšším rizikem progrese do akutní myeloidní leukemie (AML). V post-hoc analýze údajů z klinické
studie hodnocení lenalidomidu u myelodysplastických syndromů s nízkým rizikem nebo středním rizikem
I. stupně (MDS-004) byl odhadovaný 2letý výskyt progrese do AML 27,5 % u pacientů s IHC-ppozitivitou (1% hraniční hladina silného barvení jádra, za použití imunohistochemického vyhodnocení
proteinu p53 jako náhradního parametru pro stav mutace TP53) a 3,6 % u pacientů s IHC-p53 negativitou
(p = 0,0038) (viz bod 4.8).



Progrese do jiných malignit u lymfomu z plášťových buněk
U lymfomu z plášťových buněk existují identifikovaná rizika AML, B-buněčné malignity a
nemelanomových kožních nádorů (NMSC).

Další primární malignity u folikulárního lymfomu
V relabující/refrakterní studii iNHL, která zahrnovala pacienty s folikulárním lymfomem, nebylo v
rameni lenalidomid/ rituximab ve srovnání s ramenem placebo/rituximab pozorováno zvýšené riziko
SPM. Hematologické SPM u AML se vyskytly u 0,29 na 100 pacientoroků v rameni
lenalidomid/rituximab ve srovnání s 0,29 na 100 pacientoroků u pacientů užívajících placebo/rituximab.
Výskyt SPM hematologických plus solidních nádorů (s výjimkou nemelanomových kožních nádorů) byl
0,87 na 100 pacientoroků v rameni lenalidomid/rituximab, ve srovnání s 1,17 na 100 pacientoroků u
pacientů užívajících placebo/rituximab se střední dobou sledování 30,59 měsíce (rozmezí 0,6 až 50,měsíce).

Nemelonomové rakoviny kůže jsou identifikovaná rizika a zahrnují spinocelulární karcinomy kůže nebo
bazocelulární karcinomy.

Lékaři mají sledovat pacienty z důvodu rozvoje SPM. Při zvažování léčby lenalidomidem je třeba vzít v
úvahu jak potenciální přínos lenalidomidu, tak riziko SPM.

Porucha funkce jater
U pacientů léčených lenalidomidem v rámci kombinované terapie byla hlášena selhání jater, včetně
fatálních případů: akutní selhání jater, toxická hepatitida, cytolytická hepatitida, cholestatická
hepatitida a smíšená cytolytická/cholestatická hepatitida. Mechanismy závažné, lékem vyvolané
hepatotoxicity zůstávají neznámé, ačkoli v některých případech lze za rizikové faktory považovat
preexistující virové onemocnění jater, zvýšenou výchozí hladinu jaterních enzymů a možná také léčbu
antibiotiky.

Často byly hlášeny abnormální výsledky jaterních testů, které byly obvykle asymptomatické a po
přerušení užívání reverzibilní. Jakmile se parametry vrátí na výchozí úroveň, je možné zvážit
léčbu nižší dávkou.

Lenalidomid se vylučuje ledvinami. U pacientů s poruchou funkce ledvin je důležitá úprava dávky,
aby se předešlo plazmatickým hladinám, které mohou zvyšovat riziko závažnějších hematologických
nežádoucích účinků nebo hepatotoxicity. Doporučuje se sledovat jaterní funkce, především při
souběžné virové hepatitidě nebo v případě jejího výskytu v anamnéze, nebo při podávání lenalidomidu
v kombinaci s léčivými přípravky, u nichž je známa souvislost s dysfunkcí jater.

Infekce s neutropenií nebo bez ní
Pacienti s mnohočetným myelomem jsou náchylní ke vzniku infekce včetně pneumonie. U lenalidomidu
v kombinaci s dexamethasonem byl zaznamenán vyšší výskyt infekcí než v kombinaci
s MPT u pacientů s NDMM, kteří nejsou vhodnými kandidáty k transplantaci, a s udržovací léčbou
lenalidomidem ve srovnání s placebem u pacientů, kteří podstoupili ASCT. V souvislosti s neutropenií
byly zaznamenány infekce ≥ 3. stupně u méně než třetiny pacientů. Pacienti se známými rizikovými
faktory pro vznik infekcí musí být pečlivě monitorováni. Všichni pacienti musejí být poučeni,
aby neodkladně vyhledali lékařskou péči při prvních známkách infekce (např. kašel, horečka atd.), a
tím umožnili včasné řešení za účelem snížení závažnosti.

Virová reaktivace


U pacientů léčených lenalidomidem byly hlášeny případy virové reaktivace, včetně závažných případů
reaktivace viru způsobujícího herpes zoster nebo viru hepatitidy B (hepatitis B virus, HBV).

Některé případy virové reaktivace měly fatální následky.

Některé případy reaktivace viru způsobujícího herpes zoster vedly k diseminovanému onemocnění
herpes zoster, herpetické meningitidě nebo oční formě herpes zoster. Tyto případy vyžadovaly dočasné
pozastavení nebo permanentní ukončení léčby lenalidomidem a adekvátní antivirovou léčbu.

U pacientů léčených lenalidomidem, kteří byli dříve infikováni HBV, byla vzácně hlášena reaktivace
HBV. Některé z těchto případů progredovaly do akutního selhání jater, což vedlo k ukončení
léčby lenalidomidem a adekvátní antivirové léčbě. Před zahájením léčby lenalidomidem se má určit
stav HBV. U pacientů, jejichž vyšetření je pozitivní na infekci HBV, se doporučuje konzultace
s odborníkem na léčbu hepatitidy B. Pokud se lenalidomid používá u pacientů, kteří byli dříve
infikováni HBV, včetně pacientů, kteří jsou anti-HBc pozitivní, ale HBsAg negativní, je třeba dbát
opatrnosti. Tyto pacienty je třeba pečlivě sledovat kvůli výskytu známek a příznaků aktivní infekce
HBV v průběhu terapie.


Progresivní multifokální leukoencefalopatie
Při užívání lenalidomidu byly hlášeny případy progresivní multifokální leukoencefalopatie (PML), a to i
fatální. PML byla hlášena v rozmezí od několika měsíců do několika let od zahájení léčby lenalidomidem.
Obecně byly hlášeny případy u pacientů, kteří souběžně užívali dexamethason nebo podstoupili dříve
imunosupresivní chemoterapii. Lékaři by pacienty měli pravidelně sledovat a u pacientů s novými nebo
zhoršujícími se neurologickými, kognitivními nebo behaviorálními známkami nebo symptomy mají při
diferenciální diagnostice zvažovat i PML. Pacientům se také doporučuje, aby svého partnera nebo
ošetřující osobu informovali o léčbě, protože mohou zaznamenat symptomy, které pacient přehlédne.
Hodnocení z hlediska PML se má opírat o neurologické vyšetření, vyšetření mozku magnetickou
rezonancí a analýzu mozkomíšního moku na DNA JC viru (JCV) polymerázovou řetězovou reakcí (PCR)
nebo biopsii mozku s testováním na JCV. PCR s negativním výsledkem na JCV ovšem PML nevylučuje.
Pokud nelze stanovit jinou diagnózu, může být nutné další sledování a hodnocení.
V případě podezření na PML musí být další léčba přerušena, dokud se PML nevyloučí. Pokud se PML
potvrdí, podávání lenalidomidu musí být trvale přerušeno.

• Pacienti s nově diagnostikovaným mnohočetným myelomem

U pacientů ve věku > 75 let byl vyšší výskyt intolerance (3. nebo 4. stupeň nežádoucích účinků,
závažných nežádoucích účinků, ukončení léčby), ISS fáze III, ECOG PS ≥ 2 nebo Clcr < 60 ml/min,
pokud se lenalidomid podával v kombinaci. Pacienti mají být pečlivě vyšetřeni kvůli schopnosti tolerovat
lenalidomid v kombinaci, s ohledem na věk, ISS fáze III, ECOG PS ≥ 2 nebo Clcr < 60 ml/min (viz body
4.2 a 4.8).

Katarakta
U pacientů léčených lenalidomidem v kombinaci s dexamethasonem byla s větší četností hlášena
katarakta, zejména při používání v delším časovém období. Doporučuje se pravidelná kontrola
zrakových schopností.

Lenalidomid Sandoz obsahuje laktózu a sodík



Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, úplným nedostatkem laktázy nebo
malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento přípravek užívat.

Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tobolce, to znamená, že je v
podstatě „bez sodíku“.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Přípravky podporující erytropoezu nebo jiné přípravky, které mohou zvýšit riziko trombózy, například
hormonální substituční terapie, mají být používány u pacientů s mnohočetným myelomem užívajících
lenalidomid s dexamethasonem se zvýšenou opatrností (viz body 4.4 a 4.8).

Perorální antikoncepce
S perorální antikoncepcí nebyla provedena žádná studie interakcí. Lenalidomid není induktor enzymů.
Ve studii in vitro s lidskými hepatocyty lenalidomid, testovaný v různých koncentracích, neindukoval
CYP1A2, CYP2B6, CYP2C9, CYP2C19 a CYP3A4/5. Z tohoto důvodu není pravděpodobné, že by
docházelo k indukci vedoucí ke snížení účinnosti léčivých přípravků, včetně hormonální antikoncepce,
pokud je lenalidomid podáván samostatně. Dexamethason je však známý jako slabý až střední
induktor CYP3A4 a pravděpodobně ovlivňuje i jiné enzymy a transportéry. Nelze vyloučit snížení
účinnosti perorální antikoncepce během léčby. Aby se zabránilo těhotenství, musí být přijata účinná
antikoncepční opatření (viz body 4.4 a 4.6).

Warfarin
Současné podávání opakovaných 10mg dávek lenalidomidu nemělo vliv na farmakokinetiku
jednorázové dávky R- a S- warfarinu. Současné podání jednorázové dávky 25 mg warfarinu nemělo
vliv na farmakokinetiku lenalidomidu. Není však známo, zda k interakci nedochází při klinickém
použití (současná léčba dexamethasonem). Dexamethason je slabým až středně silným induktorem
enzymů a jeho vliv na účinky warfarinu není znám. Během léčby se doporučuje pečlivě sledovat hladinu
warfarinu.

Digoxin
Současné podávání lenalidomidu v dávce 10 mg jednou denně zvýšilo plazmatickou expozici digoxinu
(0,5 mg, jednorázová dávka) o 14 % s 90% intervalem spolehlivosti [0,52 % – 28,2 %]. Není známo,
zda tento účinek bude v klinické praxi (vyšší dávky lenalidomidu a současná léčba dexamethasonem)
jiný. Během léčby lenalidomidem se proto doporučuje sledovat koncentraci digoxinu.

Statiny
Při podávání statinů s lenalidomidem existuje zvýšené riziko rhabdomyolýzy, které může být jednoduše
aditivní. Zvýšené klinické a laboratorní sledování je potřebné zejména během prvních týdnů léčby.

Dexamethason
Současné podání jedné nebo více dávek dexamethasonu (40 mg jednou denně) nemá klinicky
relevantní účinek na farmakokinetiku opakovaných dávek lenalidomidu (25 mg jednou denně).

Interakce s inhibitory P-glykoproteinu (P-gp)
In vitro je lenalidomid substrátem P-gp, není však inhibitorem P-gp. Současné podávání opakovaných
dávek silného inhibitoru P-gp chinidinu (600 mg, dvakrát denně) nebo středně silného inhibitoru P-gp/
substrátu P-gp temsirolimu (25 mg) nemá klinicky významný účinek na farmakokinetiku


lenalidomidu (25 mg). Současné podávání lenalidomidu nemění farmakokinetiku temsirolimu.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Vzhledem k teratogennímu potenciálu musí být lenalidomid předepisován za podmínek Programu
prevence početí (PPP) (viz bod 4.4), pokud není spolehlivý důkaz o tom, že u pacientky je možnost
otěhotnění vyloučena.

Ženy ve fertilním věku / Antikoncepce u mužů a žen
Ženy ve fertilním věku musí používat účinnou metodu antikoncepce. Pokud žena léčená
lenalidomidem otěhotní, léčba musí být zastavena a pacientka předána odborníkovi na teratologii, aby
posoudil riziko a poskytl doporučení. Pokud otěhotní partnerka pacienta užívajícího lenalidomid,
doporučuje se ji předat odborníkovi na teratologii, aby posoudil riziko a poskytl doporučení.

Lenalidomid je během léčby přítomen ve spermatu v extrémně malých množstvích a u zdravých
dobrovolníků je 3 dny po ukončení užívání látky ve spermatu nedetekovatelný (viz bod 5.2).
Z preventivních důvodů, a s ohledem na zvláštní populace s prodlouženou dobou eliminace, např.
s poruchou funkce ledvin, musí všichni mužští pacienti užívající lenalidomid používat kondom po
celou dobu léčby, během jejího přerušení a 1 týden po ukončení léčby, pokud je jejich partnerka těhotná,
nebo pokud u ní nelze možnost otěhotnění vyloučit, a pokud ta nepoužívá žádnou antikoncepci.

Těhotenství
Lenalidomid je strukturálně podobný thalidomidu. Thalidomid je známá lidská teratogenní léčivá
látka, která způsobuje těžké a život ohrožující vrozené vady.

Lenalidomid způsoboval malformace u opic podobné malformacím popsaným u thalidomidu (viz
bod 5.3). Proto se u člověka očekávají teratogenní účinky lenalidomidu a lenalidomid je během
těhotenství kontraindikován (viz bod 4.3).

Kojení
Není známo, zda se lenalidomid vylučuje do mateřského mléka. Kojení je proto během léčby
lenalidomidem nutno přerušit.

Fertilita
Studie fertility u potkanů, kterým byly podávány dávky lenalidomidu až 500 mg/kg (přibližně 200- až
500násobek dávek pro člověka, které jsou 25 mg resp. 10 mg, dle plochy povrchu těla), nevykázaly žádné
nežádoucí účinky na fertilitu ani na parenterální toxicitu.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Lenalidomid má malý nebo mírný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Při užívání
lenalidomidu byly hlášeny únava, závratě, somnolence, vertigo a rozmazané vidění. Proto se
doporučuje při řízení vozidel nebo obsluze strojů opatrnost.

4.8 Nežádoucí účinky

Souhrn bezpečnostního profilu
Nově diagnostikovaný mnohočetný myelom: pacienti, kteří podstoupili ASCT, léčení udržovací dávkou
lenalidomidu


Ke zjištění nežádoucích účinků ve studii CALGB 100104 byl použit konzervativní přístup. Mezi
nežádoucí účinky uvedené v tabulce 1 patřily příhody následující po léčbě HDM/ASCT, jakož i
příhody z období udržovací léčby. Druhá analýza, která odhalila příhody, k nimž došlo po zahájení
udržovací léčby, naznačuje, že četnosti uvedené v tabulce 1 mohou být vyšší než četnosti skutečně
pozorované v průběhu období udržovací léčby. Ve studii IFM 2005-02 byly nežádoucí účinky pouze v
období udržovací léčby.

Závažné nežádoucí účinky pozorované ve skupině užívající udržovací dávku lenalidomidu častěji (≥ 5 %)
než ve skupině s placebem byly:
• pneumonie (10,6 %, kombinovaný termín) ve studii IFM 2005-02
• infekce plic (9,4 % [9,4 % po zahájení udržovací léčby]) ve studii CALGB 100104.

Nežádoucí účinky častěji pozorované u pacientů užívajících udržovací dávku lenalidomidu než
placebo ve studii IFM 2005-02 byly neutropenie (60,8 %), bronchitida (47,4 %), průjem (38,9 %),
nazofaryngitida (34,8 %), svalové spazmy (33,4 %), leukopenie (31,7 %), astenie (29,7 %), kašel
(27,3 %), trombocytopenie (23,5 %), gastroenteritida (22,5 %) a pyrexie (20,5 %).

Nežádoucí účinky častěji pozorované u pacientů užívajících udržovací dávku lenalidomidu než
placebo ve studii CALGB 100104 byly neutropenie (79,0 % [71,9 % po zahájení udržovací léčby]),
trombocytopenie (72,3 % [61,6 %]), průjem (54,5 % [46,4 %]), vyrážka (31,7 % [25,0 %]), infekce
horních cest dýchacích (26,8 % [26,8 %]), únava (22,8 % [17,9 %]), leukopenie (22,8 % [18,8 %]) a
anemie (21,0 % [13,8 %]).

Nově diagnostikovaný mnohočetný myelom: pacienti, kteří nejsou vhodnými kandidáty k transplantaci,
léčení lenalidomidem v kombinaci s bortezomibem a dexamethasonem
Závažné nežádoucí účinky pozorované ve studii SWOG S0777 častěji (≥ 5 %) u lenalidomidu
v kombinaci s intravenózně podaným bortezomibem a dexamethasonem než u lenalidomidu v kombinaci
s dexamethasonem byly:
• hypotenze (6,5 %), infekce plic (5,7 %), dehydratace (5,0 %).

Nežádoucí účinky pozorované častěji u lenalidomidu v kombinaci s bortezomibem a dexamethasonem
než u lenalidomidu v kombinaci s dexamethasonem byly: únava (73,7 %), periferní neuropatie (71,8 %),
trombocytopenie (57,6 %), zácpa (56,1 %), hypokalcemie (50,0 %).

Nově diagnostikovaný mnohočetný myelom: pacienti, kteří nejsou vhodnými kandidáty k transplantaci,
léčení lenalidomidem v kombinaci s nízkou dávkou dexamethasonu
Závažné nežádoucí účinky pozorované častěji u lenalidomidu v kombinaci s nízkou dávkou
dexamethasonu (Rd a Rd18) častěji (≥5 %) než s melfalanem, prednisonem a thalidomidem (MPT) byly:
• pneumonie (9,8 %)
• renální selhání (včetně akutního) (6,3 %).

Nežádoucí účinky pozorované častěji s Rd nebo Rd18 než s MPT byly: průjem (45,5 %), únava
(32,8 %), bolest zad (32,0 %), astenie (28,2 %), insomnie (27,6 %), vyrážka (24,3 %), snížená chuť k
jídlu (23,1 %), kašel (22,7 %), pyrexie (21,4 %) a svalové křeče (20,5 %).

