PRIAMLO -

Sp. zn. sukls

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Priamlo 4 mg/5 mg tablety
Priamlo 4 mg/10 mg tablety
Priamlo 8 mg/5 mg tablety
Priamlo 8 mg/10 mg tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Priamlo 4 mg/5 mg: Jedna tableta obsahuje 4 mg perindopril-erbuminu odpovídající 3,338 mg perindoprilu a
mg amlodipinu (jako amlodipin-besilátu).
Priamlo 4 mg/10 mg: Jedna tableta obsahuje 4 mg perindopril-erbuminu odpovídající 3,338 mg perindoprilu
a 10 mg amlodipinu (jako amlodipin-besilátu).
Priamlo 8 mg/5 mg: Jedna tableta obsahuje 8 mg perindopril-erbuminu odpovídající 6,676 mg perindoprilum
a 5 mg amlodipinu (jako amlodipin-besilátu).
Priamlo 8 mg/10 mg: Jedna tableta obsahuje 8 mg perindopril-erbuminu odpovídající 6,676 mg perindoprilu
a 10 mg amlodipinu (jako amlodipin-besilátu).

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tableta.

Priamlo 4 mg/5 mg: Bílé až téměř bílé kulaté tablety s vyraženým označením 4/5 na jedné straně (přibližně
7,0 mm).
Priamlo 4 mg/10 mg: Bílé až téměř bílé kulaté tablety s vyraženým označením 4/10 na jedné straně
(přibližně 9,4 mm).
Priamlo 8 mg/5 mg: Bílé až téměř bílé kulaté tablety s vyraženým označením 8/5 na jedné straně (přibližně
9,4 mm).
Priamlo 8 mg/10 mg: Bílé až téměř bílé kulaté tablety s vyraženým označením 8/10 na jedné straně
(přibližně 9,4 mm).

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Přípravek Priamlo je indikován jako substituční terapie k léčbě esenciální hypertenze a/nebo stabilní
ischemické choroby srdeční (ICHS) u pacientů, u kterých již bylo dosaženo kontroly perindoprilem a
amlodipinem podávanými současně v odpovídajících dávkách.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování
Pacienti mají užívat sílu přípravku odpovídající jejich předchozí léčbě.
Obvyklé dávkování přípravku Priamlo 4 mg/5 mg je 1 nebo 2 tablety denně.
Obvyklé dávkování přípravku Priamlo 4 mg/10 mg, 8 mg/5 mg a 8 mg/10 mg je 1 tableta denně.

Přípravek Priamlo není vhodný pro zahajovací léčbu. Pokud je nutná změna dávkování, má se provést
individuální titrace obou látek samostatně.

Maximální denní dávka perindoprilu je 8 mg a maximální denní dávka amlodipinu je 10 mg.

Zvláštní skupiny pacientů
Porucha funkce ledvin a starší pacienti
U starších pacientů a u pacientů se selháním ledvin je eliminace perindoprilátu snížená.
Přípravek Priamlo lze podávat u pacientů s clearance kreatininu ≥ 60 ml/min, není vhodný pro pacienty s
clearance kreatininu < 60 ml/min. U těchto pacientů se doporučuje individuální titrace dávek jednotlivých
složek (viz bod 4.4).
Změny koncentrací amlodipinu v krevní plazmě nekorelují se stupněm poruchy funkce ledvin, a proto se
doporučuje běžné dávkování. Užívání amlodipinu v podobných dávkách tolerují jak mladší, tak i starší
pacienti stejně dobře. U starších pacientů je doporučeno běžné dávkování, ale zvyšování dávky má být
prováděno opatrně (viz body 4.4 a 5.2).

Porucha funkce jater
Doporučené dávkování u pacientů s poruchou funkce jater nebylo stanoveno (viz body 4.4 a 5.2).

Pediatrická populace

Přípravek Priamlo se nemá podávat dětem a dospívajícím, jelikož bezpečnost a účinnost perindoprilu
samotného nebo v kombinaci s amlodipinem nebyla u dětí a dospívajících stanovena.
V současnosti dostupné údaje jsou popsány v bodě 5.1.

Způsob podání
Přípravek Priamlo se má užívat ráno před jídlem.

4.3 Kontraindikace

- Hypersenzitivita na perindopril nebo na kterýkoli inhibitor ACE, hypersenzitivita na amlodipin nebo
deriváty dihydropyridinu nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
- Závažná hypotenze.
- Šok (včetně kardiogenního šoku).
- Obstrukce výtokové části levé komory (např. vysoký stupeň stenózy aorty),
- Hemodynamicky nestabilní srdeční selhání po akutním infarktu myokardu,
- Anamnéza angioedému souvisejícího s předchozí léčbou inhibitory ACE (viz bod 4.4),
- Dědičný nebo idiopatický angioedém.
- Souběžné užívání se sakubitrilem/valsartanem. Přípravek Priamlo nesmí být nasazen dříve než hodin po poslední dávce sakubitrilu/valsartanu (viz body 4.4 a 4.5).
- Druhý a třetí trimestr těhotenství (viz body 4.4 a 4.6).
- Současné užívání přípravku Priamlo s přípravky obsahujícími aliskiren je kontraindikováno u pacientů
s diabetem mellitem nebo s poruchou funkce ledvin (GFR < 60 ml/min/1,73 m2) (viz body 4.5 a 5.1).
- Extrakorporální léčba vedoucí ke kontaktu krve s negativně nabitým povrchem (viz bod 4.5).
- Signifikantní bilaterální stenóza renální arterie nebo stenóza renální arterie v jediné funkční ledvině
(viz bod 4.4).

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Veškerá níže uvedená varování vztahující se ke každé jednotlivé složce platí rovněž pro fixní kombinaci
přípravku Priamlo.

Perindopril

Stabilní ischemická choroba srdeční
Pokud dojde k epizodě nestabilní anginy pectoris (závažné nebo nezávažné) během prvního měsíce léčby
perindoprilem, má být provedeno pečlivé zhodnocení poměru přínosu a rizika před pokračováním léčby.

Hypotenze
Inhibitory ACE mohou způsobit náhlý pokles krevního tlaku. Symptomatická hypotenze je vzácná u
pacientů s hypertenzí bez komplikací a s větší pravděpodobností se objeví u pacientů s volumovou deplecí
způsobenou např. léčbou diuretiky, omezením příjmu soli potravou, dialýzou, průjmem nebo zvracením
anebo u pacientů se závažnou renin-dependentní hypertenzí (viz body 4.5 a 4.8). Symptomatická hypotenze
byla pozorována u pacientů se symptomatickým srdečním selháním s přidruženým renálním selháním i bez
něj. Je pravděpodobnější u pacientů se závažnějším stupněm srdečního selhání, a tedy léčených vysokými
dávkami kličkových diuretik, nebo u pacientů s hyponatremií nebo poruchou funkce ledvin. U těchto
pacientů se zvýšeným rizikem symptomatické hypotenze má být léčba zahájena a dávkování upravováno pod
pečlivým dohledem. Podobná opatření se vztahují i na pacienty s ischemickou chorobou srdeční nebo
cerebrovaskulárním onemocněním, u nichž by výrazný pokles krevního tlaku mohl vést k infarktu myokardu
nebo cévní mozkové příhodě.
Pokud se rozvine hypotenze, pacient musí být umístěn do polohy vleže a může být nutná intravenózní infuze
roztoku chloridu sodného 9 mg/ml (0,9%). Přechodná hypotenzní odpověď není kontraindikací pro podávání
dalších dávek, které je možno podat obvykle bez obtíží, jakmile se krevní tlak zvýší po zvýšení objemu
tekutin.
U některých pacientů s městnavým srdečním selháním, kteří mají normální nebo nízký krevní tlak, může při
léčbě perindoprilem dojít k dalšímu snížení systémového krevního tlaku. Jedná se o očekávaný účinek, který
obvykle není důvodem pro ukončení léčby. Pokud začne být hypotenze symptomatická, může být nutné
snížení dávky nebo vysazení perindoprilu.

Aortální a mitrální stenóza/hypertrofická kardiomyopatie
Stejně jako i jiné inhibitory ACE má být perindopril podáván s opatrností pacientům se stenózou mitrální
chlopně a obstrukcí výtokové části levé komory, jako je např. aortální stenóza nebo hypertrofická
kardiomyopatie.

Porucha funkce ledvin
V případě poruchy funkce ledvin (clearance kreatininu < 60 ml/min) má být počáteční dávkování
perindoprilu upraveno podle clearance kreatininu daného pacienta (viz bod 4.2) a poté podle pacientovy
odpovědi na léčbu. U těchto pacientů je rutinní monitorování draslíku a kreatininu součástí běžné lékařské
praxe (viz bod 4.8).
U pacientů se symptomatickým srdečním selháním může hypotenze po zahájení léčby inhibitory ACE vést k
dalšímu zhoršení renálních funkcí. V takových situací bylo hlášeno obvykle reverzibilní akutní renální
selhání.
U některých pacientů s bilaterální stenózou renální artérie nebo stenózou renální artérie solitární ledviny
léčených inhibitory ACE bylo pozorováno zvýšení hladiny urey v krvi a sérového kreatininu, které bylo
obvykle reverzibilní po ukončení léčby. Toto je zvláště pravděpodobné u pacientů s renální insuficiencí.
Pokud je přítomna i renovaskulární hypertenze, je zvýšené riziko závažné hypotenze a renálního selhání. U
těchto pacientů má být léčba zahájena pod pečlivým lékařským dohledem malými dávkami s opatrným
zvyšováním dávek. Jelikož k výše uvedeným projevům může přispět léčba diuretiky, diuretika mají být
vysazena a během prvních týdnů léčby perindoprilem má být monitorována funkce ledvin.
U některých hypertoniků bez zjevného existujícího renovaskulárního onemocnění se může rozvinout zvýšení
hladiny urey v krvi a sérového kreatininu, obvykle mírné a přechodné, zvláště pokud byl perindopril podáván
současně s diuretikem. S větší pravděpodobností se toto vyskytuje u pacientů s již existující poruchou funkce
ledvin. Může být nutné snížení dávky a/nebo vysazení diuretika a/nebo perindoprilu.



