Sp. zn. sukls58478/2021, sukls58479/2021, sukls58483/2021, sukls58485/2021, sukls58486/2021,
sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU


1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Taxemba 25 mg tablety s prodlouženým uvolňováním
Taxemba 50 mg tablety s prodlouženým uvolňováním
Taxemba 100 mg tablety s prodlouženým uvolňováním
Taxemba 150 mg tablety s prodlouženým uvolňováním
Taxemba 200 mg tablety s prodlouženým uvolňováním
Taxemba 250 mg tablety s prodlouženým uvolňováním


2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Taxemba 25 mg tablety s prodlouženým uvolňováním
Jedna tableta s prodlouženým uvolňováním obsahuje tapentadol-fosfát v množství odpovídajícím 25 mg
tapentadolu.

Taxemba 50 mg tablety s prodlouženým uvolňováním
Jedna tableta s prodlouženým uvolňováním obsahuje tapentadol-fosfát v množství odpovídajícím 50 mg
tapentadolu.

Taxemba 100 mg tablety s prodlouženým uvolňováním
Jedna tableta s prodlouženým uvolňováním obsahuje tapentadol-fosfát v množství odpovídajícím
100 mg tapentadolu.

Taxemba 150 mg tablety s prodlouženým uvolňováním
Jedna tableta s prodlouženým uvolňováním obsahuje tapentadol-fosfát v množství odpovídajícím
150 mg tapentadolu.

Taxemba 200 mg tablety s prodlouženým uvolňováním
Jedna tableta s prodlouženým uvolňováním obsahuje tapentadol-fosfát v množství odpovídajícím
200 mg tapentadolu.

Taxemba 250 mg tablety s prodlouženým uvolňováním
Jedna tableta s prodlouženým uvolňováním obsahuje tapentadol-fosfát v množství odpovídajícím
250 mg tapentadolu.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.


3. LÉKOVÁ FORMA

Tableta s prodlouženým uvolňováním.

Taxemba 25 mg
Nahnědlé, podlouhlé, bikonvexní tablety s prodlouženým uvolňováním (6 mm x 12 mm) s půlicí
rýhou na obou stranách.
Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

Taxemba 50 mg
Bílé, podlouhlé, bikonvexní tablety s prodlouženým uvolňováním (6 mm x 13 mm) s půlicí rýhou na
obou stranách.

Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

Taxemba 100 mg
Nažloutlé, podlouhlé, bikonvexní tablety s prodlouženým uvolňováním (7 mm x 14 mm) s půlicí
rýhou na obou stranách.
Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

Taxemba 150 mg
Jasně červenavé, podlouhlé, bikonvexní tablety s prodlouženým uvolňováním (7 mm x 15 mm)
s půlicí rýhou na obou stranách.
Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

Taxemba 200 mg
Žluté, podlouhlé, bikonvexní tablety s prodlouženým uvolňováním (8 mm x 16 mm) s půlicí rýhou na
obou stranách.
Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.

Taxemba 250 mg
Červenohnědé, podlouhlé, bikonvexní tablety s prodlouženým uvolňováním (9 mm x 18 mm) s půlicí
rýhou na obou stranách.
Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.


4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Přípravek Taxemba je určen k léčbě silné chronické bolesti u dospělých, kterou adekvátně tlumí pouze
opioidní analgetika.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Dávkovací režim má být stanoven individuálně podle intenzity bolesti, předchozí zkušenosti
s podobnými léky a možností sledovat pacienta.
Přípravek Taxemba se má užívat dvakrát denně přibližně po 12 hodinách.

Zahájení léčby
Zahájení léčby u pacientů, kteří v současnosti neužívají opioidní analgetika:
Pacienti mají zahájit léčbu jednotlivými 50mg dávkami přípravku Taxemba dvakrát denně.

Zahájení léčby u pacientů, kteří v současnosti užívají opioidní analgetika:
Při volbě zahajovací dávky u pacientů přecházejících na přípravek Taxemba po předchozí léčbě
opioidy se přihlíží k povaze předchozího léčivého přípravku a průměrné denní dávce. U pacientů, kteří
v současnosti užívají opioidní analgetika, mohou být zapotřebí vyšší zahajovací dávky přípravku
Taxemba než u pacientů, kteří před přípravkem Taxemba neužívali opioidy.

Titrace a udržovací léčba
Dávka se pod pečlivým dohledem ošetřujícího lékaře individuálně upravuje na úroveň, která zajišťuje
adekvátní analgesii při minimálních nežádoucích účincích. Podle zkušeností z klinických studií je k
dosažení adekvátního útlumu bolesti u většiny pacientů vhodný titrační režim, při kterém se zvyšuje
dávka tapentadolu každé 3 dny o 50 mg tapentadolu podaného dvakrát denně ve formě tablet s
prodlouženým uvolňováním. Síla 25 mg může být také použita k úpravě dávky tak, aby dávka
splňovala individuální požadavky pacienta.

