LOUTOL -

Sp. zn. suklsa k sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

LOUTOL 3 mg tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna tableta obsahuje ivermectinum 3 mg
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tablety.

Kulaté bílé až téměř bílé ploché zkosené tablety o průměru 5,5 mm a tloušťce (výšce) 2,1 mm.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

• Léčba gastrointestinální strongyloidózy (infekce háďátkem střevním).
• Léčba diagnostikované mikrofilariemie nebo podezření na ni u pacientů s filariózou mízních
uzlin způsobenou hlísticí Wuchereria bancrofti (vlasovcem mízním)
• Léčba svrabu u lidí. Léčba je indikována, jestliže diagnóza svrabu byla stanovena klinickým
a/nebo parazitologickým vyšetřením. V případě svědění bez formálního potvrzení diagnózy
není léčba odůvodněná (indikována).

Je třeba vzít do úvahy oficiální doporučení. Oficiální doporučení normálně zahrnují doporučení WHO
a orgánů ochrany veřejného zdraví.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Léčba střevní strongyloidózy
Doporučená dávka je jednorázová dávka 200 mikrogramů ivermektinu/kg tělesné hmotnosti.

Jako vodítko je dávka podle tělesné hmotnosti pacienta následující:

TĚLESNÁ HMOTNOST (kg) DÁVKA (počet 3mg tablet)
15 až 24 25 až 35 2
36 až 50 51 až 65 66 až 79 ≥ 80
Léčba mikrofilariemie způsobené hlísticí Wuchereria bancrofti
Doporučená dávka pro kampaně hromadné léčby mikrofilariemie způsobené hlísticí Wuchereria
bancrofti (filariáza mízních uzlin) je přibližně 150 až 200 μg ivermektinu/kg tělesné hmotnosti,
podaná jako jednorázová perorální dávka jednou za 6 měsíců.

V endemických oblastech, kde může být léčba podávána pouze jednou za 12 měsíců, je doporučená
dávka 300 až 400 μg/kg tělesné hmotnosti pro udržení odpovídající suprese mikrofilariemie u
léčených pacientů.

Jako vodítko je dávka určená podle tělesné hmotnosti pacienta následující:

TĚLESNÁ HMOTNOST
(kg)
DÁVKA podávaná jedenkrát za
každých 6 měsíců
(počet 3mg tablet)
DÁVKA podávaná jedenkrát za
každých 12 měsíců
(počet 3mg tablet)
15 až 25 1 26 až 44 2 45 až 64 3 65 až 84 4
Alternativně, pokud není k dispozici váha, může být dávka ivermektinu při kampani hromadné
chemoterapie odhadnuta podle výšky pacienta následovně:

VÝŠKA (cm) DÁVKA podávaná jedenkrát za
každých 6 měsíců
(počet 3mg tablet)
DÁVKA podávaná jedenkrát za
každých 12 měsíců
(počet 3mg tablet)
90 až 119 1 120 až 140 2 141 až 158 3 > 158 4
Léčba svrabu u lidí
Doporučená dávka je jedna perorální dávka ivermektinu 200 μg/kg tělesné hmotnosti.

Běžný svrab:
Vyléčení je možné považovat za definitivní nejdříve za 4 týdny po léčbě. Přetrvávající svědění nebo
léze vzniklé škrábáním neodůvodňují druhou léčbu (druhé podání) před tímto termínem.

Podání druhé dávky během 2 týdnů po úvodní dávce může být zváženo pouze:
a) jestliže se objeví nové specifické léze,
b) jestliže je v tomto termínu pozitivní parazitologické vyšetření.

Profuzní a svrab s tvorbou krust:
U těchto těžce infikovaných forem může být pro dosažení vyléčení nutná druhá dávka ivermektinu
během 8 až 15 dnů a/nebo současná topická léčba.

Poznámka pro pacienty léčené pro svrab
Osoby v kontaktu, zejména členové rodiny a partneři, mají co nejdříve podstoupit lékařské vyšetření a
v případě potřeby mají dostat protisvrabovou léčbu.