Hemodialyzovaní pacienti
U pacientů dialyzovaných pomocí vysoce propustných membrán a současně léčených inhibitorem ACE byly
hlášeny anafylaktoidní reakce. U těchto pacientů má být zváženo použití jiných dialyzačních membrán nebo
jiných tříd antihypertenziv.

Transplantace ledvin
Nejsou žádné zkušenosti s podáváním perindoprilu pacientům po nedávné transplantaci ledvin.

Renovaskulární hypertenze
Pokud jsou pacienti s bilaterální stenózou renální arterie nebo stenózou renální arterie v jediné funkční
ledvině léčeni inhibitory ACE, je zvýšené riziko závažné hypotenze a renálního selhání (viz bod 4.3). Léčba
diuretiky může být přispívající faktor. Ztráta renálních funkcí se může projevit pouze minimální změnou
sérového kreatininu u pacientů s unilaterální stenózou renální arterie.

Hypersenzitivita/angioedém
U pacientů léčených inhibitory ACE včetně perindoprilu byl vzácně hlášen angioedém obličeje, končetin,
rtů, sliznic, jazyka, glottis a/nebo hrtanu (viz bod 4.8). Může se projevit kdykoli během léčby. V takovém
případě musí být perindopril okamžitě vysazen a má být zahájeno vhodné monitorování, které má pokračovat
do úplného vymizení symptomů. Pokud byl otok omezen na obličej a rty, tento stav obvykle ustupuje bez
léčby, ačkoli antihistaminika se projevila jako přínosná ke zmírnění symptomů.
Angioedém související s otokem hrtanu může být fatální. Pokud je zasažen jazyk, glottis nebo hrtan s
pravděpodobnou obstrukcí dýchacích cest, je třeba okamžité zahájení akutní léčby. Ta může zahrnovat
podání epinefrinu a/nebo zachování průchodnosti dýchacích cest. Pacient má zůstat pod pečlivým lékařským
dohledem do úplného a trvalého vymizení symptomů.
Pacienti s anamnézou angioedému nesouvisejícího s léčbou inhibitorem ACE mohou mít vyšší riziko
angioedému při užívání inhibitorů ACE (viz bod 4.3).
U pacientů léčených inhibitory ACE byl vzácně hlášen intestinální angioedém. U těchto pacientů se vyskytla
bolest břicha (s nauzeou nebo zvracením nebo bez těchto projevů); v některých případech nedošlo k
prvotnímu angioedému obličeje a hladiny C-1 esterázy byly normální. Diagnostické postupy zahrnovaly
rovněž CT vyšetření břicha, ultrazvuk nebo chirurgický zákrok a symptomy ustoupily po vysazení inhibitoru
ACE. Intestinální angioedém má být součástí diferenciální diagnostiky u pacientů, kteří užívají inhibitory
ACE a mají bolesti břicha.
Souběžné užívání inhibitorů ACE s racekadotrilem, inhibitory mTOR (např. sirolimus, everolimus,
temsirolimus) a vildagliptinem může vést ke zvýšenému riziku angioedému (např. otok dýchacích cest nebo
jazyka s poruchou dýchání nebo bez ní) (viz bod 4.5). U pacientů, kteří již užívají inhibitor ACE, je třeba
opatrnosti při počátečním podání racekadotrilu, inhibitorů mTOR (např. sirolimus, everolimus, temsirolimus)
a vildagliptinu.

Souběžné užívání inhibitorů ACE a sakubitrilu/valsartanu je kontraindikováno z důvodu zvýšeného rizika
angioedému (viz bod 4.3). Léčbu sakubitrilem/valsartanem nelze zahájit dříve než 36 hodin po poslední
dávce perindoprilu. Léčbu perindoprilem nelze zahájit dříve než 36 hodin po poslední dávce
sakubitrilu/valsartanu (viz body 4.3 a 4.5).
Současné užívání dalších NEP inhibitorů (např. racekadotril) a inhibitorů ACE může také zvýšit riziko
angioedému (viz bod 4.5). U pacientů užívajících perindopril je proto nutné před zahájením léčby NEP
inhibitory pečlivé posouzení poměru přínosu a rizik.

Anafylaktoidní reakce během aferézy nízkodenzitních lipoproteinů (LDL)
U pacientů užívajících inhibitory ACE se během aferézy nízkodenzitních lipoproteinů (LDL) pomocí
dextran-sulfátu vzácně vyskytly život ohrožující anafylaktoidní reakce. Těmto reakcím lze předejít
dočasným vysazením léčby inhibitory ACE před každou aferézou.

Anafylaktické reakce během desenzibilizace
U pacientů užívajících inhibitory ACE během desenzibilizační léčby (např. jedem blanokřídlých) se
projevily anafylaktoidní reakce. U těchto pacientů bylo těmto reakcím zamezeno dočasným vysazením
inhibitorů ACE, ale po náhodném opětovném vystavení se znovu objevily.



Jaterní selhání
Podání inhibitorů ACE mělo vzácně souvislost se syndromem začínajícím cholestatickou žloutenkou a
progredujícím až ve fulminantní hepatickou nekrózu a (někdy) úmrtí. Mechanismus tohoto syndromu není
znám. Pacienti užívající inhibitory ACE, u nichž se rozvine žloutenka nebo výrazné zvýšení hladin jaterních
enzymů, mají ukončit léčbu inhibitorem ACE a zůstat pod vhodným lékařským dohledem (viz bod 4.8).

Neutropenie/agranulocytóza/trombocytopenie/anemie
U pacientů užívajících inhibitory ACE byly hlášeny neutropenie/agranulocytóza, trombocytopenie a anemie.
U pacientů s normální funkcí ledvin a bez dalších komplikujících faktorů se neutropenie vyskytuje vzácně.
Perindopril má být používán s extrémní opatrností u pacientů s onemocněním pojiva a cév, u pacientů
užívajících imunosupresivní léčbu, léčbu alopurinolem nebo prokainamidem nebo při kombinaci těchto
komplikujících faktorů, zvláště při již existující poruše funkce ledvin. U některých pacientů se rozvinuly
závažné infekce, které v několika málo případech neodpovídaly na intenzivní antibiotickou léčbu. Pokud je u
těchto pacientů použit perindopril, doporučuje se periodické monitorování počtu leukocytů a pacienti mají
být poučeni, aby hlásili jakékoli známky infekce (např. bolest v krku, horečka).

Rasa
Inhibitory ACE způsobují vyšší procento angioedému u černošských pacientů ve srovnání s jinými rasami.
Stejně jako jiné inhibitory ACE i perindopril může být méně účinný na snížení krevního tlaku u černošských
pacientů ve srovnání s jinými rasami, možná z důvodu vyšší prevalence stavů s nízkou hladinou reninu v
populaci černošských hypertoniků.

Kašel
Při používání inhibitorů ACE byl hlášen kašel. Tento kašel je neproduktivní, trvalý a ustupuje po ukončení
léčby. Kašel vyvolaný inhibitorem ACE má být zvážen jako součást diferenciální diagnostiky kašle.

Operace/anestezie
U pacientů podstupujících závažný chirurgický zákrok nebo během anestezie látkami vyvolávajícími
hypotenzi může perindopril blokovat tvorbu angiotenzinu II sekundárně ke kompenzačnímu uvolnění reninu.
Léčba má být vysazena jeden den před zákrokem. Pokud se vyskytne hypotenze a je-li považována za
důsledek tohoto mechanismu, je možná korekce zvýšením cirkulujícího objemu.

Hyperkalemie
Inhibitory ACE mohou vyvolat hyperkalemii, protože brání uvolňování aldosteronu. U pacientů s normální
funkcí ledvin není účinek obvykle významný. Mezi rizikové faktory rozvoje hyperkalemie patří renální
insuficience, zhoršení renálních funkcí, věk (> 70 let), diabetes mellitus, přidružené stavy, zejména
dehydratace, akutní kardiální dekompenzace, metabolická acidóza a souběžné užívání kalium šetřících
diuretik (např. spironolakton, eplerenon, triamteren nebo amilorid), doplňků draslíku nebo náhražek solí
obsahujících draslík; nebo pacienti používající jiné léky spojené se zvýšením hladiny draslíku v séru (např.
heparin, trimethoprim, kotrimoxazol známý též jako trimethoprim/sulfamethoxazol), a zejména antagonisty
aldosteronu nebo blokátory receptorů angiotenzinu. Užívání doplňků draslíku, kalium šetřících diuretik nebo
náhražek solí obsahující draslík, zejména u pacientů s poruchou funkce ledvin, může vést k signifikantnímu
zvýšení sérové hladiny draslíku. Hyperkalemie může vyvolat závažné a někdy fatální arytmie. Pokud je
souběžné užívání výše zmíněných látek považováno za nutné, mají být užívány s opatrností a za
pravidelného monitorování draslíku v séru (viz bod 4.5).

