Herceptin

Zpětná zjistitelnost

Z důvodu snadnější zpětné zjistitelnosti biologických léčivých přípravků mají být obchodní název a
číslo šarže podávaného přípravku zřetelně zaznamenány.

Stanovení HER2 musí být provedeno ve specializované laboratoři při zajištění dostatečné validace
testovacích postupů
V současné době nejsou k dispozici žádná data z klinických studií o opětovné léčbě, pokud byl
pacientům přípravek Herceptin podáván již v rámci adjuvantní léčby.

Kardiální dysfunkce

Obecné faktory

Pacienti léčení přípravkem Herceptin mají vyšší riziko vzniku městnavého srdečního selhávání kardiální dysfunkce. Tyto příhody byly pozorovány u pacientů, kteří dostávali přípravek Herceptin
samotný nebo v kombinaci s paklitaxelem nebo docetaxelem, především v návaznosti na chemoterapii
antracykliny stupně, které v některých případech vedlo až k úmrtí pacienta nutná též u pacientů se zvýšeným kardiálním rizikem, např. hypertenze, dokumentované onemocnění
věnčitých tepen, městnavé srdeční selhávání, ejekční frakce levé komory
U pacientů, u kterých je léčba přípravkem Herceptin plánována, především u těch, kteří již byli léčeni
antracykliny a cyklofosfamidem anamnézu a fyzikální vyšetření, elektrokardiogram pacienty, u kterých dojde ke vzniku kardiální dysfunkce. Kardiologické vyšetření stejné jako před
zahájením léčby má být opakováno každé 3 měsíce v průběhu léčby a každých 6 měsíců po ukončení
léčby po dobu 24 měsíců od posledního podání přípravku Herceptin. Před zahájením léčby přípravkem
Herceptin je třeba pečlivě zhodnotit poměr rizika ku prospěchu léčby.

Podle analýzy všech dostupných dat populační farmakokinetiky může trastuzumab přetrvávat v oběhu
až 7 měsíců po ukončení léčby přípravkem Herceptin antracykliny po ukončení léčby přípravkem Herceptin, může být zvýšené riziko kardiální dysfunkce.
Je-li to možné, má se lékař vyvarovat podání režimu s antracyklinem až po dobu 7 měsíců po ukončení
léčby přípravkem Herceptin. Pokud jsou antracykliny podány, mají být pečlivě sledovány kardiální
funkce pacienta.

U pacientů, u kterých jsou po vstupním skríningovém vyšetření zjištěny kardiovaskulární problémy,
má být zváženo podrobné kardiologické vyšetření. U všech pacientů mají být během léčby
monitorovány kardiální funkce pacienty, u kterých dojde ke vzniku kardiální dysfunkce. Pacienti, u kterých dojde ke vzniku
asymptomatické kardiální dysfunkce, mohou mít užitek z častějšího monitorování zvážit ukončení léčby, pokud není pozorován léčebný prospěch přípravku Herceptin.

Bezpečnost pokračujícího nebo obnoveného podávání přípravku Herceptin u pacientů se vzniklou
kardiální dysfunkcí nebyla prospektivně hodnocena. Pokud procento ejekční frakce levé komory
pozastavena a vyšetření LVEF opakováno v průběhu přibližně 3 týdnů. Pokud nedojde ke zlepšení
LVEF, pokud hodnoty dále klesají nebo dojde ke vzniku městnavého srdečního selhávání, má být
důrazně zvažováno ukončení léčby přípravkem Herceptin, pokud u jednotlivého pacienta prospěch
nepřevyšuje rizika. Všichni takoví pacienti mají být odesláni ke kardiologovi a dále sledováni.

Pokud během léčby přípravkem Herceptin dojde k symptomatickému kardiálnímu selhávání, má být
léčeno standardní léčbou městnavého srdečního selhání.

U většiny pacientů v klíčových klinických studiích, u kterých došlo k městnavému srdečnímu selhání
nebo asymptomatické kardiální dysfunkci, došlo ke zlepšení při standardní léčbě městnavého
srdečního selhávání inhibitorem angiotensin-konvertujícího enzymu angiotensinu klinického prospěchu při léčbě přípravkem Herceptin pokračovala v léčbě bez dalších klinických
kardiálních příhod.