Celkové denní dávky vyšší než 500 mg tapentadolu s prodlouženým uvolňováním nebyly dosud

hodnoceny, a proto se nedoporučují.

Vysazení přípravku
Po náhlém vysazení tapentadolu může dojít k výskytu abstinenčních příznaků (viz bod 4.8).
U pacienta, který nebude potřebovat další léčbu tapentadolem, se doporučuje postupné snižování
dávky, aby se zabránilo výskytu abstinenčních příznaků.

Zvláštní skupiny pacientů

Porucha funkce ledvin
U pacientů s lehkou nebo středně těžkou poruchou funkce ledvin není nutná úprava dávkování (viz bod
5.2).
U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin nebyla účinnost tapentadolu ve formě tablet s prodlouženým
uvolňováním hodnocena, proto se použití u této skupiny pacientů nedoporučuje (viz body 4.4 a 5.2).

Porucha funkce jater
U pacientů s lehkou poruchou funkce jater není nutná úprava dávkování (viz bod 5.2).
Přípravek Taxemba má být u pacientů se středně těžkou poruchou funkce jater podáván s opatrností.
Léčba těchto pacientů má být zahájena nejnižší možnou dávkou, tj. Taxemba 25 mg, a nemá se
podávat častěji než jednou za 24 hodin. Na počátku léčby se nedoporučuje vyšší denní dávka než
50 mg tapentadolu ve formě tablet s prodlouženým uvolňováním. Při další léčbě se přihlíží k udržení
analgetického účinku při přijatelné snášenlivosti (viz body 4.4 a 5.2).
U pacientů s těžkou poruchou funkce jater nebyl tapentadol ve formě s prodlouženým uvolňováním
studován, proto se použití u této skupiny pacientů nedoporučuje (viz body 4.4 a 5.2).

Starší pacienti (≥ 65 let)
U starších pacientů není obecně úprava dávek nutná. Doporučuje se však věnovat pozornost volbě
dávky (viz body 4.2 a 5.2), protože u starších pacientů je vyšší pravděpodobnost snížené funkce ledvin
a jater.

Pediatrická populace
Bezpečnost a účinnost přípravku Taxemba u dětí a dospívajících do 18 let nebyla dosud potvrzena.
Proto se u této skupiny pacientů použití přípravku Taxemba nedoporučuje.

Způsob podání
Přípravek Taxemba se podává perorálně.
Tablety s prodlouženým uvolňováním se nesmí drtit ani žvýkat kvůli zajištění mechanismu
prodlouženého účinku. Přípravek Taxemba se zapíjí dostatečným množstvím tekutiny.
Přípravek Taxemba lze užívat s jídlem nebo bez jídla.
Skořápka (matrice) tablety nemusí být zcela strávena, v důsledku toho se může vyloučit a může být
spatřena ve stolici pacienta. Toto zjištění však nemá klinický význam, jelikož léčivá látka tablety již
byla absorbována.

4.3 Kontraindikace

• Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
• V situacích, kdy jsou kontraindikovány léky s agonistickým působením na μ-opioidních
receptorech, tj. u pacientů se závažným útlumem dýchání (v podmínkách, kdy není možné
monitorování pacientů nebo chybí resuscitační vybavení) a u pacientů s akutním nebo těžkým
bronchiálním astmatem nebo hyperkapnií.
• U pacienta s manifestním nebo suspektním paralytickým ileem.
• U pacientů s akutní intoxikací alkoholem, hypnotiky, centrálně působícími analgetiky nebo
psychotropními léky (viz bod 4.5).

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Tolerance a porucha z užívání opioidů (zneužívání a závislost)

Při opakovaném podávání opioidů se může vyvinout tolerance, fyzická a psychická závislost a
porucha z užívání opioidů (opioid use disorder, OUD). Zneužívání nebo úmyslné nesprávné používání
může způsobit předávkování a/nebo úmrtí. U pacientů s osobní nebo rodinnou anamnézou (rodiče
nebo sourozenci) zahrnující poruchy ze zneužívání návykové látky (včetně onemocnění z užívání
alkoholu), u současných uživatelů tabáku nebo u pacientů s jinými poruchami duševního zdraví v
osobní anamnéze (např. deprese, úzkost a poruchy osobnosti) je zvýšené riziko vývoje OUD.
Pacienti budou vyžadovat sledování zaměřené na známky chování vedoucí k vyhledávání léku (např.
příliš časté žádosti o doplnění). To se týká i kontroly souběžně podávaných opioidů a psychoaktivních
léků (jako jsou benzodiazepiny). U pacientů se známkami a příznaky OUD se má zvážit konzultace se
specialistou na léčbu závislostí.


Riziko plynoucí ze současného užívání se sedativy, jako jsou benzodiazepiny nebo jim podobné látky:
Současné užívání přípravku Taxemba a sedativ, jako jsou benzodiazepiny nebo jim podobné látky,
může vést k sedaci, respirační depresi, kómatu a úmrtí. Vzhledem k těmto rizikům je současné
předepisování těchto sedativ vyhrazeno pro pacienty, u nichž nejsou alternativní možnosti léčby.
V případě rozhodnutí předepsat přípravek Taxemba současně se sedativy je třeba zvážit snížení dávky
jednoho nebo obou léčivých přípravků a co možná nejvíce zkrátit dobu souběžné léčby.