Diabetici
U diabetiků léčených perorálními antidiabetiky nebo inzulinem musí být během prvního měsíce léčby
inhibitory ACE pečlivě monitorována glykemie (viz bod 4.5).

Lithium
Kombinace lithia a perindoprilu se obecně nedoporučuje (viz bod 4.5).

Duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS)
Bylo prokázáno, že současné užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo aliskirenu
zvyšuje riziko hypotenze, hyperkalemie a snížení funkce ledvin (včetně akutního selhání ledvin). Duální


blokáda RAAS pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo
aliskirenu se proto nedoporučuje (viz body 4.5 a 5.1).
Pokud je duální blokáda považována za naprosto nezbytnou, má k ní docházet pouze pod dohledem
specializovaného lékaře a za častého pečlivého sledování funkce ledvin, elektrolytů a krevního tlaku.
Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II nemají být používány současně u pacientů s
diabetickou nefropatií.

Primární aldosteronismus
Pacienti s primárním hyperaldosteronismem obvykle neodpovídají na antihypertenzní léčbu působící přes
inhibici systému renin-angiotenzin. Proto se užívání tohoto přípravku nedoporučuje.

Těhotenství
Léčba inhibitory ACE nemá být zahájena během těhotenství. Není-li pokračování léčby inhibitory ACE
považováno za nezbytné, mají být pacientky plánující těhotenství převedeny na jinou antihypertenzní léčbu,
která má ověřený bezpečnostní profil pro užívání v těhotenství. Pokud došlo k otěhotnění, je třeba ihned
ukončit podávání inhibitorů ACE a v případě nutnosti další léčby zahájit jinou léčbu (viz body 4.3 a 4.6).

Amlodipin

Bezpečnost a účinnost amlodipinu u hypertenzní krize nebyla stanovena.

Srdeční selhání
Pacienty se srdečním selháním je třeba léčit s opatrností. V dlouhodobé, placebem kontrolované studii u
pacientů se závažným srdečním selháním (NYHA třída III a IV) byl hlášen vyšší výskyt plicního edému ve
skupině léčené amlodipinem než ve skupině užívající placebo (viz bod 5.1). Blokátory kalciových kanálů,
včetně amlodipinu, mají být u pacientů s městnavým srdečním selháním podávány s opatrností z důvodu
možného zvýšení rizika dalších kardiovaskulárních příhod a mortality.

Porucha funkce jater
Eliminační poločas amlodipinu je prodloužen a hodnoty AUC jsou vyšší u pacientů s poruchou funkce jater;
doporučení pro dávkování nebyla stanovena. Podávání amlodipinu proto má být zahájeno na spodní hranici
dávkového rozpětí a je třeba opatrnosti jak na začátku léčby, tak při zvyšování dávky. U pacientů s těžkou
poruchou funkce jater může být nutné pomalé titrování dávky a pečlivé sledování.

Starší pacienti
U starších pacientů je třeba dávku zvyšovat s opatrností (viz body 4.2 a 5.2).

Selhání ledvin
Amlodipin by měl být u těchto pacientů užíván v normálním dávkování. Změny plazmatických koncentrací
amlodipinu nekorelují se stupněm poruchy funkce ledvin. Amlodipin není dialyzovatelný.

Upozornění na pomocné látky
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je v
podstatě „bez sodíku“.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Perindopril

Současná léčba je kontraindikována (viz bod 4.3)

Aliskiren
U pacientů s diabetem nebo poruchou funkce ledvin se zvyšuje riziko hyperkalemie, zhoršují se renální
funkce a zvyšuje se riziko kardiovaskulární morbidity a mortality.



Extrakorporální léčba
Extrakorporální léčba vedoucí ke kontaktu krve s negativně nabitým povrchem jako je dialýza nebo
hemofiltrace pomocí vysoce propustných membrán (např. polyakrylonitrilové membrány) a aferéza
nízkodenzitních lipoproteinů pomocí dextran-sulfátu vzhledem ke zvýšenému riziku závažných
anafylaktoidních reakcí (viz bod 4.3). Pokud je potřeba tato léčba, má by být zváženo použití jiných
dialyzačních membrán nebo jiných skupin antihypertenziv.

Sakubitril/valsartan
Současné užívání inhibitorů ACE se sakubitrilem/valsartanem je kontraindikováno z důvodu zvýšeného
rizika angioedému (viz body 4.3 a 4.4). Sakubitril/valsartan nesmí být podán dříve než za 36 hodin od
poslední dávky perindoprilu. Pokud je léčba sakubitrilem/valsartanem přerušena, léčba perindoprilem nesmí
být zahájena dříve než za 36 hodin od poslední dávky sakubitrilu/valsartanu (viz body 4.3 a 4.4).

Současná léčba není doporučena (viz bod 4.4)

Duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS)
Data z klinických studií ukázala, že duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS) pomocí
kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo aliskirenu je spojena s
vyšší frekvencí nežádoucích účinků, jako je hypotenze, hyperkalemie a snížená funkce ledvin (včetně
akutního renálního selhání) ve srovnání s použitím jedné látky ovlivňující RAAS (viz body 4.3, 4.4 a 5.1).

Estramustin
Riziko zvýšení nežádoucích účinků jako je angioneurotický edém (angioedém).

Léky způsobující hyperkalemii
Některé léky nebo terapeutické třídy mohou zvýšit výskyt hyperkalemie: aliskiren, soli draslíku, kalium
šetřící diuretika, inhibitory ACE, antagonisté receptorů pro angiotenzin II, NSAID, hepariny,
imunosupresiva jako cyklosporin nebo takrolimus, trimetoprim. Kombinace těchto léků zvyšuje riziko
hyperkalemie.

Trimethoprim, kotrimoxazol (trimethoprim/sulfamethoxazol)
Při podávání perindoprilu společně s dalšími látkami, které zvyšují hladinu sérového kalia, jako je
trimethoprim a kotrimoxazol (trimethoprim/sulfamethoxazol), je zapotřebí opatrnost, protože o
trimethoprimu je známo, že se chová jako kalium šetřící diuretikum jako amilorid (viz bod 4.4).

Kalium šetřící diuretika (např. triamteren, amilorid), doplňky stravy obsahující kalium nebo náhražky soli
obsahující kalium
Hladina draslíku v séru obvykle zůstává v normálu, ale u některých pacientů se může při léčbě perindoprilem
objevit hyperkalemie, zvláště ve spojení s poruchou funkce ledvin (přídatné hyperkalemické účinky).
Kalium šetřící diuretika (např. spironolakton, triamteren nebo amilorid), doplňky stravy obsahující kalium
nebo náhražky soli obsahující kalium mohou vést k významnému zvýšení hladiny draslíku v séru. Proto není
kombinace perindoprilu s výše zmíněnými přípravky doporučena. Pokud je současné podávání indikováno,
je třeba je podávat s opatrností a s pravidelnými kontrolami hladin draslíku v séru.
Použití spironolaktonu u srdečního selhání viz níže.

Lithium
Při současném podávání lithia s inhibitory ACE bylo hlášeno reverzibilní zvýšení sérových koncentrací lithia
a jeho toxicity. Užívání perindoprilu s lithiem se nedoporučuje, ale pokud je taková kombinace nezbytná, je
nutné pečlivé monitorování hladin sérového lithia (viz bod 4.4).

Současná léčba, která vyžaduje zvláštní opatrnost

Antidiabetika (inzuliny, perorální antidiabetika)
Epidemiologické studie naznačily, že současné podávání inhibitorů ACE a antidiabetik (inzulin, perorální
antidiabetika) může vyvolat zesílení účinku na snížení hladiny glukózy v krvi s rizikem hypoglykemie. Tento


účinek se zdá být pravděpodobnější během prvních týdnů kombinované léčby a u pacientů s poruchou
funkce ledvin.

Baklofen
Zvýšený antihypertenzní účinek. Je nezbytné sledovat krevní tlak a přizpůsobit dávku antihypertenziva,
pokud je to nutné.

Jiná než kalium šetřící diuretika
U pacientů užívajících diuretika, zvláště trpí-li deplecí objemu a/nebo solí, může dojít k nadměrnému
poklesu krevního tlaku po zahájení léčby inhibitorem ACE. Možnost hypotenzního účinku může být snížena
vysazením diuretika, zvýšením objemu nebo užitím solí před zahájením léčby nízkými a postupně se
zvyšujícími dávkami perindoprilu.
U arteriální hypertenze, kdy počáteční diuretická léčba může způsobit depleci solí/objemu, musí být buď
léčba diuretikem přerušena před zahájením léčby inhibitorem ACE, v takovém případě může být léčba jiným
než kalium šetřícím diuretikem opět zahájena nebo musí být léčba inhibitorem ACE zahájena nízkými
dávkami a postupně zvyšována.
U diuretiky léčeného městnavého srdečního selhání má být léčba inhibitorem ACE zahájena velmi nízkými
dávkami, pouze po redukci dávky současně podávaného jiného než kalium šetřícího diuretika. Ve všech
případech musí být monitorovány renální funkce (hladiny kreatininu) během prvních několika týdnů léčby
inhibitorem ACE.

