Nucala

Farmakoterapeutická skupina: Jiná systémová léčiva onemocnění spojených s obstrukcí dýchacích
cest, ATC kód: R03DX09.

Mechanismus účinku

Mepolizumab je humanizovaná monoklonální protilátka a specificitou cílená k interleukinu-5 a diferenciaci, nábor, aktivaci a přežití eosinofilů. Mepolizumab inhibuje biologickou aktivitu IL-s nanomolární potencí blokováním vazby IL-5 na alfa řetězec komplexu IL-5 receptoru umístěného na
povrchu eosinofilní buňky. Tím inhibuje signalizační funkci IL-5 a snižuje produkci a přežití
eosinofilů.

Farmakodynamické účinky

Těžké eosinofilní astma

U pacientů s těžkým refrakterním eosinofilním astmatem subkutánní dávky 100 mg každé 4 týdny po dobu 32 týdnů došlo ke snížení hodnot geometrického
průměru počtu eosinofilů v krvi z 290 buněk/μl na počátku léčby na 40 buněk/μl v týdnu 32 což znamenalo pokles oproti placebu o 84 %. Tato velikost redukce eozinofilů v krvi byla udržována
u pacientů s těžkým refrakterním eosinofilním astmatem 2,8 let
U dětí ve věku 6 až 11 let s těžkým refrakterním eosinofilním astmatem, kterým byl podáván
mepolizumab subkutánně každé 4 týdny po dobu 52 týdnů, došlo ke snížení hodnot geometrického
průměru počtu eosinofilů v krvi z 306 52. při dávce 40 mg U dospělých, dospívajících a dětí bylo toto snížení pozorováno během 4 týdnů léčby.

CRSwNP

U pacientů s CRSwNP došlo po podávání dávky 100 mg mepolizumabu subkutánně každé 4 týdny po
dobu 52 týdnů ke snížení geometrického průměru počtu eosinofilů v krvi z 390 buněk/μl počátku léčby na 60 buněk/μl v týdnu 52 průměru oproti placebu o 83 %. Pokles tohoto rozsahu byl pozorován po 4 týdnech léčby a přetrvával
po celou dobu léčby 52 týdnů.

EGPA

U pacientů s EGPA došlo po podávání dávky 300 mg subkutánně každé 4 týdny po dobu 52 týdnů ke
snížení geometrického průměru počtu eosinofilů v krvi ze 177 buněk/μl 38 buněk/μl průměru o 83 % a pokles tohoto rozsahu byl pozorován po 4 týdnech léčby.

HES

U pacientů s HES každé 4 týdny po dobu 32 týdnů pozorován pokles eosinofilů v krvi po 2 týdnech léčby. Ke 32. týdnu
došlo ke snížení geometrického průměru počtu eosinofilů v krvi na 70 buněk/μl průměru o 92 %. U pacientů, kteří pokračovali v léčbě mepolizumabem v otevřené návazné studii,
pokles tohoto rozsahu přetrvával i po dobu dalších 20 týdnů.

Imunogenicita

Těžké eosinofilní astma, CRSwNP, EGPA a HES

Vzhledem k potenciálním imunogenním vlastnostem bílkovinných a peptidických léčiv se mohou
v průběhu léčby u pacientů vyvinout protilátky proti mepolizumabu. V placebem kontrolovaných
klinických studiích byly po podání alespoň jedné dávky mepolizumabu detekovatelné protilátky proti
mepolizumabu u 15 z 260 astmatem léčených dávkou 100mg, u 6 ze 196 u 1 z 68 a dospívajících s HES léčených dávkou 300mg mepolizumabu subkutánně.
Profil imunogenicity mepolizumabu u pacientů s těžkým refrakterním eosinofilním astmatem
pozorován v placebem kontrolovaných studiích.
U dětí ve věku 6 až 11 let s těžkým refrakterním eosinofilním astmatem po podání dávky buď 40 mg
subkutánně detekovatelné protilátky proti mepolizumabu u 2 z 35 mepolizumabu během krátké úvodní fáze studie. Žádné děti neměly detekovatelné protilátky proti
mepolizumabu během dlouhodobé fáze studie.
Neutralizující protilátky byly detekovány u jednoho dospělého pacienta s těžkým refrakterním
eosinofilním astmatem a u žádného pacienta s CRSwNP, EGPA nebo HES. U většiny pacientů
neovlivnily protilátky proti mepolizumabu znatelně farmakokinetiku ani farmakodynamiku
mepolizumabu a nebyl zaznamenán vztah mezi titry protilátek a změnou počtu eosinofilů v krvi.