Pacienty je nutné pečlivě sledovat kvůli možným známkám a příznakům respirační deprese a sedace.
V této souvislosti se důrazně doporučuje informovat pacienty a jejich pečovatele, aby o těchto
symptomech věděli (viz bod 4.5).

Respirační útlum
Při vysokých dávkách nebo u pacientů citlivých na agonisty μ-opioidních receptorů může přípravek
Taxemba vyvolat respirační útlum závislý na dávce. Z toho důvodu je třeba opatrnosti při podávání
přípravku Taxemba pacientům s poruchou respiračních funkcí. Jinou možností je u takových pacientů
volba neopioidních analgetik a použití přípravku Taxemba pouze pod pečlivým lékařským dohledem
a v co nejnižších účinných dávkách. Jestliže vznikne respirační útlum, musí být léčen stejně jako
jakýkoli jiný respirační útlum vyvolaný agonisty μ-opioidních receptorů (viz bod 4.9).

Úrazy hlavy a zvýšený nitrolební tlak
Přípravek Taxemba nemají užívat pacienti s projevy zvýšení nitrolebního tlaku, poruchou vědomí
nebo kómatem, protože mohou být mimořádně citliví na nitrolební účinky retence oxidu uhličitého.
Analgetika působící jako agonisté μ-opioidních receptorů mohou zakrýt klinický průběh úrazu hlavy.
Přípravek Taxemba má být podáván s opatrností u pacientů s úrazem hlavy a nádory mozku.

Epileptické záchvaty
Tapentadol ve formě tablet s prodlouženým uvolňováním nebyl systematicky hodnocen u pacientů se
záchvatovitými poruchami, protože tito pacienti byli z klinických hodnocení vyloučeni. Přípravek
Taxemba, stejně jako ostatní μ-opioidní agonisté, se nedoporučuje podávat pacientům se
záchvatovitým onemocněním v anamnéze nebo za jakýchkoli podmínek zvyšujících riziko
epileptických záchvatů. Kromě toho může tapentadol zvýšit riziko epileptických záchvatů u pacientů
užívajících jiné léčivé přípravky, které snižují práh pro vznik křečí (viz bod 4.5).

Porucha funkce ledvin
U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin nebyla účinnost tapentadolu s prodlouženým uvolňováním
klinicky hodnocena, proto se použití u této skupiny pacientů nedoporučuje (viz body 4.2 a 5.2).

Porucha funkce jater
Pacienti s lehkou a středně těžkou poruchou funkce jater vykazovali 2krát, resp. 4,5krát vyšší
systémovou expozici ve srovnání s pacienty s normální jaterní funkcí. Přípravek Taxemba má být
u pacientů se středně těžkou poruchou funkce jater podáván s opatrností (viz body 4.2 a 5.2), a to
zejména na začátku léčby.
Tapentadol s prodlouženým uvolňováním nebyl studován u pacientů s těžkou poruchou funkce jater, a
proto se použití u této skupiny pacientů nedoporučuje (viz body 4.2 a 5.2).


Použití při onemocnění pankreatu/biliárního traktu
Léčivé látky působící jako agonisté μ-opioidních receptorů mohou vyvolat spazmus Oddiho sfinkteru.
U pacientů s onemocněním biliárního traktu včetně akutní pankreatitidy má být přípravek Taxemba
podáván s opatrností.

Poruchy dýchání ve spánku
Opioidy mohou způsobovat poruchy dýchání ve spánku včetně centrální spánkové apnoe (CSA)
a spánkové hypoxemie. Použití opioidů zvyšuje riziko CSA úměrně dávce. Pokud se u pacientů
vyskytne CSA, je třeba zvážit snížení celkové dávky opioidů.

Smíšení agonisté/antagonisté opioidních receptorů
Při podávání přípravku Taxemba spolu se smíšenými agonisty/antagonisty opioidních receptorů (např.
pentazocin, nalbufin) nebo parciálními agonisty opioidních μ-receptorů (např. buprenorfin) je třeba
postupovat s opatrností. Pacienti, kterým je dlouhodobě podáván buprenorfin k léčbě závislosti na
opioidech, mají být v případě, že je u nich z důvodu léčby akutní bolesti nutné zahájit podávání plných
agonistů μ-receptorů (jako je tapentadol), převedeni na alternativní léčbu (s např. dočasným vysazením
buprenorfinu). Bylo hlášeno, že při současném podávání s buprenorfinem je třeba podávat vyšší dávky
plných agonistů μ-receptorů, a v těchto případech je pak nutné pečlivě sledovat možný výskyt
nežádoucích účinků, např. respiračního útlumu.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Centrálně působící léčivé přípravky / látky tlumící centrální nervový systém (CNS), včetně alkoholu a
narkotik tlumících CNS
Současné užívání přípravku Taxemba spolu se sedativy, jako jsou benzodiazepiny, nebo jinými
přípravky působícími respirační depresi nebo útlum CNS (jiné opioidy, antitusika nebo substituční
přípravky, barbituráty, antipsychotika, H1-antihistaminika, alkohol) zvyšuje riziko sedace, respirační
deprese, kómatu a úmrtí v důsledku aditivního tlumivého účinku na CNS. Při plánované kombinované
léčbě přípravkem Taxemba a přípravkem působícím respirační depresi nebo útlum CNS je proto nutné
snížit dávku jednoho nebo obou léčivých přípravků dávku a omezit dobu jejich současného užívání
(viz bod 4.4). Současné užití opioidů a gabapentinoidů (gabapentin, pregabalin) zvyšuje riziko
předávkování opioidy, respirační deprese a úmrtí.