Je třeba vzít do úvahy hygienická opatření na zabránění reinfekce (například udržování krátkých a
čistých nehtů) a je třeba pečlivě dodržovat oficiální doporučení týkající se praní oblečení a ložního
prádla.

Pediatrická populace

Bezpečnost u pediatrických pacientů o tělesné hmotnosti nižší než 15 kg nebyla stanovena pro žádnou
z indikací.

Starší pacienti
Klinické studie s ivermektinem nezahrnovaly dostatečný počet pacientů ve věku 65 let a vyšším, aby
mohlo být stanoveno, zda tito pacienti odpovídají na léčbu odlišně od mladších jedinců. Jiná hlášená
klinická zkušenost neidentifikovala rozdíly v odpovědi mezi staršími a mladšími pacienty. Všeobecně
má být léčba starších pacientů opatrná vzhledem k vyšší frekvenci snížené funkce jater, ledvin nebo
srdce a vzhledem k dalšímu onemocnění nebo jiné souběžné léčbě.

Způsob podání
Perorální podání.

U dětí ve věku do 6 let se mají tablety před polknutím rozdrtit.

Léčba spočívá v podání jednorázové perorální dávky zapité vodou na lačno.

Dávka se může užít kdykoliv během dne, ale pacient nesmí přijmout žádnou potravu dvě hodiny před
nebo po podání dávky, jelikož není znám vliv jídla na absorpci.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Zvláštní upozornění
V adekvátních klinických studiích nebyly hodnoceny účinnost a dávkovací režim ivermektinu k léčbě
střevní strongyloidózy u imunokompromitovaných pacientů. Byly hlášeny případy, které vykazovaly
perzistenci nákazy po jednorázové dávce ivermektinu, zejména u této skupiny pacientů.

Ivermektin není určen k profylaktické léčbě filariózy nebo strongyloidózy; nejsou dostupné žádné
údaje prokazující účinnost ivermektinu, ať už zahubením nebo prevencí dozrávání infekčních larev u
lidí.

Nebylo prokázáno, že by ivermektin vykazoval jakoukoli aktivitu proti dospělému červu jakéhokoli
druhu filarií.

Ivermektin nevykázal žádný prospěšný účinek u syndromu tropické plicní eozinofilie, u lymfadenitidy
nebo lymfangoitidy pozorované v případě filariální infekce (infekce vlasovcem).

Po podání ivermektinu je intenzita a závažnost nežádoucích účinků pravděpodobně závislá na
mikrofilariální hustotě před léčbou, zejména v krvi. U pacientů, infikovaných současně Loa loa
(vlasovec oční), je mikrofilariální denzita, zejména v krvi, často vysoká, což predisponuje léčené
pacienty ke zvýšenému riziku výskytu závažných nežádoucích účinků.

Nežádoucí účinky na CNS (encefalopatie) byly vzácně hlášeny u pacientů léčených ivermektinem a
současně infikovaných vysokým počtem mikrofilarií Loa loa. Z toho důvodu je potřeba v
endemických oblastech Loa loa přijmout zvláštní opatření před jakoukoliv léčbou ivermektinem (viz
bod 4.8).

Během používání ivermektinu byly u pacientů bez infekce parazitem Loa loa hlášeny případy
neurotoxicity, například ztráta vědomí a kóma. Tyto nežádoucí účinky obvykle odezněly díky
podpůrné péči a ukončení podávání ivermektinu (viz body 4.8 a 4.9).

Souběžná léčba diethylkarbamazin-citrátem (DEC) a ivermektinem v kampaních hromadné
chemoterapie filariózy způsobené hlísticí Wuchereria bancrofti v Africe se nedoporučuje. Současná
infekce jinou mikrofilarií, jako Loa loa, může vyústit ve vysokou mikrofilariemii u infikovaného
pacienta.

Systémová expozice DEC u těchto pacientů může způsobit výskyt závažných nežádoucích účinků
souvisejících s rychlými a účinnými mikrofilariacidními účinky tohoto přípravku.