Klinická účinnost

Těžké eosinofilní astma

Účinnost mepolizumabu v léčbě cílové skupiny pacientů s těžkým refrakterním eosinofilním astmatem
byla hodnocena ve 3 randomizovaných dvojitě zaslepených klinických studiích s paralelními
skupinami trvajících 24 – 52 týdnů, provedených u pacientů ve věku 12 let a starších. Tito pacienti
buď neměli astma pod kontrolou 12 měsícůvysoké dávky inhalačních kortikosteroidů podávání systémových kortikosteroidů. Přidaná udržovací léčba zahrnovala dlouhodobě působící
beta2-adrenergní agonisty antagonisty
Dvě studie sledující výskyt exacerbací astmatu MEA112997 a MEA115588 celkově zahrnovaly
192 pacientů, v průměrném věku 49 let pacientů na udržovací OCS léčbě byl 31 %, resp. 24 %. Pro zařazení do studie bylo požadováno, aby
pacienti měli v anamnéze dvě nebo více těžkých exacerbací astmatu vyžadujících léčbu perorálními
nebo systémovými kortikosteroidy během posledních 12 měsíců a sníženou funkci plic před začátkem
léčby mepolizumabem u dospívajícíchFEV1 byla 60 % náležité hodnoty. V průběhu studií pacienti pokračovali v již zavedené léčbě astmatu.

Do studie MEA115575 sledující perorální kortikosteroidy šetřící efekt bylo zařazeno celkem
135 pacientů denně
Studie MEA112997
Ve studii MEA112997, randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované, multicentrické
studii s paralelními skupinami trvající 52 týdnů se zařazením 616 pacientů s těžkým refrakterním
eosinofilním astmatem, mepolizumab v dávce 75 mg, 250 mg nebo 750 mg podané intravenózně ve
srovnání s placebem významně snižoval výskyt klinicky významných exacerbací astmatu
kortikosteroidů a/nebo hospitalizaci a/nebo návštěvy na pohotovostním oddělení
Tabulka 1: Četnost klinicky významných exacerbací v 52. týdnu u populace Intent to Treat

Intravenózní mepolizumab75 
Výskyt
exacerbací/rok 
1,24Poměr výskytu
exacerbací CIp-KRGQRWD < 0,001 < 0,001 < 0,001

Studie MEA115588
MEA115588 byla randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná, multicentrická studie
s paralelními skupinami, která hodnotila účinnost a bezpečnost mepolizumabu jako přídavné léčby
u 576 pacientů s těžkým refrakterním eosinofilním astmatem, při kterém byl počet eosinofilů
v periferní krvi vyšší nebo rovný 150 buňkám/μl na počátku léčby nebo počet eosinofilů v krvi vyšší
nebo rovný 300 buňkám/μl během posledních 12 měsíců.

Pacientům byl podáván mepolizumab 100 mg subkutánně, mepolizumab 75 mg intravenózně nebo
placebo jednou za 4 týdny po dobu 32 týdnů. Primární cíl, snížení četnosti výskytu klinicky
významných exacerbací astmatu, byl dosažen u obou skupin léčených mepolizumabem; ve srovnání
s placebem bylo dosaženo statistické významnosti primární a sekundární cíle u pacientů léčených mepolizumabem podaným subkutánně nebo placebem.