Smíšení agonisté/antagonisté opioidních receptorů
Při podávání přípravku Taxemba spolu se smíšenými agonisty/antagonisty μ-opioidních receptorů
(např. pentazocin, nalbufin) nebo parciálními agonisty μ-opioidních receptorů (např. buprenorfin) je
třeba postupovat s opatrností (viz také bod 4.4).

Přípravek Taxemba může vyvolat křeče a zvýšit potenciál pro vznik křečí u selektivních inhibitorů
zpětného vychytávání serotoninu (SSRI), inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu a norepinefrinu
(SNRI), tricyklických antidepresiv, antipsychotik a jiných léčivých přípravků, které snižují práh pro
vznik křečí.

Při léčbě tapentadolem byl hlášen vznik serotoninového syndromu časově související s užitím
v kombinaci se serotonergními léčivými přípravky, jako jsou selektivní inhibitory zpětného
vychytávání serotoninu (SSRI), inhibitory zpětného vychytávání serotoninu a norepinefrinu (SNRI)
a tricyklická antidepresiva.

Serotoninový syndrom je pravděpodobný, jestliže je pozorován jeden z následujících symptomů:

• Spontánní myoklonus.
• Indukovaný nebo oční myoklonus s agitovaností nebo pocením.
• Tremor a hyperreflexie.
• Hypertonie a tělesná teplota > 38 °C a indukovaný oční myoklonus.

Vysazení serotonergních přípravků obvykle vede k rychlému zlepšení. Léčba závisí na povaze
a závažnosti příznaků.


Tapentadol se z organismu vylučuje především konjugací s kyselinou glukuronovou pomocí
uridindifosfát glukuronosyltransferázy (UGT), zejména jejích izoforem UGT1A6, UGT1A9 a
UGT2B7. Souběžná léčba silnými inhibitory těchto izoenzymů (např. ketokonazolem, flukonazolem,
kyselinou meklofenamovou) může proto vést ke zvýšené systémové expozici tapentadolu (viz bod
5.2).

U pacientů užívajících tapentadol je nutná zvýšená opatrnost při zahájení nebo vysazení souběžně
podávaných přípravků, které jsou silnými induktory enzymů (např. rifampicin, fenobarbital, třezalka
tečkovaná (Hypericum perforatum)), protože to může vést ke snížení účinnosti nebo riziku
nežádoucích účinků.

Přípravek Taxemba se nemá podávat pacientům, kteří užívají nebo v posledních 14 dnech užívali
inhibitory monoaminooxidázy (IMAO), a to z důvodu možného aditivního účinku na koncentrace
norepinefrinu na synapsích, což může vést k nežádoucím kardiovaskulárním účinkům, např.
hypertenzní krizi.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
O použití u těhotných žen je k dispozici velmi omezené množství údajů.
Studie na zvířatech neprokázaly teratogenní účinky. Při dávkách vedoucích k nadměrné farmakologii
však byl zjištěn opožděný vývoj a embryotoxicita (nežádoucí účinky na CNS v důsledku podání
vyšších než terapeutických dávek a jejich účinků na μ-opioidní receptory v CNS). Při koncentracích
dosud nevyvolávajících nežádoucí účinky u matky byly již zjištěny účinky na postnatální vývoj (viz
bod 5.3).

Přípravek Taxemba má být v těhotenství užíván pouze v případě, že potenciální přínos převyšuje
potenciální riziko pro plod. Dlouhodobé užívání opioidů během těhotenství vystavuje plod jejich
působení. Následkem toho se u novorozence může objevit novorozenecký opioidní abstinenční
syndrom. Novorozenecký opioidní abstinenční syndrom může být život ohrožující, není-li včas
rozpoznán a léčen. Antidotum pro novorozence má být snadno dostupné.

První doba porodní a porod
Účinek tapentadolu na průběh porodu u člověka není znám. Podávání přípravku Taxemba ženám
během porodu a těsně před porodem se nedoporučuje. U novorozenců, jejichž matky užívaly
tapentadol, má být sledován případný útlum dýchání způsobený agonistickými účinky tapentadolu na
μ-opioidní receptory.