Po podání léčivých přípravků s rychlým mikrofilariacidním účinkem, jako je DEC u pacientů s
onchocerkózou (tzv. říční slepotou) byly hlášeny kožní a/nebo systémové reakce růžné závažnosti
(tzv. Mazzotiho reakce) a oční reakce.

Tyto reakce jsou pravděpodobně důsledkem zánětlivé odpovědi na degradační produkty uvolněné po
úhynu mikrofilarií.

Pacienti léčení ivermektinem pro onchocerkózu mohou rovněž pozorovat tyto reakce při první léčbě.
Po léčbě mikrofilariacidními přípravky mohou pacienti s hyperreaktivní onchodermatitidou nebo
„Sowda” (pozorovanou zejména v Jemenu) pravděpodobněji než jiní pacienti pozorovat závažné kožní
nežádoucí účinky (edém a zhoršení onchodermatitidy).

Pediatrická populace

Bezpečnost u pediatrických pacientů o tělesné hmotnosti nižší než 15 kg tělesné hmotnosti nebyla
stanovena.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Nebyly provedeny žádné studie interakcí.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Během hromadné léčby onchocerkózy neukázaly údaje od omezeného počtu (přibližně 300) těhotných
žen žádné nežádoucí účinky jako vrozené vady, spontánní potraty, porod mrtvého dítěte nebo
kojenecká úmrtnost, které mohou být spojeny s léčbou ivermektinem během prvního trimestru
těhotenství. Dosud nejsou dostupné žádné další epidemiologické údaje.
Studie na zvířatech prokázaly reprodukční toxicitu (viz bod 5.3); nicméně prediktivní hodnota těchto
pozorování nemohla být stanovena.
Ivermektin se má užívat pouze tehdy, pokud je striktně indikován.

Kojení
Méně než 2 % podané dávky ivermektinu se objevují v lidském mateřském mléce.
Bezpečnost použití u novorozenců nebyla stanovena. Ivermektin se může podat kojící matce pouze
tehdy, pokud očekávaný přínos pro matku převáží potenciální riziko pro kojené dítě.

Fertilita
Ivermektin nemá žádné nežádoucí účinky na fertilitu u potkanů v dávce až 3krát převyšující
maximální doporučenou dávku u člověka 200 μg/kg (na základě dávky stanovené v mg/m²/den).

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Účinek ivermektinu na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje nebyl zkoumán. U některých pacientů
nelze vyloučit možnost nežádoucích účinků jako závrať, somnolence, vertigo a tremor, které mohou
ovlivnit schopnost řídit nebo obsluhovat stroje (viz bod 4.8).

4.8 Nežádoucí účinky

Byly hlášeny tranzientní hypereozinofilie, porucha funkce jater včetně akutní hepatitidy, zvýšení
hladin jaterních enzymů, hyperbilirubinemie a hematurie.

Velmi vzácně byly rovněž hlášeny toxická epidermální nekrolýza a Stevensův-Johnsonův syndrom.

Byly hlášeny případy neurotoxicity, například porucha vědomí a kóma (viz body 4.4 a 4.9).

Nežádoucí účinky závisí na parazitární náloži a ve většině případů jsou mírné a přechodné, ale jejich
závažnost se může zvýšit u pacientů infikovaných více než jedním parazitem, zejména při infekci
hlísticí Loa loa.

Vzácně byly popsány fatální případy encefalopatie po podání ivermektinu, zejména u pacientů se
současnou závažnou infekcí hlísticí Loa loa. U těchto pacientů byly rovněž hlášeny následující
nežádoucí účinky: bolest zad nebo krku, oční hyperemie, subkonjuktivální krvácení, dušnost,
inkontinence moči a/nebo stolice, potíže stát/chodit, změny mentálního stavu, zmatenost, letargie,
stupor nebo kóma (viz bod 4.4).