Nově diagnostikovaný mnohočetný myelom: pacienti, kteří nejsou vhodnými kandidáty k transplantaci,
léčení lenalidomidem v kombinaci s melfalanem a prednisonem
Závažné nežádoucí účinky pozorované častěji (≥5 %) s melfalanem, prednisonem a lenalidomidem
následované udržovací dávkou lenalidomidu (MPR+R) nebo s melfalanem, prednisonem a


lenalidomidem následované placebem (MPR+p) než s melfalanem, prednisonem a placebem
následované placebem (MPp+p) byly:
• febrilní neutropenie (6,0 %)
• anémie (5,3 %).

Nežádoucí účinky pozorované častěji s MPR+R nebo MPR+ p než s MPp+p byly: neutropenie
(83,3 %), anemie (70,7 %), thrombocytopenie (70,0 %), leukopenie (38,8 %), zácpa (34,0 %), průjem
(33,3 %), vyrážka (28,9 %), pyrexie (27,0 %), periferní edém (25,0 %), kašel (24,0 %), snížená chuť k
jídlu (23,7 %) a astenie (22,0 %).

Mnohočetný myelom: pacienti s alespoň jednou předchozí terapií
Ve dvou placebem kontrolovaných studiích fáze 3 byla 353 pacientům s mnohočetným myelomem
podávána kombinace lenalidomid/dexamethason a 351 pacientům kombinace placebo/dexamethason.

Nejzávažnější nežádoucí účinky pozorované častěji u kombinace lenalidomid/dexamethason než u
kombinace placebo/dexamethason byly:
• žilní tromboembolie (hluboká žilní trombóza, plicní embolie) (viz bod 4.4)
• neutropenie 4. stupně (viz bod 4.4).

Pozorované nežádoucí účinky, které se vyskytly častěji u lenalidomidu a dexamethasonu než u placeba
s dexamethasonem v souhrnných klinických studiích mnohočetného myelomu (MM-009 a MM-010),
byly únava (43,9 %), neutropenie (42,2 %), zácpa (40,5 %), průjem (38,5 %), svalové křeče (33,4 %),
anemie (31,4 %), trombocytopenie (21,5 %) a vyrážka (21,2 %).

Myelodysplastické syndromy
Celkový bezpečnostní profil lenalidomidu u pacientů s myelodysplastickými syndromy se zakládá na
údajích získaných z jedné studie fáze 2 a jedné studie fáze 3, celkem od 286 pacientů (viz bod 5.1).
Ve studii fáze 2 bylo všech 148 pacientů léčeno lenalidomidem. Ve studii fáze 3 bylo 69 pacientů
léčeno 5 mg lenalidomidu, 69 pacientů 10 mg lenalidomidu a 67 pacientů dostávalo placebo během
dvojitě zaslepené fáze této studie.

Většina nežádoucích účinků se spíše vyskytovala během prvních 16 týdnů léčby lenalidomidem.

Mezi závažné nežádoucí účinky patří:
• žilní tromboembolie (hluboká žilní trombóza, plicní embolie) (viz bod 4.4)
• neutropenie 3. nebo 4. stupně, febrilní neutropenie a trombocytopenie 3. nebo 4. stupně (viz bod
4.4).

Nejčastěji pozorované nežádoucí účinky, které se ve studii fáze 3 vyskytovaly častěji v ramenech
léčených lenalidomidem než v kontrolní skupině, byly neutropenie (76,8 %), trombocytopenie (46,4 %),
průjem (34,8 %), zácpa (19,6 %), nauzea (19,6 %), pruritus (25,4 %), vyrážka (18,1 %),
únava (18,1 %) a svalové spasmy (16,7 %).

Lymfom z plášťových buněk
Celkový bezpečnostní profil lenalidomidu u pacientů s lymfomem z plášťových buněk vychází z údajů
randomizované, kontrolované studie MCL-002 fáze 2 s 254 pacienty (viz bod 5.1).
V tabulce 3 jsou navíc zahrnuty nežádoucí účinky z podpůrné studie MCL-001.

Závažné nežádoucí účinky, které byly častěji pozorovány ve studii MCL-002 (s rozdílem nejméně


procentních bodů) v ramenu léčeném lenalidomidem v porovnání s kontrolním ramenem:
• neutropenie (3,6 %)
• plicní embolie (3,6 %)
• průjem (3,6 %).

Nejčastěji pozorovanými nežádoucími účinky, které se vyskytovaly častěji v ramenu léčeném
lenalidomidem v porovnání s kontrolním ramenem ve studii MCL-002, byly neutropenie (50,9 %),
anemie (28,7 %), průjem (22,8 %), únava (21,0 %), zácpa (17,4 %), pyrexie (16,8 %) a vyrážka
(zahrnující alergickou dermatitidu) (16,2 %).

Ve studii MCL-002 bylo celkové zjevné zvýšení časných (do 20 týdnů) úmrtí. U pacientů
s vysokou nádorovou zátěží před zahájením léčby existuje zvýšené riziko časného úmrtí; 16/81
(20 %) časných úmrtí ve skupině s lenalidomidem a 2/28 (7 %) časná úmrtí v kontrolní
skupině. V 52. týdnu byly odpovídající údaje 32/81 (39,5 %) a 6/28 (21 %) (viz bod 5.1).
Během 1. léčebného cyklu byla léčba vysazena u 11/81 (14 %) pacientů s vysokou nádorovou zátěží
ve skupině s lenalidomidem v porovnání s 1/28 (4 %) pacientem v kontrolní skupině. Hlavním
důvodem pro vysazení léčby u pacientů s vysokou nádorovou zátěží během 1. léčebného cyklu ve
skupině s lenalidomidem byly nežádoucí účinky; 7/11 (64 %). Vysoké nádorové zatížení bylo definováno
jako minimálně jedna léze o průměru ≥5 cm nebo 3 léze o průměru ≥3 cm.

Folikulární lymfom
Celkový bezpečnostní profil lenalidomidu v kombinaci s rituximabem u pacientů s dříve léčeným
folikulárním lymfomem je založen na datech od 294 pacientů z randomizované, kontrolované studie fáze
NHL-007. Nežádoucí účinky na léky z podpůrné studie NHL-008 byly navíc zahrnuty do tabulky 5.

Závažné nežádoucí účinky pozorované nejčastěji (s rozdílem nejméně 1 procentní bod) ve studii NHL-
007 v rameni lenalidomid/rituximab ve srovnání s ramenem placebo/rituximab byly:
• Febrilní neutropenie (2,7 %)
• Plicní embolie (2,7 %)
• Zápal plic (2,7 %).

Ve studii NHL-007 byly nežádoucími účinky pozorovanými častěji v rameni lenalidomid/rituximab ve
srovnání s ramenem placebo/rituximab (s minimálně o 2 % vyšší frekvencí mezi rameny) neutropenie
(58,2 %), průjem (30,8 %), leukopenie (28,8 %), zácpa (21,9 %), kašel (21,9 %) a únava (21,9 %).

Přehled nežádoucích účinků v tabulce
Nežádoucí účinky pozorované u pacientů léčených lenalidomidem jsou uvedeny níže a seřazeny podle
tříd orgánových systémů a četnosti. V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny
podle klesající závažnosti. Četnosti jsou definovány takto: velmi časté (≥ 1/10); časté (≥ 1/100 až
< 1/10); méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100); vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000); velmi vzácné
(<1/10 000); není známo (z dostupných údajů nelze určit).

Nežádoucí účinky byly v níže uvedené tabulce zařazeny do příslušné kategorie podle nejvyšší četnosti
pozorované v kterékoli z hlavních klinických studií.

Souhrn pro monoterapii u MM v tabulce
Následující tabulka vychází z údajů získaných ze studií NDMM u pacientů, kteří podstoupili ASCT,
léčených udržovací dávkou lenalidomidu. Údaje nebyly upraveny podle delší doby trvání léčby ve
skupinách s léčbou zahrnující lenalidomid, které pokračovaly až do progrese onemocnění, v porovnání


se skupinami s placebem v pivotních studiích mnohočetného myelomu (viz bod 5.1).

Tabulka 1: Nežádoucí účinky zaznamenané v klinických studiích u pacientů s mnohočetným
myelomem léčených udržovací dávkou lenalidomidu
Třídy orgánových systémů
/Preferovaný termín
Všechny nežádoucí
účinky/četnost
Nežádoucí účinky 3. a 4.
stupně/četnost


Infekce a infestace
Velmi časté
pneumonie◊, a, infekce horních
cest dýchacích, neutropenická
infekce, bronchitida◊, chřipka◊,
gastroenteritida◊, sinusitida,
nazofaryngitida, rinitida

Časté
infekce◊, infekce močových
cest◊,*, infekce dolních cest
dýchacích, infekce plic◊
Velmi časté
pneumonie◊, a, neutropenická
infekce

Časté
sepse◊, b, bakteriemie, infekce
plic◊, bakteriální infekce
dolních cest dýchacích,
bronchitida◊, chřipka◊,
gastroenteritida◊, herpes zoster◊,
infekce◊
Novotvary benigní, maligní
a blíže neurčené (zahrnující
cysty a polypy)
Časté
myelodysplastický syndrom◊*




Poruchy krve a
lymfatického systému
Velmi časté
neutropenie^,◊,
febrilní
neutropenie^,◊,
trombocytopenie^,◊,, anemie,
leukopenie◊, lymfopenie
Velmi časté
neutropenie^,◊,
febrilní
neutropenie^,◊,
trombocytopenie^,◊, anemie,
leukopenie◊, lymfopenie

Časté
pancytopenie◊
Poruchy metabolismu a
výživy
Velmi časté
hypokalemie
Časté
hypokalemie, dehydratace


Poruchy nervového systému
Velmi časté
paraestezie

Časté
periferní neuropatiec
Časté
bolest hlavy
Cévní poruchy Časté
plicní embolie◊,*
Časté
hluboká žilní trombóza^,◊,d

Respirační, hrudní a
mediastinální poruchy
Velmi časté
kašel

Časté
dušnost◊, rinorea
Časté
dušnost◊




Gastrointestinální poruchy
Velmi časté
průjem, zácpa, bolesti
břicha, nauzea

Časté
zvracení, bolesti v epigastriu
Časté
průjem, zvracení, nauzea
Poruchy jater a žlučových cest Velmi časté abnormální testy jaterních funkcí Časté abnormální testy jaterních funkcí
Poruchy kůže a podkožní
tkáně
Velmi časté
vyrážka, suchá kůže
Časté
vyrážka, pruritus

Poruchy svalové a kosterní
soustavy a pojivové tkáně
Velmi časté
svalové
spasmy

Časté
myalgie,
muskuloskeletální
bolest

Celkové poruchy a reakce v
místě aplikace
Velmi časté
únava, astenie, pyrexie
Časté
únava, astenie
◊ Nežádoucí účinky hlášené jako závažné v klinických studiích u pacientů s NDMM, kteří podstoupili ASCT
* Vztahuje se pouze na závažné nežádoucí účinky
^Viz bod 4.8 Popis vybraných nežádoucích účinků
a „Pneumonie“ kombinovaný termín pro nežádoucí účinek zahrnuje následující preferované termíny: bronchopneumonie, lobární pneumonie, pneumonie
zapříčiněná Pneumocystis jiroveci, pneumonie, klebsielová pneumonie, legionelová pneumonie, mykoplazmová pneumonie, pneumokoková pneumonie,
streptokoková pneumonie, virová pneumonie, poruchy plic, pneumonitida
b „Sepse“ kombinovaný termín pro nežádoucí účinek zahrnuje následující preferované termíny: bakteriální sepse, pneumokoková sepse, septický šok,
stafylokoková sepse
c „Periferní neuropatie“ kombinovaný termín pro nežádoucí účinek zahrnuje následující preferované termíny: periferní neuropatie, periferní senzorická
neuropatie, polyneuropatie.
d „Hluboká žilní trombóza“ kombinovaný termín pro nežádoucí účinek zahrnuje následující preferované termíny: hluboká žilní trombóza, trombóza, žilní
trombóza
Souhrn pro kombinovanou terapii MM v tabulce
Následující tabulka je odvozena z údajů získaných ze studií mnohočetného myelomu s kombinovanou
terapií. Údaje nebyly upraveny podle delší doby trvání léčby ve skupinách s lenalidomidem, které
pokračovaly do progrese onemocnění, v porovnání s kontrolními skupinami v pivotních studiích
mnohočetného myelomu (viz bod 5.1).

Tabulka 2. Nežádoucí účinky zaznamenané v klinických studiích u pacientů s mnohočetným
myelomem léčených lenalidomidem v kombinaci s bortezomibem a dexamethasonem,
dexamethasonem nebo melfalanem a prednisonem
Třídy orgánových
systémů
/Preferovaný
termín
Všechny nežádoucí účinky/četnost Nežádoucí účinky 3. a 4.
stupně/četnost


Infekce a infestace Velmi časté
pneumonie◊,◊◊, infekce horních dýchacích cest
◊, bakteriální, virové a mykotické infekce
(včetně oportunních infekcí) ◊,
nasofaryngitida, faryngitida, bronchitida◊,
rinitida

Časté
sepse◊, infekce plic◊◊, infekce
močových cest◊◊ sinusitida◊
Časté
pneumonie◊,◊◊, bakteriální,
virové a mykotické infekce
(včetně oportunních infekcí) ◊,
celulitida◊, sepse◊,◊◊, infekce
plic◊◊, bronchitida◊, infekce
dýchacích cest◊◊, infekce
močových cest◊◊, infekční
enterokolitida

Novotvary
benigní, maligní a
blíže neurčené
(zahrnující cysty a
polypy)
Méně časté
basocelulární karcinom ^,◊
spinocelulrání karcinom^,◊,*
Časté
akutní myeloidní leukémie◊,
myelodysplastický syndrom◊,
spinocelulrání karcinom
kůže^,◊,**

Méně časté
akutní leukemie T-buněk ◊,
basocelulární karcinom^,◊,
syndrom nádorového rozpadu
Poruchy krve a
lymfatického
systému
Velmi časté
neutropenie^,◊,◊◊, trombocytopenie^,◊,◊◊,
anémie◊,
haemoragická porucha^, leukopenie,
lymfopenie

Časté
febrilní neutropenie^,◊, pancytopenie◊

Méně časté
hemolýza, autoimunitní hemolytická anémie,
hemolytická anémie
Velmi časté
neutropenie^,◊,◊◊,
trombocytopenie^,◊,◊◊, anémie◊,
leukopenie, lymfopenie

Časté
febrilní neutropenie^,◊,
pancytopenie◊, hemolytická
anémie

Méně časté
hyperkoagulace, koagulopatie
Poruchy
imunitního
systému
Méně časté
hypersenzitivita^

Endokrinní
poruchy
Časté
hypotyreóza

Poruchy
metabolismu a
výživy
Velmi časté
hypokalemie◊,◊◊, hyperglykemie,
hypoglykemie, hypokalcemie◊,
hyponatremie◊, dehydratace◊◊, snížení chuti k
jídlu◊◊, pokles tělesné hmotnosti

Časté
hypomagnezemie, hyperurikemie,
hyperkalcemie+
Časté
hypokalemie◊◊, hyperglykemie,
hypokalcemie◊, diabetes
mellitus◊, hypofosfatemie,
hyponatremie◊, hyperurikemie,
dna, dehydratace◊◊, snížení
chuti k jídlu◊◊, pokles tělesné
hmotnosti
Psychiatrické
poruchy
Velmi časté
deprese, insomnie
Časté
deprese, insomnie



Méně časté
ztráta libida
Poruchy
nervového
systému
Velmi časté
periferní neuropatie◊◊, parestezie, závrať◊◊,
třes, dysgeuzie,
bolest hlavy

Časté
ataxie, porucha rovnováhy, synkopa◊◊,
neuralgie, dysestezie
Velmi časté
periferní neuropatie◊◊

Časté
cerebrovaskulární příhoda◊,
závrať◊◊, synkopa◊◊, neuralgie

Méně časté
intrakraniální krvácení^,
transitorní ischemická ataka,
cerebrální ischemie
Poruchy oka Velmi časté
katarakta, rozmazané vidění

Časté
snížená ostrost vidění
Časté
katarakta

Méně časté
slepota
Poruchy ucha a
labyrintu
Časté
hluchota (včetně silné hypakuze), tinitus

Srdeční poruchy Časté
fibrilace síní◊,◊◊, bradykardie

Méně časté
arytmie, prodloužení intervalu QT, flutter
síní, komorové extrasystoly
Časté
infarkt myokardu (včetně
akutního)^, ◊, fibrilace síní ◊,◊◊,
městnavé srdeční selhání ◊,
tachykardie, srdeční selhání◊,◊◊,
ischemie myokardu◊
Cévní poruchy Velmi časté
žilní tromboembolické příhody^, převážně
hluboká žilní trombóza a plicní embolie^,◊,◊◊,
hypotenze◊◊

Časté
hypertenze, ekchymóza^
Velmi časté
žilní tromboembolické
příhody^, převážně hluboká
žilní trombóza a plicní
embolie^,◊,◊◊

Časté
vaskulitida, hypotenze◊◊
hypertenze

Méně časté
ischemie, periferní ischemie,
trombóza intrakraniálních
venózních sinů
Respirační,
hrudní a
mediastinální
poruchy
Velmi časté
dušnost◊,◊◊, epistaxe^, kašel

Časté
dysfonie

Časté
dechová tíseň ◊, dušnost◊,◊◊,
bolest pleury◊◊, hypoxie◊◊


Gastrointestinální
poruchy
Velmi časté
průjem◊,◊◊, zácpa◊, bolest břicha◊◊,
nauzea, zvracení◊◊, dyspepsie, pocit sucha v
ústech, stomatitida

Časté
gastrointestinální krvácení (včetně rektálního
krvácení, hemoroidálního krvácení,
krvácení z peptického vředu a z dásní)^ ,◊◊,
dysfagie

Méně časté
kolitida, zánět slepého střeva
Časté
gastrointestinální krvácení^,◊◊,
průjem◊◊, zácpa◊,
bolest břicha◊◊, nauzea,
zvracení◊◊, obstrukce tenkého
střeva◊◊
Poruchy jater a
žlučových cest
Velmi časté
zvýšená hladina alaninaminotransferázy,
zvýšená hladina
aspartátaminotransferázy