Kojení
O vylučování tapentadolu do lidského mateřského mléka nejsou k dispozici žádné informace. Závěry
studie s potkaními mláďaty kojenými samicemi po podání tapentadolu prokázaly vylučování
tapentadolu do mléka (viz bod 5.3). Nelze proto vyloučit riziko pro kojence. Přípravek Taxemba nemá
být užíván během kojení.

Fertilita
Údaje o vlivu přípravku Taxemba na fertilitu u člověka nejsou k dispozici. Studie hodnotící fertilitu
a časný embryonální vývoj u samců a samic potkanů neodhalily žádný vliv na reprodukční parametry
(viz bod 5.3).

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Přípravek Taxemba může nepříznivě ovlivnit funkce centrálního nervového systému (viz bod 4.8), a
proto může mít významný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. To lze očekávat především
na začátku léčby, při jakékoli změně dávkování nebo v kombinaci s alkoholem nebo trankvilizéry (viz
bod 4.4). Pacienti musí být upozorněni na to, zda smí řídit dopravní prostředky nebo obsluhovat stroje.


4.8 Nežádoucí účinky

Nežádoucí účinky u pacientů v placebem kontrolovaných studiích s tapentadolem s prodlouženým
uvolňováním byly převážně lehké až středně těžké. Nejčastější nežádoucí účinky postihovaly
gastrointestinální a centrální nervový systém (nauzea, závratě, zácpa, bolest hlavy a somnolence).

V níže uvedené tabulce jsou uvedeny nežádoucí účinky zjištěné v klinických studiích s tapentadolem
s prodlouženým uvolňováním a po uvedení přípravku na trh. Jsou uvedeny podle třídy a četnosti
výskytu. Četnosti jsou definovány takto: velmi časté (≥1/10); časté (≥1/100 až <1/10); méně časté
(≥1/1 000 až <1/100); vzácné (≥1/10 000 až <1/1 000); velmi vzácné (<1/10 000) a není známo (z
dostupných údajů nelze určit).

NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY
Třídy
orgánových
systémů
Četnost
Velmi časté Časté Méně časté Vzácné Není
známo
Poruchy
imunitního
systému
Hypersenzitivita
na léčivo*

Poruchy
metabolismu
a výživy
Snížená
chuť
k jídlu
Snížení
tělesné
hmotnosti

Psychiatrické
poruchy
Úzkost,
depresivní nálada,
poruchy spánku,
nervozita, neklid
Dezorientace,
stavy zmatenosti,
agitovanost,
poruchy vnímání,
abnormální sny,
euforická nálada
Závislost na
léčivu,
abnormální
myšlení
Delirium**
Poruchy
nervového
systému
Závratě,
somnolence,
bolest hlavy
Poruchy
pozornosti, třes,
mimovolní
svalové kontrakce
Snížená úroveň
vědomí, poruchy
paměti, mentální
porucha, synkopa,
sedace, porucha
rovnováhy,
dysartrie,
hypestezie,
parestezie
Konvulze,
presynkopa,
abnormální
koordinace

Poruchy oka Porucha vidění
Srdeční poruchy Zvýšení srdeční
frekvence, snížení
srdeční frekvence,
palpitace

Cévní poruchy Návaly horka Snížení krevního
tlaku

Respirační,
hrudní
a mediastinální
poruchy
Dyspnoe Respirační útlum
Gastrointestinální
poruchy
Nauzea, zácpa Zvracení, průjem,
dyspepsie
Abdominální
diskomfort
Porucha
vyprazdňování
žaludku

Poruchy kůže
a podkožní tkáně
Pruritus,
hyperhidróza,
vyrážka
Kopřivka
Poruchy ledvin
a močových cest
Opožděný
začátek močení,
polakisurie

Poruchy
reprodukčního
systému a prsu
Sexuální
dysfunkce

Celkové poruchy Astenie, únava, Abstinenční Pocity opilosti,

a reakce v místě
aplikace
pocity změny
tělesné teploty,
suché sliznice,
edém
příznaky, pocity
abnormálnosti,
podrážděnost
pocity uvolnění
(relaxace)
* Po uvedení přípravku na trh byl vzácně hlášen výskyt angioedému, anafylaxe a anafylaktického šoku.
** U pacientů s dalšími rizikovými faktory, jako je onkologické onemocnění a pokročilý věk, byly po uvedení na trh
pozorovány případy deliria.

V klinických studiích s tapentadolem s prodlouženým uvolňováním při expozici po dobu až 1 roku byl
po náhlém ukončení léčby prokázán malý výskyt abstinenčních příznaků, a pokud se objevily, byly
obecně klasifikovány jako lehké. Lékaři nicméně mají být pozorní k projevům abstinenčních příznaků
(viz bod 4.2) a při jejich výskytu pacienta adekvátně léčit.

