Motilium

Elektrofyziologické studie in vitro a in vivo vykazují mírné riziko prodloužení QT intervalu u člověka
v souvislosti s užíváním domperidonu. Při pokusech in vitro na izolovaných buňkách transfekovaných
HERG a na izolovaných myocytech morčat se expoziční koeficienty pohybovaly od 26 do 47násobku,
podle hodnot IC50 inhibujících proudy přes napětím řízené iontové kanály IKr, a to v porovnání s
volnými plazmatickými koncentracemi u člověka po podání maximální denní dávky 10 mg
podávaných třikrát denně. Expoziční hranice pro prodloužení doby trvání akčního potenciálu při
pokusech in vitro na izolovaných srdečních tkáních překračovaly 45násobně volné plazmatické
koncentrace při maximální denní dávce (10 mg podávaných třikrát denně). Bezpečnostní rozmezí pro
prodloužení trvání akčního potenciálu v pokusech in vitro na izolovaných srdečních tkáních překročily
45 krát plazmatické koncentrace u člověka při maximální denní dávce (10 mg podávaných třikrát
denně). Bezpečnostní rozmezí v proarytmických modelech in vitro (izolované srdce perfundované
podle Langendorffa) překročilo 9 až 45 krát volné plazmatické koncentrace u člověka při maximální
denní dávce (10 mg podávaných třikrát denně). V pokusech in vivo nebyl u psů zvýšený účinek na
prodloužení QT intervalu. Při umělém vyvolání arytmií u králíků, kterým byla zvýšena citlivost na
torsade de pointes, překračovaly volné plazmatické koncentrace více než 22krát a 435krát, oproti
koncentracím u člověka při maximální denní dávce (10 mg podávaných třikrát denně). V pokusech u
morčat v anestezii nebyly po pomalé nitrožilní infuzi žádné účinky na QT na celkové plazmatické
koncentrace 45,4 ng/ml, což jsou 3krát vyšší hladiny, než celkové plazmatické hladiny u člověka při
maximální denní dávce (10 mg podávaných třikrát denně). Význam této posledně zmíněné studie pro
člověka po jeho expozici perorálně podaného domperidonu, je nejistý.

Za přítomnosti inhibice metabolismu prostřednictvím CYP3A4 mohou volné plazmatické koncentrace
domperidonu vzrůst až trojnásobně.
Při podávání vysokých dávek 200 mg/kg/den, které jsou toxické pro matku (více než 40násobek
doporučené dávky pro člověka), byly u potkanů pozorovány teratogenní účinky (orgánové
abnormality, jako je anoftalmie, mikroftalmie a posun subklaviální tepny). Klinický význam těchto
nálezů není znám. Teratogenita nebyla pozorována u králíků a myší.

U mláďat potkanů nebyl pozorován nežádoucí účinek na 10 mg/kg po 30denním opakovaném
intraperitoneálním podání. Jednorázové intraperitoneální nebo intravenózní dávky ukázaly podobné
hodnoty LD50 (střední rozsah 53 - 76 mg/kg) u mladých i dospělých potkanů.