Ogivri

Sledovatelnost

Z důvodu snadnější zpětné zjistitelnosti biologických léčivých přípravků mají být obchodní název
a číslo šarže podávaného přípravku zřetelně zaznamenány.

Stanovení HER2 musí být provedeno ve specializované laboratoři při zajištění dostatečné validace
testovacích postupů
V současné době nejsou k dispozici žádné údaje z klinických studií o opětovné léčbě, pokud byl
pacientům trastuzumab podáván již v rámci adjuvantní léčby.

Kardiální dysfunkce

Obecné faktory

Pacienti léčení trastuzumabem mají zvýšené riziko rozvoje městnavého srdečního selhání IV. stupně podle klasifikace New York Heart Association [NYHA]dysfunkce. Tyto příhody byly pozorovány u pacientů, kteří dostávali trastuzumab samotný nebo
v kombinaci s paklitaxelem nebo docetaxelem, především v návaznosti na chemoterapii obsahující
antracykliny které v některých případech vedly až k úmrtí pacienta u pacientů se zvýšeným kardiálním rizikem, např. hypertenzí, dokumentovaným onemocněním
věnčitých tepen, městnavým srdečním selhání, ejekční frakcí levé komory věkem.

U pacientů, u kterých je léčba trastuzumabem plánována, především u těch, kteří již byli léčeni
antracykliny a cyklofosfamidem anamnézu a fyzikální vyšetření, elektrokardiogram pacienty, u kterých dojde k rozvoji kardiální dysfunkce. Kardiologické vyšetření stejné jako před
zahájením léčby má být opakováno každé 3 měsíce v průběhu léčby a každých 6 měsíců po ukončení
léčby po dobu 24 měsíců od posledního podání trastuzumabu. Před zahájením léčby trastuzumabem je
třeba pečlivě zhodnotit poměr přínosů a rizik léčby.

Podle populační farmakokinetické analýzy všech dostupných údajů může trastuzumab přetrvávat
v oběhu až 7 měsíců po ukončení léčby přípravkem Ogivri antracykliny po ukončení léčby trastuzumabem, může být zvýšené riziko kardiální dysfunkce. Je-li to
možné, má se lékař vyvarovat léčby s antracyklinem až po dobu 7 měsíců po ukončení léčby
trastuzumabem. Pokud jsou antracykliny podány, mají být pečlivě sledovány kardiální funkce
pacienta.

U pacientů, u kterých jsou po vstupním skríningovém vyšetření zjištěny kardiovaskulární problémy,
má být zváženo podrobné kardiologické vyšetření. U všech pacientů mají být během léčby
monitorovány kardiální funkce pacienty, u kterých dojde k rozvoji kardiální dysfunkce. U pacientů, u kterých dojde k rozvoji
asymptomatické kardiální dysfunkce, může být přínosné častější monitorování zvážit ukončení léčby, pokud není pozorován léčebný přínos trastuzumabu.

Bezpečnost pokračujícího nebo obnoveného podávání trastuzumabu u pacientů s kardiální dysfunkcí
nebyla prospektivně hodnocena. Pokud procento LVEF poklesne o ≥ 10 procentních bodů od
vstupního vyšetření A ZÁROVEŇ pod hodnotu 50 %, léčba má být pozastavena a vyšetření LVEF
opakováno v průběhu přibližně 3 týdnů. Pokud nedojde ke zlepšení LVEF, pokud hodnoty dále klesají
nebo dojde k rozvoji městnavého srdečního selhání, má být důrazně zvažováno ukončení léčby

trastuzumabem, pokud u konkrétního pacienta prospěch nepřevyšuje rizika. Všichni takoví pacienti
mají být odesláni ke kardiologovi a dále sledováni.

Pokud během léčby trastuzumabem dojde k rozvoji symptomatického kardiálního selhání, má být
léčeno standardní léčbou městnavého srdečního selhání. U většiny pacientů v pivotních klinických
studiích, u kterých došlo k rozvoji městnavého srdečního selhání nebo asymptomatické kardiální
dysfunkci, došlo ke zlepšení při standardní léčbě městnavého srdečního selhání inhibitorem
angiotensin-konvertujícího enzymu blokátorem. Většina pacientů s kardiálními příznaky a známkami klinického přínosu při léčbě
trastuzumabem pokračovala v léčbě bez dalších klinických kardiálních příhod.