U pacientů trpících chronickou bolestí je zvýšené riziko sebevražedných myšlenek a sebevražd. Látky
s výrazným vlivem na monoaminergní systém navíc souvisí se zvýšeným rizikem sebevražedného
myšlení a chování u pacientů trpících depresí, a to zejména na počátku léčby. Údaje z klinických studií
a postmarketingových hlášení neposkytují důkazy o zvýšeném riziku.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Symptomy
Zkušenosti s předávkováním tapentadolem u člověka jsou velmi omezené. Z předklinických údajů lze
usuzovat, že při intoxikaci tapentadolem lze očekávat stejné příznaky jako u jiných centrálně
působících analgetik s působením na μ-opioidní receptory. V zásadě tyto příznaky podle klinického
stavu zahrnují zejména miózu, zvracení, kardiovaskulární kolaps, poruchy vědomí až kóma,
epileptické záchvaty a útlum dýchání až zástavu dechu.

Léčba
Léčba předávkování se má zaměřit na léčbu symptomů vyplývajících z μ-opioidního agonismu. Při
podezření na předávkování tapentadolem je nutné věnovat zásadní pozornost udržení průchodnosti
dýchacích cest a zavedení asistované či kontrolované ventilace.
Specifickým antidotem útlumu dýchání z předávkování opioidy jsou čistí antagonisté opioidních
receptorů, např. naloxon. Respirační útlum po předávkování může trvat déle než účinek antagonistů
opioidních receptorů. Podání antagonistů opioidních receptorů po předávkování opioidy nenahrazuje
souvislé sledování průchodnosti dýchacích cest, dýchání a oběhu. Není-li odpověď na antagonisty
opioidních receptorů dostatečná nebo je pouze krátká, má být podle doporučení výrobce přípravku
podána další dávka antagonisty (např. naloxonu).
K odstranění nevstřebané léčivé látky lze zvážit dekontaminaci gastrointestinálního traktu. O eliminaci
neabsorbovaného přípravku z gastrointestinálního traktu dekontaminací aktivním uhlím nebo
výplachem žaludku lze uvažovat do 2 hodin po požití. Před pokusem o gastrointestinální
dekontaminaci je třeba věnovat pozornost zajištění dýchacích cest.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: analgetika; opioidní analgetika; jiná opioidní analgetika. ATC kód:

N02AX06.

Tapentadol je silné analgetikum s agonistickým působením na μ-opioidní receptory a s inhibičními
účinky na zpětné vychytávání norepinefrinu. Tapentadol působí analgeticky přímo bez
farmakologicky aktivního metabolitu.

Účinnost tapentadolu byla prokázána v předklinických modelech nociceptivní, neuropatické,
viscerální a zánětlivé bolesti. Účinnost byla ověřena v klinických studiích s tapentadolem v lékové
formě s prodlouženým uvolňováním u pacientů s nemaligní nociceptivní a neuropatickou chronickou
bolestí i bolestí spojenou s tumorem. Údaje získané ze studií bolesti způsobené osteoartrózou
a chronickou bolestí v dolní části zad prokázaly obdobnou analgetickou účinnost tapentadolu jako
srovnávacího silného opioidu. Ve studii s pacienty s diabetickou periferní neuropatickou bolestí se
tapentadol odlišoval od placeba použitého pro srovnání.

Účinek na kardiovaskulární systém
Během podrobného studia intervalu QT u člověka nebyl prokázán žádný účinek opakovaných
terapeutických a supraterapeutických dávek tapentadolu na interval QT. Podobně neměl tapentadol
žádný relevantní účinek ani na ostatní parametry EKG (srdeční frekvence, PR interval, trvání QRS
a morfologii T nebo U vlny).

Údaje po uvedení přípravku na trh
Byly provedeny dvě poregistrační studie zaměřené na praktické použití tapentadolu.

Účinnost tapentadolu v lékové formě s prodlouženým uvolňováním byla ověřena v multicentrické,
randomizované, dvojitě zaslepené paralelní studii s pacienty, kteří trpěli bolestí dolní části zad
s neuropatickou složkou (KF5503/58). Snížení průměrné intenzity bolesti bylo podobné ve skupině
léčené tapentadolem i ve srovnávací léčebné skupině užívající kombinaci tapentadolu v lékové formě
s prodlouženým uvolňováním a tablet pregabalinu s okamžitým uvolňováním.

V otevřené multicentrické, randomizované studii s pacienty s těžkou chronickou bolestí dolní části zad
s neuropatickou složkou (KF5503/60), byl tapentadol v lékové formě s prodlouženým uvolňováním
spojen s významným snížením průměrné intenzity bolesti.

Pediatrická populace
Evropská agentura pro léčivé přípravky udělila odklad povinnosti předložit výsledky studií
s referenčním léčivým přípravkem obsahujícím tapentadol u všech podskupin pediatrické populace se
silnou chronickou bolestí (informace o použití u dětí viz bod 4.2).

