Moxifloxacin msn

Podání moxifloxacinu dětem a dospívajícím (< 18 let) je kontraindikováno. Účinnost a bezpečnost
moxifloxacinu u dětí a dospívajících nebyly dosud stanoveny (viz bod 4.3).

Způsob podání
Potahované tablety se polykají celé s dostatečným množstvím tekutiny. Mohou se užívat nezávisle na
příjmu potravy.

Délka léčby
Trvání léčby moxifloxacinem, 400 mg potahované tablety, je následující
- Akutní exacerbace chronického obstrukčního plicního onemocnění včetně bronchitidy - 5–10 dnů
- Komunitní pneumonie - 10 dnů
- Akutní bakteriální sinusitida - 7 dnů
- Lehké až středně těžké zánětlivé onemocnění pánve - 14 dnů

V klinických studiích byl Moxifloxacin MSN podáván až po dobu 14 dnů.

Sekvenční (intravenózní a následná perorální) léčba
V rámci klinických studií se sekvenční terapií byla většina pacientů převedena z intravenózní léčby na
léčbu perorální během 4 dnů (komunitní pneumonie) nebo 6 dnů (komplikované infekce kůže a kožních
struktur). Celková doporučená délka intravenózní a perorální léčby je 7–14 dnů v případě komunitní
pneumonie a 7–21 dnů v případě komplikovaných infekcí kůže a kožních struktur.

Doporučená dávka (400 mg 1x denně) a příslušná délka léčby pro danou indikaci nesmí být překročena.

4.3. Kontraindikace

- Hypersenzitivita na moxifloxacin, jiná chinolonová chemoterapeutika nebo na kteroukoli
pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1 tohoto přípravku.
- Těhotenství a kojení (viz bod 4.6).
- Pacienti mladší 18 let.
- Pacienti s anamnézou onemocnění/poškození šlach vztahující se k léčbě chinolonovými
chemoterapeutiky.


V předklinických sledováních i klinických zkouškách u lidí byly na srdci po aplikaci moxifloxacinu
pozorovány elektrofyziologické změny ve formě prodloužení QT. Z hlediska bezpečnosti léku je proto
moxifloxacin kontraindikovaný u pacientů s:
- vrozeným nebo získaným prodloužením QT,
- poruchami elektrolytů, zvláště u pacientů s neupravenou hypokalemií,
- klinicky významnou bradykardií,
- klinicky významným srdečním selháním se sníženou ejekční frakcí levé komory,
- se symptomatickými arytmiemi v anamnéze.
Moxifloxacin se nesmí užívat současně s jinými léky, které prodlužují QT interval (viz také bod 4.5).

Pro omezené množství klinických údajů je moxifloxacin také kontraindikován u pacientů s porušenou
funkcí jater (Child-Pughova třída C) a u pacientů se zvýšenou hladinou transamináz > 5 násobek ULN
(Upper limit of Normal, tj. horní hranice normálu).

4.4. Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Moxifloxacin se nemá používat u pacientů, u nichž se v minulosti při použití přípravků obsahujících
chinolon nebo fluorochinolon vyskytly závažné nežádoucí účinky (viz bod 4.8). Léčba moxifloxacinem
má být u těchto pacientů zahájena pouze tehdy, pokud neexistují žádné jiné možnosti léčby a po
pečlivém vyhodnocení poměru přínosu a rizika (viz také bod 4.3).

Přínos léčby moxifloxacinem, především u infekcí s nízkým stupněm závažnosti, by měl být zvážen na
základě informací obsažených v bodě zvláštní upozornění a opatření pro použití.

Prodloužení QTc intervalu a případné, s QTc prodloužením spojené, stavy
Moxifloxacin způsobuje u některých pacientů prodloužení QTc intervalu na elektrokardiogramu. Na
základě analýz EKG, získaných v klinickém zkušebním programu, moxifloxacin prodlužoval QTc
interval o 6 msec ± 26 msec, 1,4 % v porovnání s normálem. Jelikož ženy v porovnání s muži mají sklon
k delšímu QTc intervalu, mohou být citlivější na léky prodlužující QTc interval. Rovněž starší pacienti
mohou být náchylnější k prodloužení QT intervalu, jestliže užívají léky prodlužující QTc interval.
Léky, které mohou snižovat hladiny draslíku, se musí u pacientů užívajících moxifloxacin podávat s
opatrností (viz také body 4.3 a 4.5).
Pacienti, u nichž se vyskytly proarytmogenní stavy (obzvláště ženy a starší pacienti), jako je akutní
ischemie myokardu nebo prodloužení QT, které může vést ke zvýšenému riziku ventrikulárních arytmií,
včetně torsade de pointes a k srdeční zástavě, mohou moxifloxacin užívat pouze s opatrností (viz také
bod 4.3). Velikost prodloužení QT může narůst zvyšováním koncentrací léku. Doporučená dávka se
tedy nesmí překročit.
Jestliže se v průběhu léčby moxifloxacinem objeví známky srdeční arytmie, léčbu je třeba ukončit a
provést EKG vyšetření.