Časté
hepatocelulární poškození◊◊, abnormální testy
jaterní funkce◊, hyperbilirubinemia

Méně časté
selhání jater^
Časté
cholestáza◊, hepatotoxicita,
hepatocelulární poškození◊◊,
zvýšená hladina
alaninaminotransferázy,
abnormální testy jaterní
funkce◊

Méně časté
selhání jater^


Poruchy kůže a
podkožní tkáně
Velmi časté
vyrážka◊◊, pruritus

Časté
kopřivka, hyperhidróza, suchá kůže,
hyperpigmentace kůže, ekzém, erytém

Méně časté
vyrážka související s lékem s eosinofilií a
systémovými příznaky◊◊, změny barvy kůže,
fotosenzitivní reakce
Časté
vyrážka◊◊

Méně časté
Vyrážka související s lékem
s eosinofilií a systémovými
příznaky◊◊
Poruchy svalové a
kosterní soustavy
a pojivové tkáně

Velmi časté
svalová slabost◊◊, svalové spasmy, bolest
kostí ◊, bolest a diskomfort v
muskuloskeletální soustavě a pojivové tkáni
(včetně bolesti zad ◊,◊◊), bolest končetiny,
myalgie, artralgie◊

Časté
otok kloubů
Časté
svalová slabost◊◊, bolest kostí ◊,
bolesti a diskomfort v
muskuloskeletální soustavě a
pojivové tkáni (včetně bolesti
zad ◊,◊◊)

Méně časté
otok kloubů


Poruchy ledvin a
močových cest
Velmi časté
selhání ledvin (včetně akutního) ◊,◊◊

Časté
hematurie^, retence moči,
inkontinence moči
Méně časté
získaný Fanconiho syndrom
Méně časté
renální tubulární nekróza
Poruchy
reprodukčního
systému a prsu
Časté
erektilní dysfunkce

Celkové poruchy
a reakce v místě
podání
Velmi časté
únava◊,◊◊, edém (včetně periferního edému),
pyrexie◊,◊◊, astenie, příznaky podobné chřipce
(včetně pyrexie, kašle, myalgie,
muskuloskeletální bolesti, bolesti hlavy a
ztuhlosti)

Časté
bolest na hrudi◊,◊◊, letargie
Velmi časté
únava◊,◊◊

Časté
periferní edém, pyrexie◊,◊◊,
astenie
Vyšetření Velmi časté
zvýšená hladina krevní alkalické fosfatázy

Časté
zvýšení C-reaktivního protein

Poranění, otravy
a
procedurální
komplikace
Časté
pád, kontuze^

^ Viz bod 4.8 Popis vybraných nežádoucích účinků
◊ Nežádoucí účinky hlášené jako závažné v klinických hodnoceních u pacientů s mnohočetným myelomem léčeným pomocí lenalidomidu v
kombinaci s dexamethasonem nebo s melfalanem a prednisonem
◊◊Nežádoucí účinky hlášené jako závažné v klinických hodnoceních u pacientů s NDMM. kterým byl podáván lenalidomid v kombinaci s
bortezomibem a dexamethasonem
+ Vztahuje se pouze na závažné nežádoucí účinky léku
* Spinocelulární karcinom byl hlášen v klinických studiích u pacientů s myelomem dříve léčených lenalidomidem/dexamethasonem v
porovnání s kontrolními skupinami
** Spinocelulární karcinom kůže byl hlášen v klinické studii u pacientů s nově diagnostikovaným myelomem léčených
lenalidomidem/dexamethasonem v porovnání s kontrolními skupinami
Souhrn pro monoterapii v tabulce
Následující tabulky jsou odvozeny z údajů získaných z hlavních studií monoterapie myelodysplastických
syndromů a lymfomu z plášťových buněk.

Tabulka 3. Nežádoucí účinky zaznamenané v klinických studiích u pacientů s myelodysplastickými
syndromy léčených lenalidomidem#
Třídy orgánových
systémů /
Preferovaný termín
Všechny nežádoucí účinky/četnost Nežádoucí účinky 3. a 4.
Stupně/četnost
Infekce a
infestace
Velmi časté
bakteriální, virové a mykotické
infekce (včetně oportunních
Velmi časté
pneumonie◊


Třídy orgánových
systémů /
Preferovaný termín
Všechny nežádoucí účinky/četnost Nežádoucí účinky 3. a 4.
Stupně/četnost
infekcí)◊
Časté
bakteriální, virové a mykotické
infekce (včetně oportunních
infekcí) ◊, bronchitida
Poruchy krve a
lymfatického systému
Velmi časté Velmi časté
trombocytopenie^,◊, neutropenie^,◊, trombocytopenie^◊, neutropenie^◊,
leukopenie leukopenie
Časté
febrilní neutropenie^◊
Endokrinní poruchy Velmi časté
hypotyreóza

Poruchy
metabolismu a
výživy
Velmi časté
snížení chuti k
jídlu
Časté
hyperglykémie◊, snížení chuti k
jídlu
Časté
přetížení železem, snížení tělesné
hmotnosti

Psychiatrické poruchy Časté
změny nálady◊,~
Poruchy nervového
systému
Velmi časté
závrať, bolest hlavy
Časté
parestezie
Srdeční poruchy Časté
akutní infarkt myokardu^,◊,
fibrilace síní◊, srdeční selhání◊
Cévní poruchy Časté
hypertenze, hematom
Časté
žilní tromboembolické příhody,
převážně hluboká žilní trombóza
a plicní embolie^,◊
Respirační, hrudní a
mediastinální poruchy

Velmi časté
epistaxe^

Gastrointestinál
ní poruchy
Velmi časté
průjem◊, bolest břicha (včetně horní
části), nauzea, zvracení, zácpa
Časté
průjem◊, nauzea, bolest zubů
Časté
sucho v ústech, dyspepsie



Třídy orgánových
systémů /
Preferovaný termín
Všechny nežádoucí účinky/četnost Nežádoucí účinky 3. a 4.
Stupně/četnost
Poruchy jater
a žlučových
cest
Časté
abnormální testy jaterních funkcí
Časté
abnormální testy jaterních funkcí
Poruchy kůže a
podkožní tkáně
Velmi časté
vyrážka, suchá kůže, pruritus
Časté
vyrážka, pruritus
Poruchy svalové a
kosterní soustavy a
pojivové tkáně
Velmi časté
svalové spasmy, muskuloskeletální
bolest (včetně bolesti zad◊ a bolesti
končetin), artralgie, myalgie
Časté
bolest
zad◊
Poruchy ledvin a
močových cest

Časté
selhání ledvin◊
Celkové poruchy a
reakce v místě aplikace
Velmi časté
únava, periferní edém, příznaky
podobné chřipce (včetně pyrexie,
kašle, faryngitidy, myalgie,
muskuloskeletální bolesti, bolesti
hlavy)
Časté
pyrexie
Poranění, otravy a
procedurální
komplikace
Časté
pád
^Viz bod 4.8 Popis vybraných nežádoucích účinků
◊Nežádoucí účinky hlášené jako závažné v klinických studiích léčby myelodysplastických syndromů
~Změněná nálada byla hlášena jako častý závažný nežádoucí účinek ve studii fáze 3 léčby myelodysplastických syndromů; nebyla hlášena jako nežádoucí
účinek 3. nebo 4. stupně.
Algoritmus použitý pro zahrnutí do souhrnu údajů o přípravku: všechny nežádoucí účinky vyhovující algoritmu studie fáze 3 jsou zahrnuty do souhrnu údajů o
přípravku pro EU. U těchto nežádoucích účinků byla provedena doplňková kontrola četnosti nežádoucích účinků vyhovujících algoritmu studie fáze 2 a v
případě, že četnost nežádoucích účinků ve studii fáze 2 byla vyšší než ve studii fáze 3, byl daný účinek zahrnut do souhrnu údajů o přípravku pro EU s tou
četností, v jaké se vyskytoval ve studii fáze 2.
# Algoritmus použitý pro myelodysplastické syndromy:
• Studie fáze 3 léčby myelodysplastických syndromů (dvojitě zaslepená, bezpečnostní, populační studie, rozdíl mezi lenalidomidem 5/10 mg a
placebem při úvodním dávkovacím režimu vyskytující se alespoň u 2 subjektů)
o všechny nežádoucí účinky související s léčbou u ≥ 5 % subjektů s lenalidomidem a nejméně 2 % rozdíl v podílu mezi lenalidomidem a
placebem
o všechny nežádoucí účinky 3. nebo 4. stupně související s léčbou u 1 % subjektů s lenalidomidem a nejméně 1 % rozdíl v podílu mezi
lenalidomidem a placebem
o všechny závažné nežádoucí účinky související s léčbou u 1 % subjektů s lenalidomidem a nejméně 1 % rozdíl v podílu mezi
lenalidomidem a placebem
• Studie fáze 2 léčby myelodysplastických syndromů

o všechny nežádoucí účinky související s léčbou u ≥ 5 % subjektů léčených lenalidomidem,
o všechny nežádoucí účinky 3. nebo 4. stupně související s léčbou u 1 % subjektů léčených lenalidomidem,
o všechny závažné nežádoucí účinky související s léčbou u 1 % subjektů léčených lenalidomidem.
Tabulka 4. Nežádoucí účinky zaznamenané v klinických studiích u pacientů s lymfomem z
plášťových buněk léčených lenalidomidem


Třídy
orgánových
systémů /
Preferovaný
termín
Všechny nežádoucí účinky/četnost Nežádoucí účinky 3. a 4. stupně/četnost
Infekce a
infestace
Velmi časté
bakteriální, virové a mykotické
infekce (včetně oportunních
infekcí)◊, nasofaryngitida,
pneumonie◊
Časté
bakteriální, virové a mykotické
infekce (včetně oportunních
infekcí) ◊, pneumonie◊
Časté
sinusitida

Novotvary
benigní, maligní a
blíže neurčené
(zahrnující cysty
a polypy)
Časté
reakce vzplanutí tumoru
Časté
reakce vzplanutí tumoru, spinocelulární
karcinom^,◊, basocelulární karcinom ^,◊
Poruchy krve a
lymfatického
systému
Velmi časté
trombocytopenie^,
neutropenie^,◊, leukopenie◊,
anémie◊

Časté
febrilní neutropenie^,◊
Velmi časté
trombocytopenie^, neutropenie^◊,
anémie◊

Časté
febrilní neutropenie^◊, leukopenie◊
Poruchy
metabolismu a
výživy
Velmi časté
snížení chuti k jídlu, snížení
tělesné hmotnosti, hypokalemie
Časté
dehydratace◊, hyponatremie,
hypokalcemie
Časté
dehydratace◊

Psychiatrické
poruchy
Časté
insomnie

Poruchy
nervového
systému
Časté
dysgeuzie, bolest hlavy,
periferní neuropatie
Časté
periferní senzorická neuropatie, letargie
Poruchy ucha a
labyrintu

Časté
vertigo

Srdeční
poruchy
Časté
infarkt myokardu (včetně
akutního)^◊, srdeční selhání
Cévní
poruchy
Časté
hypotenze◊
Časté
hluboká žilní trombóza ◊, plicní
embolie^◊, hypotenze◊
Respirační,
hrudní a
mediastinální
poruchy
Velmi časté
dušnost◊
Časté
dušnost◊


Třídy
orgánových
systémů /
Preferovaný
termín
Všechny nežádoucí účinky/četnost Nežádoucí účinky 3. a 4. stupně/četnost
Gastrointestiná
lní poruchy
Velmi časté
průjem, nauzea◊, zvracení◊,
zácpa
Časté
průjem◊, bolest břicha◊, zácpa
Časté
bolest břicha◊

Poruchy kůže a
podkožní tkáně
Velmi časté
vyrážka (včetně alergické
dermatitidy), pruritus
Časté
vyrážka
Časté
noční pocení, suchá kůže

Poruchy svalové a
kosterní soustavy
a pojivové tkáně

Velmi časté
svalové spasmy, bolest zad
Časté
bolest zad, svalová slabost ◊, artralgie,
bolest končetin
Časté
artralgie, bolest končetin, svalová
slabost ◊

Poruchy ledvin a
močových cest
Časté
selhání ledvin◊
Celkové poruchy
a
reakce v místě
aplikace
Velmi časté
únava, astenie◊, periferní edém,
příznaky podobné chřipce (včetně
pyrexie◊, kašle)
Časté
pyrexie◊, astenie◊, únava
Časté
zimnice

^ Viz bod 4.8 Popis vybraných nežádoucích účinků
◊ Nežádoucí účinky hlášené jako závažné v klinických studiích léčby lymfomu z plášťových buněk:
Algoritmus použitý pro lymfom z plášťových buněk:
• Kontrolovaná studie fáze 2 léčby lymfomu z plášťových buněk
o všechny nežádoucí účinky související s léčbou u ≥ 5 % subjektů v rameni léčeném lenalidomidem a nejméně 2 % rozdíl v podílu mezi
lenalidomidem a kontrolním ramenem
o všechny nežádoucí účinky 3. nebo 4. stupně související s léčbou u > 1 % subjektů v rameni léčeném lenalidomidem a nejméně 1,0%
rozdíl v podílu mezi lenalidomidem a kontrolním ramenem
o všechny závažné nežádoucí účinky související s léčbou u > 1 % subjektů v rameni léčeném lenalidomidem a nejméně 1,0 % rozdíl v
podílu mezi lenalidomidem a kontrolním ramenem
• Jednoramenná studie fáze 2 léčby lymfomu z plášťových buněk
o všechny nežádoucí účinky související s léčbou u ≥ 5 % subjektů
o všechny nežádoucí účinky 3. nebo 4. stupně související s léčbou u 2 nebo více subjektů
o všechny závažné nežádoucí účinky související s léčbou u 2 nebo více subjektů
Souhrn pro kombinovanou terapii FL v tabulce
Následující tabulka vychází z údajů získaných z hlavních studií (NHL-007 a NHL-008) od pacientů s
folikulárním lymfomem, léčených lenalidomidem v kombinaci s rituximabem.

Tabulka 5. Nežádoucí účinky zaznamenané v klinických hodnoceních u pacientů s folikulárním
lymfomem, léčených lenalidomidem v kombinaci s rituximabem



Třídy orgánových
systémů / Preferovaný
termín
Veškeré nežádoucí účinky /
Frekvence
Nežádoucí účinky stupně
3−4 / Frekvence
Infekce a infestace Velmi časté
infekce horních cest dýchacích

Časté
pneumonie◊, chřipka, bronchitida,
sinusitida, infekce močových cest
Časté
pneumonie◊, sepse◊,
plicní infekce,
bronchitida,
gastroenteritida,
sinusitida, infekce
močových cest,
celulitida◊
Novotvary benigní,
maligní a blíže neurčené
(zahrnující cysty a
polypy)
Velmi časté
vzplanutí tumoru^

Časté
Spinocelulární karcinom kůže◊,^,+
Časté
bazocelulární karcinom^,◊
Poruchy krve a
lymfatického systému
Velmi časté
neutropenie^,◊, anémie◊,
trombocytopenie^,
leukopenie**
lymfopenie***
Velmi časté
neutropenie^,◊

Časté
anémie◊,
trombocytopenie^, febrilní
neutropenie◊, pancytopenie,
leukopenie**,
lymfopenie***
Poruchy metabolismu a
výživy
Velmi časté
snížená chuť k jídlu,
hypokalemie

Časté
hypofosfatemie,
dehydratace
Časté
dehydratace,
hyperkalcemie◊,
hypokalemie,
hypofosfatemie,
hyperurikemie
Psychiatrické poruchy Časté
deprese, insomnie

Poruchy nervového
systému
Velmi časté
bolest hlavy, závratě

Časté
periferní sensorická neuropatie,
dysgeuzie
Časté
synkopa
Srdeční poruchy Méně časté
arytmie◊



Cévní poruchy Časté
hypotenze
Časté
plicní embolie^,◊,
hypotenze
Respirační, hrudní
a mediastinální poruchy
Velmi časté
dušnost◊, kašel

Časté
bolest orofaryngu,
dysfonie
Časté
dušnost◊
Gastrointestinální
poruchy
Velmi časté
bolest břicha◊, průjem,
zácpa, nauzea, zvracení,
dyspepsie

Časté
bolest v nadbřišku,
stomatitida, pocit sucha v
ústech
Časté
bolest břicha◊, průjem,
zácpa, stomatitida
Poruchy kůže a podkožní
tkáně
Velmi časté
vyrážka*, pruritus

Časté
suchá kůže, noční pocení,
erytém
Časté
vyrážka*, pruritus
Poruchy svalové a kosterní
soustavy a pojivové tkáně
Velmi časté
svalové spazmy, bolest
zad, atralgie

Časté
bolest končetin, svalová slabost,
muskuloskeletální bolest,
myalgie, bolest šíje
Časté
svalová slabost, bolest šíje
Poruchy ledvin a
močových cest
Časté
akutní poškození ledvin◊
Celkové poruchy a reakce
v místě aplikace
Velmi časté
pyrexie, únava, astenie,
periferní edém

Časté
malátnost, zimnice
Časté
únava, astenie


Vyšetření Velmi časté
zvýšená hladina
alaninaminotransferázy

Časté
pokles tělesné hmotnosti,
zvýšená hladina bilirubinu
v krvi

^Viz bod 4.8 Popis vybraných nežádoucích účinků
Algoritmus použitý pro folikulární lymfom: Kontrolované hodnocení fáze 3:
o Nežádoucí účinky ve studii NHL-007 - všechny nežádoucí účinky související s léčbou u ≥ 5,0 % pacientů v rameni léčeném
lenalidomidem/rituximabem a nejméně o 2,0 % vyšší frekvence (%) v rameni léčeném lenalidomidem ve srovnání s
kontrolním ramenem - (bezpečnostní populace)
o Nežádoucí účinky 3./4. stupně ve studii NHL-007 - všechny nežádoucí účinky 3. nebo 4. stupně související s léčbou nejméně u
1,0 % pacientů v rameni léčeném lenalidomidem/rituximabem a nejméně o 1,0 % vyšší frekvence v rameni léčeném
lenalidomidem ve srovnání s kontrolním ramenem - (bezpečnostní populace)
o Závažné nežádoucí účinky ve studii NHL-007 - všechny závažné nežádoucí účinky související s léčbou nejméně u 1 % pacientů v
rameni léčeném lenalidomidem/rituximabem a nejméně o 1,0 % vyšší frekvence v rameni léčeném lenalidomidem/rituximabem
ve srovnání s kontrolním ramenem - (bezpečnostní populace)
Jednoramenné hodnocení FL fáze 3:
o Nežádoucí účinky ve studii NHL-008 - všechny nežádoucí účinky související s léčbou u ≥ 5,0 % pacientů o Nežádoucí účinky 3./4. stupně ve studii NHL-008 - všechny nežádoucí účinky 3./4. stupně související s léčbou hlášené u ≥ 1,0 %
pacientů
o Závažné nežádoucí účinky ve studii NHL-008 - všechny závažné nežádoucí účinky související s léčbou hlášené u ≥ 1,0 %
pacientů ◇ Nežádoucí účinky hlášené jako závažné v klinických hodnoceních léčby folikulárního lymfomu
+Vztahuje se pouze na závažné nežádoucí účinky
*Vyrážka zahrnuje preferované termíny vyrážka a makulopapulózní vyrážka
**Leukopenie zahrnuje preferované termíny leukopenie a snížený počet leukocytů
***Lymfopenie zahrnuje preferované termíny lymfopenie a snížený počet lymfocytů
Souhrn nežádoucích účinků po uvedení přípravku na trh v tabulce

Kromě výše uvedených nežádoucích účinků zjištěných v pivotních klinických studiích, je následující
tabulka odvozena z údajů shromážděných po uvedení přípravku na trh.