U pacientů užívajících ivermektin k léčbě strongyloidózy byly hlášeny následující nežádoucí účinky:
astenie, bolest břicha, anorexie, zácpa, průjem, nauzea, zvracení, závratě, somnolence, vertigo, tremor,
tranzitorní hypereozinofilie, leukopenie/anemie a zvýšení hladin ALT/alkalické fosfatázy. Při léčbe
filariázy způsobené hlísticí Wuchereria bancrofti se zdá, že intenzita nežádoucích účinků nezávisí na
dávce, ale závisí na mikrofilariální denzitě (náloži) v krvi. Byly popsány následující nežádoucí účinky:
horečka, bolest hlavy, astenie, pocit slabosti, myalgie, artralgie, difuzní bolest, zažívací potíže jako
anorexie, nauzea, bolest břicha a nadbřišku, kašel, pocit respiračního diskomfortu, bolest krku,
ortostatická hypotenze, zimnice, vertigo, profuzní pocení, bolest nebo pocit diskomfortuv oblasti
varlat.

Po podání ivermektinu pacientům infikovaným hlísticí Onchocerca volvulus (vlasovcem kožním)
pozorované hypersenzitivní reakce byly způsobeny úhynem mikrofialrií a měly charakter Mazzottiho
reakcí: svědění, kopřivková vyrážka, konjuktivitida, artralgie, myalgie (včetně bolesti břišních svalů),
horečka, edém, lymfadenitida, adenopatie, nauzea , zvracení, průjem, ortostatická hypotenze, vertigo,
tachykardie, astenie, bolest hlavy. Vzácně byly tyto symptomy závažné. Bylo popsáno několik případů
exacerbace astmatu. U těchto pacientů byly rovněž popsány abnormální pocity v očích, edém očního
víčka, uveitis anterior, konjunktivitida, limbitida, keratitida a chorioretinitida nebo chorioiditida. Tyto
projevy, které mohou být způsobené samotným onemocněním, byly rovněž popsány příležitostně po
léčbě. Vzácně byly závažné a obvykle odezněly bez léčby kortikosteroidy.

U pacientů s onchocerkózou byl popsán nástup kojuktivální hemoragie.
Bylo hlášeno pozorování vypuzení dospělých škrkavek rodu Ascaris po podání ivermektinu.

U pacientů se svrabem je možné na začátku léčby pozorovat přechodnou exacerbaci svědění.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky přímo na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Byly hlášeny případy náhodného předávkování ivermektinem, ale žádný neměl fatální následky.

V důsledku předávkování ivermektinem byly hlášeny případy ztráty vědomí a kómatu.

V případech náhodné intoxikace neznámou dávkou přípravku určeného pro veterinární použití
(perorální podání, injekční podání, kožní podání), byly popsány symptomy: vyrážka, kontaktní
dermatitida, edém, bolest hlavy, vertigo, astenie, nauzea, zvracení, průjem a bolest břicha. Byly
pozorovány rovněž další účinky, včetně křečí, ataxie, dušnosti, parestezie a kopřivky.

Opatření v případě náhodné intoxikace:
• symptomatická léčba a sledování ve zdravotnickém zařízení s náhradou tekutin a léčby
hypertenze v případě potřeby. Přestože nejsou dostupné žádné specifické studie, doporučuje se
vyhnout se kombinaci GABA agonistů při léčbě náhodné intoxikace ivermektinem.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Antihelmintika, ATC kód: P02CF01.

Ivermektin je odvozen z avermektinů izolovaných z fermentovaných bujonů (kultur) bakterií
Streptomyces avermitilis. Má vysokou afinitu k chloridovým kanálům s glutamátovou bránou, které
jsou přítomné v nervových a svalových buňkých bezobratlých živočichů. Jeho vazba na tyto kanály
vyvolává zvýšenou membránovou permeabilitu pro chloridové ionty, což vede k hyperpolarizaci
nervových nebo svalových buněk. Výsledkem je neuromuskulární paralýza a ta může vést k úhynu
některých parazitů.

