HUMULIN N - souhrn údajů a příbalový leták

Sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Humulin N 100 IU/ml injekční suspenze

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jeden ml obsahuje insulinum humanum 100 IU (původem z rekombinantní DNA
produkované E.coli).

Jedna injekční lahvička obsahuje 10 ml, což odpovídá 1000 IU isofan inzulinu.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Injekční suspenze v injekční lahvičce.

Humulin N je sterilní suspenze bílého, krystalického precipitátu humánního isofan inzulinu
v izotonickém fosfátovém pufru.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Léčba pacientů s diabetem mellitem, kteří potřebují inzulin k udržení normální glukózové
homeostázy.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Dávkování má být určeno lékařem v souladu s potřebami pacienta.

Pediatrická populace

Nejsou dostupné žádné údaje.

Způsob podání

Humulin N má být aplikován subkutánní injekcí, je však možná i intramuskulární aplikace,
i když není doporučována. Tento přípravek nesmí být podán intravenózně.

Umístění subkutánních vpichů by mělo být v horní části paží, na stehnech, hýždích nebo
břiše. Místa vpichu mají být měněna rotačním způsobem tak, aby stejné místo nebylo použito
vícekrát než přibližně jednou za měsíc, aby se snížilo riziko lipodystrofie a kožní amyloidózy
(viz bod 4.4 a 4.8).


Při subkutánní aplikaci všech přípravků Humulin je třeba se pečlivě ujistit o tom, že nedošlo
k aplikaci do cévy. Po aplikaci se místo vpichu nemá masírovat. Pacient musí být řádně
poučen o správné aplikační technice.

Přípravek Humulin N může být podán v kombinaci s přípravkem Humulin R (viz Návod
k použití přípravku a Míchání inzulinů).

Balení přípravku obsahuje příbalovou informaci s instrukcemi popisujícími aplikaci inzulinu.

4.3 Kontraindikace

Hypoglykémie.

Přecitlivělost na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1,
pokud není používán v souvislosti s desenzibilizačním programem.

Za žádných okolností nesmí být jiné lékové formy přípravku Humulin kromě rozpustného
inzulinu Humulin R použity intravenózně.

4.4 Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití

Převedení pacienta na jiný typ nebo značku inzulinu musí být provedeno pod přísným
lékařským dohledem. Změny síly, značky (výrobce), typu (rozpustný, isofan, směs), druhu
(zvířecí, humánní, analog humánního inzulinu) a/nebo způsobu výroby (rekombinantní DNA
versus inzulin zvířecího původu) mohou mít za následek potřebu změny dávkování.

U některých pacientů přecházejících z inzulinu zvířecího původu na humánní může být
zapotřebí změna dávkování. Je-li úprava nutná, může se projevit při první dávce nebo během
několika prvních týdnů či měsíců.

Malé množství pacientů, kteří měli hypoglykemické reakce po převodu z inzulinu zvířecího
původu na humánní inzulin, uvádělo, že časné varovné příznaky hypoglykémie byly méně
znatelné nebo odlišné od těch, které zažili při použití předchozího inzulinu zvířecího původu.
Pacienti, jejichž kontrola glukózy např. intenzifikovanou inzulinovou terapií se výrazně
zlepšila, mohou ztratit některé nebo všechny varovné příznaky hypoglykémie a měli by být
proto náležitě poučeni. Dalšími okolnostmi, které mohou zeslabit nebo změnit varovné
příznaky hypoglykémie, jsou dlouhodobý diabetes, diabetická neuropatie nebo léčba
betablokátory. Neřešené hypoglykemické nebo hyperglykemické reakce mohou způsobit
ztrátu vědomí, koma nebo smrt.

Použití nedostatečných dávek nebo přerušení léčby, zvláště u inzulin-dependentních
diabetiků, může vést k hyperglykémii a diabetické ketoacidóze stavům, které mohou být
letální.

Léčba humánním inzulinem může způsobovat tvorbu protilátek, jejich hladiny jsou však nižší
než při užití purifikovaných zvířecích inzulinů.

Potřeba inzulinu se může velmi měnit při onemocnění nadledvin, hypofýzy nebo štítné žlázy
a při výskytu ledvinové nebo jaterní choroby.

Potřeba inzulinu může být zvýšena během nemoci nebo vlivem emocionálních rozrušení.