Kalium šetřící diuretika (eplerenon, spironolakton)
S eplerenonem nebo spironolaktonem v dávkách mezi 12,5 mg až 50 mg denně a s nízkými dávkami
inhibitorů ACE:
V léčbě srdečního selhání třídy II-IV (NYHA) s ejekční frakcí <40 % a s předchozí léčbou inhibitory ACE a
kličkovými diuretiky, vzniká riziko hyperkalemie, potenciálně letální, zvláště v případě nedodržování
předpisu dávkování v této kombinaci.
Před zahájením užívání kombinace je nutno zkontrolovat, že není přítomná hyperkalemie a porucha funkce
ledvin.
Pečlivé monitorování kalemie a kreatininemie je doporučeno na začátku léčby jednou týdně v prvním měsíci
léčby a poté jednou za měsíc.

Nesteroidní antiflogistika (NSAID), včetně kyseliny acetylsalicylové ≥ 3 g/den
Při současném podávání inhibitorů ACE a nesteroidních protizánětlivých léků (např. kyseliny
acetylsalicylové v protizánětlivém dávkovacím režimu, inhibitorů COX-2 a neselektivních NSAID) může
dojít k oslabení antihypertenzního účinku. Podávání NSAID spolu s inhibitory ACE může vést ke zvýšení
rizika zhoršení renálních funkcí, včetně možného akutního selhání ledvin a zvýšení draslíku v séru,
především u pacientů s již existující zhoršenou funkcí ledvin. Kombinace má být podávána s opatrností,
především u starších pacientů. Pacienti mají být adekvátně hydratováni a má být zváženo monitorování
renálních funkcí po zahájení současného podávání a poté v pravidelných intervalech.

Racekadotril, inhibitory mTOR (např. sirolimus, everolimus, temsirolimus)
Souběžné užívání inhibitorů ACE s racekadotrilem a mTOR inhibitory (např. sirolimus, everolimus,
temsirolimus) a vildagliptinem může vést ke zvýšenému riziku angioedému (viz bod 4.4).

Cyklosporin
Při souběžném užívání inhibitorů ACE a cyklosporinu se může objevit hyperkalemie. Doporučuje se
kontrolovat hladinu draslíku v séru.

Heparin
Při souběžném užívání inhibitorů ACE a heparinu se může objevit hyperkalemie. Doporučuje se kontrolovat
hladinu draslíku v séru.



Současná léčba, která vyžaduje určitou opatrnost

Antihypertenziva a vazodilatancia
Současné použití těchto léků může zvýšit hypotenzní účinek perindoprilu. Současné použití s
nitroglycerinem a dalšími nitráty nebo jinými vazodilatancii může vést k dalšímu snížení krevního tlaku.

Gliptiny (linagliptin, saxagliptin, sitagliptin, vildagliptin)
Zvýšené riziko angioedému, kvůli snížené aktivitě dipeptidyl peptidázy IV (DPP-IV) způsobené gliptinem u
pacientů léčených inhibitorem ACE.

Tricyklická antidepresiva/antipsychotika/anestetika
Současné použití určitých anestetik, tricyklických antidepresiv a antipsychotik s inhibitory ACE může vést k
dalšímu snížení krevního tlaku (viz bod 4.4).

Sympatomimetika
Sympatomimetika mohou snížit antihypertenzní účinek inhibitorů ACE.

Zlato
Nitritoidní reakce (se symptomy jako zrudnutí obličeje, nauzea, zvracení a hypotenze) byly vzácně hlášeny u
pacientů léčených injekcemi zlata (natrium-aurothiomalát) a současně inhibitorem ACE včetně perindoprilu.

Amlodipin

Účinky jiných léčivých přípravků na amlodipin

Inhibitory CYP3APři současném užívání amlodipinu se silnými nebo středně silnými inhibitory CYP3A4 (inhibitory proteázy,
azolová antimykotika, makrolidy jako erythromycin nebo klarithromycin, verapamil nebo diltiazem) může
dojít k významnému zvýšení expozice amlodipinu, což vede ke zvýšenému riziku hypotenze. Klinické
důsledky těchto farmakokinetických odchylek mohou být výraznější u starších pacientů. Doporučuje se proto
pacienty pečlivě klinicky sledovat a může být nutné upravit dávku.

Induktory CYP3APři souběžné léčbě se známými induktory CYP3A4 se mohou měnit plazmatické koncentrace amlodipinu.
Proto je zapotřebí během souběžné léčby, zejména silnými induktory CYP3A4 (např. rifampicin, třezalka
tečkovaná), a po ní monitorovat krevní tlak a případně zvážit úpravu dávky.

Grapefruity a grapefruitová šťáva
Užívání amlodipinu s grapefruitem nebo s grapefruitovou šťávou není doporučeno, protože u některých
pacientů může být zvýšena biologická dostupnost, což může vést k zesílení účinku přípravku na snižování
krevního tlaku.

Dantrolen (infuze)
U zvířat byly po podání verapamilu a intravenózního dantrolenu pozorovány letální ventrikulární fibrilace a
kardiovaskulární kolaps v souvislosti s hyperkalemií. Z důvodu možného rizika hyperkalemie se u pacientů
náchylných ke vzniku maligní hypertermie a během léčby maligní hypertermie doporučuje vyvarovat
souběžnému podání blokátorů kalciového kanálu jako je amlodipin.

Účinky amlodipinu na jiné léčivé přípravky
Účinek amlodipinu na snížení krevního tlaku zesiluje účinky jiných léčivých přípravků s antihypertenzními
vlastnostmi.
V klinických studiích interakcí nebyl zjištěn vliv amlodipinu na farmakokinetiku atorvastatinu, digoxinu
nebo warfarinu.



Takrolimus
Při současném užívání takrolimu s amlodipinem existuje riziko zvýšené hladiny takrolimu v krvi. Aby se
zamezilo toxicitě takrolimu, je u pacientů léčených takrolimem při současném podávání amlodipinu třeba
monitorovat hladiny takrolimu v krvi a v případě potřeby úpravit dávkování takrolimu.

Inhibitory mTOR (Mechanistic target of rapamycin)
Inhibitory mTOR, jako je sirolimus, temsirolimus a everolimus, jsou substráty CYP3A. Amlodipin je slabým
inhibitorem CYP3A. Při souběžném užívání inhibitorů mTOR může amlodipin zvýšit expozici inhibitorům
mTOR.

Cyklosporin
U zdravých dobrovolníků a dalších skupin pacientů nebyly provedeny žádné studie interakcí cyklosporinu a
amlodipinu. Výjimku tvořili pacienti po transplantaci ledvin, kde byl pozorován variabilní nárůst (průměr 40 %) minimálních koncentrací cyklosporinu. U pacientů po transplantaci ledvin, kteří užívají amlodipin, má
být věnována zvýšená pozornost monitoringu hladin cyklosporinu. V případě potřeby má být dávka
cyklosporinu snížena.

Simvastatin
Při současném podávání opakovaných dávek 10 mg amlodipinu s 80 mg simvastatinu došlo k 77% nárůstu
expozice simvastatinu ve srovnání s podáváním samotného simvastatinu. Pro pacienty užívající amlodipin je
limitní dávka simvastatinu 20 mg denně.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Užívání přípravku Priamlo se při zvážení účinků jeho jednotlivých složek nedoporučuje během prvního
trimestru těhotenství. Pokud pacientka plánuje otěhotnět nebo je těhotenství potvrzeno, má být co nejdříve
převedena na jiný druh léčby. Přípravek Priamlo je kontraindikován během druhého a třetího trimestru
těhotenství.

Perindopril
Podávání inhibitorů ACE během prvního trimestru těhotenství není doporučeno (viz bod 4.4). Podávání
inhibitorů ACE v druhém a třetím trimestru těhotenství je kontraindikováno (viz body 4.3 a 4.4).
Epidemiologické údaje o riziku teratogenity po podávání inhibitorů ACE během prvního trimestru
těhotenství nejsou konzistentní, avšak mírně zvýšené riziko nelze vyloučit.
Pokud není další léčba inhibitory ACE pro pacientku nezbytná, mají být všechny ženy, které plánují
těhotenství, převedeny na jinou antihypertenzivní léčbu s lépe ověřeným bezpečnostním profilem pro
těhotenství. Je-li zjištěno těhotenství, je nutno ihned ukončit podávání inhibitorů ACE a v případě potřeby je
nahradit jinou léčbou.
Jsou-li inhibitory ACE podávány během druhého a třetího trimestru těhotenství, působí fetotoxicitu (snížení
renálních funkcí, oligohydramnion, opoždění osifikace lebky) a neonatální toxicitu (renální selhání,
hypotenzi, hyperkalémii) (viz bod 5.3). Pokud došlo k expozici inhibitorům ACE po druhém trimestru
těhotenství, doporučuje se ultrazvukové vyšetření ledvin a lebky. Děti matek, které užívaly v těhotenství
inhibitory ACE, musí být sledovány pro možnou hypotenzi (viz body 4.3 a 4.4).

Amlodipin
Bezpečnost amlodipinu v těhotenství u člověka nebyla stanovena.
Ve studiích na zvířatech byla při podání vysokých dávek pozorována reprodukční toxicita (viz bod 5.3).
Proto se jeho použití v těhotenství doporučuje pouze tehdy, pokud neexistuje jiná bezpečnější alternativa a
pokud onemocnění samo o sobě vede k většímu riziku pro matku a plod.