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce
Průměrná absolutní biologická dostupnost po jednotlivé dávce tablet tapentadolu s prodlouženým
uvolňováním (nalačno) je v důsledku rozsáhlého first-pass efektu přibližně 32 %. Maximální sérové
koncentrace tapentadolu jsou pozorovány 3 až 6 hodin po podání tablet s prodlouženým uvolňováním.
Po podání tablet s prodlouženým uvolňováním v dávce přesahující terapeutické rozmezí bylo
pozorováno zvýšení AUC úměrné dávce.
Studie opakovaných dávek s dávkováním dvakrát denně za použití 86 mg a 172 mg tapentadolu ve
formě tablet s prodlouženým uvolňováním prokázaly poměr akumulace přibližně 1,5 u původní léčivé
látky, která je dána především dávkovacím intervalem a zdánlivým poločasem tapentadolu.
Koncentrace tapentadolu v séru dosáhne rovnovážného stavu druhý den léčby.

Vliv stravy
Po podání tablet s prodlouženým uvolňováním po vysoce kalorické snídani s velkým obsahem tuků se
AUC zvýšila o 8 % a Cmax o 18 %. Toto zvýšení spadá do normální interindividuální variability
farmakokinetických parametrů tapentadolu, a proto není považováno za klinicky relevantní. Přípravek
Taxemba lze užívat s jídlem nebo bez jídla.


Distribuce
Tapentadol je v organismu rozsáhle distribuován. Distribuční objem tapentadolu po intravenózním
podání je 540 ± 98 l. Vazba na sérové proteiny je nízká a činí asi 20 %.

Biotransformace
Tapentadol je u člověka rozsáhle metabolizován. Je metabolizováno asi 97 % původní látky. Hlavní
cestou metabolismu tapentadolu je konjugace s kyselinou glukuronovou s tvorbou glukuronidů. Po
perorálním podání je přibližně 70 % dávky vyloučeno močí v konjugované formě (55 % glukuronidů a
15 % sulfátu tapentadolu). Nejdůležitější enzym účastnící se glukuronidace je uridindifosfát
glukuronosyltransferáza (UGT), zejména její izoformy UGT1A6, UGT1A9 a UGT2B7. Celkem 3 %
léčivé látky jsou vyloučena močí v nezměněné podobě. Tapentadol je navíc metabolizován pomocí
CYP2C9 a CYP2C19 na N-desmethyltapentadol (13 %) a pomocí CYP2D6 na hydroxytapentadol
(2 %), které jsou dále metabolizovány konjugací. Metabolismus léčivé látky prostřednictvím
cytochromu P450 má proto menší význam než glukuronidace.
Žádný z metabolitů nemá analgetický účinek.

Eliminace
Tapentadol a jeho metabolity jsou vylučovány téměř výhradně ledvinami (99 %). Celková clearance
po intravenózním podání je 1530 ± 177 ml/min. Terminální poločas po perorálním podání je průměrně
5-6 hodin.

Zvláštní skupiny pacientů

Starší pacienti
Průměrná expozice (AUC) tapentadolu byla u starších osob (65 až 78 let) ve srovnání s mladými
dospělými pacienty (19 až 43 let) podobná, Cmax byla u skupiny starších pacientů oproti mladým
dospělým pacientům snížena o 16 %.

Porucha funkce ledvin
U pacientů s různým stupněm poruchy funkce ledvin (od normální funkce po těžkou poruchu funkce)
byly AUC a Cmax tapentadolu srovnatelné. Naproti tomu při zvyšujícím se stupni poruchy funkce
ledvin byla pozorována narůstající expozice (AUC) tapentadol-O-glukuronidu. U pacientů s lehkou,
středně těžkou a těžkou poruchou funkce ledvin je AUC tapentadol-O-glukuronidu 1,5násobně, resp.
2,5násobně a 5,5násobně vyšší než u pacientů s normální funkcí ledvin.

Porucha funkce jater
U pacientů s poruchou funkce jater vedlo podání tapentadolu k vyšším expozicím a sérovým hladinám
tapentadolu oproti pacientům s normální funkcí jater. Poměry farmakokinetických parametrů u skupin
s lehkou a středně těžkou poruchou funkce jater v porovnání se skupinou s normální funkcí jater byly
pro AUC 1,7 a 4,2; 1,4 a 2,5 pro Cmax; 1,2 a 1,4 pro t1/2. Stupeň tvorby tapentadol-O- glukuronidu byl
nižší u pacientů s vyšším stupněm poruchy funkce jater.