Tabulka 6. Nežádoucí účinky zaznamenané při použití po uvedení přípravku na trh u pacientů
léčených lenalidomidem
Třídy orgánových
systémů Všechny nežádoucí účinky/četnost
Nežádoucí účinky 3. a 4.
stupně/četnost
/ Preferovaný termín
Infekce a infestace

Není známo
virové infekce, včetně herpes
zoster a reaktivace viru
hepatitidy B
Není známo
virové infekce, včetně herpes
zoster a reaktivace viru
hepatitidy B
Novotvary benigní,
maligní a
blíže neurčené
(zahrnující cysty a
polypy)
Vzácné
syndrom nádorového rozpadu


Poruchy krve a
lymfatické tkáně
Není známo
získaná hemofilie



Třídy orgánových
systémů Všechny nežádoucí účinky/četnost
Nežádoucí účinky 3. a 4.
stupně/četnost
/ Preferovaný termín
Poruchy imunitního
systému


Vzácné
anafylaktická reakce^

Není známo
rejekce transplantovaného
solidního orgánu
Vzácné
anafylaktická reakce^
Endokrinní poruchy Časté
hypertyreóza
Respirační, hrudní a
mediastinální
poruchy


Méně časté
plicní hypertenze



Vzácné
plicní hypertenze

Není známo
intersticiální pneumonitida



Gastrointestinální
poruchy Není známo
pankreatitida, gastrointestinální
perforace (včetně

divertikulární perforace,
perforace tenkého a tlustého
střeva)^


Poruchy jater
žlučových cest Není známo Není známo

akutní selhání jater^, toxická
hepatitida^,
akutní selhání jater^, toxická
hepatitida^

cytolytická hepatitida^, cholestatická
hepatitida^,

smíšená cytolytická/cholestatická
hepatitida^
Poruchy kůže a
podkožní tkáně
Méně časté
angioedém

Vzácné
Stevens-Johnsonův syndrom^,
toxická epidermální nekrolýza^

Není známo
leukocytoklastická vaskulitida,
léková reakce s eosinofilií a
systémovými příznaky^






^Viz bod 4.8 Popis vybraných nežádoucích účinků



Třídy orgánových
systémů Všechny nežádoucí účinky/četnost
Nežádoucí účinky 3. a 4.
stupně/četnost
/ Preferovaný termín
Popis vybraných nežádoucích účinků
Teratogenita
Lenalidomid je strukturálně podobný thalidomidu. Thalidomid je známá lidská teratogenní léčivá
látka, která způsobuje těžké a život ohrožující vrozené vady. U opic lenalidomid způsoboval
malformace podobné malformacím popsaným u thalidomidu (viz body 4.6 a 5.3). Pokud je
lenalidomid užíván během těhotenství, očekávají se u člověka teratogenní účinky lenalidomidu.

Neutropenie a trombocytopenie
• Nově diagnostikovaný mnohočetný myelom: pacienti, kteří podstoupili ASCT, léčení udržovací
dávkou lenalidomidu
Léčba udržovací dávkou lenalidomidu po ASCT je spojována s vyšší četností výskytu neutropenie 4.
stupně v porovnání s placebem v udržovací léčbě (v uvedeném pořadí 32,1 % vs. 26,7 % % [16,1 %
vs. 1,8 % po zahájení udržovací léčby] ve studii CALGB 100104 a 16,4 % vs. 0,7 % ve studii IFM
2005-02). Nežádoucí účinky související s léčbou v podobě neutropenie, které vedly k ukončení léčby
lenalidomidem, byly hlášeny u 2,2 % pacientů ve studii CALGB 100104 a 2,4 % pacientů ve studii
IFM 2005-02. V obou studiích byla febrilní neutropenie 4. stupně hlášena s obdobnou četností ve
skupinách léčených udržovací dávkou lenalidomidu v porovnání se skupinami léčenými placebem v
udržovací léčbě (v uvedeném pořadí 0,4 % vs. 0,5 % [0,4 % vs. 0,5 % po zahájení udržovací léčby] ve
studii CALGB 100104 a 0,3 % vs. 0 % ve studii IFM 2005-02).

Léčba udržovací dávkou lenalidomidu po ASCT je spojována s vyšší četností výskytu trombocytopenie 3.
a 4. stupně oproti placebu v udržovací léčbě (v uvedeném pořadí 37,5 % vs. 30,3 % [17,9 % vs. 4,1 % po
zahájení udržovací léčby] ve studii CALGB 100104 a 13,0 % vs. 2,9 % ve studii IFM 2005-02).

• Nově diagnostikovaný mnohočetný myelom: pacienti, kteří nejsou vhodnými kandidáty k
transplantaci, léčení lenalidomidem v kombinaci s bortezomibem a dexamethasonem

Ve studii SWOG S0777 byla ve skupině RVd pozorována neutropenie 4. stupně v menší míře než
v kontrolní skupině Rd (2,7 % oproti 5,9 %). Febrilní neutropenie 4. stupně byla hlášena ve skupině RVd
i Rd s obdobnou četností (0,0 % oproti 0,4 %).

Trombocytopenie 3. nebo 4. stupně byla pozorována s vyšší četností ve skupině RVd ve srovnání
s kontrolní skupinou Rd (17,2 % oproti 9,4 %).

• Nově diagnostikovaný mnohočetný myelom: pacienti, kteří nejsou vhodnými kandidáty k
transplantaci, léčení lenalidomidem v kombinaci s dexamethasonem

Kombinace lenalidomidu s dexamethasonem u pacientů s nově diagnostikovaným
mnohočetným myelomem je spojena s nižší četností neutropenie 4. stupně (8,5 % u Rd a Rd18) v
porovnání s MPT (15 %). Febrilní neutropenie 4. stupně byla pozorována nepravidelně (0,6 % u Rd a
Rd18 v porovnání s 0,7 % u MPT).

Kombinace lenalidomidu s dexamethasonem u pacientů s nově diagnostikovaným
mnohočetným myelomem je spojena s nižší četností trombocytopenie 3. a 4. stupně (8,1 % u Rd a
Rd18) v porovnání s MPT (11 %).



• Nově diagnostikovaný mnohočetný myelom: pacienti, kteří nejsou vhodnými kandidáty k
transplantaci, léčení lenalidomidem v kombinaci s melfalanem a prednisonem

Kombinace lenalidomidu s melfalanem a prednisonem u pacientů s nově diagnostikovaným
mnohočetným myelomem je spojena s vyšší četností neutropenie 4. stupně (34,1 % u
MPR+R/MPR+p) v porovnání s MPp+p (7,8 %). Byla pozorována vyšší četnost febrilní neutropenie 4.
stupně (1,7 % u MPR+R/MPR+p v porovnání s 0,0 % u MPp+p).

Kombinace lenalidomidu s melfalanem a prednisonem u pacientů s nově diagnostikovaným
mnohočetným myelomem je spojena s vyšší četností trombocytopenie 3. a 4. stupně (40,4 % u
MPR+R/MPR+p) v porovnání s MPp+p (13,7 %).

• Mnohočetný myelom: pacienti s alespoň jednou předchozí terapií

Kombinace lenalidomidu s dexamethasonem u pacientů s mnohočetným myelomem je spojena
s vyšším výskytem neutropenie 4. stupně (5,1 % u pacientů léčených lenalidomidem/dexamethasonem, v
porovnání s 0,6 % u pacientů užívajících placebo/dexamethason). Občas byly pozorovány případy febrilní
neutropenie 4. stupně (0,6 % u pacientů léčených lenalidomidem/dexamethasonem oproti 0,0 % u
pacientů užívajících placebo/dexamethason).

Kombinace lenalidomidu s dexamethasonem u pacientů s mnohočetným myelomem je spojena
s vyšším výskytem trombocytopenie 3. a 4. stupně (9,9 % a 1,4 % u pacientů léčených
lenalidomidem/dexamethasonem, v porovnání s 2,3 % a 0,0 % u pacientů užívajících
placebo/dexamethason).

• Pacienti s myelodysplastickými syndromy

U pacientů s myelodysplastickými syndromy je lenalidomid spojen s vyšším výskytem neutropenie
3. nebo 4. stupně (74,6 % u pacientů léčených lenalidomidem oproti 14,9 % u pacientů užívajících
placebo ve studii fáze 3). Epizody febrilní neutropenie 3. nebo 4. stupně byly pozorovány u 2,2 %
pacientů léčených lenalidomidem oproti 0,0 % u pacientů užívajících placebo. Lenalidomid je spojen
s vyšším výskytem trombocytopenie 3. nebo 4. stupně (37 % u pacientů léčených lenalidomidem
oproti 1,5 % u pacientů užívajících placebo ve studii fáze 3).

• Pacienti s lymfomem z plášťových buněk

U pacientů s lymfomem z plášťových buněk je léčba lenalidomidem spojena s vyšším výskytem
neutropenie 3. nebo 4. stupně (43,7 % u pacientů léčených lenalidomidem ve srovnání s 33,7 % u
pacientů z kontrolního ramene ve studii fáze 2). Epizody febrilní neutropenie 3. nebo 4. stupně byly
pozorovány u 6,0 % pacientů léčených lenalidomidem ve srovnání s 2,4 % u pacientů z kontrolního
ramene.

• Pacienti s folikulárním lymfomem

Kombinace lenalidomidu s rituximabem je v populaci s folikulárním lymfomem spojena s vyšším
výskytem neutropenie 3. nebo 4. stupně (50,7 % u pacientů léčených lenalidomidem/rituximabem ve
srovnání s 12,2 % u pacientů užívajících placebo/rituximab). Všechny neutropenie 3. nebo 4. stupně byly
reverzibilní po přerušení podávání přípravku, snížení dávky a/nebo poskytnutí podpůrné péče zahrnující


růstové faktory. Navíc byla zřídka pozorována febrilní neutropenie (2,7 % u pacientů léčených
lenalidomidem/rituximabem ve srovnání s 0,7 % u pacientů užívajících placebo/rituximab).

Podávání lenalidomidu v kombinaci s rituximabem je také spojováno s vyšším výskytem
trombocytopenie 3. nebo 4. stupně (1,4 % u pacientů léčených lenalidomidem/rituximabem ve srovnání s
% u pacientů užívajících placebo/rituximab).


Žilní tromboembolie
Zvýšené riziko hluboké žilní trombózy a plicní embolie je spojeno s používáním kombinace
lenalidomidu s dexamethasonem u pacientů s mnohočetným myelomem a v menší míře u pacientů
léčených lenalidomidem v kombinaci s melfalanem a prednisonem, nebo u pacientů s mnohočetným
myelomem, s myelodysplastickými syndromy a lymfomem z plášťových buněk léčených
lenalidomidem v monoterapii (viz bod 4.5).
Současné podávání přípravků podporujících erytropoezu nebo předchozí hluboká žilní trombóza v
anamnéze mohou u těchto pacientů také zvýšit riziko trombózy.

Infarkt myokardu
U pacientů užívajících lenalidomid byl popsán infarkt myokardu, zejména u pacientů se známými
rizikovými faktory.

Hemoragické poruchy
Hemoragické poruchy jsou vyjmenované pod příslušnými následujícími třídami orgánových systémů:
poruchy krve a lymfatického systému; poruchy nervového systému (intrakraniální krvácení);
respirační, hrudní a mediastinální poruchy (epistaxe); gastrointestinální poruchy (krvácení dásní,
hemoroidální krvácení, krvácení z konečníku); poruchy ledvin a močových cest (hematurie); poranění,
otravy a procedurální komplikace (kontuze), a cévní poruchy (ekchymóza).

Alergické reakce a závažné kožní reakce
V souvislosti s použitím lenalidomidu byly hlášeny případy alergických reakcí zahrnující angioedém,
anafylaktickou reakci a případy závažných kožních reakcí zahrnující SJS, TEN a DRESS. V literatuře
byly popsány případy zkřížených reakcí mezi lenalidomidem a thalidomidem. Pacientům se závažnou
vyrážkou spojenou s léčbou thalidomidem v anamnéze nemá být lenalidomid podáván (viz bod 4.4).



Další primární malignity
V klinických studiích u již dříve léčených pacientů s myelomem, kteří byli léčeni kombinací
lenalidomid/dexamethason ve srovnání s kontrolními skupinami, se vyskytují hlavně bazocelulární a
spinocelulární karcinomy kůže.

Akutní myeloidní leukemie
• Mnohočetný myelom
V klinických studiích léčby nově diagnostikovaného mnohočetného myelomu u pacientů, kterým byl
podán lenalidomid v kombinaci s melfalanem nebo bezprostředně po HDM/ASCT, byly pozorovány
případy AML (viz bod 4.4). Toto zvýšení nebylo pozorováno v klinických studiích nově
diagnostikovaného mnohočetného myelomu u pacientů, kterým byl lenalidomid podáván v kombinaci
s dexamethasonem v porovnání s thalidomidem v kombinaci s melfalanem a prednisonem.



• Myelodysplastické syndromy
Výchozí proměnné, včetně komplexní cytogenetiky a mutace TP53, jsou spojeny s progresí do
AML u pacientů, kteří jsou závislí na transfuzi a mají abnormalitu delece 5q (viz bod 4.4).
Odhadované 2leté kumulativní riziko progrese do AML bylo u pacientů s abnormalitou izolované
delece 5q 13,8 %, ve srovnání se 17,3 % u pacientů s delecí 5q a jednou další cytogenetickou
abnormalitou a 38,6 % u pacientů s komplexním karyotypem.
V post-hoc analýze údajů z klinické studie lenalidomidu u myelodysplastických syndromů byl
odhadovaný 2letý výskyt progrese do AML 27,5 % u pacientů s IHC-p53 pozitivitou a 3,6 % u pacientů s
IHC-p53 negativitou (p = 0,0038). U pacientů s IHC-p53 pozitivitou byla pozorována nižší míra progrese
do AML u těch pacientů, kteří dosáhli odpovědi při nezávislosti na transfuzi (11,1 %) než u pacientů bez
odpovědi (34,8 %).

Poruchy funkce jater
Byly hlášeny následující nežádoucí účinky po uvedení přípravku na trh (frekvence není známa): akutní
selhání jater a cholestáza (v obou případech potenciálně fatální), toxická hepatitida, cytolytická
hepatitida a smíšená cytolytická/cholestatická hepatitida.

Rhabdomyolýza
Byly pozorovány vzácné případy rhabdomyolýzy, některé z nich souvisely s podáním lenalidomidu se
statinem.

Poruchy štítné žlázy
Byly hlášeny případy hypotyreózy a hypertyreózy (viz bod 4.4 Poruchy štítné žlázy).

Reakce vzplanutí tumoru (TFR) a syndrom nádorového rozpadu (TLS)
Ve studii MCL-002 zaznamenalo TFR přibližně 10 % pacientů léčených lenalidomidem v porovnání
s 0 % pacientů v kontrolním ramenu. Většina případů se vyskytla v 1. cyklu, všechny případy byly
hodnoceny jako související s léčbou a většina hlášení byla 1. nebo 2. stupně. TRF mohou být ohroženi
pacienti s vysokým MIPI v době diagnózy nebo zasaženými lymfatickými uzlinami (bulky disease)
(minimálně jedna léze s nejdelším průměrem ≥ 7 cm) před zahájením léčby. Ve studii MCL-002 byl TLS
zaznamenán u jednoho pacienta v každém z obou léčebných ramen. V podpůrné studii
MCL-001 zaznamenalo TFR přibližně 10 % subjektů; všechna hlášení měla závažnost 1. nebo
2. stupně a byla hodnocena jako související s léčbou. Většina případů se vyskytla v 1. cyklu. Ve studii
MCL-001 nebyl hlášen žádný výskyt TLS (viz bod 4.4).

Ve studii NHL-007 bylo TFR hlášeno u 19/146 (13,0 %) pacientů v rameni léčeném
lenalidomidem/rituximabem oproti 1/148 (0,7 %) pacientů v rameni placebo/rituximab. Většina případů
TFR (18 z 19) hlášených v rameni léčeném lenalidomidem/rituximabem se vyskytla během prvních dvou
cyklů léčby. Jeden pacient s FL v rameni léčeném lenalidomidem/rituximabem zaznamenal příhodu TFR
3. stupně oproti žádné příhodě u pacientů v rameni užívajícím placebo/rituximab. Ve studii NHL-zaznamenalo TFR 7/177 (4,0 %) pacientů s FL; (3 hlášení byla
1. stupně a 4 hlášení byla 2. stupně závažnosti); přičemž 1 hlášení bylo považováno za závažné. Ve studii
NHL-007 se TLS vyskytla u 2 pacientů s FL (1,4 %) v rameni léčeném lenalidomidem/rituximabem a u
žádného pacienta s FL v rameni užívajícím placebo/rituximab; ani jeden pacient neměl příhodu 3. nebo 4.
stupně. Ve studii NHL-008 se TLS vyskytla u 1 pacienta s FL (0,6 %). Tato jediná příhoda byla
rozpoznána jako závažná nežádoucí reakce 3. stupně. Ve studii NHL-007 nemusela být u žádného
pacienta přerušena léčba lenalidomidem/rituximabem z důvodu TFR nebo TLS.