Kojení
Amlodipin je vylučován do mateřského mléka. Množství, které z matky přejde do kojence, má odhad
interkvartilního rozpětí 3-7 % (max. 15 %) mateřské dávky. Účinek amlodipinu na kojence není známý. Není
známo, zda se perindopril vylučuje do mateřského mléka. Kojícím ženám se proto nedoporučuje užívat
přípravek Priamlo. Při rozhodování, zda pokračovat pokračovat v kojení/ukončit kojení, či pokračovat v


léčbě/ukončit léčbu přípravkem Priamlo, je třeba zvážit přínos kojení pro dítě a přínos léčby amlodipinem
pro matku..

Fertilita

Perindopril
Klinické údaje nejsou k dispozici. U perindoprilu bylo prokázáno, že nemá vliv na spermatogenezi a
oogenezi u potkanů.

Amlodipin
U některých pacientů léčených blokátory kalciových kanálů byly hlášeny reverzibilní biochemické změny v
hlavičce spermie. Klinické údaje o možném vlivu amlodipinu na fertilitu nejsou dostatečné. V jedné studii na
potkanech byly pozorovány nežádoucí účinky na fertilitu samců (viz bod 5.3).

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Studie hodnotící účinky přípravku Priamlo na schopnost řídit a obsluhovat stroje nebyly provedeny. Pokud
pacienti užívající přípravek Priamlo trpí závratí, bolestí hlavy, únavou nebo nauzeou, může být jejich
schopnost reagovat narušena.

4.8 Nežádoucí účinky

Nežádoucí účinky hlášené dříve u jednotlivých složek (perindopril nebo amlodipin) mohou být taktéž
potenciálními nežádoucími účinky přípravku Priamlo.

Perindopril

Souhrn bezpečnostního profilu
Bezpečnostní profil perindoprilu je stejný s bezpečnostním profilem inhibitorů ACE:
Nejčastější nežádoucí účinky hlášené z klinických studií a pozorované u perindoprilu jsou: závrať, bolest
hlavy, parestezie, vertigo, poruchy zraku, tinitus, hypotenze, kašel, dyspnoe, bolest břicha, zácpa, průjem,
dysgeuzie, dyspepsie, nauzea, zvracení, pruritus, vyrážka, svalové křeče a astenie.

Tabulkový přehled nežádoucích účinků
Následující nežádoucí účinky byly pozorovány během klinických studií s perindoprilem a/nebo po jeho
uvedení na trh a jsou řazeny podle následující četnosti: velmi časté ( 1/10), časté ( 1/100 až < 1/10), méně
časté ( 1/1 000 až < 1/100), vzácné ( 1/10 000 až < 1/1 000), velmi vzácné (< 1/10 000), není známo (z
dostupných údajů nelze určit).

Třídy orgánových systémů
MedDRA
Frekvence
výskytu
Nežádoucí účinky
Poruchy krve a lymfatického
systému
Méně časté Eozinofilie
Velmi vzácné Agranulocytóza nebo pancytopenie, pokles
hladiny hemoglobinu a hematokritu,
leukopenie/neutropenie, hemolytická anemie u
pacientů s vrozeným deficitem G-6PDH (viz bod
4.4), trombocytopenie
Endokrinní poruchy Vzácné Syndrom nepřiměřené sekrece antidiuretického
hormonu (SIADH)
Poruchy metabolismu a výživy Méně časté Hypoglykemie (viz body 4.4 and 4.5),
hyperkalemie, reverzibilní po vysazení léčby (viz
bod 4.4), hyponatremie


Psychiatrické poruchy Méně časté Poruchy nálady nebo spánku
Méně časté Deprese
Poruchy nervového systému Časté Závrať, bolest hlavy, parestezie, vertigo
Méně časté* Somnolence, synkopa
Velmi vzácné Zmatenost
Poruchy oka Časté Poruchy zraku
Poruchy ucha a labyrintu Časté Tinitus
Srdeční poruchy Méně časté* Palpitace, tachykardie
Velmi vzácné Angina pectoris (viz bod 4.4), arytmie, infarkt
myokardu, pravděpodobně sekundárně v důsledku
nadměrné hypotenze u vysoce rizikových pacientů
(viz bod 4.4)
Cévní poruchy Časté Hypotenze (a účinky související s hypotenzí)
Méně časté* Vaskulitida
Vzácné Zčervenání
Velmi vzácné Cévní mozková příhoda pravděpodobně
sekundárně v důsledku nadměrné hypotenze u
vysoce rizikových pacientů (viz bod 4.4)
Není známo Raynaudův fenomén
Respirační, hrudní a
mediastinální poruchy
Časté Kašel, dyspnoe
Méně časté Bronchospasmus
Velmi vzácné Eozinofilní pneumonie, rinitida
Gastrointestinální poruchy Časté Bolest břicha, zácpa, průjem, dysgeuzie,
dyspepsie, nauzea, zvracení
Méně časté Sucho v ústech
Velmi vzácné Pankreatitida
Poruchy jater a žlučových cest Velmi vzácné Cytolitická nebo cholestatická hepatitida (viz bod
4.4)
Poruchy kůže a podkožní tkáně Časté Pruritus, vyrážka
Méně časté* Kopřivka, angioedém obličeje, končetin, rtů,
sliznic, jazyka, glottis a/nebo hrtanu (viz bod 4.4),
fotosensitivní reakce, pemfigoid, hyperhidróza


Vzácné* Zhoršení psoriázy
Velmi vzácné Erythema multiforme
Poruchy svalové a kosterní
soustavy a pojivové tkáně
Časté Svalové křeče
Méně časté* Artralgie, myalgie
Poruchy ledvin a močových cest Méně časté Renální insuficience
Vzácné Anurie/Oligurie
Vzácné Akutní renální selhání
Poruchy reprodukčního systému
a prsu
Méně časté Erektilní dysfunkce
Celkové poruchy a reakce v
místě aplikace
Časté Astenie
Méně časté* Bolest na hrudi, malátnost, periferní edém,
pyrexie
Vyšetření Méně časté* Zvýšené hladiny urey v krvi, zvýšené hladiny
kreatininu v krvi
Vzácné Zvýšení hladiny bilirubinu v krvi, zvýšení hladin
jaterních enzymů
Poranění, otravy a procedurální
komplikace
Méně časté* Pád
*Frekvence počítána z klinických studií pro nežádoucí účinky zaznamenané ze spontánních hlášení


Klinické studie
Během randomizačního období studie EUROPA byly shromažďovány pouze závažné nežádoucí účinky.
Závažné nežádoucí účinky mělo málo pacientů: 16 (0,3 %) pacientů ze 6 122 pacientů léčených perindoprilem
a 12 (0,2 %) pacientů z 6 107 pacientů léčených placebem. U pacientů léčených perindoprilem byla hypotenze
pozorována u 6 pacientů, angioedém u 3 pacientů a náhlá srdeční zástava u 1 pacienta. Více pacientů léčených
perindoprilem bylo vyřazeno z důvodu kašle, hypotenze nebo jiné nesnášenlivosti ve srovnání s pacienty
léčenými placebem, 6,0 % (n = 366) u perindoprilu a 2,1 % (n = 129) u placeba.

Amlodipin

Souhrn bezpečnostního profilu
Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky v průběhu léčby jsou somnolence, závrať, bolest hlavy, palpitace,
zrudnutí, bolest břicha, nauzea, otoky kloubů, edém a únava.

Tabulka s nežádoucími účinky
Následující nežádoucí účinky byly pozorovány a hlášeny v průběhu léčby amlodipinem, a to s následujícími
frekvencemi: velmi časté (≥ 1/10); časté (≥ 1/100 až < 1/10); méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100); vzácné (≥
1/10 000 až < 1/1 000); velmi vzácné (< 1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).

V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.

Třídy orgánových systémů
MedDRA
Frekvence
výskytu
Nežádoucí účinky
Poruchy krve a lymfatického
systému
Velmi vzácné Leukocytopenie, trombocytopenie
Poruchy imunitního systému Velmi vzácné Alergické reakce


Poruchy metabolismu a výživy Velmi vzácné Hyperglykemie
Psychiatrické poruchy Méně časté Nespavost, změny nálad (včetně úzkosti),
deprese




Vzácné Zmatenost
Poruchy nervového systému Časté Somnolence, závrať, bolest hlavy (zejména
na začátku léčby)
Méně časté Tremor, dysgeuzie, synkopa, hypestezie,
parestezie
Velmi vzácné Hypertonie, periferní neuropatie
Není známo Extrapyramidová porucha
Poruchy oka Časté Poruchy zraku (včetně diplopie)
Poruchy ucha a labyrintu Méně časté Tinitus
Srdeční poruchy Časté Palpitace
Méně časté Arytmie (včetně bradykardie, ventrikulární
tachykardie a atriální fibrilace)
Velmi vzácné Infarkt myokardu
Cévní poruchy Časté Zrudnutí
Méně časté Hypotenze
Velmi vzácné Vaskulitida
Respirační, hrudní a
mediastinální poruchy
Časté Dyspnoe
Méně časté Kašel, rinitida
Gastrointestinální poruchy Časté Bolest břicha, nauzea, dyspepsie, změna
způsobu vyprazdňování stolice (včetně
průjmu a zácpy)
Méně časté Zvracení, sucho v ústech
Velmi vzácné Pankreatitida, gastritida, hyperplazie dásní
Poruchy jater a žlučových cest Velmi vzácné Hepatitida, žloutenka, zvýšení hladin
jaterních enzymů*
Poruchy kůže a podkožní
tkáně
Méně časté Alopecie, purpura, kožní diskolorace,
hyperhidróza, pruritus, vyrážka, exantém,
kopřivka
Velmi vzácné Angioedém, erythema multiforme,
exfoliativní dermatitida, Stevensův-
Johnsonův syndrom, Quinckeho edém,
fotosenzitivita
Není známo Toxická epidermální nekrolýza


Poruchy svalové a kosterní
soustavy a pojivové tkáně
Časté Otok kotníků, svalové křeče
Méně časté Artralgie, myalgie, bolesti zad
Poruchy ledvin a močových
cest
Méně časté Porucha močení, nokturie, zvýšená frekvence
močení
Poruchy reprodukčního
systému a prsu
Méně časté Impotence, gynekomastie
Celkové poruchy a reakce v
místě aplikace
Velmi časté Edém
Časté Únava, astenie,
Méně časté Bolest na hrudi, bolest, malátnost
Vyšetření Méně časté Zvýšení nebo snížení tělesné hmotnosti
*většinou ve spojitosti s cholestázou.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat
ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili
podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

U lidí nejsou žádné informace o předávkování přípravkem Priamlo.

