Simulect

Farmakoterapeutická skupina: inhibitory interleukinu; ATC kód: L04AC
Mechanismus účinku

Basiliximab je myší/lidská chimerická monoklonální protilátka receptoru pro interleukin-2 na antigenní podnět. Basiliximab se specificky váže s vysokou afinitou antigen CD25 u aktivovaných T-lymfocytů s expresí vysoce afinních receptorů pro interleukin-2 2Rbuněk u celulární imunitní odpovědi v rámci odmítnutí allograftu. Úplná a trvalá blokáda receptorů
interleukinu-2 je zachována tak dlouho, dokud jsou sérové hladiny basiliximabu vyšší než 0,2 g/ml
CD25 se vrací během 1–2 týdnů k hodnotám před terapií. Basiliximab nepůsobí myelosupresi.

Klinická účinnost a bezpečnost

Účinnost basiliximabu v profylaxi rejekce orgánu u de novo transplantovaných ledvin byla prokázána
v dvojitě zaslepených, placebem kontrolovaných studiích. Výsledky dvou orientačních 12 měsíčních
multicentrických studií placebo skupinou ukazují, že basiliximab při současném užití s cyklosporinem pro mikroemulzi a
kortikosteroidy významně snižuje výskyt epizod akutní rejekce po transplantaci, a to jak během
měsíců po transplantaci po transplantaci. V přežití transplantátu nebyl v intervalu 6 a 12 měsíců signifikantní rozdíl mezi
skupinou s basiliximabem a placebem Simulectem nižší u skupiny pacientů léčených basiliximabem a trojkombinačním imunosupresivním režimem.

Výsledky dvou multicentrických dvojitě zaslepených studií srovnávajících basiliximab s placebem
mikroemulzi, kortikosteroidy a buď azathioprinem transplantátu došlo u 6 % pacientů léčených basiliximabem a u 10 % pacientů léčených placebem.
Profil nežádoucích účinků byl mezi oběma skupinami srovnatelný.

Při souhrnné analýze dvou studií s pět let trvající extenzí pacientů a transplantátu nalezen statistický rozdíl mezi skupinou s basiliximabem a kontrolní skupinou
s placebem. V extenzi studií bylo také pozorováno, že u pacientů, u kterých došlo během prvních 5 let
k akutní rejekci transplantátu, došlo k častější ztrátě transplantátu a častějšímu úmrtí než u pacientů, u
kterých k rejekci nedošlo. Tyto příhody nebyly ovlivněny basiliximabem.


Pediatrická populace
Účinnost a bezpečnost basiliximabu byly hodnoceny ve dvou pediatrických studiích.

Basiliximab byl užíván současně s cyklosporinem pro mikroemulzi a se steroidy u 41 dětí po de novo
transplantaci ledvin v nekontrolované klinické studii. Akutní rejekce se vyskytla u 14,6 % pacientů
během 6 měsíců a u 24,3 % během 12 měsíců po transplantaci. Celkový profil nežádoucích reakcí u
dětí po transplantaci ledvin byl konzistentní s běžným klinickým výskytem a s profilem nežádoucích
účinků, které se vyskytly u dospělých v kontrolovaných studiích po transplantaci.

Dvanáctiměsíční randomizovaná, placebem kontrolovaná, dvojitě zaslepená, multicentrická studie
zkoumala basiliximab v kombinaci s cyklosporinem v mikroemulzi, mofetil-mykofenolátem a
kortikosteroidy v dětské populaci příjemců allogenních renálních štěpů. Primárním cílem studie bylo
prokázání superiority této kombinace v porovnání s léčbou cyklosporinem v mikroemulzi, mofetil-
mykofenolátem a kortikosteroidy při prevenci akutní rejekce. Ze 202 pacientů jich bylo randomizovaných pro basiliximab a 98 pro placebo. Primární cílový parametr účinnosti, čas do první
akutní biopsií potvrzené rejekce předpokládanou rejekcí během prvních 6 měsíců po transplantaci se vyskytl u 16,7 % pacientů
léčených basiliximabem a u 21,7 % pacientů, kterým bylo podáváno placebo. Pokud byly
do primárního cílového parametru účinnosti zahrnuty i hraniční rejekce, byla incidence rejekcí 26,0 %
a 23,9 % bez statisticky významného rozdílu mezi skupinou s basiliximabem a skupinou s placebem
primárního cílového parametru zahrnuty i hraniční rejekce, byly incidence 20,8 % a 19,6 % 90 % CI: [0,59; 1,72]nežádoucích příhod a jejich skladba byly srovnatelné v obou terapeutických skupinách a lze je
očekávat při léčebných režimech a základních onemocněních.

Imunogenicita
Z 339 pacientů po transplantaci ledvin léčených basiliximabem a testovaných na anti-idiotypové
protilátky se odpověď na anti-idiotypové protilátky vyvinula u 4 172 pacienty po transplantaci ledvin užívajících basiliximab byly lidské antimyší protilátky nalezeny u 2/138 pacientů, kteří nikdy nedostali muromonab-CD3, a u 4/34 pacientů, kteří dostali
muromonab-CD3. Na základě dostupných klinických údajů o užití muromonab-CD3 u pacientů dříve
léčených basiliximabem je možné předpokládat, že následné užití muromonab-CD3 nebo jiných
přípravků myších anti-lymfocytárních protilátek je možné.