Metastazující karcinom prsu

Při léčbě metastazujícího karcinomu prsu nemají být současně podávány přípravek Herceptin a
antracykliny.

Pacienti s metastazujícím karcinomem prsu, kteří byli dříve léčeni antracykliny, mají při léčbě
přípravkem Herceptin rovněž riziko kardiální dysfunkce, toto riziko je však nižší než při současném
podávání přípravku Herceptin a antracyklinů.

Časný karcinom prsu

U pacientů s časným karcinomem prsu má být kardiologické vyšetření, jako před zahájením léčby,
opakováno během léčby každé 3 měsíce a po jejím ukončení každých 6 měsíců po dobu 24 měsíců od
posledního podání přípravku Herceptin. U pacientů léčených režimem chemoterapie s antracykliny je
doporučeno další monitorování, a to ročně až po dobu 5 let od posledního podání přípravku Herceptin
nebo déle, pokud je pozorován trvalý pokles ejekční frakce levé komory.

Pacienti s anamnézou infarktu myokardu, s anginou pectoris vyžadující léčbu, dřívějším nebo
stávajícím městnavým srdečním selháváním jinou kardiomyopatií, srdeční arytmií vyžadující léčbu, klinicky významným onemocněním srdečních
chlopní, špatně kontrolovanou hypertenzí možnástudií s přípravkem Herceptin v adjuvantním nebo neoadjuvantním podání pacientům s časným
karcinomem prsu. Léčba přípravkem Herceptin proto nemůže být u takových pacientů doporučena.

Adjuvantní léčba

Při adjuvantní léčbě nemají být současně podávány přípravek Herceptin a antracykliny.

U pacientů s časným karcinomem prsu byla pozorována vyšší incidence symptomatických a
asymptomatických kardiálních příhod, pokud byl přípravek Herceptin podáván po
chemoterapeutickém režimu s antracyklinem ve srovnání s režimem bez antracyklinu s docetaxelem a
karboplatinou, a byla výraznější, pokud byl přípravek Herceptin podáván souběžně s taxany než při
sekvenčním podání po taxanech. Většina symptomatických kardiálních příhod se projevila během
prvních 18 měsíců, a to bez ohledu na použitý režim. V jedné ze tří provedených klíčových studií, v
níž byla k dispozici data při střední době sledování 5,5 roku vzestup kumulativní četnosti symptomatických kardiálních příhod nebo poklesu ejekční frakce levé
komory až na 2,37 % u pacientů, kterým byl přípravek Herceptin podáván souběžně s taxany po
předchozí léčbě antracykliny, ve srovnání s přibližně 1 % ve dvou srovnávacích ramenech + cyklofosfamid následované taxanem a taxan, karboplatina a přípravek Herceptin
Rizikové faktory kardiálních příhod identifikované ve čtyřech velkých adjuvantních studiích
zahrnovaly vyšší věk zahájení léčby paklitaxelem, klesající hodnotu LVEF o 10-15 bodů, a předchozí nebo současné
podávání antihypertenziv. U pacientů léčených přípravkem Herceptin po dokončení adjuvantní
chemoterapie bylo riziko kardiální dysfunkce spojeno s vyšší kumulativní dávkou antracyklinů
podaných před zahájením léčby přípravkem Herceptin a s indexem tělesné hmotnosti

Neoadjuvantní a adjuvantní léčba

U pacientů s časným karcinomem prsu vhodným pro neoadjuvantní a adjuvantní léčbu má být
přípravek Herceptin podáván souběžně s antracykliny jen u pacientů bez předchozí léčby chemoterapií
a jen s režimy s nízkou dávkou antracyklinu, např. maximální kumulativní dávky doxorubicinu
180 mg/m2 nebo epirubicinu 360 mg/m2.

Pokud byli pacienti léčeni současně úplným režimem s nízkou dávkou antracyklinu a přípravkem
Herceptin v neoadjuvantním podání, nemá být po operaci již podávána žádná další cytotoxická
chemoterapie. V ostatních situacích je rozhodnutí o nutnosti další cytotoxické chemoterapie založeno
na individuálních faktorech.

Zkušenost s podáváním trastuzumabu souběžně s režimy s nízkou dávkou antracyklinů je v současné
době omezena na dvě studie
V klíčové klinické studii MO16432 byl přípravek Herceptin podáván souběžně s neoadjuvantní
chemoterapií, která sestávala ze tří cyklů doxorubicinu
Incidence symptomatické kardiální dysfunkce v rameni s přípravkem Herceptin byla 1,7 %.