Hypersenzitivita/alergické reakce
Po fluorochinolonech včetně moxifloxacinu byl zaznamenán výskyt hypersenzitivních a alergických
reakcí i po prvním podání. Anafylaktická reakce může progredovat a přecházet do život ohrožujícího
šokového stavu i po prvním podání léku. V případech klinických projevů závažné hypersenzitivní reakce
je nevyhnutelné léčbu moxifloxacinem přerušit a začít vhodnou léčbu (např. léčbu šokového stavu).

Závažné onemocnění jater
Při léčbě moxifloxacinem byly zaznamenány případy fulminantní hepatitidy, potenciálně vedoucí až k
život ohrožujícímu selhání jater (včetně fatálních případů) (viz bod 4.8). Pacienti mají být poučeni, aby
v případě, kdy se u nich projeví symptomy fulminantního jaterního onemocnění (jako jsou rychle se
rozvíjející astenie spojená se žloutenkou, tmavá moč, zvýšená krvácivost nebo hepatická encefalopatie),
vyhledali svého lékaře před tím, než budou pokračovat v léčbě.
Pokud se objeví symptomy jaterní dysfunkce, musí být provedeny jaterní testy/vyšetření.

Závažné kožní nežádoucí účinky
Při léčbě moxifloxacinem byly hlášeny závažné kožní nežádoucí účinky (SCAR) včetně toxické
epidermální nekrolýzy (TEN: známé též jako Lyellův syndrom), Stevensova-Johnsonova syndromu

(SJS) a akutní generalizované exantematózní pustulózy (AGEP), které mohou být život ohrožující nebo
fatální (viz bod 4.8). Při předepisování tohoto léčivého přípravku mají být pacienti poučeni o známkách
a příznacích závažných kožních reakcí a mají být pečlivě sledováni. Pokud se objeví známky a příznaky
těchto reakcí, je nutné moxifloxacin okamžitě vysadit a zvážit alternativní léčbu. Pokud se u pacienta
při užívání moxifloxacinu rozvinula závažná reakce jako SJS, TEN nebo AGEP, nesmí se u tohoto
pacienta léčba moxifloxacinem již nikdy znovu zahajovat.

Pacienti s predispozicí ke křečím
Chinolony jsou známým spouštěčem křečí. U pacientů s poruchami CNS, kteří mají predispozice ke
křečím nebo se u nich vyskytují další rizikové faktory, které mohou vést k záchvatům nebo ke snížení
prahu pro vznik záchvatů křečí, se musí tyto léky užívat s opatrností. V případě záchvatu musí být léčba
moxifloxacinem ukončena a je také třeba učinit vhodná opatření.

Dlouhotrvající, zneschopňující a potenciálně ireverzibilní závažné nežádoucí účinky léčiva
U pacientů léčených chinolony a fluorochinolony byly bez ohledu na jejich věk a preexistující rizikové
faktory hlášeny velmi vzácné případy dlouhotrvajících (trvajících měsíce nebo roky), zneschopňujících
a potenciálně ireverzibilních závažných nežádoucích účinků léčiva, postihujících různé, někdy vícečetné
tělesné systémy (muskuloskeletální, nervový, psychiatrický, senzorický). Léčba moxifloxacinem má být
okamžitě ukončena při prvních známkách nebo příznacích jakéhokoli závažného nežádoucího účinku a
pacienty je třeba informovat, že mají kontaktovat lékaře, který jim přípravek předepsal.

Periferní neuropatie
U pacientů léčených chinolony a fluorochinolony byly hlášeny případy senzorické nebo senzomotorické
polyneuropatie, vedoucí k parestezii, hypestezii, dysestezii nebo slabosti. Pacienti léčení
moxifloxacinem mají být poučeni, aby před pokračováním léčby informovali svého lékaře, pokud se u
nich vyskytnou symptomy neuropatie, jako jsou bolest, pálení, brnění, necitlivost nebo slabost, aby se
tak předešlo vzniku potenciálně ireverzibilního stavu (viz bod 4.8).