Gastrointestinální poruchy


V průběhu léčby lenalidomidem byly hlášeny perforace v gastrointestinálním traktu. Perforace
v gastrointestinálním traktu mohou vést ke komplikacím ve formě sepse a mohou být spojeny s
fatálními následky.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu: Státní ústav pro kontrolu léčiv, Šrobárova 48, 41 Praha 10, webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek.

4.9 Předávkování

Přestože byli ve studiích ověřujících vhodný rozsah dávek někteří pacienti vystaveni dávkám až
150 mg, a ve studiích s jednorázovou dávkou byli někteří pacienti vystaveni dávkám až 400 mg,
neexistují specifické zkušenosti s léčbou předávkování lenalidomidem. Toxicita limitující dávku
v těchto studiích byla v podstatě hematologického rázu. V případě předávkování se doporučuje zajistit
podpůrnou péči.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: imunosupresiva, jiná imunosupresiva. ATC kód: L04AX04.

Mechanismus účinku
Lenalidomid se váže přímo na cereblon, komponentu enzymového komplexu cullin-RING E3
ubikvitin ligázy, zahrnující protein vážící poškozené 1 deoxyribonukleové kyseliny (DNA), cullin (CUL4) a regulátor cullinů 1 (Roc1). V hematopoetických buňkách lenalidomid vazbou na cereblon
zvyšuje vazbu substrátových proteinů Aiolos a Ikaros, lymfoidních transkripčních faktorů, což vede k
jejich ubikvitinaci a následné degradaci, což má přímé cytotoxické a imunomodulační následky.

Konkrétně lenalidomid inhibuje proliferaci a zvyšuje apoptózu některých hematopoetických nádorových
buněk (včetně plazmatických nádorových buněk MM, nádorových buněk folikulárního lymfomu a buněk
s delecemi na chromozomu 5), zvyšuje imunitu zprostředkovanou T buňkami a NK (Natural Killer)
buňkami a zvyšuje počet NK, T a NK T buněk. U myelodysplastických syndromů s delecí (5q)
lenalidomid selektivně inhibuje abnormální klony zvýšením apoptózy buněk s delecí (5q).
Kombinace lenalidomidu a rituximabu zvyšuje u buněk folikulárního lymfomu buněčnou cytotoxicitu
závislou na protilátkách (antibody dependent cellular cytotoxicity, ADCC) a přímou apoptózu nádoru.
Mechanismus účinku lenalidomidu také zahrnuje další účinky, např. antiangiogenní a proerytropoetické
vlastnosti. Lenalidomid inhibuje angiogenezi blokováním migrace a adheze endotelových buněk a
vytvářením vlásečnic, zvyšuje produkci fetálního hemoglobinu CD34+ hematopoetickými kmenovými
buňkami a inhibuje produkci prozánětlivých cytokinů (např. TNF-α a IL-6) monocyty.

Klinická účinnost a bezpečnost
Účinnost a bezpečnost lenalidomidu byla vyhodnocena v šesti studiích fáze 3 u nově
diagnostikovaných mnohočetných myelomů a ve dvou studiích fáze 3 u relabovaného refrakterního


mnohočetného myelomu, jedné studie fáze 3 a jedné studie fáze 2 u myelodysplastického syndromu,
jedné studie fáze 2 u lymfomu z plášťových buněk a jedné studie fáze 3 a jedné studie fáze 3b u iNHL,
jak je popsáno níže.

Nově diagnostikovaný mnohočetný myelom
• Udržovací léčba lenalidomidem u pacientů, kteří podstoupili ASCT
Bezpečnost a účinnost udržovací dávky lenalidomidu byly hodnoceny ve dvou multicentrických,
randomizovaných, dvojitě zaslepených, dvouramenných, placebem kontrolovaných studiích fáze 3 s
paralelními skupinami: CALGB 100104 a IFM 2005-02.

CALGB 100104
Vhodnými kandidáty byli pacienti ve věku 18 až 70 let s aktivním MM, vyžadujícím léčbu, u kterých
dříve po iniciální léčbě nenastala progrese.

Během 90 – 100 dní po ASCT byli pacienti randomizováni v poměru 1:1 buď k léčbě udržovací
dávkou lenalidomidu nebo k užívání placeba v udržovací léčbě. Udržovací dávka byla 10 mg jednou
denně v 1. až 28. den opakovaných 28denních cyklů (zvýšená až na 15 mg jednou denně po 3 měsících v
případě absence toxicity limitující dávku) a léčba pokračovala až do progrese onemocnění.

Primárním cílovým parametrem účinnosti ve studii bylo přežití bez progrese (PFS) od randomizace do
data progrese nebo úmrtí, (cokoliv nastane dříve); studie nebyla nastavena pro cílový parametr
celkového přežití. Celkem bylo randomizováno 460 pacientů: 231 pacientů k užívání lenalidomidu a
229 pacientů k užívání placeba. Demografické charakteristiky a charakteristiky vztahující se k
onemocnění pacientů byly v obou ramenech vyrovnané.

Studie byla odslepena na doporučení výboru pro monitorování dat po překonání prahové hodnoty pro
předem plánovanou prozatímní analýzu PFS. Po odslepení bylo pacientům ve větvi s placebem
umožněno přejít do druhé větve a užívat lenalidomid před progresí onemocnění.

Výsledky PFS při odslepení po plánované předběžné analýzy s uzavírkou dat k 17. prosinci 2009 (15,5
měsíců následného sledování) ukázaly 62% snížení rizika progrese onemocnění nebo úmrtí ve
prospěch lenalidomidu (HR = 0,38; 95 % CI 0,27; 0,54; p < 0,001). Medián celkového PFS byl
33,9 měsíců (95 % CI NE; NE) ve skupině užívající lenalidomid versus 19,0 měsíců (95 % CI 16,2;
25,6) ve skupině užívající placebo.

Přínos z hlediska PFS byl pozorován jak v podskupině pacientů s úplnou odpovědí (CR), tak
i v podskupině pacientů, kteří CR nedosáhli.

V tabulce 7 jsou uvedeny výsledky studie s uzavírkou dat k 1. únoru 2016:
Tabulka 7: Souhrn údajů celkové účinnosti
Lenalidomid (n = 231) Placebo (n = 229)
PFS hodnocené zkoušejícím
Mediána doby PFS, měsíce (95% CI)b 56,9 (41,9; 71,7) 29,4 (20,7; 35,5)
HR [95% CI]c; hodnota pd 0,61 (0,48; 0,76); <0,PFS2e
Mediána doby PFS2, měsíce (95% CI)b 80,2 (63,3; 101,8) 52,8 (41,3; 64,0)
HR [95% CI]c; hodnota pd 0,61 (0,48; 0,78); <0,

Celkové přežití
Mediána doby OS, měsíce (95% CI)b 111,0 (101,8; NE) 84,2 (71,0; 102,7)
Výskyt přežití po 8 letech, % (SE) 60,9 (3,78) 44,6 (3,98)
HR [95% CI]c; hodnota pd 0,61 (0,46; 0,81); <0,Následné pozorování
Mediánf (min, max), měsíce: všichni přežívající pacienti 81,9 (0,0; 119,8) 81,0 (4,1; 119,5)
CI = interval spolehlivosti; HR = poměr rizik; max = maximum; min = minimum; NE = nelze stanovit; OS = celkové přežití; PFS = přežití bez progrese
nemoci;
a Medián je založený na Kaplan-Meierově odhadu.
b 95 % CI okolo mediánu.
c Založené na Coxově modelu proporcionálních rizik porovnávajícím funkce rizik spojených s indikovanými léčebnými skupinami.
d p-hodnota je založená na nerozvrstveném log-rank testu Kaplan-Meierovy křivky rozdílů mezi indikovanými léčebnými skupinami.
e Exploratorní cílový parametr (PFS2) Užívání lenalidomidu subjekty ze skupiny s placebem, které přešly do druhé skupiny před progresí onemocnění po
odslepení studie, nebylo pokládáno za druhou linii léčby.
f Medián následného sledování po ASCT pro všechny přeživší pacienty.
Uzavírky údajů: 17. prosince 2009 a 1. února 2016
IFM 2005-02
Vhodnými kandidáty byli diagnostikovaní pacienti ve věku < 65 let, kteří podstoupili léčbu ASCT a
dosáhli odpovědi alespoň v podobě stabilního onemocnění v období zlepšení hematologických
parametrů. Pacienti byli randomizováni v poměru 1:1 buď k léčbě udržovací dávkou lenalidomidu
nebo k užívání placeba v udržovací léčbě. Po 2 cyklech konsolidace lenalidomidem (25 mg/den v 1. až
21. den 28denního cyklu) byla udržovací dávka 10 mg jednou denně v 1. až 28. den opakovaných
28denních cyklů, zvýšená až na 15 mg jednou denně po 3 měsících v případě absence toxicity
limitující dávku. Léčba měla pokračovat až do progrese onemocnění.

Primárním cílovým parametrem bylo PFS definované od randomizace do data progrese nebo úmrtí,
(cokoli nastane dříve); studie nebyla nastavena pro cílový parametr celkového přežití. Celkem bylo
randomizováno 614 pacientů: 307 pacientů k užívání lenalidomidu a 307 pacientů k užívání
placeba.

Studie byla odslepena na doporučení výboru pro monitorování dat po překonání prahové hodnoty pro
předem plánovanou prozatímní analýzu PFS. Po odslepení pacienti užívající placebo nepřecházeli na
léčbu lenalidomidem před progresí onemocnění. Léčba ve skupině užívající lenalidomid byla přerušena v
rámci proaktivního bezpečnostního opatření poté, co byla pozorována nerovnováha v SPM (viz bod 4.4).

Výsledky PFS při odslepení po plánované předběžné analýze s uzavírkou dat k 7. červenci 2010 (31,4
měsíců následného sledování) ukázaly 48% snížení rizika progrese onemocnění nebo úmrtí ve
prospěch lenalidomidu: (HR = 0,52; 95 % CI 0,41; 0,66; p < 0,001). Medián celkového PFS byl
40,1 měsíců (95 % CI 35,7; 42,4) ve skupině užívající lenalidomid versus 22,8 měsíců (95 % CI 20,7;
27,4) ve skupině užívající placebo.

Přínos z hlediska PFS v podskupině pacientů s úplnou odpovědí (CR) byl menší než v podskupině
pacientů, kteří CR nedosáhli.

Aktualizovaná hodnota PFS s použitím uzavírky ke dni 1. února 2016 (96,7 měsíců následného sledování)
nadále ukazuje výhodu PFS: HR = 0,57 (95 % CI 0,47; 0,68; p < 0,001). Medián celkového PFS byl 44,měsíců (39,6; 52,0) ve skupině užívající lenalidomid versus 23,8 měsíců (95 % CI 21,2; 27,3) ve skupině
užívající placebo. Pro PFS2 byla pozorovaná hodnota HR 0,80 (95 % CI 0,66; 0,98; p = 0,026) pro
lenalidomid versus placebo. Medián celkového PFS2 byl 69,9 měsíců (95 % CI 58,1; 80,0) ve skupině
užívající lenalidomid versus 58,4 měsíců (95 % CI 51,1; 65,0) ve skupině užívající
placebo. Pro OS byla pozorovaná hodnota HR 0,90: (95 % CI 0,72; 1,13; p = 0,355) pro lenalidomid
versus placebo. Medián celkového času přežití byl 105,9 měsíců (95 % CI 88,8; NE) ve skupině


užívající lenalidomid versus 88,1 měsíců (95 % CI 80,7; 108,4) ve skupině užívající placebo.

• Lenalidomid v kombinaci s bortezomibem a dexamethasonem u pacientů, kteří nejsou vhodnými
kandidáty k transplantaci kmenových buněk.

Studie SWOG S0777 hodnotila přidání bortezomibu k základnímu lenalidomidu a dexamethasonu, jako
iniciální léčbě, s následným pokračováním Rd až do progrese onemocnění u pacientů s dříve neléčeným
mnohočetným myelomem, kteří buď nebyli vhodnými kandidáty k transplantaci nebo byli vhodnými
kandidáty, ale nebyla u nich zamýšlena okamžitá transplantace.

Pacientům ve skupině dostávající lenalidomid, bortezomib a dexamethason (RVd) byl podáván perorálně
lenalidomid 25 mg/den 1. až 14. den, intravenózně bortezomib 1,3 mg/m2 1., 4., 8. a 11. den a perorálně
dexamethason 20 mg/den 1., 2., 4., 5., 8., 9., 11. a 12. den opakovaných 21denních cyklů až po dobu osmi
21denních cyklů (24 týdnů). Pacientům ve skupině užívající lenalidomid a dexamethason (Rd) byl
podáván perorálně lenalidomid 25 mg/den 1. až 21. den a perorálně dexamethason 40 mg/den 1., 8., 15. a
22. den opakovaných 28denních cyklů až po dobu šesti 28denních cyklů (24 týdnů). Pacienti v obou
skupinách pokračovali v užívání Rd: perorálně lenalidomid 25 mg/den 1. až 21. den a perorálně
dexamethason 40 mg/den 1., 8., 15. a 22. den opakovaných 28denních cyklů. Léčba pokračovala do
progrese onemocnění.

Primárním cílovým parametrem účinnosti ve studii bylo přežití bez progrese (PFS – progression free
survival). Do studie bylo zahrnuto celkově 523 pacientů, s 263 pacienty randomizovanými do RVd a pacienty randomizovanými do Rd. Demografické základní charakteristiky a základní charakteristiky
související s onemocněním byly u pacientů mezi skupinami dobře vyváženy.

Výsledky PFS, hodnocené Nezávislou revizní a posudkovou komisí IRAC (Independent Response
Adjudication Committee), vykazovaly v době primární analýzy, s datem uzávěrky údajů
5. listopadu 2015 (50,6 měsíce následného sledování), 24% snížení rizika progrese onemocnění nebo
úmrtí ve prospěch RVd (HR = 0,76; 95% CI 0,61; 0,94; p = 0,010). Medián celkového PFS byl
42,5 měsíce (95% CI 34,0; 54,8) ve skupině užívající RVd oproti 29,9 měsíce (95% CI 25,6; 38,2) ve
skupině Rd. Přínos byl pozorován bez ohledu na vhodnost kandidáta k transplantaci kmenových buněk.

V tabulce 8 jsou uvedeny výsledky studie, s datem uzávěrky údajů 1. prosince 2016, kde byl medián doby
následného sledování pro všechny přeživší pacienty 69,0 měsíců. Přínos ve prospěch RVd byl pozorován
bez ohledu na vhodnost kandidáta k transplantaci kmenových buněk.

Tabulka 8. Souhrn údajů celkové účinnosti
Iniciální léčba
RVd
(3týdenní cykly  8)
(n = 263)
Rd
(4týdenní cykly  6)
(n = 260)
PFS (měsíce) posouzené IRAC
Mediána času PFS, měsíce (95% CI)b 41,7 (33,1; 51,5) 29,7 (24,2; 37,8)
HR [95% CI]c; p-hodnotad 0,76 (0,62; 0,94); 0,Celkové přežití (měsíce)
Mediána času OS, měsíce (95% CI)b 89,1 (76,1; NE) 67,2 (58,4; 90,8)
HR [95% CI]c; p-hodnotae 0,72 (0,56; 0,94); 0,Odpověď – n (%)
Celková odpověď: CR, VGPR nebo PR 199 (75,7) 170 (65,4)


≥ VGPR 153 (58,2) 83 (31,9)
Následné sledování (měsíce)
Mediáne (min, max): všichni pacienti 61,6 (0,2; 99,4) 59,4 (0,4; 99,1)
CI = interval spolehlivosti; HR = poměr rizik; max = maximum; min = minimum; NE = nestanovitelné; OS = celkové přežití; PFS = přežití bez progrese;
CR = kompletní odpověď; PR = parciální odpověď; VGPR = velmi dobrá parciální odpověď a Medián je založený na Kaplanově-Meierově odhadu.
b Dvoustranný 95% CI okolo mediánu doby.
c Založené na nestratifikovaném Coxově modelu proporcionálních rizik porovnávajícím funkce rizik spojených s léčebnými skupinami (RVd:Rd).
d p-hodnota je založená na nestratifikovaném log-rank testu.
e Medián doby následného sledování byl vypočítán od data randomizace.
Datum uzávěrky údajů: 1. prosince Aktualizované výsledky OS, s datem uzávěrky údajů 1. května 2018 (medián doby následného sledování
přeživších pacientů 84,2 měsíce), nadále vykazovaly vyšší OS ve prospěch RVd: HR = 0,73 (95% CI 0,57; 0,94;
p=0,014). Podíl žijících pacientů po 7 letech byl 54,7 % ve skupině RVd oproti 44,7 % ve skupině Rd.

• Lenalidomid v kombinaci s dexamethasonem u pacientů, kteří nejsou vhodnými kandidáty k
transplantaci kmenových buněk.

Bezpečnost a účinnost lenalidomidu byla hodnocena v multicentrické, randomizované, otevřené studii
fáze 3 se 3 rameny (MM-020) pacientů ve věku 65 let a starších nebo, pokud byli mladší 65 let, nebyli
kandidáty k transplantaci kmenových buněk, protože transplantaci kmenových buněk zamítli
nebo pro ně transplantace kmenových buněk není dostupná z cenového nebo jiného důvodu. Studie
(MM-020) porovnávala lenalidomid a dexamethason (Rd) podávaný po dvě různě dlouhá časová
období (tj. do progrese onemocnění [skupina Rd] nebo až po osmnáct 28denních cyklů [72
týdnů, skupina Rd18]) s melfalanem, prednisonem a thalidomidem (MPT) po maximální dobu dvanácti
42denních cyklů (72 týdnů). Pacienti byli randomizováni (1:1:1) do 1 ze 3 léčebných ramen. Pacienti byli
rozdělení v randomizovaném režimu podle věku (≤75 versus >75 let), stadia (ISS stadia I a II versus
stadium III), a země.