Klíčová studie BO22227 byla provedena za účelem prokázání non-inferiority léčby přípravkem
Herceptin pro subkutánní podání ve srovnání s přípravkem Herceptin pro intravenózní podání na
základě hodnocení dvou společných primárních cílových parametrů – farmakokinetiky a účinnosti
při konečném chirurgickém zákrokuV klíčové studii BO22227 byl přípravek Herceptin podán souběžně s neoadjuvantní chemoterapií,
která sestávala ze čtyř cyklů epirubicinu delším než 70 měsíců byla v rameni a přípravkem Herceptin pro intravenózní podání incidence
srdečního selhávání/městnavého srdečního selhávání 0,3 %.

U pacientů ve věku nad 65 let jsou klinické zkušenosti omezené.

Reakce spojené s infuzí a hypersenzitivní reakce

Byly hlášeny závažné nežádoucí účinky, spojené s infuzí přípravku Herceptin, které zahrnovaly
dušnost, hypotenzi, sípavé dýchání, hypertenzi, bronchospazmus, supraventrikulární tachyarytmie,
sníženou saturaci kyslíkem, anafylaxi, dechovou tíseň, kopřivku a angioedém rizika vzniku těchto příhod může být použita premedikace. Většina těchto příhod se projeví během 2,hodiny od zahájení první infuze. Objeví-li se reakce spojené s infuzí, je třeba infuzi přerušit nebo
zpomalit a monitorovat pacienta, dokud příznaky neodezní léčeny analgetiky/antipyretiky jako jsou meperidin nebo paracetamol nebo antihistaminiky, např.
difenhydraminem. U většiny pacientů došlo k vymizení těchto příznaků, a proto tito pacienti následně
obdrželi další infuze přípravku Herceptin. Závažné reakce byly úspěšně potlačeny podpůrnou léčbou
zahrnující kyslík, beta-agonisty a kortikosteroidy. Ve vzácných případech byly tyto reakce spojeny
s klinickým průběhem končícím úmrtím pacienta. U pacientů trpících klidovou dušností v důsledku
komplikací pokročilého nádorového onemocnění a doprovodných onemocnění může být zvýšené
riziko úmrtí v souvislosti s reakcemi spojenými s infuzí. Z tohoto důvodu nesmějí být tito pacienti
přípravkem Herceptin léčeni
Byly hlášeny rovněž případy iniciálního zlepšení následovaného klinickou deteriorací a opožděné
reakce s rychlou klinickou deteriorací. Případy úmrtí byly pozorovány během několika hodin až
jednoho týdne po infuzi. Jen velmi vzácně došlo u pacientů k projevům příznaků reakce na infuzi a
plicních příznaků po více než šesti hodinách od zahájení infuze přípravku Herceptin. Pacienti mají být
upozorněni na možnost takových pozdních reakcí a instruováni, aby při vzniku příznaků kontaktovali
svého lékaře.

Plicní příhody

V období po uvedení přípravku Herceptin na trh byly hlášeny závažné plicní příhody Tyto příhody měly občas za následek úmrtí pacienta. Dále byly zaznamenány případy výskytu
intersticiální plicní nemoci, včetně plicních infiltrátů, akutního syndromu dechové tísně, pneumonie,
pneumonitidy, pleurálního výpotku, respirační tísně, akutního plicního edému a dechové
nedostatečnosti. K rizikovým faktorům souvisejícím s intersticiální plicní nemocí patří předchozí nebo
souběžná léčba s jinou protinádorovou terapií, o které je známo, že je spojena s výskytem intersticiální
plicní nemoci, jako jsou taxany, gemcitabin, vinorelbin a radioterapie. Tyto příhody mohou být
součástí reakcí spojených s podáním infuze nebo k jejich výskytu může dojít později po podání
přípravku. Zvýšené riziko plicních příhod bylo popsáno u pacientů s klidovou dušností, která vznikla
jako následek pokročilé malignity a doprovázejících onemocnění. Z tohoto důvodu nesmějí být tito
pacienti přípravkem Herceptin léčeni zejména u pacientů souběžně léčených taxany.