Tabulka 2: Výsledky primárního a sekundárních cílů ve 32. týdnu u populace Intent to Treat
Mepolizumab 
n = Placebo 
 

Frekvence klinicky významných exacerbací
Výskyt exacerbací za rokPoměr výskytu exacerbací
0,47 p-hodnota < 0,001
Sekundární cíle
Frekvence exacerbací vyžadujících hospitalizaci nebo návštěvu na lékařské pohotovosti
Výskyt exacerbací za rok 0,08 0,Procento snížení
Poměr výskytu exacerbací
61 %
-
p-hodnotaFrekvence exacerbací vyžadujících hospitalizaci
Výskyt exacerbací za rokProcento snížení 
Poměr výskytu exacerbací
 %
-
p-hodnotaPrebronchodilatační FEV1 Výchozí Průměrná změna od výchozí
hodnoty 183 Rozdíl placebo9895% CI瀀Dotazník Nemocnice Sv. Jiří Výchozí Průměrná změna od výchozí
hodnoty Rozdíl placebo95% CI瀀 
Snížení podílu exacerbací podle výchozího počtu eosinofilů v krvi

Tabulka 3 ukazuje výsledky kombinované analýzy dvou studií exacerbací zvyšoval se zvyšujícím se výchozím počtem eosinofilů. Snížení poměru výskytu exacerbací
u mepolizumabu bylo vyšší u pacientů s vyšším počtem eosinofilů v krvi.

Tabulka 3: Kombinovaná analýza výskytu klinicky významných exacerbací
podle výchozího počtu eosinofilů v krvi u pacientů s těžkým refrakterním
eosinofilním astmatem
Mepolizumab
75 mg i.v./100 mg s.c.
n = Placebo 
< 150 buněk/μl
n 123Výskyt exacerbací za rokPoměr výskytu exacerbací 150 až < 300 buněk/μl
n 139Mepolizumab vs. placeboTabulka 3: Kombinovaná analýza výskytu klinicky významných exacerbací
podle výchozího počtu eosinofilů v krvi u pacientů s těžkým refrakterním
eosinofilním astmatem
Mepolizumab
75 mg i.v./100 mg s.c.
n = Placebo 
300 až < 500 buněk/μl
n 109Mepolizumab vs. placeboPoměr výskytu exacerbací ≥ 500 buněk/μl
n 162 
Výskyt exacerbací za rokPoměr výskytu exacerbací  
Studie MEA115575
MEA115575 hodnotila vliv mepolizumabu 100 mg podaného subkutánně na snížení potřeby podávání
udržovacích perorálních kortikosteroidů refrakterním eosinofilním astmatem. Pacienti měli počet eosinofilů v krvi ≥ 150/μl před začátkem
léčby mepolizumabem nebo ≥ 300/μl během 12 měsíců před screeningem. Pacientům byl podáván
mepolizumab nebo placebo jednou za 4 týdny po celou dobu léčby. V průběhu studie pacienti
pokračovali v již zavedené léčbě astmatu s výjimkou dávky OCS, která byla snižována každé 4 týdny
v průběhu redukční fáze
Ve studii bylo zahrnuto celkem 135 pacientů: průměrný věk byl 50 let, 55 % byly ženy a 48 %
pacientů dostávalo perorální kortikosteroidy po dobu alespoň 5 let. Výchozí průměrná dávka
ekvivalentu prednisonu byla přibližně 13 mg denně.

Primárním cílem bylo procentuální snížení denní dávky OCS astmatu dávkami OCS z definovaných kategorií zahrnovaly procentuální snižování v rozsahu 90 – 100 % až k nulovému snížení dávky prednisonu na
konci optimalizační fáze. Srovnání mezi mepolizumabem a placebem bylo statisticky významné

Tabulka 4: Výsledky primárního a sekundárního cíle ve studii MEA ITT populace 
㄰　n = Placebo 
 
Primární cíl
Procentuální snížení OCS od výchozí hodnoty 9075 % - < 90 %
50 % - < 75 %
> 0 % - < 50 %
Bez snížení OCS/nedostatečná
kontrola astmatu/ukončení
léčby
25 10 37 Poměr šancí CI2,39 p-hodnota 0,008
Sekundární cíle Snížení denní dávky OCS
na 0 mg/den
10 Odds poměr p-hodnota 0,414
Snížení denní dávky OCS na
≤ 5 mg/den
37 Poměr šancí CI2,45 p-hodnota 0,025
Medián % snížení denní dávky
OCS od výchozí hodnoty CI0HGLiQp-KRGQRWD 

Otevřené pokračující klinické studie u těžkého refrakterního eosinofilního astmatu MEA
Dlouhodobý profil účinnosti mepolizumabu u pacientů s těžkým refrakterním eosinofilním astmatem
studiích MEA115666, MEA115661 a 201312 byl obecně jednotný ve všech 3 placebem
kontrolovaných studiích.