Metastazující karcinom prsu

Při léčbě metastazujícího karcinomu prsu nemají být současně podávány trastuzumab a antracykliny.

Pacienti s metastazujícím karcinomem prsu, kteří byli dříve léčeny antracykliny, mají při léčbě
trastuzumabem rovněž riziko kardiální dysfunkce, toto riziko je však nižší než při současném podávání
trastuzumabu antracyklinů.

Časný karcinom prsu

U pacientů s časným karcinomem prsu má být kardiologické vyšetření, jako před zahájením léčby,
opakováno během léčby každé 3 měsíce a po jejím ukončení každých 6 měsíců po dobu 24 měsíců od
posledního podání trastuzumabu. U pacientů léčených režimem chemoterapie s antracykliny je
doporučeno další monitorování, a to ročně až po dobu 5 let od posledního podání trastuzumabu nebo
déle, pokud je pozorován trvalý pokles ejekční frakce levé komory.

Pacienti s anamnézou infarktu myokardu, s anginou pectoris vyžadující léčbu, dřívějším nebo
stávajícím městnavým srdečním selháním jinou kardiomyopatií, srdeční arytmií vyžadující léčbu, klinicky významným onemocněním srdečních
chlopní, špatně kontrolovanou hypertenzí možnástudií trastuzumabu v adjuvantním nebo neoadjuvantním podání pacientům s časným karcinomem
prsu. Léčba trastuzumabem proto nemůže být u takových pacientů doporučena.

Adjuvantní léčba

Při adjuvantní léčbě nemají být současně podávány trastuzumab a antracykliny.

U pacientů s časným karcinomem prsu byla pozorována zvýšená incidence symptomatických
a asymptomatických kardiálních příhod, pokud byl trastuzumab podáván po chemoterapeutickém
režimu s antracyklinem ve srovnání s režimem bez antracyklinu s docetaxelem a karboplatinou, a byla
výraznější, pokud byl trastuzumab podáván souběžně s taxany než při sekvenčním podání po taxanech.
Většina symptomatických kardiálních příhod se projevila během prvních 18 měsíců, a to bez ohledu na
použitý režim. V jedné ze tří provedených pivotních studií, v níž byly k dispozici údaje při mediánu
doby sledování 5,5 roku symptomatických kardiálních příhod nebo poklesu ejekční frakce levé komory až na 2,37 %
u pacientů, kterým byl trastuzumab podáván souběžně s taxany po předchozí léčbě antracykliny, ve
srovnání s přibližně 1 % ve dvou srovnávacích ramenech taxanem a taxan, karboplatina a trastuzumab
Rizikové faktory kardiálních příhod identifikované ve čtyřech velkých adjuvantních studiích
zahrnovaly vyšší věk zahájení léčby paklitaxelem, klesající hodnotu LVEF o 10–15 bodů a předchozí nebo současné
podávání antihypertenziv.

U pacientů léčených trastuzumabem po dokončení adjuvantní chemoterapie bylo riziko kardiální
dysfunkce spojeno s vyšší kumulativní dávkou antracyklinů podaných před zahájením léčby
trastuzumabem a s indexem tělesné hmotnosti
Neoadjuvantní a adjuvantní léčba

U pacientů s časným karcinomem prsu vhodným pro neoadjuvantní a adjuvantní léčbu má být
trastuzumab podáván souběžně s antracykliny jen u pacientů bez předchozí léčby chemoterapií a jen
s režimy s nízkou dávkou antracyklinu, např. maximální kumulativní dávky doxorubicinu 180 mg/m²
nebo epirubicinu 360 mg/m².

Pokud byli pacienti léčeni současně úplným režimem s nízkou dávkou antracyklinu a trastuzumabem
v neoadjuvantním podání, nemá být po operaci již podávána žádná další cytotoxická chemoterapie.
V ostatních situacích je rozhodnutí o nutnosti další cytotoxické chemoterapie založeno na
individuálních faktorech.

Zkušenost s podáváním trastuzumabu souběžně s režimy s nízkou dávkou antracyklinů je v současné
době omezena na studii MO16432.