Ivermektin rovněž interaguje s dalšími chloridovými kanály s ligandem řízenou bránou jako je například
ten, který zahrnuje neurotransmiter GABA (kyselina gama-aminomáselná).
Savci nemají chloridové kanály s glutamátovou branou. Avermektiny mají pouze nízkou afinitu k
chloridovým kanálům s jiným typem ligandem řízené brány. Neprocházejí snadno hematoencefalickou
bariérou.

Klinické studie provedené v Africe, Asii, Jižní Americe, Karibiku a Polynésii ukázaly pokles (na méně
než 1 %) počtu mikrofilariemií způsobených hlísticí Wuchereria bancrofti v týdnu následujícím po
podání perorální dávky ivermektinu nejméně 100 μg/kg tělesné hmotnosti. Tyto studie ukázaly účinek
závislý na dávce v průběhu času, během kterého je udržována redukce mikrofilariemie a podíl nákazy v
léčené populaci.

Léčbou mikrofilariemie u člověka (jediný rezervoár parazita Wucherela bancrofti) se zdá, že podání
hromadné léčby je užitečné ve smyslu omezení přenosu parazita Wuchereria bancrofti hmyzími
přenašeči, a tím přerušuje epidemický řetězec.

Léčba jednorázovou dávkou ivermektinu 200 μg/kg tělesné hmotnosti se ukázala být účinnou a dobře
tolerovanou u pacientů s normální imunitou, u kterých je nákaza hlísticí Strongyloides stercoralis
omezena pouze na zažívací ústrojí.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Průměrná vrcholová plazmatická koncentrace hlavní složky (H2B1a) pozorovaná přibližně 4 hodiny
po perorálním podání jednorázové dávky 12 mg ivermektinu ve formě tablet je 46,6 (± 21,9) ng/ml.

Plazmatická koncentrace se zvyšuje se stoupající dávkou obecně proporcionálním způsobem.
Ivermektin se v lidském těle absorbuje a metabolizuje. Ivermektin a/nebo jeho metabolity se vylučují
především ve stolici, zatímco méně než 1 % podané dávky se vylučuje močí. In vitro studie provedená
s lidskými mikrozomy naznačuje, že hlavní izoformou zapojenou do jaterního metabolismu
ivermektinu u člověka je cytochrom P450 3A4. Plazmatický poločas ivermektinu u člověka je
přibližně 12 hodin a plazmatický poločas metabolitů jsou přibližně 3 hodiny.

Předklinické studie naznačují, že ivermektin použitý v perorálních terapeutických dávkách statisticky
významně neinhibuje CYP3A4 (IC50 = 50 μM) nebo jiné CYP enzymy (2D6, 2C9, IA2 a 2E1).

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Studie toxicity po jednorázové dávce provedené u zvířat prokázaly toxicitu pro centrální nervový
systém, která se projevila výskytem mydriázy, tremoru a ataxie ve vysokých dávkách u několika druhů
(myši, potkani a psi), a jako zvracení a mydriáza u šimpanzů. Po podání opakovaných dávek
ivermektinu blízkých toxickým dávkám pro matku byly u několika druhů zvířat (myši, potkani, psi)
pozorovány fetální abnormality (rozštěp patra). Z těchto studií lze těžko odhadnout riziko spojené s
podáním jednorázové nízké dávky. Standardní studie provedené in vitro (Amesův test, hodnocení TK
u lymfomu myší) neprokázaly žádnou genotoxicitu. Nicméně nebyly provedeny žádné in vivo studie
genotoxicity nebo kancerogenního potenciálu.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Mikrokrystalická celulóza (E 460)
Předbobtnalý kukuřičný škrob
Butylhydroxyanisol (E 320)
Magnesium-stearát (E 470b)

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

roky

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 25 °C.
Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Polyamid/Al/PVC//Al blistr obsahující 4, 8, 10, 12, 16 nebo 20 tablet.
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Žádné zvláštní požadavky.

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními
požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

INFECTOPHARM Arzneimittel und Consilium GmbH
Von-Humboldt-Str. 64646 Heppenheim
Německo


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA

10/053/20-C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

30. 3.

10. DATUM REVIZE TEXTU

3. 1.