Chronická rinosinusitida s nosní polypózou
Studie 205687 kontrolovaná studie, která hodnotila 407 pacientů ve věku 18 let a starších s CRSwNP.
Pro zařazení do studie museli mít pacienti skóre symptomů nosní obstrukce podle VAS analogová škálaposledních 10 let alespoň jedno předchozí chirurgické odstranění nosních polypů.

Klíčové výchozí charakteristiky zahrnovaly celkové endoskopické skóre NP 5,5, průměr skóre nosní obstrukce dle VAS 9,0, průměr průměr 390 buněk/μl onemocnění CRSwNP.

Pacientům byla jako doplněk k základní léčbě intranazálními kortikosteroidy jednou za 4 týdny
subkutánně podávána dávka 100 mg mepolizumabu nebo placebo.

Ko-primárními cíli byla změna celkového endoskopického skóre NP v 52. týdnu a změna průměrného
skóre nosní obstrukce dle VAS ve 49.–52. týdnu oproti výchozímu stavu. Klíčovým sekundárním
cílem byla doba do první operace NP do 52. týdne zahrnující použití nástrojů a vedoucí k řezu a odstranění tkáně [např. polypektomie] v nosní dutiněU pacientů, kteří dostávali mepolizumab, došlo ve srovnání se skupinou s placebem k významně
výraznějšímu zlepšení obstrukce dle VAS ve 49.–52. týdnu a všechny výsledky sekundárních cílů ukazovaly statisticky
významně ve prospěch mepolizumabu
Tabulka 5: Souhrn výsledků primárních a sekundárních cílů
Placebo 
 
Mepolizumab 
100 mg s.c.
Souběžné primární cíle
Celkové endoskopické skóre vMedián skóre na počátku Medián změny od výchozí hodnoty 0,0 -1,p-hodnotab < 0,Rozdíl mediánů Zlepšení o ≥ 1 bod, n Zlepšení o ≥ 2 bod, n Skóre nosní obstrukce dle VAS Medián skóre na počátku Medián změny od výchozí hodnoty -0,82 -4,p-hodnotab < 0,Rozdíl mediánů Zlepšení o ≥ 1 bod, n Zlepšení o ≥ 3 body, n Klíčový sekundární cílDoba do první operace nosních polypů Účastníci s chirurgickým zákrokemPoměr rizik p-hodnotae 0,Další sekundární cíleCelkové skóre dle VAS Medián skóre na počátku Medián změny od výchozí hodnoty -0,90 -4,p-hodnotab < 0,Rozdíl mediánů Zlepšení o ≥ 2,5 bodu n 198 Medián skóre na počátku Medián změny od výchozí hodnoty -14,0 -30,p-hodnotab < 0,Rozdíl mediánů Zlepšení o ≥ 28 bodu Počet pacientů s ≥ 1 cyklem léčby OCS 74 Poměr šancí CI 0,58 瀀Medián skóre na počátku Medián změny od výchozí hodnotyRozdíl mediánůZlepšení o ≥Skóre ztráty čichu dle VAS Medián skóre na počátku Medián změny od výchozí hodnotyRozdíl mediánůZlepšení o ≥uváděné skóre před operací nosu/sinuplastikou. U pacientů, kteří odstoupili ze studie bez nosní
operace/sinuplastiky, bylo použito nejhorší jimi uváděné skóre před odstoupením.
b Na základě Wilcoxon rank-sum testu.
c Kvantilová regrese s nezávislými proměnnými zahrnujícími léčebnou skupinu, zeměpisnou oblast,
výchozí skóre a logd Pro účely tohoto hodnocení bylo jako významná změna stanoveno zlepšení skóre nosní obstrukce dle
VAS o 3 body u individuálního pacienta.
e Odhadnuto z Coxova modelu proporcionálních rizik s nezávislými proměnnými zahrnujícími
léčebnou skupinu, zeměpisnou oblast, výchozí celkové endoskopické skóre výchozí skóre nosní obstrukce dle VAS, logoperací f Pro účely tohoto hodnocení byla jako hranice zlepšení stanovena významná změna u individuálního
pacienta
g Zlepšení bylo zaznamenáno ve všech 6 oblastech symptomů a dopadů spojených s CRSwNP.
h Analýza pomocí logistického regresního modelu s nezávislými proměnnými zahrnujícími léčebnou
skupinu, zeměpisnou oblast, počet cyklů léčby NP pomocí OCS v posledních 12 měsících výchozí skóre nosní obstrukce dle VAS a logi Složené skóre dle VAS zahrnující nosní obstrukci, výtok z nosu, přítomnost hlenu v krku a ztrátu
čichu.