Symptomy
Informace o předávkování perindoprilem u lidí jsou omezené. Symptomy související s předávkováním
inhibitory ACE mohou zahrnovat hypotenzi, cirkulační šok, poruchy elektrolytů, renální selhání,
hyperventilaci, tachykardii, palpitace, bradykardii, závratě, úzkost a kašel.
U amlodipinu jsou zkušenosti se záměrným předávkováním u člověka omezené. Podle dostupných informací
by mohlo silné předávkování vést k mohutné periferní vazodilataci a možná k reflexní tachykardii. Byla
hlášena výrazná a pravděpodobně dlouhodobá systémová hypotenze progredující až do (a včetně) šoku s
fatálním koncem.

Nekardiogenní plicní edém byl vzácně hlášen v důsledku předávkování amlodipinem, nástup se může
projevit až opožděně (24-48 hodin po požití) a může vyžadovat ventilační podporu. Včasná resuscitační
opatření (včetně hypervolemie) k udržení perfuze a srdečního výdeje mohou být spouštějící faktory.

Léčba
Doporučenou léčbou předávkování je intravenózní infuze roztoku chloridu sodného 9 mg/ml (0,9%).
Klinicky významná hypotenze si vyžaduje aktivní podporu kardiovaskulárních funkcí, a to včetně
monitorování srdečních a respiračních funkcí; dolní končetiny je třeba zvednout a velkou pozornost je nutno
věnovat objemu cirkulujících tekutin a objemu vylučované moči. Nepřetržitě mají být monitorovány životní
funkce, sérové elektrolyty a koncentrace kreatininu. Je-li k dispozici, může být zvážena léčba infuzí
angiotenzinu II a/nebo katecholaminy intravenózně. Kardiostimulační léčba je indikována u bradykardie
neodpovídající na léčbu. Pro úpravu cévního tonu a krevního tlaku mohou být užitečné vazokonstrikční
látky, pokud ovšem jejich podání není kontraindikováno. Intravenózní podání kalcium-glukonátu může být
užitečné k potlačení účinku blokády kalciového kanálu.



V některých případech může být užitečný výplach žaludku. U zdravých dobrovolníků se ukázalo, že podání
aktivního uhlí do 2 hodin od užití 10 mg amlodipinu snížilo jeho absorpci.

Perindopril může být ze systémového oběhu odstraněn hemodialýzou. Vzhledem k tomu, že amlodipin má
výraznou schopnost vazby na plazmatické proteiny, dialýza pravděpodobně nebude při předávkování
přínosná (viz bod 4.4).


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Léčiva ovlivňující renin-angiotenzinový systém, ACE inhibitory a blokátory
kalciových kanálů
ATC kód: C09BB
Přípravek Priamlo obsahuje kombinaci dvou antihypertenzních látek se vzájemně se doplňujícím
mechanismem účinku s cílem kontroly krevního tlaku u pacientů s esenciální hypertenzí a cílem snížit riziko
klinických příhod u pacientů s ischemickou chorobou srdeční (ICHS): amlodipin patří do skupiny
antagonistů kalcia a perindopril do skupiny inhibitorů angiotenzin konvertujícího enzymu. Kombinace těchto
látek má aditivní antihypertenzní účinek a snižuje krevní tlak ve větší míře než kterákoliv z obou komponent
samostatně.

Perindopril
Perindopril je inhibitorem enzymu, který konvertuje angiotenzin I na angiotenzin II (angiotenzin konvertující
enzym - ACE). Konvertující enzym, kináza, je exopeptidáza, která umožňuje konverzi angiotenzinu I na
vazokonstrikční angiotenzin II a zároveň způsobuje rozklad vazodilatační látky bradykininu na neúčinný
heptapeptid. Inhibice ACE vede ke snížení hladiny angiotenzinu II v plazmě, což vede ke zvýšení aktivity
reninu v plazmě (inhibicí negativní zpětné vazby uvolnění reninu) a snížení sekrece aldosteronu. Jelikož
ACE inaktivuje bradykinin, inhibice ACE zároveň vede ke zvýšení aktivity cirkulujícího a lokálního systému
kalikrein-kinin (a tím také k aktivaci prostaglandinového systému). Je možné, že tento mechanismus přispívá
k účinku inhibitorů ACE na snížení krevního tlaku, a že je částečně zodpovědný za jejich nežádoucí účinky
(např. kašel).
Perindopril působí prostřednictvím svého účinného metabolitu perindoprilátu. Další metabolity nemají in
vitro žádnou ACE inhibiční aktivitu.

Hypertenze
Perindopril je účinný u všech stupňů hypertenze: mírné, středně těžké, těžké; způsobuje snížení systolického
a diastolického tlaku jak vleže, tak vstoje.
Perindopril snižuje periferní cévní odpor, což vede ke snížení krevního tlaku. Následkem toho se zvyšuje
periferní průtok krve bez účinku na srdeční frekvenci.
Průtok krve ledvinami se zpravidla zvyšuje, zatímco rychlost glomerulární filtrace (GRF) zůstává obvykle
nezměněna.
Maximálního antihypertenzního účinku je dosaženo za 4-6 hodin po podání jednorázové dávky a přetrvává
nejméně 24 hodin: účinek v době minimální účinnosti představuje přibližně 87-100 % účinku v době
maximální účinnosti.
Ke snížení krevního tlaku dochází rychle. U respondentů je normalizace krevního tlaku dosaženo během
měsíce a účinek přetrvává bez výskytu tachyfylaxe.
Ukončení léčby nevede k rebound fenoménu.
Perindopril snižuje hypertrofii levé komory.
U člověka byly prokázány vazodilatační vlastnosti perindoprilu. Perindopril zlepšuje elasticitu velkých
arterií a snižuje poměr media/lumen malých arterií.
Současná léčba s thiazidovými diuretiky vede k synergii aditivního typu. Kombinace inhibitoru ACE a
thiazidu také snižuje riziko hypokalemie vyvolávané diuretickou léčbou.



Pacienti se stabilní ischemickou chorobou srdeční:
Studie EUROPA byla multicentrická, mezinárodní, randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem
kontrolovaná klinická studie v délce trvání 4 roky.
Bylo randomizováno dvanáct tisíc dvě stě osmnáct (12 218) pacientů starších 18 let léčených perindopril-
erbuminem v dávce 8 mg (ekvivalentní 10 mg perindopril-argininu) (n = 6 110) nebo placebem (n = 6 108).
Populace pacientů zařazených do studie měla prokázanou ischemickou chorobu srdeční bez výskytu
klinických známek srdečního selhání. Celkově 90 % pacientů dříve prodělalo infarkt myokardu a/nebo
koronární revaskularizaci. Většina pacientů užívala studovanou léčbu navíc ke standardní terapii včetně
antiagregancií, hypolipidemik a beta-blokátorů.
Hlavním kritériem účinnosti byl kombinovaný cílový parametr zahrnující kardiovaskulární mortalitu,
nefatální infarkt myokardu a/nebo srdeční zástavu s úspěšnou resuscitací. Léčba perindopril-erbuminem v
dávce 8 mg (ekvivalentní 10 mg perindopril-argininu) jednou denně vedla k signifikantnímu absolutnímu
snížení v primárním cílovém parametru o 1,9 % (snížení relativního rizika o 20 %, 95%CI [9,4; 28,6] – p <
0,001).
U pacientů s anamnézou infarktu myokardu a/nebo revaskularizace bylo pozorováno absolutní snížení o
2,2 %, což odpovídá RRR o 22,4 % (95% CI [12,0; 31,6] – p < 0,001) v primárním cílovém parametru ve
srovnání s placebem.
Ve dvou velkých randomizovaných, kontrolovaných studiích [ONTARGET (ONgoing Telmisartan Alone and
in combination with Ramipril Global Endpoint Trial) a VA NEPHRON-D (The Veterans Affairs Nephropathy
in Diabetes)] bylo hodnoceno podávání kombinace inhibitoru ACE s blokátorem receptorů pro angiotenzin II.
Studie ONTARGET byla vedena u pacientů s anamnézou kardiovaskulárního nebo cerebrovaskulárního
onemocnění nebo u pacientů s diabetem mellitem 2. typu se známkami poškození cílových orgánů. Studie VA
NEPHRON-D byla vedena u pacientů s diabetem mellitem 2. typu a diabetickou nefropatií.
V těchto studiích nebyl prokázán žádný významně příznivý účinek na renální a/nebo kardiovaskulární
ukazatele a mortalitu, ale v porovnání s monoterapií bylo pozorováno zvýšené riziko hyperkalemie, akutního
poškození ledvin a/nebo hypotenze. Vzhledem k podobnosti farmakodynamických vlastností jsou tyto
výsledky relevantní rovněž pro další inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II.
Inhibitory ACE a blokátory receptorů pro angiotenzin II proto nesmí pacienti s diabetickou nefropatií užívat
současně.
Studie ALTITUDE (Aliskiren Trial in Type 2 Diabetes Using Cardiovascular and Renal Disease Endpoints)
byla navržena tak, aby zhodnotila přínos přidání aliskirenu ke standardní terapii inhibitorem ACE nebo
blokátorem receptorů pro angiotenzin II u pacientů s diabetem mellitem 2. typu a chronickým onemocněním
ledvin, kardiovaskulárním onemocněním, nebo obojím. Studie byla předčasně ukončena z důvodu zvýšení
rizika nežádoucích komplikací. Kardiovaskulární úmrtí a cévní mozková příhoda byly numericky častější ve
skupině s aliskirenem než ve skupině s placebem a zároveň nežádoucí účinky a sledované závažné nežádoucí
účinky (hyperkalemie, hypotenze a renální dysfunkce) byly častěji hlášeny ve skupině s aliskirenem oproti
placebové skupině.

