Mepact
U citlivých druhů (králík a pes) byla nejvyšší dávka lipozomálního mifamurtidu, která
nezpůsobovala nežádoucí účinky, 0,1 mg/kg, což odpovídá 1,2, respektive 2 mg/m2. Hladina, při
které se u zvířat nevyskytují nežádoucí účinky mifamurtidu, přibližně odpovídá doporučené dávce
mg/m2 u člověka.
Údaje z šestiměsíční studie na psech, kdy byly podávány intravenózní injekce až do 0,5 mg/kg
(10 mg/m2) mifamurtidu, stanovily bezpečnostní hranici kumulativní expozice pro zjevnou
toxicitu na 8–19násobek zamýšlené klinické dávky u lidí. Hlavní toxické účinky související
s těmito vysokými denními a kumulativními dávkami mifamurtidu byly hlavně vystupňované
farmakologické účinky: pyrexie, příznaky projevující se zánětlivou reakcí, které se manifestovaly
jako synovitida, bronchopneumonie, perikarditida a zánětlivá nekróza jater a kostní dřeně. Byly
také pozorovány následující příhody: krvácení a prodloužení koagulačních časů, infarkty,
morfologické změny ve stěně malých tepen, otoky a překrvení centrálního nervového systému,
mírné srdeční účinky a lehká hyponatremie. Mifamurtid nebyl mutagenní a u potkanů a králíků
neměl teratogenní účinky. Embryotoxické účinky byly pozorovány pouze při hladinách, které byly
toxické pro matku.
Ze studií obecné toxicity nevyplynuly žádné výsledky, které by naznačovaly škodlivé účinky na
mužské nebo ženské reprodukční orgány. Specifické studie týkající se reprodukčních funkcí,
perinatální toxicity a karcinogenního potenciálu nebyly provedeny.