Doba do první operace NP

Během 52týdenního období léčby existovala u pacientů ve skupině s mepolizumabem nižší
pravděpodobnost, že podstoupí operaci NP, než u pacientů ve skupině s placebem. Riziko
chirurgického zákroku v průběhu léčby bylo u pacientů léčených mepolizumabem ve srovnání se
skupinou s placebem významně nižší o 57 %
Obrázek 1: Kaplanova-Meierova křivka doby do první operace nosních polypů

Post-hoc analýza podílu pacientů, kteří podstoupili operaci, ukázala 61% snížení pravděpodobnosti
operace oproti placebu Počet vystavený riziku
Doba do události Pravděpodobnost události
 
Placebo Placebo 
㄰　
Pacienti s CRSwNP s komorbidním astmatem

U 289 souběžných primárních cílů. Tento výsledek je konzistentní se zlepšením pozorovaným v celkové
populaci u pacientů, kteří dostávali mepolizumab 100 mg, ve srovnání se skupinou s placebem. Navíc
u těchto pacientů, kterým byl podáván mepolizumab 100 mg, došlo dle dotazníku Asthma Control
Questionnaire ve srovnání s výchozím stavem
Eosinofilní granulomatóza s polyangiitidou
MEA115921 byla randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná, 52týdenní studie
hodnotící 136 dospělých pacientů s EGPA, kteří měli v anamnéze relabující nebo refrakterní
onemocnění a kteří byli na stabilní léčbě perorálními kortikosteroidy prednizolonu/prednizonu denněcyklofosfamidupacientů nebo život byli ze studie MEA115921 vyloučeni.
Pacientům byla jako doplněk k základní léčbě prednizolonem/prednizonem s imunosupresivní léčbou
nebo bez ní jednou za 4 týdny subkutánně podávána dávka 300 mg mepolizumabu nebo placebo.
Dávka OCS byla snižována podle uvážení zkoušejícího.

Remise

Souběžnými primárními cíli byly celková souhrnná doba trvání remise, definovaná jako hodnota
Birminghamského skóre aktivity vaskulitidy ≤ 4 mg/den, a podíl pacientů v remisi po 36 a 48 týdnech léčby. BVAS = 0 představuje absenci aktivní
vaskulitidy.

Ve srovnání s placebem dosáhli pacienti, kteří dostávali mepolizumab 300 mg, významně delší
souhrnné doby v remisi. Ve srovnání s placebem navíc dosáhl významně vyšší podíl pacientů
užívajících mepolizumab 300 mg remise jak v 36., tak ve 48. týdnu
U obou souběžných primárních cílů byl ve srovnání s placebem příznivý účinek pozorovaný po léčbě
mepolizumabem 300 mg přítomen bez ohledu na to, zda pacienti dostávali kromě základní léčby
kortikosteroidy také imunosupresiva.

