Sogroya
Somapacitan má farmakokinetické vlastnosti kompatibilní s podáváním jednou týdně. Reverzibilní
vazba na endogenní albumin zpomaluje eliminaci somapacitanu, a tím prodlužuje poločas in vivo
a trvání účinku.
Farmakokinetika somapacitanu po subkutánním podání byla zkoumána v dávkách od 0,02 do
0,16 mg/kg/týden u pediatrické populace dospělých a v dávkách do 0,12 mg/kg u dospělých pacientů s nedostatkem růstového hormonu.
Somapacitan celkově vykazuje nelineární farmakokinetiku v celém zkoumaném rozsahu dávek.
Nicméně v klinicky relevantním rozmezí dávky somapacitanu u dospělých s nedostatkem růstového
hormonu je farmakokinetika somapacitanu přibližně lineární.
U dětí s nedostatkem růstového hormonu odpovídá dávka 0,16 mg/kg/týden somapacitanu průměrné
koncentraci 80,2 ng/ml a u dospělých s nedostatkem růstového hormonu odpovídají dávky
somapacitanu v klinicky relevantním rozmezí průměrným koncentracím 0,1-36,2 ng/ml.
Absorpce
U dospělých a pediatrických pacientů s nedostatkem růstového hormonu se medián tmax pohyboval od
do 25,5 hodin v dávkách od 0,02 mg/kg/týden do 0,16 mg/kg/týden.
Expozice v ustáleném stavu bylo dosaženo po 1-2týdenních dávkách.
Absolutní biologická dostupnost somapacitanu u lidí nebyla zkoumána.
Distribuce
Somapacitan je značně vázán jako albumin. Na základě populačních PK analýz byl odhadovaný distribuční objem u pediatrických pacientů s nedostatkem růstového hormonu a 14,6 l u dospělých pacientů
s nedostatkem růstového hormonu.
Eliminace
Po jednorázové dávce a opakovaném dávkování 0,16 mg/kg/týden byl terminální poločas
u pediatrických pacientů s nedostatkem růstového hormonu přibližně 34 hodin.
Terminální poločas byl odhadován geometrickými průměry v rozmezí přibližně 2 až 3 dní v ustáleném
stavu u pediatrických a dospělých pacientů s nedostatkem růstového hormonu 0,12 mg/kgSomapacitan bude v oběhu přítomen přibližně 2 týdny po poslední dávce. Byla pozorována malá až
žádná akumulace
Biotransformace
Somapacitan je extenzivně metabolizován proteolytickou degradací a štěpením linkerové sekvence
mezi peptidem a albuminovou vazbou.
Somapacitan byl před vylučováním extenzivně metabolizován a žádný intaktní somapacitan nebyl
nalezen ani v moči, což byla hlavní cesta vylučování materiálu souvisejícího se somapacitanem, což ukazuje na úplnou biotransformaci před vylučováním.
Zvláštní skupiny pacientů
Pediatričtí pacienti s nedostatkem růstového hormonu
Na základě populační farmakokinetické analýzy nemá pohlaví, rasa a tělesná hmotnost klinicky
významný vliv na farmakokinetiku při dávkování podle tělesné hmotnosti.
Dospělí pacienti s nedostatkem růstového hormonu
Věk
Subjekty starší 60 let mají vyšší expozici Nižší počáteční dávka pro subjekty starší 60 let je popsána v bodě 4.2.
Pohlaví
Ženy, zejména pak ty, které užívají perorální estrogen, mají nižší expozici perorální estrogen a 30 % u žen, které neužívají perorální estrogensomapacitanu. Vyšší počáteční dávka pro ženy užívající perorální estrogen je popsána v bodě 4.2.
Rasa
Mezi japonským a bělošským etnikem nebyl rozdíl v expozici somapacitanu a odpovědi IGF-I.
Navzdory vyšší expozici u asijského nejaponského etnika ve srovnání s bělošským etnikem ve stejné
dávce somapacitanu, bělošský, japonský a asijský nejaponský subjekt potřeboval stejné dávky, aby
dosáhl podobných hladin IGF-I. Neexistuje tedy žádné doporučení pro úpravu dávky na základě rasy.
Etnicita
Etnicita vývojovém programu zkoumána kvůli malé velikosti vzorku.
Tělesná hmotnost
Přes vyšší expozici u subjektů s nízkou tělesnou hmotností ve srovnání se subjekty s vysokou tělesnou
hmotností při stejné dávce somapacitanu potřebovaly subjekty stejné dávky k dosažení podobných
hladin IGF-I v rozmezí tělesné hmotnosti 35 kg až 150 kg. Neexistuje tedy žádné doporučení pro
úpravu dávky na základě tělesné hmotnosti.
Porucha funkce ledvin
Dávka somapacitanu 0,08 mg/kg v ustáleném stavu měla za následek vyšší expozice u subjektů
s poruchou funkce ledvin, které byly nejvýraznější u subjektů s těžkou poruchou funkce ledvin
a u subjektů vyžadujících hemodialýzu, kde poměry AUC 0-168h k normální renální funkci byly 1,a 1,63. Expozice somapacitanu měla obecně tendenci se zvyšovat s klesající glomerulární filtrací
funkce ledvin a u subjektů vyžadujících hemodialýzu, s poměry k normální renální funkci 1,35; 1,a 1,24.
Vzhledem k mírnému zvýšení pozorovanému u IGF-I v kombinaci s nízkými doporučenými
počátečními dávkami a individuální titrací dávky somapacitanu neexistuje u pacientů s poruchou
funkce ledvin žádné doporučení pro úpravu dávky.
Porucha funkce jater
Dávka somapacitanu 0,08 mg/kg v ustáleném stavu vedla k vyšší expozici u subjektů se středně těžkou
poruchou funkce jater s poměry k normální jaterní funkci 4,69 pro AUC0-168h a 3,52 pro Cmax.
Nižší hladiny IGF-I stimulované somapacitanem byly pozorovány u subjektů s lehkou a středně
těžkou poruchou funkce jater ve srovnání se subjekty s normální funkcí jater 0,85 pro lehkou a 0,75 pro středně těžkou poruchuVzhledem k mírnému poklesu pozorovanému u IGF-I v kombinaci s individuální titrací dávky
somapacitanu u pacientů s poruchou funkce jater neexistuje doporučení pro úpravu dávky.