V pivotní klinické studii MO16432 byl trastuzumab podáván souběžně s neoadjuvantní chemoterapií,
která sestávala ze tří cyklů doxorubicinu
Incidence symptomatické kardiální dysfunkce v rameni s trastuzumabem byla 1,7 %.

U pacientů ve věku nad 65 let jsou klinické zkušenosti omezené.

Reakce spojené s infuzí a hypersenzitivní reakce

Byly hlášeny závažné nežádoucí účinky, spojené s infuzí trastuzumabu, které zahrnovaly dušnost,
hypotenzi, sípavé dýchání, hypertenzi, bronchospazmus, supraventrikulární tachyarytmii, sníženou
saturaci kyslíkem, anafylaxi, respirační tíseň, kopřivku a angioedém vzniku těchto příhod může být použita premedikace. Většina těchto příhod se projeví během
2,5 hodiny od zahájení první infuze. Objeví-li se reakce spojené s infuzí, je třeba infuzi přerušit nebo
zpomalit a monitorovat pacienta, dokud příznaky neodezní léčeny analgetiky/antipyretiky jako jsou meperidin nebo paracetamol nebo antihistaminiky, např.
difenhydraminem. U většiny pacientů došlo k vymizení těchto příznaků, a proto tito pacienti následně
dostali další infuze trastuzumabu. Závažné reakce byly úspěšně potlačeny podpůrnou léčbou
zahrnující kyslík, beta-agonisty a kortikosteroidy. Ve vzácných případech byly tyto reakce spojeny
s klinickým průběhem končícím úmrtím pacienta. U pacientů trpících klidovou dušností v důsledku
komplikací pokročilého nádorového onemocnění a doprovodných onemocnění může být zvýšené
riziko fatální reakce spojené s infuzí. Z tohoto důvodu nesmějí být tito pacienti trastuzumabem léčeni

Byly hlášeny rovněž případy iniciálního zlepšení následovaného klinickou deteriorací a opožděné
reakce s rychlou klinickou deteriorací. Případy úmrtí byly pozorovány během několika hodin až
jednoho týdne po infuzi. Jen velmi vzácně došlo u pacientů k nástupu příznaků spojených s infuzí
a plicních příznaků po více než šesti hodinách od zahájení infuze trastuzumabu. Pacienti mají být
upozorněni na možnost takových pozdních reakcí a instruováni, aby při výskytu těchto příznaků
kontaktovali svého lékaře.

Plicní příhody

V období po uvedení trastuzumabu na trh byly hlášeny závažné plicní příhody příhody měly občas za následek úmrtí pacienta. Dále byly zaznamenány případy výskytu
intersticiálního plicního onemocnění, včetně plicních infiltrátů, akutního syndromu respirační tísně,
pneumonie, pneumonitidy, pleurálního výpotku, respirační tísně, akutního plicního edému a respirační
insuficience. K rizikovým faktorům souvisejícím s intersticiálním plicním onemocněním patří

předchozí nebo souběžná léčba jinou protinádorovou terapií, o které je známo, že je spojena
s výskytem intersticiálního plicního onemocnění, jako jsou taxany, gemcitabin, vinorelbin
a radioterapie. Tyto příhody mohou být součástí reakcí spojených s infuzí nebo k jejich nástupu může
dojít později po podání přípravku. Zvýšené riziko plicních příhod bylo popsáno u pacientů s klidovou
dušností, která vznikla jako následek pokročilé malignity a doprovázejících onemocnění. Z tohoto
důvodu nesmějí být tito pacienti trastuzumabem léčeni výskytu pneumonitidy, zejména u pacientů souběžně léčených taxany.

Pomocné látky

Obsah sorbitolu
Jedna injekční lahvička přípravku Ogivri 150 mg obsahuje 115,2 mg sorbitolu.
Jedna injekční lahvička přípravku Ogivri 420 mg obsahuje 322,6 mg sorbitolu.
Pacientům s hereditální intolerancí fruktózy není nezbytně nutné.
U každého pacienta musí být před podáním tohoto léčivého přípravku zjištěna podrobná anamnéza se
zaměřením na symptomy HIF.

Sodík
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol podstatě „bez sodíku“.