Pacientům v ramenech Rd a Rd18 bylo podáváno 25 mg lenalidomidu jednou denně 1. až 21. den
28denního cyklů dle protokolu. Dexamethason 40 mg byl podáván jednou denně 1., 8., 15. a 22. den
každého 28denního cyklu. Počáteční dávka a režim pro skupiny Rd a Rd18 byly upraveny dle věku a
renální funkce (viz bod 4.2). Pacientům starším 75 let byla podávána dávka dexamethasonu 20 mg
denně 1., 8., 15. a 22. den každého 28denního cyklu. Všem pacientům byla během studie
profylakticky podávána antikoagulancia (nízkomolekulární heparin, warfarin, heparin, nízká dávka
kyseliny acetylsalicylové).

Primárním cílovým parametrem účinnosti v této studii bylo PFS. Do studie bylo zařazeno celkem pacientů, s 535 pacienty randomizovanými do Rd, 541 pacienty randomizovanými do Rd18 a pacienty randomizovanými do MPT. Demografické parametry a charakteristiky vztahující se k
onemocnění pacientů na začátku studie byly ve 3 ramenech vyrovnané. Všeobecně měli pacienti zařazení
do studie pokročilá stadia onemocnění: z celkové populace ve studii mělo 41 % pacientů ISS stadium III,
% mělo závažnou renální nedostatečnost (clearance kreatininu ([Clcr] < 30 ml/min). Medián věku byl
73 ve 3 ramenech.

V tabulce 9 jsou uvedeny výsledky aktualizované analýzy PFS, PFS2 a OS s uzavírkou dat k 3. březnu
2014, kde byl medián doby sledování všech přežívajících pacientů 45,5 měsíců:

Tabulka 9. Souhrn údajů celkové účinnosti
Rd Rd18 MPT
(n = 535) (n = 541) (n = 547)


PFS hodnocené zkoušejícím - (měsíce)
Mediána doby PFS, měsíce (95% CI)b 26,0 (20,7; 29,7) 21,0 (19,7; 22,4) 21,9 (19,8; 23,9)
HR [95% CI]c; hodnota pd
Rd vs MPT 0,69 (0,59; 0,80); <0, Rd vs Rd18 0,71 (0,61; 0,83); <0, Rd18 vs MPT 0,99 (0,86, 1,14); 0,PFS2e - (měsíce)
Mediána doby PFS2, měsíce (95% CI)b 42,9 (38,1; 47,4) 40,0 (36,2; 44,2) 35,0 (30,4; 37,8)
HR [95% CI]c; hodnota pd
Rd vs MPT 0,74 (0,63; 0,86); <0, Rd vs Rd18 0,92 (0,78; 1,08); 0, Rd18 vs MPT 0,80 (0,69; 0,93); 0,Celkové přežití (měsíce)
Mediána doby OS, měsíce (95% CI)b 58,9 (56,0; NE) 56,7 (50,1; NE) 48,5 (44,2; 52,0)
HR [95% CI]c; hodnota pd
Rd vs MPT 0,75 (0,62; 0,90); 0, Rd vs Rd18 0,91 (0,75; 1,09); 0, Rd18 vs MPT 0,83 (0,69; 0,99); 0,Následné pozorování (měsíce)
Mediánf (min, max): všichni pacienti 40,8 (0,0; 65,9) 40,1 (0,4; 65,7) 38.7 (0,0; 64,2)
Odpověď myelomug n (%)
CR 81 (15,1) 77 (14,2) 51 (9,3)
VGPR 152 (28,4) 154 (28,5) 103 (18,8)
PR 169 (31,6) 166 (30,7) 187 (34,2)
Celková odpověď: CR, VGPR nebo PR 402 (75,1) 397 (73,4) 341 (62,3)
Trvání odpovědi - (měsíce)h
Mediána (95% CI)b 35,0 (27,9; 43,4) 22,1 (20,3; 24,0) 22,3 (20,2; 24,9)
AMT = antimyelomová terapie; CI = interval spolehlivosti; CR = úplná odpověď; d = nízkodávkový dexamethason; HR = poměr rizik; IMWG = mezinárodní
pracovní skupina pro myelomy (International Myeloma Working Group); IRAC = nezávislá komise pro posuzování odpovědi (Independent Response
Adjudication Committee); M = melfalan; max = maximum; min = minimum; NE = nestanovitelné; OS = celkové přežití; P = prednison; PFS = přežití bez
progrese; PR = částečná odpověď; R = lenalidomid; Rd = Rd podaný až do zdokumentování progrese onemocnění; Rd18 = Rd podávané po dobu 18 cyklů; SE
= standardní chyba; T = thalidomid; VGPR = velmi dobrá částečná odpověď; vs = versus.
a Medián je založený na Kaplan-Meierově odhadu.
b 95 % CI okolo mediánu.
c Založené na Coxově modelu proporcionálních rizik spojených s indikovanými léčebnými skupinami.
d hodnota p je založená na nerozvrstveném log-rank testu Kaplan-Meierovy křivky rozdílů mezi indikovanými skupinami.
e Explorativní cílový parametr (PFS2)
f Medián je jednorozměrná statistika bez cenzorované úpravy.
g Nejlepší odhad rozhodné odpovědi po dobu léčebné fáze klinické studie (pro definici každé kategorie odezvy, uzavírka údajů = 24. května 2013).
h Uzavírka údajů 24. května 2013.
• Lenalidomid v kombinaci s melfalanem a prednisonem následovaný udržovací terapií u pacientů,
kteří nejsou vhodnými kandidáty k transplantaci

Bezpečnost a účinnost lenalidomidu byla posuzována v multicentrické, randomizované, dvojitě
zaslepené studii (MM-015) fáze 3, se 3 paralelními rameny u pacientů, kterým bylo 65 let nebo
více a jejich hladina sérového kreatininu byla < 2,5 mg/dl. Studie porovnávala lenalidomid
v kombinaci s melfalanem a prednisonem (MPR) s nebo bez udržovací terapie lenalidomidem až do
progrese onemocnění s melfalanem a prednisonem po dobu maximálně 9 cyklů. Pacienti byli
randomizováni v poměru 1:1:1 do jednoho ze 3 léčebných ramen. Pacienti byli náhodně rozděleni dle
věku (75 vs. > 75 let) a stadia (ISS, stadium I a II vs. stadium III).



Tato studie zkoumala použití kombinované terapie MPR (melfalan 0,18 mg/kg perorálně 1. až 4. den
opakovaných 28denních cyklů; prednison 2 mg/kg perorálně 1. až 4. den opakovaných 28denních
cyklů; a lenalidomid 10 mg/den perorálně 1. až 21. den opakovaných 28denních cyklů) k indukční
terapii, až po 9 cyklů. Pacienti, kteří dokončili 9 cyklů nebo nebyli schopni dokončit 9 cyklů kvůli
intoleranci, přešli na udržovací terapii zahájenou lenalidomidem 10 mg perorálně 1. až 21. den
opakovaných 28denních cyklů až do progrese onemocnění.

Primárním cílovým parametrem účinnosti v této studii bylo PFS. Do studie bylo zařazeno celkem pacientů, se 152 pacienty randomizovanými do MPR+R, 153 do MPR+p a 154 pacienty
randomizovanými do MPp+p. Demografické parametry a charakteristiky vztahující se k onemocnění
pacientů byly ve 3 skupinách vyrovnané: především přibližně 50 % pacientů zařazených do každého
ramene mělo následující charakteristiky: ISS stadium III, clearance kreatininu < 60 ml/min. Medián věku
byl 71 ve skupinách MPR+R a MPR+p a 72 ve skupině MPp+p.

V tabulce 10 jsou uvedeny výsledky analýzy PFS, PFS2, OS s uzavírkou dat v dubnu 2013, kde byl
medián doby sledování všech přežívajících pacientů 62,4 měsíce.

Tabulka 10. Souhrn údajů celkové účinnosti
MPR+R MPR+p MPp +p
(n = 152) (n = 153) (n = 154)
PFS hodnocené zkoušejícím - (měsíce)
Mediána doby PFS, měsíce (95% CI)
27,4 (21,3;
35,0) 14,3 (13,2; 15,7) 13,1 (12,0; 14,8)
HR [95% CI]; hodnota p
MPR+R vs MPp+p 0,37 (0,27; 0,50); <0, MPR+R vs MPR+p 0,47 (0,35; 0,65); <0, MPR+p vs MPp +p 0,78 (0,60, 1,01); 0,PFS2 - (měsíce) ¤
Mediána doby PFS2, měsíce (95% CI)
39,7 (29,2;
48,4) 27,8 (23,1; 33,1) 28,8 (24,3; 33,8)
HR [95% CI]; hodnota p
MPR+R vs MPp+p 0,70 (0,54; 0,92); 0, MPR+R vs MPR+p 0,77 (0,59; 1,02); 0, MPR+p vs MPp +p 0,92 (0,71; 1,19); 0,Celkové přežití (měsíce)
Mediána doby OS, měsíce (95% CI)
55,9 (49,1;
67,5) 51,9 (43,1; 60,6) 53,9 (47,3; 64,2)
HR [95% CI]; hodnota p
MPR+R vs MPp+p 0,95 (0,70; 1,29); 0, MPR+R vs MPR+p
0,88 (0,65; 1,20);
0,43
MPR+p vs MPp +p
1,07 (0,79; 1,45);
0,67
Následné pozorování (měsíce)


Medián (min, max): všichni pacienti 48,4 (0,8; 73,8) 46,3 (0,5; 71,9) 50,4 (0,5; 73,3)
Odpověď myelomu hodnocená
zkoušejícím
n (%)
CR 30 (19,7) 17 (11,1) 9 (5,8)
PR 90 (59,2) 99 (64,7) 75 (48,7)
Stabilní nemoc (SD) 24 (15,8) 31 (20,3) 63 (40,9)
Nehodnotitelná odpověď (NE) 8 (5,3) 4 (2,6) 7 (4,5)
Trvání odpovědi hodnocené zkoušejícím
(CR+PR) - (měsíce)
Mediána (95% CI)
26,5 (19,4;
35,8) 12,4 (11,2; 13,9) 12,0 (9,4; 14,5)
CI = interval spolehlivosti; CR = úplná odpověď; HR = poměr rizika; M = melfalan; NE = neodhadnutelné; OS = celkové přežití; p = placebo; P = prednison;
PD = pokročilé onemocnění; PR = částečná odpověď; R = lenalidomid; SD = stabilní onemocnění, VGPR = velmi dobrá částečná odpověď.
ª Medián je založen na Kaplan-Meierově odhadu.
¤PFS2 (exploratorní cílový parametr) byl pro všechny pacienty (ITT) definovaný jako čas od randomizace do začátku 3. linie antimyelomové terapie (AMT)
nebo úmrtí všech randomizovaných pacientů.
Podpůrné studie nově diagnostikovaného mnohočetného myelomu
Otevřená, randomizovaná, multicentrická studie fáze 3 (ECOG E4A03) byla provedena u 445 pacientů s
nově diagnostikovaným mnohočetným myelomem; 222 pacientů bylo randomizováno do ramene
lenalidomid/nízká dávka dexamethasonu a 223 pacientů bylo randomizováno do ramene
lenalidomid/standardní dávka dexamethasonu. Pacientům randomizovaným do ramene s
lenalidomidem/standardní dávkou dexamethasonu bylo podáno 25 mg lenalidomidu denně 1. až 21. den
každých 28 dní a dexamethason v dávce 40 mg/den 1. až 4., 9. až 12. a 17. až 20. den každých 28 dní po
dobu prvních čtyř cyklů. Pacientům randomizovaným do ramene s lenalidomidem/nízkou dávkou
dexamethasonu bylo podáno 25 mg lenalidomidu denně 1. až 21. den každých 28 dní a nízká dávka
dexamethasonu – 40 mg/den 1., 8., 15. a 22. den každých 28 dní. V ramenu s lenalidomidem/nízkou
dávkou dexamethasonu 20 pacientů (9,1 %) podstoupilo alespoň
jedno přerušení léčby v porovnání s 65 pacienty (29,3 %) ve skupině s lenalidomidem/standardní
dávkou dexamethasonu.

V post-hoc analýze byla pozorována nižší úmrtnost u skupiny s lenalidomidem/nízkou dávkou
dexamethasonu, a to 6,8 % (15/220), oproti 19,3 % (43/223) u skupiny s lenalidomidem/standardní
dávkou dexamethasonu, u populace pacientů s nově diagnostikovaným mnohočetným myelomem, při
mediánu sledování 72,3 týdne.

Při delší době sledování má však rozdíl v celkovém přežití ve prospěch lenalidomidu / nízké dávky
dexamethasonu klesající tendenci.

Mnohočetný myelom s alespoň jednou předchozí terapií
Účinnost a bezpečnost lenalidomidu byla hodnocena ve dvou multicentrických, randomizovaných,
dvojitě zaslepených a placebem kontrolovaných studiích fáze 3 (MM-009 a MM-010) kontrolovaných
paralelními skupinami. Pacientům s mnohočetným myelomem, kteří absolvovali předchozí léčbu, byl
podáván buď lenalidomid s dexamethasonem, nebo jen dexamethason samotný. Ze 353 pacientů ve
studiích MM-009 a MM-010 užívajících lenalidomid/dexamethason bylo 45,6 % ve věku 65 let nebo
starších. Ze 704 pacientů hodnocených ve studiích MM-009 a MM-010 bylo 44,6 % ve věku 65 let nebo
starších.

V obou studiích užívali pacienti ve skupině lenalidomid/dexamethason (len/dex) 25 mg lenalidomidu


perorálně jednou denně 1. - 21. den a odpovídající placebové tobolky jednou denně 22. – 28. den
každého 28denního cyklu. Pacienti ve skupině placebo/dexamethason (placebo/dex) užívali 1 tobolku
placeba 1. - 28. den každého 28denního cyklu. Pacienti v obou léčebných skupinách užívali perorálně mg dexamethasonu jednou denně 1. – 4., 9. – 12. a 17. – 20. den každého 28denního cyklu po první cykly terapie. Dávka dexamethasonu byla po uplynutí 4 cyklů snížena na 40 mg jednou denně 1. – 4. den
každého 28denního cyklu. V obou studiích léčba pokračovala až do progrese nemoci. V obou studiích
byly povoleny úpravy dávek na základě klinických a laboratorních nálezů.

Primárním cílovým parametrem účinnosti v obou studiích byla doba do progrese (time to progression,
TTP). Celkem bylo v rámci studie MM-009 hodnoceno 353 pacientů; 177 ve skupině len/dex a 176 ve
skupině placebo/dex. Ve studii MM-010 bylo celkem hodnoceno 351 pacientů; 176 ve skupině len/dex
a 175 ve skupině placebo/dex.

V obou studiích byly počáteční demografické parametry a parametry vztahující se k onemocnění
u skupin len/dex a placebo/dex srovnatelné. Obě populace pacientů vykazovaly medián věku 63 let a
srovnatelný poměr mužů a žen. Stav dle ECOG (Eastern Cooperative Oncology Group) byl u obou
skupin srovnatelný, stejně jako počet a typ předchozích terapií.

Podle plánu prováděná prozatímní analýza obou studií ukázala, že kombinace len/dex je statisticky
významně účinnější (p < 0,00001) než dexamethason samotný, co se týče primárního cílového
parametru účinnosti, TTP (medián délky pokračovací léčby činil 98,0 týdne). Výskyt úplných
odpovědí a celkových odpovědí ve skupině len/dex byla také významně vyšší než ve skupině
placebo/dex, a to v obou studiích. Výsledky těchto analýz následně vedly k odslepení obou studií, aby
pacienti ve skupině placebo/dex mohli užívat léčbu kombinací len/dex.

Rozšířená následná analýza účinnosti byla provedena se střední dobou pokračovací léčby 130,7 týdne.
Tabulka 11 souhrnně uvádí výsledky analýzy účinnosti pokračovací léčby – souhrnné studie MM-009 a
MM-010.

V této souhrnné rozšířené analýze pokračovací léčby činil medián TTP 60,1 týdne (95% interval
spolehlivosti: 44,3; 73,1) u pacientů léčených len/dex (n = 353) oproti 20,1 týdne (95% interval
spolehlivosti: 17,7; 20,3) u pacientů léčených placebem/dex (n = 351). Medián PFS činil 48,1 týdne (95%
interval spolehlivosti: 36,4; 62,1) u pacientů léčených len/dex oproti 20,0 týdne (95% interval
spolehlivosti: 16,1; 20,1) u pacientů léčených placebem/dex. Medián délky léčby byl 44,0 týdny (min:
0,1, max: 254,9) pro len/dex 23,1 týdne (min: 0,3; max: 238,1) pro placebo/dex. Četnost úplných
odpovědí (CR), částečných odpovědí (PR) a celkových odpovědí (CR+PR) ve skupině len/dex zůstává
významně vyšší než ve skupině placebo/dex, a to v obou studiích. Medián celkového přežití v rozšířené
analýze pokračovací léčby souhrnných studií je 164,3 týdny (95 % interval spolehlivosti: 145,1; 192,6) u
pacientů léčených len/dex oproti 136,4 týdnům (95 % interval spolehlivosti: 113,1; 161,7) u pacientů
léčených placebem/dex. Ačkoli 170 z 351 pacientů randomizovaných k léčbě placebem/dex dostávalo po
progresi onemocnění nebo odslepení studií lenalidomid, souhrnná analýza celkového přežití prokázala
statisticky významný prospěch v přežití skupiny původně léčené len/dex oproti skupině léčené
placebem/dex (HR = 0,833, 95% interval spolehlivosti = [0,687; 1,009], p = 0,045).