Pediatrická populace

Bezpečnost a účinnost perindoprilu u dětí a dospívajících ve věku do 18 let nebyla stanovena.
V otevřené, nekomparativní klinické studii u 62 dětí s hypertenzí ve věku od 2 do 15 let s hodnotou
glomerulární filtrace > 30 ml/min/1,73 m2, dostávali pacienti perindopril v průměrné dávce 0,07 mg/kg.
Dávka byla stanovena individuálně podle profilu pacienta a odpovědi krevního tlaku až do maximální dávky
0,135 mg/kg/den.
Z toho 59 pacientů dokončilo dobu tří měsíců, a 36 pacientů dokončilo prodlouženou dobu studie, tj. byli
sledováni nejméně 24 měsíců (průměrná délka trvání studie byla 44 měsíců).
Systolický a diastolický krevní tlak zůstal u pacientů již dříve léčených jinými antihypertenzivy stabilní od
zařazení až do posledního hodnocení a u dosud neléčených pacientů se snížil.
Více než 75 % dětí mělo systolický a diastolický krevní tlak pod 95. percentilem při posledním měření.
Bezpečnost byla v souladu se známým bezpečnostním profilem perindoprilu.

Amlodipin
Amlodipin je inhibitor přenosu kalciových iontů ze skupiny dihydropyridinů (blokátor pomalých kalciových
kanálů nebo antagonista kalciových iontů) a inhibuje tak membránový transport kalciových iontů do
hladkého svalstva srdce a cévních stěn.
Mechanismus antihypertenzního účinku amlodipinu vyplývá z jeho přímého relaxačního účinku na hladké
svalstvo cévní stěny. Přesný mechanismus, kterým amlodipin vyvolává ústup anginózních bolestí, nebyl


dosud zcela stanoven; je však známo, že amlodipin snižuje celkovou ischemickou zátěž srdečního svalu
následujícími dvěma mechanismy:

1) Amlodipin rozšiřuje periferní arterioly, a tak snižuje celkový periferní odpor („afterload“), proti němuž
musí srdce krev pumpovat. Protože srdeční frekvence zůstává stabilní, toto snížení vede k tomu, že se srdce
méně namáhá a snižuje se spotřeba energie a požadavek srdečního svalu na množství kyslíku.

2) Mechanismus účinku amlodipinu zahrnuje pravděpodobně i rozšíření hlavních koronárních artérií a
koronárních arteriol, a to jak v normální oblasti, tak v oblasti ischemické. Toto rozšíření u pacientů s
koronárními spasmy (Prinzmetalova angina pectoris) zvyšuje přívod kyslíku do srdečního svalu.

U pacientů s hypertenzí při podávání amlodipinu jednou denně došlo ke klinicky signifikantnímu snížení
krevního tlaku v průběhu 24 hodin, a to jak vleže, tak ve stoje. Díky pomalému nástupu účinku nedochází při
podávání amlodipinu k akutní hypotenzi.
U pacientů s anginou pectoris se při podávání amlodipinu jednou denně prodlužuje celková doba tolerance
tělesné zátěže, oddaluje nástup anginózní bolesti a čas na 1mm depresi segmentu ST na EKG, snižuje se jak
frekvence výskytu záchvatů anginy, tak spotřeba tablet glycerol-trinitrátu.
Amlodipinu nebyl dáván do souvislosti s žádnými nežádoucími metabolickými účinky nebo změnami
plazmatických koncentrací lipidů a je vhodný pro použití u pacientů s astmatem, diabetem a dnou.

Použití u pacientů s ischemickou chorobou srdeční (ICHS)
Účinnost amlodipinu v prevenci klinických příhod u pacientů s ischemickou chorobou srdeční, byla
vyhodnocena v nezávislé, multicentrické, randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studii
(CAMELOT - Comparison of Amlodipine vs. Enalapril to Limit Occurrences of Thrombosis) u 1 pacientů. Kromě standardního podávání statinů, beta-blokátorů, diuretik a kyseliny acetylsalicylové bylo z
těchto pacientů 663 léčeno 5–10 mg amlodipinu, 673 bylo léčeno 10-20 mg enalaprilu a 655 bylo léčeno
placebem po dobu dvou let. Klíčové výsledky účinnosti jsou popsány v tabulce 1. Výsledky ukazují, že léčba
amlodipinem u pacientů s ischemickou chorobou srdeční byla spojena s nižším počtem hospitalizací pacientů
z důvodu anginy pectoris a nižším počtem revaskularizací.

Použití u pacientů s ischemickou chorobou srdeční (ICHS)
Tabulka 1: Incidence signifikantních klinických výsledků studie CAMELOT

Výskyt kardiovaskulárních příhod v (%), Amlodipin /Placebo
Výsledky Amlodipin Placebo Enalapril poměr rizik
(95% CI)
p-hodnota
Primární cílový parametr
kardiovaskulární
příhody
110 (16,6) 151 (23,1) 136 (20,2) 0,(0,54-0,88)
0,Jednotlivé komponenty
koronární
revaskularizace
78 (11,8) 103 (15,7) 95 (14,1) 0,(0,54-0,98)
0,hospitalizace
z důvodů anginy
pectoris
51 (7,7) 84 (12,8) 86 (12,8) 0,(0,41-0,82)
0,nefatální infarkt
myokardu
14 (2,1) 19 (2,9) 11 (1,6) 0,(0,37-1,46)
0,cévní mozková
příhoda nebo
TIA
(0,9) 12 (1,8) 8 (1,2) 0,(0,19-1,32)
0,kardiovaskulární
úmrtí
(0,8) 2 (0,3) 5 (0,7) 2,(0,48-12,7)
0,hospitalizace
z důvodu MSS
(0,5) 5 (0,8) 4 (0,6) 0,(0,14-2,47)
0,resuscitovaná
srdeční zástava
4 (0,6) 1 (0,1) NA 0,

nově vzniklé
onemocnění
periferních cév
(0,8) 2 (0,3) 8 (1,2) 2,(0,50-13,4)
0,Zkratky: MSS-městnavé srdeční selhání, CI-interval spolehlivosti, TIA-tranzitorní ischemická ataka.

Léčba jako prevence srdečního záchvatu (ALLHAT)
Randomizovaná dvojitě zaslepená studie morbidity a mortality (ALLHAT - Antihypertensive and Lipid-
Lowering Treatment to Prevent Heart Attack Trial), byla navržena pro srovnání novějších lékových terapií:
amlodipinu v dávce 2,5-10 mg/den (blokátor kalciového kanálu) nebo lisinoprilu v dávce 10-40 mg/den
(inhibitor ACE) jako léků první volby, s léčbou thiazidovým diuretikem chlortalidonem 12,5-25 mg/den u
pacientů s mírnou až středně těžkou hypertenzí.
Bylo randomizováno celkem 33 357 hypertenzních pacientů ve věku 55 let nebo starších a sledováno po
průměrnou dobu 4,9 let. Pacienti měli nejméně jeden přidružený rizikový faktor ischemické choroby srdeční,
a to včetně předchozího infarktu myokardu nebo cévní mozkové příhody (> 6 měsíců před zařazením do
studie), zjištěného jiného aterosklerotického kardiovaskulárního onemocnění (celkově 51,5 %), diabetu
2. typu (36,1 %), hladiny cholesterolu HDL-C < 35 mg/dl (11,6 %), elektrokardiogramem nebo
echokardiografem diagnostikované hypertrofie levé komory srdeční (20,9 %), kouření cigaret v době studie
(21,9 %).
Primární cílový parametr byl složený z fatální ischemické choroby srdeční nebo nefatálního infarktu
myokardu. V primárním cílovém parametru nebyl žádný signifikantní rozdíl mezi terapií založenou na
amlodipinu a terapií založenou na chlortalidonu: RR 0,98, 95% CI (0,90–1,07) p = 0,65. Mezi sekundárními
sledovanými cílovými parametry byla incidence srdečního selhání (součást složeného kombinovaného
kardiovaskulárního cílového parametru) signifikantně vyšší ve skupině amlodipinu než ve skupině
chlortalidonu (10,2 % vs. 7,7 %, RR 1,38, 95% CI [1,25–1,52] p < 0,001). Avšak v mortalitě z jakékoliv
příčiny nebyl žádný signifikantní rozdíl mezi terapií založenou na amlodipinu a terapií založenou na
chlortalidonu. RR 0,96, 95% CI [0,89–1,02] p = 0,20.

