Moxifloxacin msn

Absorpce a biologická dostupnost
Po perorálním podání se moxifloxacin vstřebává rychle a téměř úplně. Absolutní biologická dostupnost
činí přibližně 91 %.
Farmakokinetika je lineární v rozmezí 50 – 800 mg po jednorázovém podání a až do 600 mg podávaných
jedenkrát denně po 10 dnů. Po perorální dávce 400 mg jsou nejvyšší koncentrace 3,1 mg/l dosaženy za
½ až 4 hodiny po podání. Nejvyšší koncentrace a minimální koncentrace v rovnovážném stavu (400 mg
jedenkrát denně) byly 3,2, resp. 0,6 mg/l. V rovnovážném stavu je expozice v průběhu dávkovacího
intervalu přibližně o 30 % vyšší než po první dávce.

Distribuce
Moxifloxacin se velmi rychle distribuuje do extravaskulárního prostoru. Po dávce 400 mg je pozorovaná
AUC 35 mg.h/l, distribuční objem v rovnovážném stavu (Vss) je asi 2 l/kg. In vitro a ex vivo experimenty
ukázaly vazbu na proteiny přibližně 40 – 42 % nezávisle na koncentraci léku. Moxifloxacin se váže
převážně na sérový albumin.
Průměrné nejvyšší koncentrace (geometrický průměr) zjištěné po jednorázovém perorálním podání
dávky 400 mg:

Tkáň Koncentrace Poměr místo/plazma
Plasma 3,1 mg/l -
Sliny 3,6 mg/l 0,75 – 1,Tekutina puchýře 1,6 1 mg/l 1,7 Bronchiální sliznice 5,4 mg/kg 1,7 – 2,Alveolární makrofágy 56,7 mg/kg 18,6 – 70,Tekutina epiteliální výstelky 20,7 mg/l 5 – Maxilární sinus 7,5 mg/kg 2,Etmoidální sinus 8,2 mg/kg 2,Nosní polypy 9,1 mg/kg 2,Intersticiální tekutina 1,0 2 mg/l 0,8 – 1,4 2,Ženský pohlavní trakt* 10.24 mg/l 1,*intravenózní podání jednotlivé dávky 400 mg
10 hodin po podání
volná koncentrace
od 3 hodin do 36 hodin po dávce
na konci infuze

Biotransformace
Moxifloxacin prochází fází II biotransformace a je vylučován renálními a žlučovými/fekálními cestami
v nezměněné podobě a dále také jako thiosloučenina (M1) a glukuronid (M2). M1 a M2 jsou jediné
metabolity významné u lidí, oba jsou mikrobiologicky neaktivní.
V klinických studiích fáze I a in vitro studiích nebyly pozorovány žádné farmakokinetické interakce s
ostatními léky procházejícími fází I biotransformace, včetně enzymů cytochromu P-450. Nejsou tu
známky oxidačního metabolismu.

Eliminace

Moxifloxacin je eliminován z plazmy s průměrným terminálním poločasem přibližně 12 hodin.
Průměrná zdánlivá celková tělesná clearance po 400 mg dávce je v rozmezí 179 až 246 ml/min.
Renální clearance činí asi 24 – 53 ml/min, což svědčí pro částečnou tubulární reabsorpci léku
v ledvinách. Po dávce 400 mg se vylučuje močí (přibližně 19 % moxifloxacinu v nezměněné formě a
asi 2,5 % jako M1 a přibližně 14 % jako M2) a stolicí (přibližně 25 % v nezměněné formě, asi 36 %
jako M1 bez obsahu M2), celkově asi 96 % podaného léčiva.
Současné podávání moxifloxacinu s ranitidinem nebo probenecidem nemá vliv na renální clearance
léku.

Starší pacienti a pacienti s nízkou tělesnou hmotností
Vyšší plazmatické koncentrace jsou pozorovány u zdravých dobrovolníků s nízkou tělesnou hmotností
(např. u žen) a u starších dobrovolníků.

Snížená funkce ledvin
Farmakokinetika moxifloxacinu se významně nemění u pacientů s renální poruchou (včetně clearance
kreatininu > 20 ml/min/1,73 m2). Při zhoršení renální funkce se až 2,5x zvyšuje koncentrace metabolitu
M2 (glukuronidu) (s clearance kreatininu od < 30 ml/min/1,73 m2).

Snížená funkce jater
Na základě farmakokinetických studií dosud provedených u pacientů s poruchou funkce jater (Child-
Pughova třída A, B) není možné určit, jestli existují rozdíly ve srovnání se zdravými dobrovolníky.
Porušená funkce jater byla spojená se zvýšenou expozicí M1 v plazmě, zatímco expozice samotným
lékem byla srovnatelná s expozicí u zdravých dobrovolníků. V klinické praxi nejsou dostatečné
zkušenosti s používáním moxifloxacinu u pacientů s poruchou funkce jater.