Psychiatrické reakce
Dokonce již po prvním podání chinolonů, včetně moxifloxacinu, se mohou vyskytnout psychiatrické
reakce. Ve velmi vzácných případech mohou deprese a psychotické reakce vést až k sebevražedným
myšlenkám a sebepoškozujícímu chování jako je pokus o sebevraždu (viz bod 4.8). V případě, že se u
pacienta takové reakce vyskytnou, musí být léčba moxifloxacinem ukončena a je také třeba učinit
vhodná opatření. Opatrnost je doporučována při podávání moxifloxacinu psychotickým pacientům nebo
pacientům s psychiatrickým onemocněním v anamnéze.

Výskyt průjmu včetně kolitidy ve spojení s užíváním antibiotik
V souvislosti s užíváním širokospektrých antibiotik, včetně moxifloxacinu, se popisuje výskyt průjmu
(AAD) a kolitidy (AAC), včetně pseudomembranózní kolitidy a průjmu, který vyvolává bakterie
Clostridium difficile. Průběh může být různě závažný, od mírného průjmu až po fatální kolitidu. O této
diagnóze je nutné uvažovat u všech pacientů, u nichž se během nebo po užívání moxifloxacinu objeví
závažný průjem. V případě podezření nebo potvrzení diagnózy AAD nebo AAC je potřeba léčbu
antibiotiky (včetně moxifloxacinu) ukončit a okamžitě začít s adekvátními terapeutickými opatřeními.
Dále je potřeba, za účelem snížení rizika šíření infekce, přijmout vhodná protiinfekční opatření. U
pacientů se závažným průjmem jsou kontraindikovány léky inhibující peristaltiku.

Pacienti s onemocněním myasthenia gravis
U pacientů s myasthenia gravis se musí moxifloxacin podávat s opatrností, jelikož by se mohly zhoršit
příznaky tohoto onemocnění.

Tendinitida a ruptura šlachy
Tendinitida a ruptura šlachy (zejména, ale nejen Achillovy šlachy), někdy bilaterální, se mohou objevit
již do 48 hodin po zahájení léčby chinolony a fluorochinolony; jejich výskyt byl hlášen dokonce až
několik měsíců po ukončení léčby (viz body 4.3 a 4.8). Riziko tendinitidy a ruptury šlachy se zvyšuje u
starších pacientů, u pacientů s poruchou funkce ledvin, u pacientů po transplantaci solidních orgánů a u
pacientů léčených současně kortikosteroidy. Z toho důvodu je třeba se souběžnému podávání
kortikosteroidů vyhnout.

Při prvních známkách tendinitidy (např. bolestivý otok, zánět) má být léčba moxifloxacinem ukončena
a zvážena alternativní léčba. Postižená končetina (končetiny) má být náležitě ošetřena (např.
imobilizací). Kortikosteroidy nemají být používány, pokud se objeví známky tendinopatie.

Aneurysma a disekce aorty a regurgitace/nedomykavost srdečních chlopní
Epidemiologické studie uvádějí zvýšené riziko aneurysmatu a disekce aorty, zejména u starších
pacientů, a aortální a mitrální regurgitace po užití fluorochinolonů.
U pacientů léčených fluorochinolony byly hlášeny případy aneurysmatu a disekce aorty, někdy
komplikované rupturou (včetně fatálních případů), a regurgitace/nedomykavosti některé ze srdečních
chlopní (viz bod 4.8).
Fluorochinolony se proto mají používat až po pečlivém vyhodnocení přínosů a rizik a po zvážení dalších
možností léčby u pacientů s výskytem aneurysmatu aorty v rodinné anamnéze nebo s kongenitálním
onemocněním srdečních chlopní, u nichž byly diagnostikovány preexistující aneurysma a/nebo disekce
aorty nebo onemocnění srdečních chlopní, nebo u pacientů s jinými rizikovými faktory či
predispozicemi
- jak k aneurysmatu a disekci aorty, tak k regurgitaci/nedomykavosti srdečních chlopní (např.
onemocnění pojivové tkáně, jako je Marfanův syndrom, Ehlersův-Danlosův syndrom, Turnerův
syndrom, Behçetův syndrom, hypertenze, revmatoidní artritida nebo dále
- k aneurysmatu a disekci aorty (např. cévních onemocnění, jako je Takayasuova arteriitida nebo
obrovskobuněčná arteriitida, nebo zjištěná ateroskleróza či Sjögrenův syndrom) nebo dále
- k regurgitaci/nedomykavosti srdečních chlopní (např. infekční endokarditida).

