Vancomycin mylan

Farmakoterapeutická skupina: jiná antibakteriální léčiva, glykopeptidová antibiotika,
ATC kód: J01XA01.

Mechanismus účinku
Vankomycin je tricyklické glykopeptidové antibiotikum, které inhibuje syntézu buněčné stěny u citlivých
bakterií vysoce afinitní vazbou na D-alanyl-D-alaninové zakončení jednotky prekurzoru buněčné stěny.
Léčivo je baktericidní pro dělící se mikroorganizmy. Navíc narušuje permeabilitu bakteriální buněčné
membrány a syntézu RNA.

Farmakokinetický/ farmakodynamický vztah (PK/PD)
Vankomycin ukazuje aktivitu nezávislou na dávce s plochou pod křivkou koncentrací (AUC) rozdělenou
minimální inhibiční koncentrací (MIC) cílového organismu jako primární předpovědní ukazatel
účinnosti. Na základě údajů in vitro, zvířecích a v omezené míře dostupných údajů u lidí byl stanoven
poměr AUC/MIC s hodnotou 400 jako cílový PK/PD pro dosažení klinické účinnosti vankomycinu. Pro
dosažení tohoto cíle tam, kde MIC je ≥ 1,0 mg/l, je požadováno dávkování v horním rozmezí a vysoké
sérové koncentrace (15-20 mg/l) (viz bod 4.2).

Mechanismus rezistence
Získaná rezistence na glykopeptidy je nejčastější u enterokoků a je založená na získání různých “van”
genových komplexů, které modifikují cílový D-alanyl-D-alanin na D-alanyl-D-laktát nebo D-alanyl-D-
serin, které váží vankomycin slabě. V některých zemích je pozorován vzrůstající počet případů
rezistence, zvláště u enterokoků; zvláště alarmující jsou multirezistentní kmeny Enterococcus faecium.

“Van” geny byly vzácně nalezeny u bakterie Staphylococcus aureus, kde změny buněčné stěny mají za
následek „střední” citlivost, která je nejčastěji heterogenní. Rovněž byly hlášeny methicilin-rezistentní
kmeny stafylokoka (MRSA) se sníženou citlivostí na vankomycin. Snížená citlivost nebo rezistence na
vankomycin u rodu Staphylococcus není dobře pochopena. Je vyžadováno několik genetických prvků a
mnohočetné mutace.

Neexistuje zkřížená rezistence mezi vankomycinem a jinými třídami antibiotik. Objevuje se zkřížená
rezistence s jinými glykopeptidovými antibiotiky, jako je teikoplanin. Sekundární rozvoj rezistence v
průběhu léčby je vzácný.

Synergismus
Kombinace vankomycinu s aminoglykosidovým antibiotikem má synergický účinek proti mnoha
kmenům Staphylococcus aureus, non-enterokokové skupině D-streptokoků, enterokokům a streptokokům
rodu viridans. Kombinace vankomycinu s cefalosporinem má synergický účinek proti některým oxacilin-
13
rezistentním kmenům Staphylococcus epidermidis a kombinace vankomycinu s rifampicinem má
synergický účinek na kmeny Staphylococcus epidermidis a částečně synergický účinek proti některým
kmenům Staphylococcus aureus. Protože kombinace vankomycinu s cefalosporinem může mít také
antagonistický účinek proti některým kmenům Staphylococcus epidermidis a v kombinaci s rifampicinem
proti některým kmenům Staphylococcus aureus, je vhodné ověření synergismu před podáním.
Mají být získány vzorky pro bakteriální kultury, aby bylo možno izolovat a identifikovat vyvolávající
organismy a stanovit jejich citlivost na vankomycin.

Hraniční hodnoty testů citlivosti
Vankomycin je aktivní vůči grampozitivním bakteriím jako jsou stafylokoky, streptokoky, enterokoky,
pneumokoky a klostridia. Gramnegativní bakterie jsou rezistentní.
Prevalence získané rezistence pro vybrané druhy se může lišit geograficky a v čase a je vhodné vzít v
úvahu i lokální informace o vybraných druzích, zvláště při léčbě závažných infekcí. Podle potřeby má být
vyhledána rada specialisty, zejména jestliže je lokální výskyt rezistence takový, že prospěšnost léčiva je
přinejmenším u některých typů infekce sporná. Tato informace poskytuje pouze přibližné vodítko ke
zhodnocení, zda jsou mikroorganismy citlivé na vankomycin.
Hraniční hodnoty minimální inhibiční koncentrace stanovené Evropskou komisí pro testování
antimikrobiální citlivosti (European Committee on Antimicrobial Susceptibility Testing -EUCAST) jsou
následující:

Citlivé Rezistentní
Staphylococcus aureus1  2 mg/l > 2 mg/l
Koaguláza-negativní stafylokoky 1  4 mg/l > 4 mg/l
Enterococcus spp.  4 mg/l > 4 mg/l
Streptokoky skupiny A, B, C and G  2 mg/l > 2 mg/l
Streptococcus pneumoniae  2 mg/l > 2 mg/l
Grampozitivní anaerobní bakterie  2 mg/l > 2 mg/l
1S. aureus s MIC vankomycinu 2 mg/l jsou na hranici distribuce divokého typu a proto se může vyskytnout
narušená klinická odpověď.

Obvykle citlivé druhy
Grampozitivní druhy
Enterococcus faecalis
Staphylococcus aureus
Staphylococcus aureus methicilin-rezistentní
Koaguláza-negativní stafylokoky
Streptococcus spp.
Streptococcus pneumoniae
Enteroccocus spp.
Staphylococcus spp.
Anaerobní druhy
Clostridium spp. kromě Clostridium innocuum
Eubacterium spp.
Peptostreptococcus spp.
Druhy, u kterých může být problémem získaná rezistence
Enterococcus faecium
Přirozeně rezistentní druhy
Všechny gramnegativní bakterie

14
Grampozitivní aerobní druhy
Erysipelothrix rhusiopathiae
Heterofermentativní lactobacily
Leuconostoc spp.
Pediococcus spp.

Anaerobní druhy
Clostridium innocuum
Výskyt rezistence vůči vankomycinu se může lišit v různých
zdravotnických zařízeních. Z toho důvodu by pro získání relevatních
informací měla být kontaktována místní mikrobiologická laboratoř.