Livogiva

Farmakoterapeutická skupina: Léčiva ovlivňující homeostázu vápníku hormony příštítných tělísek a
analoga, ATC kód: H05AA
Livogiva je biosimilární léčivý přípravek. Podrobné informace jsou k dispozici na webových
stránkách Evropské agentury pro léčivé přípravky na adrese: http://www.ema.europa.eu.

Mechanismus účinku

Endogenní parathormon kalcia a fosforu v kostech a v ledvinách. Teriparatid endogenního lidského parathormonu. Fyziologické účinky PTH zahrnují stimulaci kostní novotvorby
přímým působením na buňky tvořící kostní hmotu absorpce vápníku, zvýšení tubulární reabsorpce kalcia a vylučování fosfátů ledvinami.

Farmakodynamické účinky

Teriparatid je přípravek stimulující kostní novotvorbu určený k léčbě osteoporózy. Účinky teriparatidu
na skelet závisí na charakteru systémové expozice. Podávání teriparatidu jedenkrát denně zvyšuje
apozici nové kosti na povrchu trámčité i kortikální kosti preferenční stimulací aktivity osteoblastů,
která převládá nad aktivitou osteoklastů.

Klinická účinnost a bezpečnost

Rizikové faktory

Pro identifikaci žen a mužů se zvýšeným rizikem osteoporotických fraktur, u kterých je přepokládán
přínos léčby, mají být zváženy nezávislé rizikové faktory, např. nízká BMD, věk, předchozí fraktura,
rodinná anamnéza zlomeniny krčku stehenní kosti, vysoký kostní obrat a nízký body mass index.

Vysoké riziko osteoporózy indukované glukokortikoidy má být u premenopauzálních žen zváženo,
pokud u nich již dříve došlo k fraktuře, nebo pokud u nich existuje kombinace rizikových faktorů
zvyšujících riziko fraktury dávkami glukokortikoidů např. ≥7,5 mg/den po dobu nejméně 6 měsíců], vysoká aktivita skrytého
onemocnění, nízká hladina pohlavních hormonů
Postmenopauzální osteoporóza

Do pivotní klinické studie bylo zařazeno 1 637 postmenopauzálních žen vstupu do studie mělo devadesát procent pacientek jednu nebo více zlomenin obratlů a vertebrální
BMD činila průměrně 0,82 g/cm2 dostávaly 1 000 mg vápníku a alespoň 400 IU vitamínu D. Výsledky ze sledování léčby trvající
teriparatidem trvající až 24 měsíců snížení zlomenin
Tabulka 2. Incidence zlomenin u postmenopauzálních žen
Placebo
Teriparatid
Relativní riziko
vs. placebo

Nová zlomenina obratle MnohočetnéNonvertebrální zlomeninyZávažné nonvertebrální zlomeninypánevZkratky: n=počet pacientek náhodně rozdělených do jednotlivých léčebných skupin, CI=interval spolehlivosti
aVýskyt zlomenin obratle byl hodnocen u 448 pacientek s placebem a 444 pacientek užívajících teriparatid, u kterých byla
provedeno počáteční a následné rtg vyšetření páteře.
bp≤0,001 ve srovnání s placebem
cSignifikantní snížení výskytu zlomeniny kyčle nebylo prokázáno
d p≤0,025 ve srovnání s placebem

Za 19 měsíců léčby bederní páteři o 9 % a v celkové oblasti proximálního femuru
Sledování po ukončení léčby: Po ukončení léčby teriparatidem bylo 1 262 postmenopauzálních žen z
pivotní klinické studie zařazeno do follow-up studie. Primárním cílem této fáze studie bylo shromáždit
více informací o bezpečnosti teriparatidu. Během této observační fáze byla povolena jiná léčba
osteoporózy a bylo provedeno další zhodnocení výskytu zlomenin obratlů.