Při použití definice remise pro účely sekundárního cíle jako BVAS=0 při dávce
prednizolonu/prednizonu ≤ 7,5 mg/den dosáhli pacienti dostávající mepolizumab 300 mg také
významně delší celkové doby v remisi vyšší podíl pacientů v remisi jak v 36., tak ve 48. týdnu
Tabulka 6: Analýzy souběžných primárních cílů
Počet

Placebo 
N = Mepolizumab
NCelková doba remise za 52 týdnů55 > 0 až < 12 týdnů 8 12 až < 24 týdnů 3 24 až < 36 týdnů 0 10 ≥ 36 týdnů 2 Poměr šancí Poměr šancí
Relaps

Ve srovnání s placebem byla doba do prvního relapsu významně delší u pacientů, kteří dostávali
mepolizumab 300 mg s placebem snížila anualizovaná míra výskytu relapsů o 50 %: 1,14 vs. 2,27.

Snížení dávek perorálních kortikosteroidů

Pacientům léčeným mepolizumabem bylo ve srovnání s pacienty, kteří dostávali placebo, nutné ve
48.–52. týdnu podávat významně nižší průměrné denní dávky OCS. Během 48. až 52. týdne dosáhlo
ve skupině pacientů léčených mepolizumabem 59 % průměrné denní dávky OCS ≤ 7,5 mg a 44 %
dávky ≤ 4 mg ve srovnání s 33 % a 7 % ve skupině s placebem. U 18 % subjektů ve skupině
s mepolizumabem bylo možno zcela vysadit OCS oproti 3 % ve skupině s placebem.

Dotazník kontroly astmatu – 6
U pacientů léčených mepolizumabem došlo ve srovnání s pacienty, kteří dostávali placebo, ve 49.–
52. týdnu k významnému zlepšení průměrného skóre ACQ-6.

Hypereosinofilní syndrom
Studie 200622 byla randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná 32týdenní studie, která
hodnotila 108 pacientů s HES ve věku ≥ 12 let. Pacientům byla jako doplněk k základní léčbě HES
jednou za 4 týdny subkutánně podávána dávka 300 mg mepolizumabu nebo placebo. Ve studii základní léčba HES zahrnovala mimo jiné OCS, imunosupresiva, cytotoxickou léčbu a další
symptomatickou léčbu související s HES, jako např. omeprazol.
Pacienti zařazení do studie prodělali nejméně dvě vzplanutí HES a při screeningu měli počet
eosinofilů v krvi ≥ 1000 buněk/μl. Ze studie byli vyloučeni pacienti s FIP1L1-PDGFR-alfa
pozitivitou.
Primárním cílem studie 200622 byl podíl pacientů, u nichž došlo v průběhu 32týdenního léčebného
období ke vzplanutí HES. Vzplanutí HES bylo definováno jako zhoršení klinických známek
a příznaků HES, jež vyvolalo potřebu zvýšit dávky OCS, případně léčbu HES doplnit o vyšší/další
dávky cytotoxické či imunosupresivní medikace, nebo jako nutnost podání zaslepených aktivních OCS
v důsledku zvýšení počtu eosinofilů v krvi Primární analýza srovnávala pacienty, u nichž došlo ke vzplanutí HES nebo kteří odstoupili ze studie,
ve skupině s mepolizumabem a ve skupině s placebem. V průběhu 32týdenního léčebného období
zaznamenalo vzplanutí HES nebo odstoupení ze studie o 50 % méně pacientů ve skupině léčené
300 mg mepolizumabu oproti skupině s placebem; konkrétně 28 % oproti 56 % 0,12; 0,64Sekundární cíle zahrnovaly dobu do prvního vzplanutí HES, podíl pacientů, u nichž došlo ke vzplanutí
HES mezi 20. a 32. týdnem, výskyt vzplanutí HES a změnu závažnosti únavy oproti výchozímu stavu.
Všechny sekundární cíle dosáhly statistické významnosti a podpořily výsledky primárního cíle obrázek 2 a tabulka 8Tabulka 7: Výsledky primárního cíle/analýzy u populace Intent to Treat MepolizumabN = Placebo 
N = Podíl pacientů, u nichž došlo ke vzplanutí HES
Pacienti s ≥ 1 vzplanutím HES nebo
pacienti, kteří ze studie odstoupili 15 Pacienti s ≥ 1 vzplanutím HES Pacienti bez vzplanutí HES, kteří
odstoupili Poměr šancí p-hodnota dle CMH 0,002
CMH = Cochran-Mantel-Haenszelův test