Farmakokinetické interakce
Tapentadol je metabolizován hlavně glukuronidací a pouze malé množství je metabolizováno oxidací.
Glukuronidace je proces s vysokou kapacitou / nízkou afinitou, které není dosaženo ani při nemoci, a
terapeutické koncentrace léčivé látky jsou navíc obecně mnohem nižší než koncentrace potenciálně
nutné k inhibici glukuronidace, takže klinicky relevantní interakce vyvolané glukuronidací nejsou
pravděpodobné. V klinických farmakokinetických studiích interakcí léčiv byl hodnocen případný vliv
paracetamolu, naproxenu, kyseliny acetylsalicylové a probenecidu na glukuronidaci tapentadolu.
V klinických studiích s naproxenem (500 mg dvakrát denně po 2 dny) se prokázalo zvýšení AUC
tapentadolu o 17 %, ve studiích s probenecidem (500 mg dvakrát denně po 2 dny) to bylo 57 %. V
těchto studiích nebyly celkově zjištěny žádné klinicky relevantní účinky na sérové koncentrace
tapentadolu.
Studie interakcí tapentadolu s metoklopramidem a omeprazolem dále hodnotily případný vliv těchto
léčivých látek na absorpci tapentadolu. Ani při těchto studiích nebyly zjištěny žádné klinicky
relevantní účinky na sérové koncentrace tapentadolu.
Studie in vitro neodhalily žádný potenciál tapentadolu inhibovat nebo indukovat enzymy cytochromu

P450. Klinicky relevantní interakce zprostředkované systémem cytochromu P450 nejsou proto
pravděpodobné.

Vazba tapentadolu na plazmatické bílkoviny je nízká (asi 20 %). Proto je pravděpodobnost
farmakokinetických lékových interakcí v důsledku substituce na vazebných místech proteinů nízká.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Amesův test neprokázal genotoxicitu tapentadolu pro bakterie. V testech chromozomální aberace in
vitro byly zjištěny nejednoznačné výsledky, ale při opakovaném vyšetření byly výsledky jednoznačně
negativní. Podle dvou cílových parametrů, kterými byly chromozomální aberace a neplánovaná
syntéza DNA testované do maximální tolerované dávky, nebyl tapentadol genotoxický in vivo.
Dlouhodobé studie na zvířatech neprokázaly možné kancerogenní riziko relevantní pro člověka.

Tapentadol neměl žádný vliv na fertilitu samců nebo samic potkanů. U vysoké dávky však bylo
sníženo přežití in utero. Není známo, zda k tomu došlo prostřednictvím samce, nebo samice. Po
intravenózní a subkutánní expozici tapentadolu nebyly u potkanů a králíků pozorovány žádné
teratogenní účinky. Byl však pozorován opožděný vývoj a embryotoxicita po podání dávek vedoucích
k nadměrné farmakologii (nežádoucí účinky na CNS v důsledku podání vyšších než terapeutických
dávek a jejich účinků na μ- opioidní receptory v CNS). U potkanů bylo po intravenózní dávce
pozorováno snížené přežití in utero. Tapentadol vyvolal zvýšení mortality mláďat F1 u potkanů po
přímé expozici prostřednictvím mléka mezi 1. a 4. dnem po porodu již v případě dávek, které
nevyvolaly toxicitu u matky. Nebyly pozorovány žádné účinky na neurobehaviorální parametry.
Vylučování do mateřského mléka bylo sledováno u potkaních mláďat kojených samicemi užívajícími
tapentadol. Tapentadol a tapentadol-O-glukuronid působil na mláďata v závislosti na dávce. Byl
učiněn závěr, že tapentadol se vylučuje do mléka.


6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Jádro tablety
Mikrokrystalická celulóza (E 460)
Hypromelóza (E 464)
Koloidní bezvodý oxid křemičitý (E 551)
Magnesium-stearát

Potahová vrstva tablety
Hypromelóza (E 464)
Glycerol (E 422)
Mastek (E 553b)
Mikrokrystalická celulóza (E 460)
Oxid titaničitý (E 171)

Červený oxid železitý (E 172) (pouze síly 25, 100, 150, 200 a 250 mg)
Žlutý oxid železitý (E 172) (pouze síly 25, 100 a 200 mg)
Černý oxid železitý (E 172) (pouze síly 25, 100, 150, 200 a 250 mg)

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

roky.


6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Dětské bezpečnostní Al/PVC/PE/PVDC perforované jednodávkové blistry.

Taxemba 25 mg
20x1, 30x1, 40x1, 50x1, 54x1, 60x1 nebo 100x1 tableta s prodlouženým uvolňováním.

Taxemba 50, 100, 150, 200, 250 mg
20x1, 24x1, 30x1, 50x1, 54x1, 60x1 nebo 100x1 tableta s prodlouženým uvolňováním.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními
požadavky.


7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

STADA Arzneimittel AG
Stadastrasse 2-61118 Bad Vilbel
Německo


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO/REGISTRAČNÍ ČÍSLA

Taxemba 25 mg tablety s prodlouženým uvolňováním: 65/064/21-C
Taxemba 50 mg tablety s prodlouženým uvolňováním: 65/065/21-C
Taxemba 100 mg tablety s prodlouženým uvolňováním: 65/066/21-C
Taxemba 150 mg tablety s prodlouženým uvolňováním: 65/067/21-C
Taxemba 200 mg tablety s prodlouženým uvolňováním: 65/068/21-C
Taxemba 250 mg tablety s prodlouženým uvolňováním: 65/069/21-C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 26. 1.

10. DATUM REVIZE TEXTU

26. 1.