Moxifloxacin msn

U potkanů a opic byl pozorovaný účinek léku na hematopoetický systém (mírné snížení počtu erytrocytů
a trombocytů). Stejně jako u jiných chinolonů byla u potkanů, opic a psů po aplikaci látky pozorovaná
hepatotoxicita (zvýšená hladina jaterních enzymů a vakuolární degenerace). U opic bylo zjištěno toxické
působení látky na centrální nervový systém (křeče). Tyto změny byly zaznamenané jen po léčbě
vysokými dávkami moxifloxacinu nebo při dlouhodobé léčbě.

Moxifloxacin, podobně jako jiné chinolony, vykazoval genotoxicitu v in vitro testech na bakteriích a v
savčích buňkách. Protože tyto účinky mohou být vysvětleny interakcemi s gyrázou u bakterií a – ve
vyšších koncentracích – interakcemi s topoizomerázou II u savčích buněk, lze předpokládat prahovou
koncentraci pro genotoxicitu. V in vivo testech nebyly pozorované známky genotoxicity i přes
skutečnost, že byly použité velmi vysoké dávky moxifloxacinu. Tak je zajištěna dostatečná rezerva v
bezpečnosti terapeutické dávky u lidí. Nebyl zjištěn žádný důkaz kancerogenity moxifloxacinu ve
zkouškách iniciace-propagace na potkanech.

Mnoho chinolonů je fotoreaktivních, a proto mohou indukovat fototoxicitu, fotomutagenitu a
fotokancerogenní efekt. Naproti tomu u moxifloxacinu se po testování v zevrubném programu in vitro
a in vivo studií ukázalo, že nemá fototoxické a fotogenotoxické vlastnosti. Jiné chinolony za stejných
podmínek tyto projevy vyvolaly.

Ve vysokých koncentracích je moxifloxacin inhibitorem rychlé komponenty opožděného návratu toku
draslíkových iontů v srdci, a může tak způsobit prodloužení QT intervalu. Toxikologické studie
provedené na psech léčených perorálními dávkami ≥ 90 mg/kg vedly k plazmatické koncentraci ≥ mg/l, která vyvolala prodloužení QT, ale nevznikly žádné arytmie. Jen po vysokém kumulativním
intravenózním podání dávky vyšší než je 50 násobek terapeutické dávky u lidí (> 300 mg/kg) vedoucí k
plazmatické koncentraci ≥ 200 mg/l (což je více než 40 násobek terapeutické hladiny) byly pozorované
reverzibilní, ale ne fatální arytmie.

O chinolonech je známo, že působí poškození chrupavky velkých kloubů u nedospělých zvířat. Nejnižší
perorální dávka moxifloxacinu způsobující toxicitu kloubů u juvenilních psů byla čtyřnásobkem

doporučené terapeutické dávky 400 mg (za předpokladu 50 kg tělesné hmotnosti) při dávkování v
mg/kg, s plazmatickými koncentracemi 2 - 3krát vyššími než jsou při maximální terapeutické dávce.

Testy toxicity na potkanech a opicích (s opakovanými dávkami až do 6 měsíců) neprokázaly žádné
příznaky vedoucí k okulotoxicitě. U psů vysoké perorální dávky (≥ 60 mg/kg) vedly k plazmatické
koncentraci ≥ 20 mg/l, která vyvolala změny na elektroretinogramu a v ojedinělých případech i atrofii
retiny.

Reprodukční studie prováděné na potkanech, králících a opicích ukazují, že moxifloxacin prochází
placentou. Studie na potkanech (p.o. a i.v.) a opicích (p.o.) neprokázaly po podání moxifloxacinu ani
teratogenitu ani poruchu plodnosti. U plodů králíků byl pozorován mírně zvýšený výskyt malformací
obratlů a žeber, ale pouze při dávce 20 mg/kg i.v., která je již spojená s vážnou toxicitou pro březí
samice. U opic a králíků se zvýšila incidence potratů, a to při plazmatických koncentracích jaké jsou
běžné u lidí po podání terapeutické dávky. U potkanů byla pozorována nižší váha plodů, vyšší prenatální
ztráty, lehce prodloužená doba březosti a zvýšení spontánní aktivity u některých samčích a samičích
potomků při dávkách, které byly v mg/kg 63x vyšší než maximální terapeutická doporučená dávka s
plazmatickými koncentracemi v rozmezí terapeutické dávky u lidí.