Doba do prvního vzplanutí

U pacientů, kterým byl podáván mepolizumab 300 mg, došlo oproti placebu k významnému
prodloužení doby do prvního vzplanutí . Riziko prvního vzplanutí HES v průběhu léčebného období
bylo u pacientů léčených mepolizumabem ve srovnání se skupinou s placebem o 66 % nižší rizik: 0,34; 95% CI: 0,18; 0,67; p = 0,002
Obrázek 2: Kaplanova-Meierova křivka do doby prvního vzplanutí HES


Počet vystavený riziku
Doba do události Pravděpodobnost události
 
 
Placebo Placebo 
300Tabulka 8: Výsledky dalších sekundárních cílů u populace Intent to Treat Mepolizumab
300 mg
N = Placebo 
N = Vzplanutí HES mezi 20. a 32. týdnem včetně
Pacienti spacienti, kteří ze studie odstoupili Poměr šancí 瀀Odhadovaný průměrný výskyt za rok 0,50 1,Poměr výskytu p-hodnota na základě Wilcoxonova
rank-sum testu
0,Změna oproti výchozí hodnotě závažnosti únavy dle položky 3 skóre BFI Fatigue InventoryMedián změny položky 3 BFI -0,66 0,Srovnání p-hodnoty na základě
Wilcoxonova rank-sum testu

a Poměr výskytu < 1 hovoří ve prospěch mepolizumabu.
b U pacientů, u nichž údaje chybí, byla použita nejhorší zaznamenaná hodnota. Škála položky BFI: 0 = žádná únava; 10 = maximální únava, jakou si lze představit
CMH = Cochran-Mantel-Haenszelův test

Otevřená návazná studie

Studie 205203 byla 20týdenní otevřená návazná studie ke studii 200622. Léčba HES mohla být
upravena dle místních standardů péče, přičemž zůstala zachována léčba 300 mg mepolizumabu od
4. týdne. U pacientů, kteří v rámci této studie 205203 pokračovali v léčbě mepolizumabem, zůstal
zachován účinek mepolizumabu na pokles počtu vzplanutí HES vykázaný studií 200622, v níž u 94 %
pacientů Ze 72 pacientů, jimž bylo v průběhu 0. až 4. týdne návazné otevřené studie nutno podat OCS, jich
28 % dosáhlo v průběhu 16. až 20. týdne snížení průměrné denní dávky OCS o ≥ 50 %.

Pediatrická populace

Těžké refrakterní eosinofilní astma

Ve studii MEA115588 a ve dvojitě zaslepené placebem kontrolované klinické studii 200862 bylo
zahrnuto 34 dospívajících mepolizumab 75 mg intravenózně a 13 obdrželo mepolizumab 100 mg subkutánně. V kombinovaných
analýzách těchto studií bylo pozorováno 40% snížení klinicky signifikantních exacerbací
u dospívajících léčených mepolizumabem ve srovnání s placebem 2,10
Eozinofilní granulomatóza s polyangiitidou
Nejsou k dispozici žádné klinické údaje u dětí a dospívajících ve věku od 6 do 17 let.

HES

Do studie 200622 byli zahrnuti čtyři dospívající jednomu z nich podáváno 300 mg mepolizumabu, zatímco zbylým třem placebo. Uvedený jeden
dospívající léčený mepolizumabem nezaznamenal do 32. týdne studie 200622 žádné vzplanutí HES.
Všichni čtyři dospívající, kteří dokončili studii 200622, pokračovali i v návazné otevřené 20týdenní
studii 205203, v jejímž průběhu jeden z těchto čtyř dospívajících zaznamenal vzplanutí HES.