Během průměrného období 18 měsíců po vysazení teriparatidu byl počet pacientek s alespoň jednou
novou zlomeninou obratle o 41% nižší ve srovnání s placebem
V otevřené studii bylo teriparatidem léčeno 503 postmenopauzálních žen se závažnou osteoporózou a
zlomeninou v předchozích 3 letech proximálního femuru hodnotám. Průměrné zvýšení BMD od 18 do 24 měsíce v bederní páteři, proximálním femuru hip
V 24měsíční randomizované dvojitě zaslepené studii fáze 4 kontrolované komparátorem bylo zařazeno
360 postmenopauzálních žen s prokázanou osteoporózou. 680 subjektů bylo randomizováno na
teriparatid a 680 subjektů na perorální risedronát 35 mg týdně. Na počátku studie byl průměrný věk
žen 72,1 roku s průměrem 2 výskytů vertebrálních fraktur; 57,9 % pacientek dostávalo předchozí
léčbu bisfosfonáty a 18,8 % bralo během studie konkomitantní glukokortikoidovou léčbu. 1 013 glukokortikoidů byla 474,3 s risedronátem. Průměrný příjem rentgenové snímky z počáteční a follow-up fáze studie, byl výskyt nových vertebrálních fraktur
28/516 risedronátem, relativní riziko klinických fraktur teriparatidem a 9,8 % u pacientek léčených risedronátem, poměr rizik P=0,0009.

Osteoporóza u mužů

Do klinické studie u mužů s idiopatickou osteoporózou nebo hypogonadální ranní hladina volného testosteronu nebo zvýšené hladiny FSH nebo LH437 pacientů kosti ve vyjádření T-skóre 2,2 resp 2,1. Při vstupu do studie mělo 35 % pacientů zlomeninu obratle a
59 % nonvertebrální zlomeninu.

Všichni pacienti denně dostávali 1 000 mg vápníku a alespoň 400 IU vitamínu D. Po 3 měsících došlo
k významnému zvýšení BMD v bederní páteři. Za 12 měsíců se BMD bederní páteře zvýšila oproti
placebu o 5%, celkového proximálního femuru o 1%. Nebyl však prokázán významný účinek
na výskyt zlomenin.

Osteoporóza indukovaná glukokortikoidy

Účinnost teriparatid u mužů a žen primární fázi randomizované, dvojitě zaslepené 36měsíční studie kontrolované komparátorem
více zlomenin obratlů. Všem pacientům bylo denně podáváno 1 000 mg vápníku a 800 IU vitamínu D.
10
Tato studie zahrnovala postmenopauzální ženy Skupina postmenopauzálních žen měla při zahájení léčby průměrný věk 61 let, střední BMD bederní
páteře T skóre −2,7, medián dávky glukokortikoidu odpovídající 7,5 mg/den prednisonu a 34 %
pacientek mělo jednu nebo více radiograficky potvrzených zlomenin obratle; průměrný věk
premenopauzálních žen byl 37 let, střední BMD bederní páteře T skóre −2,5, medián dávky
glukokortikoidu odpovídající 10 mg/den prednisonu a 9 % mělo jednu nebo více radiograficky
potvrzených zlomenin obratle; a průměrný věk u mužů byl 57 let, střední BMD bederní páteře T skóre
−2,2, medián dávky glukokortikoidu odpovídající 10 mg/den prednisonu, a 24 % mělo jednu nebo více
radiograficky potvrzených zlomenin obratle.

18měsíční primární fázi studie dokončilo 69 % pacientů. Při dosažení cílového parametru v 18. měsíci
teriparatid významně zvýšil BMD bederní časti páteře Teriparatid zvýšil BMD proximálního femuru stejně tak krčku stehenní kosti proximálního femuru
Ve 36 měsíci analýza rentgenových snímků 169 pacientů léčených alendronátem a 173 pacientů
používajících teriparatid ukázala, že u 13 pacientů ve skupině léčené alendronátem vzniku nové vertebrální zlomeniny ve srovnání se 3 pacienty teriparatidem. Mimo to ve skupině léčené alendronátem došlo u 15 pacientů z 214 nonvertebrální zlomenině, ve srovnání s 16 pacienty z 214
U premenopauzálních žen bylo zvýšení BMD od zahájení do ukončení léčby v 18 měsíci významně
vyšší ve skupině užívající teriparatid ve srovnání se skupinou užívající alendronát u bederní páteře
Významný vliv na poměr fraktur nebyl prokázán.