Tabulka 11. Souhrn výsledků z analýz účinnosti od data ukončení rozšířené pokračovací léčby –
souhrnné studie MM-009 a MM-010 (ukončené 23. července 2008, respektive 2. března 2008)
Cílový parametr len/dex placebo/dex
(n=353) (n=351)
Doba do události Poměr rizik [95% CI],


hodnota pa
Doba do progrese 60,1 [44,3; 20,1 [17,7; 0,350 [0,287; 0,426], p < 0,Medián [95% CI], týdny 73,1] 20,3]

Přežití bez progrese nemoci 48,1 20,0 [16,1; 0,393 [0,326; 0,473],
Medián [95% CI, týdny [36,4; 62,1] 20,1] p < 0,Celkové přežití 164,3 [145,1; 136,4 0,833 [0,687; 1,009],
Medián [95% CI], týdny 192,6] [113,1; p = 0,Výskyt celkového přežití po roce 82 % 161,7]
75 %
Výskyt odpovědi Odds ratio [95% CI], hodnota pb
Celková odpověď [n, %] 212 (60,1) 75 (21,4) 5,53 [3,97; 7,71], p < 0,Úplná odpověď [n, %] 58 (16,4) 11 (3,1) 6,08 [3,13; 11,80], p < 0,
a: Dvoustranný log-rank test, který porovnává křivky přežívání mezi léčebnými skupinami.
b: Dvoustranný chí-kvadrát test s korekcí kontinuity.
Myelodysplastické syndromy
Účinnost a bezpečnost lenalidomidu byla hodnocena u pacientů s anémií závislou na transfuzi v
důsledku myelodysplastických syndromů s nízkým rizikem nebo středním rizikem I. stupně,
spojených s cytogenetickou abnormalitou delece 5q, a to s dalšími cytogenetickými abnormalitami
nebo bez nich, ve dvou hlavních studiích: multicentrická, randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem
kontrolovaná, 3ramenná studie fáze 3, kde ve dvou skupinách byly podávány perorální dávky
lenalidomidu (10 mg a 5 mg) a v jedné skupině bylo podáváno placebo (MDS-004), a multicentrická,
jednoramenná, otevřená studie fáze 2 s lenalidomidem (10 mg) (MDS-003).

Výsledky uvedené níže zahrnují „intent to treat“ populaci hodnocenou ve studiích MDS-003 a MDS-
004, samostatně jsou uvedeny také výsledky v podskupině s izolovanou delecí 5q.

Ve studii MDS-004, v níž bylo rovnoměrně randomizováno 205 pacientů do skupin užívajících 10 mg
lenalidomidu, 5 mg lenalidomidu nebo placebo, sestávala primární analýza účinnosti z porovnání
výskytu odpovědi při nezávislosti na trasfuzi ve skupinách s 10 mg a 5 mg lenalidomidu oproti skupině
s placebem (16 až 52 týdnů v dvojitě zaslepené fázi a celkem až 156 týdnů v otevřené fázi). U
pacientů, u kterých nebylo dosaženo alespoň mírné erytroidní odpovědi po 16 týdnech, byla léčba
ukončena. Pacienti, u kterých bylo dosaženo alespoň mírné erytroidní odpovědi, mohli v léčbě
pokračovat, pokud nedošlo k erytroidnímu relapsu, progresi onemocnění nebo nepřijatelné toxicitě.
U pacientů, kteří v úvodu dostávali placebo nebo 5 mg lenalidomidu a nedosáhli alespoň mírné
erytroidní odpovědi po 16 týdnech léčby, byl povolen přechod z placeba na 5 mg lenalidomidu nebo
pokračování v léčbě vyššími dávkami lenalidomidu (přechod z 5 mg na 10 mg).

Primární analýza účinnosti studie MDS-003, v níž 148 pacientů dostávalo lenalidomid v dávce 10 mg,
sestávala z vyhodnocení účinnosti léčby lenalidomidem dosažením hematopoetického zlepšení
u pacientů s myelodysplastickými syndromy s nízkým rizikem nebo středním rizikem I. stupně.

Tabulka 12. Souhrn výsledků z analýz účinnosti – studie MDS-004 (dvojitě zaslepená fáze)
a MDS-003, „intent to treat“ populace Koncový bod
Cílový parametr MDS-004
n = MDS-n =

10 mg†
n = 5 mg††
n = Placebo*
n = 10 mg
n = Nezávislost na
transfuzi (≥ 182 dní)#
38 (55,1 %) 24 (34,8 %) 4 (6,0 %) 86 (58,1 %)
Nezávislost na
transfuzi (≥ 56 dní)#
42 (60,9 %) 33 (47,8 %) 5 (7,5 %) 97 (65,5 %)
Střední čas do nezávislosti na
transfuzi (týdny)
4,6 4,1 0,3 4,Střední doba trvání nezávislosti
na transfuzi (týdny)
NR∞ NR NR 114,Střední zvýšení hemoglobinu,
g/dl
6,4 5,3 2,6 5,† Pacienti léčení 10 mg lenalidomidu 21 dní v 28denních cyklech.
†† Pacienti léčení 5 mg lenalidomidu 28 dní v 28denních cyklech.
* Většina pacientů užívajících placebo ukončila léčbu v dvojitě zaslepené fázi z důvodu nedostatečné účinnosti po 16 týdnech léčby, ještě před
zahájením otevřené fáze. #Spojené se zvýšením hemoglobinu o ≥ 1 g/dl.
∞ Nedosaženo (tzn. střední hodnota nebyla dosažena).
Ve studii MDS-004 bylo primárního cílového parametru nezávislosti na transfuzi (> 182 dní)
dosaženo u významně většího počtu pacientů s myelodysplastickými syndromy léčených 10 mg
lenalidomidu v porovnání s placebem (55,1 % vs. 6,0 %). Ze 47 pacientů s cytogenetickou
abnormalitou izolované delece 5q, kteří byli léčeni 10 mg lenalidomidu, dosáhlo nezávislosti na
transfuzi červených krvinek 27 pacientů (57,4 %).

Střední čas do nezávislosti na transfuzi ve skupině léčené 10 mg lenalidomidu činil 4,6 týdnů. Střední
doby trvání nezávislosti na transfuzi nebylo dosaženo v žádné léčebné skupině, u pacientů léčených
lenalidomidem by však mohla překročit 2 roky. Střední zvýšení hemogloginu (Hgb) oproti výchozí
hodnotě činilo ve skupině léčené 10 mg lenalidomidu 6,4 g/dl.

Mezi další cílové parametry studie patřily: cytogenetická odpověď (ve skupině léčené 10 mg
lenalidomidu byly pozorovány výrazné a mírné cytogenetické odpovědi u 30,0 %, resp. 24,0 %
pacientů), hodnocení kvality života (Health Related Quality of Life – HRQoL) a progrese do akutní
myeloidní leukemie. Výsledky cytogenetické odpovědi a HRQoL odpovídaly hodnocení primárního
cílového parametru, ve prospěch léčby lenalidomidem v porovnání s placebem.

Ve studii MDS-003 bylo nezávislosti na transfuzi (> 182 dní) dosaženo při léčbě 10 mg lenalidomidu
u velkého počtu pacientů s myelodysplastickými syndromy (58,1 %). Střední čas do nezávislosti na
transfuzi činil 4,1 týdnů. Střední doba trvání nezávislosti na transfuzi byla 114,4 týdnů. Střední
hodnota zvýšení hemogloginu (Hgb) činila 5,6 g/dl. Výrazné a mírné cytogenetické odpovědi bylo
dosaženo u 40,9 %, resp. 30,7 % pacientů.

Velký počet pacientů zařazených do studií MDS-003 (72,9 %) a MDS-004 (52,7 %) byl dříve léčený
erytropoetickými stimulanty.

Lymfom z plášťových buněk
Účinnost a bezpečnost lenalidomidu byla hodnocena u pacientů s lymfomem z plášťových
buněk v multicentrické, randomizované, otevřené studii fáze 2 oproti monoterapii lékem
zvoleným zadavatelem u pacientů, kteří byli refrakterní k poslednímu režimu nebo relabovali
jednou až třikrát (studie MCL-002). Do studie byli zařazeni pacienti, kteří byli ve věku
minimálně 18 let, s histologicky potvrzeným lymfomem z plášťových buněk a na CT patrným
onemocněním. Pacienti museli podstoupit předchozí adekvátní léčbu nejméně jednou


kombinací chemoterapeutického režimu. V době zařazení do studie také museli být pacienti
nezpůsobilí k intenzivní chemoterapii a/nebo transplantaci. Pacienti byli randomizováni v
poměru 2:1 do ramene léčeného lenalidomidem nebo do kontrolního ramene. Léčba zvolená
zadavatelem byla vybrána před randomizací a sestávala buď z monoterapie chlorambucilem,
cytarabinem, rituximabem, fludarabinem nebo gemcitabinem.

Lenalidomid byl podáván perorálně v dávce 25 mg jednou denně po dobu prvních 21 dnů (D1 až
D21) opakujících se 28denních cyklů až do progrese onemocnění nebo nepřijatelné toxicity.
Pacientům se středně těžkou renální nedostatečností byla podávána nižší počáteční dávka
lenalidomidu, 10 mg jednou denně ve stejném dávkovacím režimu.

Výchozí demografické hodnoty byly srovnatelné mezi ramenem léčeným lenalidomidem a
kontrolním ramenem. Obě populace pacientů vykazovaly medián věku 68,5 let se srovnatelným
poměrem mužů a žen. Stav tělesné výkonnosti ECOG byl mezi oběma skupinami srovnatelný, stejně
jako počet předchozích terapií.
Primárním cílovým parametrem účinnosti ve studii MCL-002 bylo přežití bez progrese (PFS).
Výsledky účinnosti pro populaci „intent-to-treat“ (ITT) byly hodnoceny nezávislou revizní
komisí (Independent Review Committee – IRC), a jsou uvedeny v následující tabulce.

Tabulka 13. Souhrn výsledků účinnosti – studie MCL-002, „intent-to-treat“ populace
Lenalidomidové
rameno
n = Kontrolní rameno

n = PFS
PFS, mediána [95 % CI]b (týdny)
Sekvenční HR [95 % CI]e
Sekvenční log-rank test, p-hodnotae

37,6 [24,0; 52,6]

22,7 [15,9; 30,1]
0,61 [0,44; 0,84]
0,Odpověďa, n (%)
Úplná odpověď (CR)

(4,7)

(0,0)
Částečná odpověď (PR)
Stabilní onemocnění (SD)b
Pokročilé onemocnění (PD)
Neprovedené/Chybějící
60 (35,3)
50 (29,4)
34 (20,0)
18 (10,6)
(10,7)
44 (52,4)
26 (31,0)
(6,0)
ORR (CR, Cru, PR), n (%) [95 % CI]c
p-hodnotae
68 (40,0) [32,58; 47,78] 9 (10,7)d [5,02; 19,37]
< 0,CRR (CR, Cru), n (%) [95 % CI]c
p-hodnotae
(4,7) [2,05; 9,06] 0 (0,0) [95,70; 100,00]
0,Trvání odpovědi, mediána [95 % CI]
(týdny)
69,6 [41,1; 86,7] 45,1 [36,3; 80,9]
Celkové přežití
HR [95 % CI]c
Log-rank test, p-hodnota

0,89 [0,62; 1,28]
0,CI = interval spolehlivosti; CRR = poměr úplné odpovědi; CR = úplná odpověď; CRu = úplná odpověď nepotvrzená; DMC = Výbor pro monitorování
dat (Data Monitoring Committee); ITT = intent-to-treat; HR = poměr rizika; KM = Kaplan-Meier; MIPI = mezinárodní prognostický index lymfomu z
plášťových buněk (Mantle Cell Lymphoma International Prognostic Index); NA = nestanovitelné; ORR = poměr celkové odpovědi; PD = pokročilé
onemocnění; PFS = přežití bez progrese; PR = částečná odpověď; SCT = transplantace kmenových buněk; SD: stabilní onemocnění; SE = standardní
chyba. a Medián je založen na Kaplan-Meierově odhadu.


b Rozsah byl vypočítán jako 95% CI kolem mediánu doby přežití.
c Průměr a medián jsou jednorozměrné statistické údaje bez úpravy k cenzorování.
d Stratifikace proměnných zahrnovala dobu od diagnózy do první podané dávky (< 3 roky a ≥ 3 roky), dobu od poslední předchozí systémové
protilymfomové terapie do první podané dávky (< 6 měsíců a ≥ 6 měsíců), předchozí transplantaci kmenových buněk (ano nebo ne) a index MIPI na
počátku studie (nízké, střední a vysoké riziko).
e Sekvenční test vycházel z váženého průměru statistického log-rank testu za použití nestratifikovaného log-rank testu nárůstu velikosti vzorku a
nestratifikovaného log-rank testu primární analýzy. Vážený průměr vycházel ze sledování událostí v době, kdy se konalo třetí setkání DMC, a z
rozdílu mezi pozorovanými a očekávanými událostmi v čase hlavní analýzy. Přidružený sekvenční poměr rizika a tomu odpovídající 95 % interval
spolehlivosti jsou zobrazeny.
V ITT populaci ve studii MCL-002 bylo celkové zjevné zvýšení předčasných úmrtí do 20 týdnů ve
skupině s lenalidomidem 22/170 (13 %) případů v porovnání s 6/84 (7 %) případy v kontrolní skupině.
U pacientů s vysokou nádorovou zátěží byly odpovídající údaje 16/81 (20 %) a 2/28 (7 %) (viz
bod 4.4).

Folikulární lymfom
AUGMENT - CC-5013-NHL-Účinnost a bezpečnost lenalidomidu v kombinaci s rituximabem versus rituximab a placebo byly
hodnoceny u pacientů s relabujícím/refrakterním iNHL, včetně FL, v multicentrické, randomizované,
dvojitě zaslepené, kontrolované studii fáze 3 (CC-5013-NHL-007 [AUGMENT]).

Celkem 358 pacientů ve věku nejméně 18 let s histologicky potvrzeným MZL nebo FL stupně 1,
nebo 3a (CD20+ zjištěné průtokovou cytometrií nebo histochemicky) bylo dle hodnocení
zkoušejícího nebo místního patologa randomizováno v poměru 1:1. Pacienti byli dříve léčeni nejméně
jednou předcházející systémovou chemoterapií, imunoterapií nebo chemoimunoterapií.

Lenalidomid byl podáván perorálně v dávce 20 mg jednou denně prvních 21 dní opakovaných
28denních cyklů nebo do výskytu nepřijatelné toxicity. Dávka rituximabu byla 375 mg/m2 každý
týden v 1. cyklu (1., 8., 15. a 22. den) a 1. den každého 28denního cyklu ve 2. až 5. cyklu. Všechny
výpočty dávek rituximabu byly založeny na ploše tělesného povrchu pacienta (body surface area,
BSA) při použití skutečné tělesné hmotnosti pacienta.

Základní demografické charakteristiky a charakteristiky vztahující se k onemocnění byly mezi léčebnými skupinami obdobné.

Primárním cílem studie bylo srovnat účinnost lenalidomidu v kombinaci s rituximabem s rituximabem
a placebem u pacientů s relabujícím/refrakterním FL stupně 1, 2 nebo 3a nebo MZL. Stanovení
účinnosti bylo založeno na PFS jako primárním cílovém parametru hodnoceného IRC za použití kritérií
Mezinárodní pracovní skupiny (International Working Group, IWG) z roku 2007, ale bez pozitronové
emisní tomografie (positron emission tomography, PET).

Sekundárními cíli studie bylo srovnat bezpečnost lenalidomidu v kombinaci s rituximabem s
rituximabem a placebem. Dalšími sekundárními cíli bylo porovnat účinnost rituximabu a lenalidomidu
versus rituximabu a placeba za použití následujících dalších parametrů účinnosti: poměru celkové
odpovědi (ORR), výskytu CR a trvání odpovědi (DoR) podle IWG 2007 bez PET a OS.

Výsledky z celkové populace zahrnující pacienty s FL a MZL ukázaly, že při mediánu následného
sledování 28,3 měsíce splnila studie primární cílový parametr PFS s poměrem rizika (HR) (95%
interval spolehlivosti [CI]) 0,45 (0,33;0,61), p-hodnota < 0,0001. Výsledky účinnosti v populaci s
folikulárním lymfomem jsou prezentovány v tabulce 14.



• Tabulka 14: Souhrn údajů o účinnosti u pacientů s folikulárním lymfomem- studie CC-5013-
NHL- FL
(n = 295)
Lenalidomid a rituximab
(n = 147)
Placebo a rituximab
(n = 148)
Přežití bez progrese (PFS) (Pravidla upravená dle EMA)
Medián PFSa (95% CI) (měsíce) 39,(25,1; NE)
13,(11,2; 16,0)
HR [95% CI] 0,40 (0,29; 0,55)b
p-hodnota <0,0001c
Objektivní odpověďd (CR + PR), 118 (80,3) 82 (55,4)
n (%) (IRC, 2007 IWGRC) (72,9; 86,4) (47,0; 63,6)
95% CIe
Úplná odpověďd, 51 (34,7) 29 (19,6)
n (%) (IRC, 2007 IWGRC) (27,0; 43,0) (13,5; 26,9)
95% CIf
Trvání odpovědid (medián) (měsíce) 36,6 15,95% CIa (24,9; NE) (11,2; 25,0)
Celkové přežitíd,e (OS)
Poměr OS ve 2 letech 139 (94,8) 127 (85,8)
% (89,5; 97,5) (78,5; 90,7)
HR [95% CI] 0,45 (0,22; 0,92)b
Následné sledování
Medián trvání sledování (min, max) 29,2 27,(měsíce) (0,5; 50,9) (0,6; 50,9)
ª Medián je založen na Kaplan-Meierově odhadu.
b Poměr rizika a jeho interval spolehlivosti byly odhadnuty na základě nestratifikovaného Coxova modelu proporcionálních rizik.
c p-hodnota je založená na log-rank testu. d
Sekundární a průzkumové cílové parametry nejsou α-kontrolovány. e
S mediánem následného sledování 28,6 měsíce bylo zaznamenáno11 úmrtí ve skupině R2 a 24 úmrtí v kontrolní skupině. f
Exaktní interval spolehlivosti pro binomickou distribuci.
Folikulární lymfom u pacientů refrakterních k rituximabu
MAGNIFY - CC-5013-NHL-Do úvodního léčebného období s 12 cykly léčby lenalidomidem plus rituximabem bylo zařazeno celkem
232 pacientů ve věku nejméně 18 let s histologicky potvrzeným FL (stupně 1, 2 nebo 3a) nebo MZL, dle
hodnocení zkoušejícího nebo místního patologa. Pacienti, kteří dosáhli CR/CRu, PR nebo SD do konce
období počáteční léčby, byli randomizováni ke vstupu do udržovacího léčebného období. Všichni pacienti
zařazení do studie museli být dříve léčeni nejméně jednou předcházející systémovou léčbou lymfomu. Na
rozdíl od studie NHL-007 zahrnovala studie NHL-008 pacienty, kteří byli refrakterní k rituximabu (žádná
odpověď nebo relaps během 6 měsíců po léčbě rituximabem nebo dvojitě refrakterní k rituximabu a
chemoterapii).