Použití u dětí (ve věku od 6 let)
Ve studii, která zahrnovala 268 dětí ve věku 6-17 let většinou se sekundární hypertenzí srovnávající dávky
2,5 mg a 5 mg amlodipinu s placebem, se prokázalo, že obě dávky snižují systolický tlak krve v porovnání
s placebem výrazně více. Rozdíl mezi oběma dávkami nebyl statisticky významný.
Dlouhodobé účinky amlodipinu na růst, pubertu a celkový vývoj nebyly studovány. Dlouhodobá účinnost
terapie amlodipinem v dětství ke snížení kardiovaskulární morbidity a mortality v dospělosti také nebyla
stanovena.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Perindopril

Absorpce/distribuce
Po perorálním podání je absorpce perindoprilu rychlá a maximálních koncentrací je dosaženo během 1 hodiny.
Plazmatický poločas perindoprilu je 1 hodina.

Biotransformace/eliminace
Perindopril je proléčivo. Dvacet sedm procent podané dávky perindoprilu se dostane do krevního oběhu jako
aktivní metabolit perindoprilát. Kromě účinného perindoprilátu má perindopril pět dalších metabolitů, všechny
jsou neúčinné. Maximálních plazmatických koncentrací perindoprilátu je dosaženo za 3 až 4 hodiny.

Požití potravy snižuje přeměnu perindoprilu na perindoprilát, tudíž biologickou dostupnost, proto má být
perindopril užíván perorálně v jedné denní dávce ráno před jídlem.
Distribuční objem je přibližně 0,2 l/kg u nenavázaného perindoprilátu. Vazba perindoprilátu na plazmatické
proteiny je 20 %, hlavně na angiotenzin konvertující enzym, ale je závislá na koncentraci.
Perindoprilát je eliminován močí a terminální poločas nenavázané frakce je přibližně 17 hodin, vyúsťující do
dnů v rovnovážný stav.
Clearance perindoprilátu při dialýze je 70 ml/min.



Linearita/nelinearita
Byl prokázán lineární vztah mezi dávkou perindoprilu a jeho expozicí v plazmě.

Zvláštní skupiny pacientů

Porucha funkce jater
U pacientů s cirhózou je kinetika perindoprilu změněna: hepatální clearance původní molekuly je o polovinu
snížena. Množství vytvořeného perindoprilátu však není sníženo, proto není nutná úprava dávkování (viz
body 4.2 a 4.4).

Porucha funkce ledvin a starší pacienti
Eliminace perindoprilátu se snižuje u starších pacientů a u pacientů se srdečním nebo renálním selháním.
Úprava dávkování u renální insuficience je žádoucí v závislosti na stupni poruchy funkce (podle clearance
kreatininu).

Pediatrická populace

Účinnost a snášenlivost perindoprilu nebyly u dětí a dospívajících stanoveny.

Amlodipin

Absorpce/distribuce
Po perorálním podání v terapeutických dávkách je amlodipin dobře absorbován a maximální plazmatické
koncentrace je dosaženo mezi 6-12 hodinami po podání. Absolutní biologická dostupnost se odhaduje mezi
64 a 80 %. Distribuční objem je přibližně 21 l/kg. Studie in vitro ukázaly, že přibližně 97,5 % cirkulujícího
amlodipinu se váže na plazmatické proteiny.
Biologická dostupnost amlodipinu není ovlivněna příjmem potravy.

Biotransformace/eliminace
Terminální plazmatický poločas eliminace je okolo 35-50 hodin a odpovídá podání jedné denní dávky.
Amlodipin je rozsáhle metabolizován játry na neaktivní metabolity, 10 % amlodipinu v nezměněné formě a
60 % metabolitů je vyloučeno močí.
Amlodipin není dialyzovatelný.

Zvláštní skupiny pacientů

Porucha funkce jater
Jsou dostupné jen velmi omezené klinické údaje ohledně podávání amlodipinu pacientům s poruchou funkce
jater. Pacienti s jaterní nedostatečností mají sníženou clearance amlodipinu s následných prodloužením
poločasu eliminace a zvýšením AUC o přibližně 40-60 %.

Porucha funkce ledvin a starší pacienti
Změny koncentrací amlodipinu v krevní plazmě nekorelují se stupněm poruchy funkce ledvin.
Doba nezbytná pro dosažení maximálních plazmatických koncentrací amlodipinu u starších i mladších
pacientů je stejná. U starších pacientů má clearance amlodipinu tendenci se snižovat s následným zvýšením
AUC a poločasu eliminace. Podle očekávání se u studované věkové skupiny pacientů s městnavým srdečním
selháním AUC a poločas eliminace zvýšily.

Pediatrická populace

Populační farmakokinetická studie byla provedena u 74 dětí s hypertenzí ve věku 1 rok až 17 let (z nichž pacientů bylo ve věku 6 až 12 let a 28 pacientů ve věku 13 až 17 let), kteří dostávali amlodipin v dávce mezi
1,25 mg až 20 mg jednou nebo dvakrát denně. U dětí ve věku 6 až 12 let a u dospívajících ve věku 13-17 let
byla typická perorální clearance (CL/F) 22,5 respektive 27,4 l/h u chlapců a 16,4 respektive 21,3 l/h u dívek.
Mezi jednotlivci byla v expozici pozorována velká proměnlivost. Údaje hlášené u dětí do 6 let jsou omezené.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Perindopril
Reprodukční toxikologie
Reprodukční toxikologické studie (na potkanech, myších, králících a opicích) neprokázaly žádné známky
embryotoxicity nebo teratogenity. U inhibitorů angiotenzin-konvertujícího enzymu jako skupiny se však
ukázalo, že vyvolávají nežádoucí účinky na pozdní vývoj plodu, což vede k úmrtí plodu a vrozeným vadám u
hlodavců a králíků: byly pozorovány renální léze a zvýšení perinatální a postnatální mortality.

Fertilita
Při podávání až 30násobku (mg/kg) nebo 6násobku (mg/kg) navrhované maximální klinické dávky
perindoprilu během spermatogeneze u samců nebo oogeneze a březosti u samic potkanů nebyl zjištěn žádný
účinek na reprodukční schopnost nebo fertilitu.

Kancerogenita, mutagenita a orgánová toxicita
Ve studiích in vitro a in vivo nebyla pozorována mutagenita. V dlouhodobých studiích na potkanech a myších
nebyla pozorována kancerogenita. Ve studiích chronické perorální toxicity (potkani a opice) je cílovým
orgánem ledvina, s reverzibilním poškozením.

Amlodipin

Reprodukční toxikologie
Reprodukční studie u potkanů a myší prokázaly opoždění termínu porodu, prodloužení trvání porodu a
snížení přežití mláďat při dávkách přibližně 50krát vyšších než je maximální doporučená dávka u lidí
přepočtená na mg/kg.

Poruchy fertility
U potkanů neměla léčba amlodipinem žádný vliv na jejich fertilitu (u samců 64 dní a u samic 14 dní před
početím) a to v dávkách 10 mg/kg/den (což je 8násobně* vyšší dávka, než je maximální doporučená dávka
pro člověka 10 mg přepočtená na mg/m2). V jiné studii na potkanech byl samcům podáván amlodipin-besilát
po dobu 30 dní v dávce srovnatelné s lidským dávkováním přepočteným na mg/kg a bylo pozorováno snížení
plazmatických hladin testosteronu a folikuly stimulujícího hormonu a stejně tak i snížení hustoty spermií a
počtu zralých spermatid a Sertoliho buněk.

Kancerogenita, mutagenita
U potkanů a myší, kterým byl v průběhu dvou let ve stravě podáván amlodipin v koncentraci pro dosažení
hladin denního dávkování 0,5, 1,25 a 2,5 mg/kg/den, nebyla prokázána žádná kancerogenita. Nejvyšší dávky
(pro myši podobné, pro potkany dvakrát* vyšší, než je doporučené klinické dávkování 10 mg přepočteno na
mg/m2) byly blízko maximální tolerované dávce pro myši, ale ne pro potkany.
Studie mutagenity neprokázaly žádný účinek související s lékem na genové ani na chromozomální úrovni.
*na základě tělesné hmotnosti pacienta 50 kg.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Mikrokrystalická celulóza
Dihydrát hydrogenfosforečnanu vápenatého
Sodná sůl kroskarmelózy
Koloidní bezvodý oxid křemičitý
Magnesium-stearát

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.



6.3 Doba použitelnosti

roky.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 30 °C v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem a vlhkostí.

6.5 Druh obalu a obsah balení

OPA/Al/PVC/Al blistr, papírová krabička
Velikost balení:
Priamlo 4 mg/5 mg: 10, 15, 30, 90 tablet
Priamlo 4 mg/10 mg, 8 mg/5 mg, 8 mg/10 mg: 30, 90 tablet
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Zentiva, k. s., U Kabelovny 130, 102 37, Praha 10, Česká republika


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA

Priamlo 4 mg/5 mg: 58/460/15-C
Priamlo 4 mg/10 mg: 58/461/15-C
Priamlo 8 mg/5 mg: 58/462/15-C
Priamlo 8 mg/10 mg: 58/463/15-C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 16. 9. Datum posledního prodloužení registrace: 2. 10.

10. DATUM REVIZE TEXTU

28. 8.