Úprava dávky může být rovněž nutná, pokud pacienti vykonávají zvýšenou fyzickou aktivitu
nebo mění svou obvyklou dietu.


Pacienti musí být poučeni, aby průběžně střídali místo vpichu za účelem snížení rizika vzniku
lipodystrofie a kožní amyloidózy. Existuje možné riziko zpomalení absorpce inzulinu a
zhoršení kontroly hladiny glukózy po vpíchnutí inzulinu do míst s těmito reakcemi. Byly
hlášeny případy, kdy náhlá změna místa vpichu do nedotčené oblasti vedla k hypoglykémii.
Po změně místa vpichu se doporučuje monitorování glukózy v krvi a je možné zvážit úpravu
dávky antidiabetik.

Kombinace humánního inzulinu s pioglitazonem

U pacientů užívajících pioglitazon v kombinaci s inzulinem byly hlášeny případy srdečního
selhání, zvláště u pacientů s rizikovými faktory pro rozvoj srdečního selhání. Tato skutečnost
má být brána do úvahy, pokud je zvažována kombinovaná léčba pioglitazonem a humánním
inzulinem. Pokud je užita kombinovaná léčba, u pacientů mají být sledovány známky
srdečního selhání, nárůst tělesné hmotnosti a otoky. Léčba pioglitazonem má být přerušena,
pokud se objeví jakékoliv zhoršení srdečních příznaků.

Sledovatelnost

Aby se zlepšila sledovatelnost biologických léčivých přípravků, má se přehledně
zaznamenat název podaného přípravku a číslo šarže.

Pomocné látky

Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné dávce, to znamená,
že je v podstatě „bez sodíku“.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

U některých léčivých přípravků je známa jejich interakce s metabolismem glukózy, a proto
při užívání jiných léčiv podávaných současně s humánním inzulinem má být konzultován
lékař (viz bod 4.4). Lékař musí brát možné interakce do úvahy a ověřit u pacientů jejich další
medikaci užívanou společně s humánním inzulinem.

Potřeba inzulinu může být zvýšena léky s hyperglykemickým účinkem, jako jsou
glukokortikoidy, hormonální substituce při léčbě poruch štítné žlázy, růstový hormon,
danazol, beta-2-mimetika (jako jsou ritodrin, salbutamol, terbutalin), thiazidy.

Potřeba inzulinu může být snížena při podávání léků s hypoglykemizujícím účinkem, jako
jsou perorální antidiabetika, salicyláty (např. kyselina acetylsalicylová), některá antidepresiva
(inhibitory monoaminooxidázy), některé inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu
(kaptopril, enalapril), blokátory receptorů pro angiotenzin II, neselektivní beta blokátory
a alkohol.

Analoga somatostatinu (oktreotid, lanreotid) mohou potřebu inzulinu, jak snižovat, tak
zvyšovat.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Udržení dobré kontroly glykémie během těhotenství je základním požadavkem léčby diabetu
u pacientek léčených inzulinem při inzulin-dependentním nebo gestačním diabetu. Potřeba
inzulinu se obvykle snižuje během prvního trimestru a zvyšuje během druhého a třetího
trimestru. Pacientky s diabetem by měly být poučeny o tom, aby informovaly svého lékaře
v případě těhotenství nebo pokud těhotenství zvažují.


Pečlivé monitorování glykémie stejně jako celkového zdravotního stavu je základním
požadavkem u těhotných s diabetem.

U kojících diabetiček může vzniknout potřeba úpravy dávky inzulinu, diety nebo obojího.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Pacientova schopnost koncentrace a reakce může být zhoršena v důsledku hypoglykémie. To
může být riskantní v situacích speciálně vyžadujících výše uvedené schopnosti (např. řízení
auta nebo obsluha strojů).

Pacient by měl být poučen o nutnosti zabránit hypoglykémii během řízení, což je zvláště
významné u těch osob, které mají sníženou nebo chybějící vnímavost varovných příznaků
hypoglykémie nebo mají časté hypoglykemické epizody. Za těchto okolností má být pečlivě
zvážena vhodnost řízení motorových vozidel.