Během období počáteční léčby byl lenalidomid podáván v dávce 20 mg 1. až 21. den opakovaných
28denních cyklů až po 12 cyklů nebo do výskytu nepřijatelné toxicity, do odvolání souhlasu nebo do
progrese onemocnění. Dávka rituximabu byla 375 mg/m2 každý týden v 1. cyklu (1., 8., 15. a 22. den) a
1. den každého druhého 28denního cyklu (3., 5., 7., 9. a 11. cyklus) až po 12 cyklů léčby. Všechny
výpočty dávek rituximabu byly založeny na ploše tělesného povrchu pacienta (body surface area, BSA)
při použití skutečné tělesné hmotnosti pacienta.

Uvedené údaje jsou založeny na prozatímní analýze se zaměřením na období počáteční léčby
u jednoho ramene. Stanovení účinnosti je založeno na ORR stanoveného pomocí nejlepší odpovědi jako
primárního cílového parametru za použití úpravy kritérií odpovědi podle mezinárodní pracovní skupiny
(IWGRC) z roku 1999. Sekundárním cílem bylo vyhodnotit další parametry účinnosti, např. DoR.





• Tabulka 15: Souhrn údajů celkové účinnosti (období indukční léčby) - studie CC-5013-NHL-
Všichni pacienti Pacienti s FL

Celkem
n=187a
Refrakterní
k rituximabu:
Ano

n=Refrakterní
k rituximabu:
Ne

n=
Celkem
n=Refrakterní
k rituximabu:
Ano

n=Refrakterní
k rituximabu:
Ne

n=ORR, n (%)
(CR+CRu+PR
)
127 (67,9) 45 (58,4) 82 (75,2) 104 (70,3) 35 (58,3) 69 (79,3)
CRR, n (%)
(CR+CRu)
79 (42,2) 27 (35,1) 52 (47,7) 62 (41,9) 20 (33,3) 42 (48,3)
Počet
pacientů
s odpovědí
n=127 n=45 n=82 n=104 n=35 n=% pacientů
s DoRb
≥ 6 měsíců
(95% CI)c
93,(85,1; 96,8)
90,(73,0; 96,8)
94,(83,9; 98,2)
94,(85,5;
97,9)
96,(74,8; 99,4)
93,(81,0; 97,9)
% pacientů
s DoRb
≥ 12 měsíců
(95% CI)c
79,(67,4; 87,0)
73,(51,2; 86,6)
82,(67,5; 90,9)
79,(65,5;
88,3)
73,(43,0; 89,8)
81,(64,8; 91,0)
CI = interval spolehlivosti; DOR = trvání odpovědi; FL = folikulární lymfom
a Základní analyzovanou populací v této studii je populace hodnotitelná z hlediska účinnosti indukční léčby (induction efficacy evaluable, IEE)
b Trvání odpovědi je definováno jako čas (v měsících) od úvodní odpovědi (alespoň PR) do zdokumentované progrese onemocnění nebo úmrtí,
cokoliv nastalo dříve. c
Statistické údaje získané na základě Kaplanovy-Meierovy metody. 95% CI je založen na vzorci dle Greenwooda.
Poznámky: Analýza se provádí pouze u pacientů, kteří dosáhli PR nebo lepší odpovědi po datu první dávky indukčního období a před obdobím


jakékoliv udržovací léčby a jakoukoliv následnou terapií lymfomu v indukční období. Procentuální hodnota je založena na celkovém počtu
pacientů s odpovědí.

Pediatrická populace

Evropská agentura pro léčivé přípravky (EMA) rozhodla o zproštění povinnosti předložit výsledky studií
s přípravkem Lenalidomid Sandoz u všech podskupin pediatrické populace v případech nádorových
onemocnění zralých B buněk (informace o použití u dětí viz bod 4.2).

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Lenalidomid má asymetrický atom uhlíku a může proto existovat ve dvou opticky účinných formách, S(-)
a R(+). Lenalidomid se vyrábí jako racemická směs obou. Lenalidomid je obecně rozpustnější
v organických rozpouštědlech, ale největší rozpustnost jeví v 0,1N roztoku HCl.

Absorpce
Lenalidomid je u zdravých dobrovolníků po perorálním podání na lačno rychle absorbován a
maximální plazmatické koncentrace dosahuje po 0,5 až 2 hodinách po podání. U pacientů i u zdravých
dobrovolníků roste maximální koncentrace (Cmax) a plocha pod křivkou koncentrací v čase (AUC)
úměrně se zvyšováním dávky. Opakované dávky nezpůsobují výraznou kumulaci léčivého přípravku.
Relativní expozice S- a R- enantiomerům lenalidomidu v plazmě je přibližně 56 %, respektive 44 %.

Při současném podávání stravy s vysokým obsahem tuku a vysoce kalorické stravy u zdravých
dobrovolníků dochází ke snížení míry absorpce, což je důvodem zhruba 20 % poklesu plochy pod
křivkou koncentrace-času (AUC) a 50 % poklesu u Cmax v plazmě. V hlavních registračních studiích u
pacientů s mnohočetným myelomem a myelodysplastickými syndromy, při kterých byla stanovena
účinnost a bezpečnost lenalidomidu, byl však léčivý přípravek podáván bez ohledu na příjem potravy.
Lenalidomid tedy lze podávat s jídlem nebo bez jídla.

Analýzy farmakokinetiky u populací naznačují, že míra perorální absorpce lenalidomidu je podobná u
pacientů s MM, MDS a MCL.


Distribuce
Vazba lenalidomidu značeného izotopem 14C na plazmatické proteiny in vitro byla slabá; průměrná
vazba činila 23 % u pacientů s mnohočetným myelomem a 29 % u zdravých dobrovolníků.

Lenalidomid je přítomen ve spermatu u člověka (< 0,01 % dávky) po podání 25 mg/den a léčivý
přípravek je ve spermatu zdravého dobrovolníka nedetekovatelný 3 dny po ukončení užívání látky (viz
bod 4.4).

Biotransformace a eliminace
Výsledky metabolických studií in vitro na lidském materiálu naznačují, že lenalidomid není
metabolizován enzymy cytochromu P450, což naznačuje, že podání lenalidomidu spolu s léčivými
přípravky inhibujícími enzymy cytochromu P450 pravděpodobně nepovede u člověka k metabolickým
interakcím léčivých přípravků. Studie in vitro naznačují, že lenalidomid nemá inhibiční účinek na
CYP1A2, CYP2C9, CYP2C19, CYP2D6, CYP2E1, CYP3A ani UGT1A1. Proto je nepravděpodobné,
že by lenalidomid vyvolal klinicky významné interakce léčivých přípravků při podávání se substráty
těchto enzymů.

Studie provedené in vitro naznačují, že lenalidomid není substrátem proteinu rezistence karcinomu


prsu (BCRP), transportních proteinů mnohočetné lékové rezistence (MRP) MRP1, MRP2 nebo MRP3,
přenašečů organických aniontů (OAT) OAT1 a OAT3, transportního polypeptidu organických aniontů
1B1 (OATP1B1), přenašečů organických kationtů (OCT) OCT1 a OCT2, proteinu mnohočetné lékové
a toxinové extruze (MATE – multidrug and toxin extrusion) MATE1 a neobvyklých přenašečů
organických kationtů (OCTN) OCTN1 a OCTN2.

In vitro studie naznačují, že lenalidomid nevykazuje inhibiční účinek na exportní pumpu žlučových
solí u člověka (BSEP – bile salt export pump), BCRP, MRP2, OAT1, OAT3, OATP1B1, OATP1B3
a OCT2.

Větší část lenalidomidu je vylučována ledvinami. Podíl renálního vylučování na celkové clearance byl
u osob s normální funkcí ledvin 90 %, 4 % lenalidomidu bylo vylučováno stolicí.

Lenalidomid je velmi slabě metabolizován, neboť 82 % dávky je vylučováno v nezměněné formě
močí. Hydroxylenalidomid představuje 4,59 % a N-acetyllenalidomid 1,83 % z vyloučené dávky.
Renální clearance lenalidomidu přesahuje rychlost glomerulární filtrace, a proto je aspoň do jisté míry
aktivně secernován.

Při dávkách 5 až 25 mg/den činí poločas v plazmě u zdravých dobrovolníků přibližně 3 hodiny a u
pacientů s mnohočetným myelomem, myelodysplastickými syndromy nebo lymfomem
z plášťových buněk se pohyboval v rozmezí 3 až 5 hodin.

Starší pacienti
Žádné zvláštní klinické studie zaměřené na hodnocení farmakokinetiky lenalidomidu u starších lidí
nebyly provedeny. Analýzy farmakokinetiky populací zahrnovaly pacienty ve věkovém rozmezí 39 až let a naznačují, že věk neovlivňuje clearance lenalidomidu (expozici v plazmě). Jelikož u starších
pacientů je snížení funkce ledvin pravděpodobnější, je třeba při volbě dávky postupovat opatrně a je
vhodné funkci ledvin sledovat.

Porucha funkce ledvin
Farmakokinetika lenalidomidu byla hodnocena u subjektů s poruchou funkce ledvin v důsledku
nemaligních stavů. V této studii byly použity dvě metody klasifikace renální funkce: renální clearance
kreatininu měřená za 24 hodin a odhad clearance kreatininu podle Cockcroft-Gaultova vzorce.
Výsledky naznačují, že se slábnoucí funkcí ledvin (< 50 ml/min) úměrně klesá celková clearance
lenalidomidu s následkem nárůstu AUC. Hodnota AUC byla zvýšena přibližně 2,5násobně u subjektů
se středně těžkou poruchou funkce ledvin, 4násobně u subjektů s těžkou poruchou funkce ledvin a
5násobně u subjektů v konečném stadiu onemocnění ledvin v porovnání se skupinou zahrnující subjekty s
normální funkcí ledvin i subjekty s lehkou poruchou funkce ledvin. Poločas lenalidomidu
se zvýšil z přibližně 3,5 hodin u pacientů s clearance kreatininu > 50 ml/min na více než 9 hodin u
pacientů se sníženou funkcí ledvin (< 50 ml/min). Porucha funkce ledvin neměla vliv na absorpci
lenalidomidu po perorálním podání. Hodnoty Cmax byly u zdravých jedinců a pacientů s poruchou
funkce ledvin podobné. Přibližně 30 % léčivého přípravku distribuovaného v těle bylo vyloučeno
v průběhu jedné 4hodinové dialýzy. Doporučené úpravy dávek u pacientů s poruchou funkce ledvin
jsou popsány v bodu 4.2.

Porucha funkce jater
Analýzy farmakokinetiky populací zahrnovaly pacienty s lehkou poruchou funkce jater (n = 16,
celkový bilirubin > 1 až ≤ 1,5 × horní hranice normálu nebo AST > horní hranice normálu) a
naznačují, že lehká porucha funkce jater neovlivňuje clearance lenalidomidu (expozici v plazmě).


Nejsou dostupné žádné údaje týkající se pacientů se středně těžkou až těžkou poruchou
funkce jater.

Další vnitřní faktory
Analýzy farmakokinetiky populací naznačují, že tělesná hmotnost (33-135 kg), pohlaví, rasa a typ
hematologických malignit (MM, MDS nebo MCL) nemají klinicky významný vliv na clearance
lenalidomidu u dospělých pacientů.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Byla provedena studie embryofetálního vývoje na opicích, kterým byl podáván lenalidomid v dávkách
od 0,5 mg/kg/den až po 4 mg/kg/den. Výsledky této studie naznačují, že lenalidomid způsobuje vnější
malformace zahrnující neprůchodný anální otvor a malformace horních a dolních končetin (zahnuté,
zkrácené, deformované, zkroucené a/nebo chybějící části končetin, oligo- a/nebo polydaktylie)
u potomků samic opic, které během gravidity dostávaly tuto léčivou látku.

U jednotlivých plodů byly též pozorovány různé viscerální účinky (změny barvy, červená ložiska na
různých orgánech, malé bezbarvé části tkáně nad atrioventrikulární chlopní, malý žlučník,
zdeformovaná bránice).

Lenalidomid má potenciál akutně toxických účinků; minimální letální dávky po perorálním podání u
hlodavců byly > 2 000 mg/kg/den. Opakované perorální podání 75, 150 a 300 mg/kg/den potkanům po
dobu až 26 týdnů přineslo reverzibilní a s léčbou související nárůst v mineralizaci v ledvinných
pánvičkách u všech 3 dávek, zejména u samic. Za hladinu bez jakýchkoli nežádoucích účinků (No
observed adverse effect level, NOAEL) byla považována hodnota nižší než 75 mg/kg/den, a tato hodnota
je přibližně 25násobně vyšší než denní expozice u člověka (stanovena na základě AUC expozice).
Opakované perorální dávky 4 a 6 mg/kg/den u opic po dobu až 20 týdnů způsobily mortalitu a významné
toxické účinky (podstatný úbytek hmotnosti, snížení počtů erytrocytů, leukocytů a trombocytů, krvácení
řady orgánů, zánět gastrointestinálního traktu a atrofii kostní dřeně a lymfatické tkáně). Opakované
perorální podávání 1 a 2 mg/kg/den opicím po dobu až 1 roku mělo za následek reverzibilní změny
celularity kostní dřeně, mírný pokles poměru myeloidních/erytroidních buněk a atrofii thymu. Při dávce mg/kg/den, přibližně odpovídající stejné dávce u člověka na základě srovnání AUC, byla zjištěna mírná
suprese počtu leukocytů.

Studie mutagenity in vitro (bakteriální mutace, lidské lymfocyty, lymfom u myší, transformace
embryonálních buněk syrského křečka) a in vivo (mikronukleus u potkanů) neodhalily žádné účinky
na úrovni genu ani chromozomu související s lékem. Studie kancerogenity nebyly realizovány.
Studie vývojové toxicity byly předtím prováděny u králíků. V těchto studiích byly králíkům perorálně
podávány dávky 3, 10 a 20 mg/kg/den. Nepřítomnost středního plicního laloku byla pozorována při dávce
10 a 20 mg/kg/den s četností závislou na dávce. Dislokace ledvin byla pozorována při dávce mg/kg/den. Přestože byly tyto účinky zjištěny při koncentracích toxických pro matku, účinek mohl být i
přímý. Odchylky ve stavbě kostry a měkkých tkání plodu byly při dávkách 10 a 20 mg/kg/den zjištěny
také.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek



Obsah tobolky:
Laktosa
Mikrokrystalická celulosa (E 460 (i))
Sodná sůl kroskarmelosy (E 468)
Magnesium-stearát (E 470b)

Tobolka:
Želatina
Oxid titaničitý (E 171)
Pouze 10 mg, 15 mg: indigokarmín (E 132)
Pouze 10 mg: žlutý oxid železitý (E 172)

Potiskový inkoust:
Šelak (E 904)
Propylenglykol (E 1520)
Černý oxid železitý (E 172)
Hydroxid draselný (E 525)

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

roky

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5 Druh obalu a obsah balení

OPA/Al/PVC/Al blistry.
OPA/Al/PVC/Al kalendářní blistry.
OPA/Al/PVC/Al perforované jednodávkové blistry.
OPA/Al/PVC/Al perforované jednodávkové kalendářní blistry.

Velikosti balení:
OPA/Al/PVC/Al blistry: krabičky obsahující 7, 14, 21, 28, 42 tvrdých tobolek.

OPA/Al/PVC/Al kalendářní blistry: krabičky obsahující 7, 14, 21, 28 a 42 tobolek v 1, 2, 3, 4 a kalendářních blistrech po 7 tvrdých tobolkách.

OPA/Al/PVC/Al perforované jednodávkové blistry: krabičky obsahující 7 x 1, 14 x 1, 21 x 1, 28 x tvrdých tobolek.

OPA/Al/PVC/Al perforované jednodávkové kalendářní blistry: krabičky obsahující 7 x 1, 14 x 1, 21 x 1,
28 x 1 tvrdých tobolek.



Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Tobolky se nesmí otvírat ani drtit. Pokud se dostane prášek lenalidomidu do kontaktů s kůží, je nutné ji
okamžitě důkladně omýt mýdlem a vodou. Pokud se lenalidomid dostane do kontaktu se sliznicemi, je
nutné je důkladně opláchnout vodou.

Zdravotničtí pracovníci a ošetřující personál musí při manipulaci s blistrem nebo tobolkou používat
jednorázové rukavice. Aby se zabránilo expozici kůže, mají se rukavice poté opatrně sundat, umístit do
uzavíratelného plastového polyethylenového sáčku a zlikvidovat v souladu s místními požadavky. Ruce je
poté nutné důkladně omýt mýdlem a vodou. Ženy, které jsou těhotné, nebo mají podezření, že by mohly
být těhotné, nesmí s blistrem ani tobolkou manipulovat (viz bod 4.4).

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Sandoz s.r.o., Na Pankráci 1724/129, 140 00 Praha 4 - Nusle, Česká republika


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA

Lenalidomid Sandoz 5 mg tvrdé tobolky: 44/363/19-C
Lenalidomid Sandoz 10 mg tvrdé tobolky: 44/364/19-C
Lenalidomid Sandoz 15 mg tvrdé tobolky: 44/365/19-C
Lenalidomid Sandoz 25 mg tvrdé tobolky: 44/366/19-C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 28. 4.

10. DATUM REVIZE TEXTU

12. 1.