Riziko aneurysmatu a disekce aorty a její ruptury může být zvýšené také u pacientů, kteří jsou současně
léčeni systémovými kortikosteroidy.

V případě náhlé bolesti v oblasti břicha, hrudníku nebo zad se pacientům doporučuje, aby neprodleně
navštívili lékaře na pohotovosti.

Pacienty je třeba informovat, že v případě akutní dušnosti, nově vzniklých srdečních palpitací nebo
zvětšení objemu břicha nebo rozvoje otoků dolních končetin mají ihned vyhledat lékařskou pomoc.

Pacienti s poruchou funkce ledvin
Starší pacienti s poruchou ledvin, kteří nejsou schopni dodržet adekvátní příjem tekutin, mají užívat
moxifloxacin s opatrností, jelikož dehydratace zvyšuje riziko renálního selhání.

Poruchy zraku
Při zhoršení zraku nebo při výskytu jakýchkoliv účinků léku na oči je třeba okamžitě vyhledat očního
lékaře (viz body 4.7 a 4.8).

Dysglykemie
Stejně jako u všech chinolonů byly hlášeny poruchy glykemie zahrnující hypoglykemii a hyperglykemii
(viz bod 4.8), obvykle u pacientů s diabetem mellitem, kteří jsou souběžně léčeni perorálním
hypoglykemikem (např. glibenklamidem) nebo inzulinem. Byly hlášeny případy hypoglykemického
kómatu. U pacientů s diabetem mellitem se doporučuje pečlivé sledování glykemie.

Prevence výskytu fotosenzitivních reakcí
Jak se ukázalo, chinolony způsobují u pacientů vznik fotosenzitivních reakcí. Avšak ve studiích vykázal
moxifloxacin pouze nižší riziko v indukci fotosenzitivity. Nicméně pacienti mají být poučeni, aby se v
průběhu léčby moxifloxacinem vyhýbali expozici UV záření nebo extenzivnímu a/nebo silnému
slunečnímu záření.

Pacienti s nedostatkem glukózo-6-fosfát dehydrogenázy
Pacienti s rodinnou anamnézou nebo s momentálním nedostatkem glukózo-6-fosfát dehydrogenázy jsou
při léčbě chinolony náchylní k hemolytickým reakcím. U těchto pacientů se musí moxifloxacin podávat
s opatrností.


Pacientky se zánětlivým onemocněním pánevní oblasti
U pacientek s komplikovaným zánětlivým onemocněním pánevní oblasti (např. spojeným s
tuboovariálním nebo pánevním abscesem), u kterých je nezbytná intravenózní léčba, není léčba
moxifloxacinem, 400 mg potahované tablety doporučována.
Zánětlivé onemocnění pánevní oblasti může být způsobeno Neisseria gonorrhoeae rezistentní na
fluorochinolony. Proto má být empiricky nasazený moxifloxacin v případě, že přítomnost rezistentní
Neisseria gonorrhoeae nemůže být vyloučena, podáván společně s jiným vhodným antibiotikem (např.
cefalosporinem). Jestliže nedojde během 3 dnů ke zlepšení klinického stavu, terapii je třeba přehodnotit.

Pacienti s určitými typy zánětu kůže a kožních struktur (cSSSI)
Pro léčbu vážných infekcí u popálenin, fasciitid a infekcí diabetické nohy nebyla klinická účinnost
intravenózně podávaného moxifloxacinu stanovena.

Interference s biologickými testy
Léčba moxifloxacinem může interferovat s kultivačním vyšetřením na Mycobacterium spp., protože
může dojít k potlačení růstu bakterií, což může vést k falešně negativním výsledkům u pacientů, kteří
současně užívají moxifloxacin.

Pacienti s infekcemi způsobenými MRSA
K léčbě infekcí způsobených MRSA (meticilin-rezistentní kmeny Staphylococcus aureus) se
moxifloxacin nedoporučuje. V případě podezření nebo prokázání infekce způsobené MRSA musí být
zahájena léčba pomocí vhodných antibiotik (viz bod 5.1).

Pediatrická populace
Vzhledem k nežádoucím účinkům na chrupavky, které byly pozorovány u mladých zvířat (viz bod 5.3),
je užití u dětí a dospívajících do 18 let kontraindikováno (viz bod 4.3).

Informace o pomocných látkách
Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, úplným nedostatkem laktázy nebo
malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento přípravek užívat.
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné potahované tabletě, to
znamená, že je v podstatě „bez sodíku“.