4.8 Nežádoucí účinky

Nejčastějším nežádoucím účinkem inzulinové terapie u pacienta s diabetem je hypoglykémie.
Závažná hypoglykémie může vést ke ztrátě vědomí a v extrémních případech ke smrti.
Vzhledem k tomu, že hypoglykémie je důsledkem jak dávky inzulinu, tak i dalších faktorů
jako je intenzita tělesné námahy nebo dieta, není uvedena frekvence výskytu hypoglykémie.

Lokální přecitlivělost je u pacientů častá (≥1/100 až <1/10). Může se projevit ve formě
zarudnutí, otoku a svědění v místě injekce inzulinu. Tento stav obvykle ustoupí během
několika dnů nebo týdnů. V některých případech může být tento stav zapříčiněn jinými
faktory než inzulinem, například iritací kůže dezinfekčním prostředkem nebo nesprávnou
injekční technikou.

Systémová alergie, která je velmi vzácná (<1/10 000), ale potenciálně závažnější, je
generalizovanou alergií na inzulin. Může způsobit vyrážku po celém těle, dušnost, sípání,
pokles krevního tlaku, tachykardii nebo pocení. Těžké stavy generalizované alergie mohou
ohrožovat život. Ve vzácných případech závažné alergie na přípravek Humulin je vyžadována
okamžitá léčba. Může být zapotřebí změna inzulinu nebo desenzibilizace.

Lipodystrofie v místě aplikace injekce je méně častá (1/1 000 až <1/100).

Poruchy kůže a podkožní tkáně: Frekvence „není známo“: kožní amyloidóza

Poruchy kůže a podkožní tkáně:
V místě vpichu se může vyvinout lipodystrofie a kožní amyloidóza vedoucí ke zpomalení
lokální absorpce inzulinu. Průběžné střídání místa vpichu v dané oblasti aplikace může
pomoci omezit tyto reakce nebo jim předejít (viz bod 4.4).

V průběhu léčby inzulinem byly hlášeny případy edémů, obzvláště pokud je pro zvládnutí
předcházející špatné metabolické kontroly použita intenzifikovaná inzulinová terapie.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje
to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické
pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu: Státní ústav pro kontrolu
léčiv, Šrobárova 48, 100 41 Praha 10. Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-
ucinek.

4.9 Předávkování

Inzulin nemá specifickou definici předávkování, protože glykémie je výsledkem komplexních
interakcí mezi hladinou inzulinu, dostupností glukózy a ostatními metabolickými procesy.
Hypoglykémie se může objevit jako důsledek nadbytku inzulinové aktivity v poměru k příjmu
potravy a výdeji energie.

Hypoglykémie může být spojena s netečností, zmateností, palpitacemi, bolestmi hlavy,
pocením a zvracením.

Mírné epizody hypoglykémie reagují na perorální podání glukózy nebo výrobku obsahujícího
sacharidy.

Korekce středně těžké hypoglykémie může být provedena intramuskulární nebo subkutánní
injekcí glukagonu a následným perorálním podáním sacharidů, pokud se pacient dostatečně
zotavuje. Pacienti, kteří nereagují na glukagon, musí dostat roztok glukózy intravenózně.

Pokud je pacient v komatu, měl by být aplikován glukagon intramuskulárně nebo subkutánně.
Pokud však glukagon není k dispozici nebo pacient na jeho podání nereaguje, musí být podán
roztok glukózy intravenózně. Jakmile se pacient probere z bezvědomí, měl by dostat najíst.

Po zdánlivé úpravě klinického stavu je nezbytný další příjem sacharidů a sledování pacienta,
protože se hypoglykémie může opakovat.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmako-terapeutická skupina: Inzuliny a analoga střednědobě působící, k injekční aplikaci
ATC kód: A10AC01.
Humulin N je střednědobě působící inzulinový přípravek.

Primárním účinkem inzulinu je regulace glukózového metabolismu.

Navíc má inzulin další anabolické a anti-katabolické účinky na mnoho různých tkání. Ve
svalové tkáni tyto účinky zahrnují zvýšení syntézy glykogenu, mastných kyselin, glycerolu
a proteinů a vychytávání aminokyselin a zároveň snížení glykogenolýzy, glukoneogeneze,
ketogeneze, lipolýzy, proteinového katabolismu a produkce aminokyselin.

Typický průběh aktivity v čase (křivka utilizace glukózy) po subkutánní injekci ilustruje silná
křivka na následujícím grafu. Rozdíly v čase a/nebo intenzitě aktivity inzulinu, které může
pacient zaznamenat, znázorňuje stínovaná plocha. Rozdíly závisí na dávce, místě injekce,
teplotě a fyzické aktivitě pacienta.


Humulin N

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Farmakokinetika inzulinu neodráží metabolický účinek tohoto hormonu. Proto je třeba při
zvažování aktivity inzulinu vycházet z křivky utilizace glukózy.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Humulin je humánní inzulin produkovaný rekombinantní technologií. Při studiích
subchronické toxicity nebyly hlášeny žádné závažné události. V řadě in vitro a in vivo
genetických toxikologických studií neměl humánní inzulin mutagenní účinky.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

metakresol
glycerol
fenol
protamin-sulfát
hydrogenfosforečnan sodný
oxid zinečnatý
voda pro injekci
K úpravě pH může být použita: kyselina chlorovodíková a/nebo hydroxid sodný

6.2 Inkompatibility

Přípravky Humulin se nemají míchat s inzuliny jiných výrobců nebo s přípravky obsahujícími
zvířecí inzulin.

6.3 Doba použitelnosti

Neotevřená lahvička
roky

Po prvním užití
28 dnů

Čas (hodiny)
Inzulinová aktivita

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Chraňte před mrazem. Nevystavujte nadměrnému teplu nebo přímému slunečnímu svitu.

Neotevřená lahvička
Uchovávejte v chladničce (2 ºC – 8 ºC).

Po prvním užití
Uchovávejte při teplotě do 30 ° C.

6.5 Druh obalu a velikost balení

10 ml suspenze v injekční lahvičce z bezbarvého skla (sklo třídy I) s gumovou zátkou
a zabezpečenou hliníkovým uzávěrem s odtrhovacím kroužkem kombinovaným s plastovou
krytkou.
Velikost balení 1 nebo 2 nebo 5 (5 x 1) injekční lahvička. Na trhu nemusí být všechny
velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Nepoužívejte jehly opakovaně. Jehly zlikvidujte odpovídajícím způsobem. Jehly s nikým
nesdílejte. Lahvičky mohou být užívány do vyprázdění, potom je zlikvidujte odpovídajícím
způsobem. Všechen nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu
s místními požadavky.

Návod k použití přípravku a zacházení s ním
Injekční suspenzi v injekční lahvičce používejte s vhodnou stříkačkou označenou 100 IU/ml.

a) Příprava dávky

Bezprostředně před použitím mají být injekční lahvičky obsahující Humulin N několikrát
promíchány válením v dlaních k promísení inzulinu a docílení rovnoměrného zákalu
nebo mléčného zabarvení. Pokud se tak nestane, je nutno opakovat výše zmíněný postup, než
se obsah promísí.
Příliš rázné třepání se nedoporučuje, protože může způsobit zpěnění, které by mohlo ovlivnit
správné dávkování.

Injekční lahvičky mají být často kontrolovány a nesmí být použity, pokud inzulin tvoří shluky
nebo pokud pevné bílé částice ulpívají na dně nebo stěně lahvičky, která tím získává matový
vzhled.

Míchání inzulinů: do stříkačky natáhněte nejprve rychle působící inzulin, aby se předešlo
kontaminaci lahvičky déle působícím přípravkem. Směs si aplikujte ihned po přípravě.
Pokud, ale vznikne prodleva, postupujte vždy stejným způsobem.

Pro podání správného množství každého přípravku je také možné použít samostatné
stříkačky nebo samostatné zásobní vložky přípravků Humulin N a R.

Před aplikací si připravte injekční stříkačku podle rad lékaře nebo diabetologické sestry.

Používejte inzulinovou injekční stříkačku odpovídající síle inzulinu, který si máte aplikovat.

b) Aplikace dávky


Aplikujte si správnou dávku inzulinu dle rady vašeho lékaře nebo diabetologické sestry. Místa vpichu
by měla být měněna rotačním způsobem tak, aby stejné místo nebylo použito v průměru víckrát než
jednou za měsíc.

Každé balení přípravku obsahuje příbalový leták s pokyny k aplikaci inzulinu.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

ELI LILLY ČR, s.r.o., Pobřežní 394/12, Praha 8, Česká republika


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

18/204/87-C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 4.12.Datum prodloužení registrace: 30.4.

10. DATUM REVIZE TEXTU

12. 8.