Gemcitabin ebewe

Podávání gemcitabinu dětem do 18 let se vzhledem k nedostatečným údajům o bezpečnosti a účinnosti
nedoporučuje.

4.3 Kontraindikace

- Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
- Kojení (viz bod 4.6).

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Bylo prokázáno, že prodloužení doby infuze a zvýšená dávková frekvence zvyšují toxicitu.

Gemcitabin Ebewe musí být před použitím naředěn (viz body 4.2 a 6.6). K podání infuze se
doporučuje použít velké žíly, aby se zabránilo poškození cévy a extravazaci.

Hematologická toxicita
Gemcitabin může utlumit funkci kostní dřeně, což se projevuje leukopenií, trombocytopenií a anémií.
U pacientů užívajících gemcitabin má být před každou dávkou prováděna kontrola počtu krevních
destiček, leukocytů a granulocytů. Pokud se potvrdí útlum kostní dřeně vyvolaný léčbou, má být
zvažována modifikace dávek přípravku nebo přerušení léčby (viz bod 4.2). Myelosuprese je nicméně
krátkodobá a obvykle nevede k redukci dávky a jen vzácně vede k přerušení léčby.
Po ukončení léčby gemcitabinem může pokračovat zhoršování krevního obrazu z periferní krve. U
pacientů s poškozenou funkcí kostní dřeně má být léčba zahájena s opatrností. Podobně jako u jiné
cytotoxické léčby musí být v případě podání gemcitabinu společně s jiným chemoterapeutikem
zváženo riziko kumulativní suprese kostní dřeně.

Poruchy funkce jater a ledvin
Vzhledem k nedostatečným informacím z klinických studií, které by dovolovaly stanovit jasná
doporučení pro dávkování u pacientů s poruchou funkce jater nebo ledvin, má být gemcitabin těmto
pacientům podáván se zvýšenou opatrností (viz bod 4.2).
5/16

Podávání gemcitabinu pacientům se současnými jaterními metastázami nebo s hepatitidou,
alkoholismem nebo jaterní cirhózou v anamnéze může vést k exacerbaci poruchy funkce jater.

Pravidelně má být prováděna laboratorní kontrola renálních a jaterních funkcí (včetně virologických
testů).

Souběžná radioterapie
Souběžná radioterapie (aplikovaná společně nebo s odstupem ≤7 dnů): byla hlášena toxicita (pro více
informací a doporučení pro použití viz bod 4.5).

Vakcinace živou vakcínou
U pacientů léčených gemcitabinem není doporučeno podání vakcíny proti žluté zimnici nebo očkování
jinými živými oslabenými vakcínami (viz bod 4.5).

Posteriorní reverzibilní encefalopatický syndrom
Případy posteriorního reverzibilního encefalopatického syndromu (PRES) s potenciálně závažnými
následky byly hlášeny u pacientů užívajících gemcitabin v monoterapii nebo v kombinaci s jinými
chemoterapeutiky. Akutní hypertenze a epileptické záchvaty byly hlášeny u většiny pacientů s PRES
užívajících gemcitabin, ale mohou se vyskytnout i další příznaky, jako je bolest hlavy, letargie,
zmatenost a slepota. Diagnóza je optimálně potvrzena pomocí magnetické rezonance (MRI). Při
použití vhodných podpůrných opatření byl PRES obvykle reverzibilní. Pokud v průběhu léčby dojde k
rozvoji PRES, má být podávání gemcitabinu úplně ukončeno a mají být zavedena podpůrná opatření,
včetně kontroly krevního tlaku a léčby záchvatů.

Kardiovaskulární poruchy
Z důvodu rizika srdečních a/nebo cévních poruch při podávání gemcitabinu musí být věnována
zvláštní pozornost pacientům s předchozí anamnézou kardiovaskulárních příhod.

Syndrom kapilárního úniku
U pacientů, kterým byl podáván gemcitabin v monoterapii nebo v kombinaci s jinými
chemoterapeutiky byl hlášen syndrom kapilárního úniku (viz bod 4.8). Tento stav je obvykle
zvladatelný, pokud je včas odhalen a adekvátně léčen, ale byly hlášeny i fatální případy. Syndrom
zahrnuje systémovou kapilární hyperpermeabilitu, během které dochází úniku tekutin a proteinů z
intravazálního prostoru do intersticia. Klinické příznaky zahrnují generalizovaný edém, nárůst tělesné
hmotnosti, hypoalbuminémii, závažnou hypotenzi, akutní poruchu funkce ledvin a plicní edém. Pokud
dojde k rozvoji syndromu kapilárního úniku v průběhu léčby, má být podávání gemcitabinu přerušeno
a má být zahájena podpůrná léčba. K rozvoji syndromu kapilárního úniku může dojít během
pozdějších cyklů a v literatuře je spojen se syndromem respirační tísně dospělých.

Plicní poruchy
V souvislosti s léčbou gemcitabinem byl hlášen výskyt plicních poruch, někdy závažných (jako je
plicní edém, intersticiální pneumonitida nebo syndrom respirační tísně dospělých - ARDS). V těchto
případech má být zváženo přerušení léčby gemcitabinem. Včasné zahájení podpůrné léčby může
napomoci zmírnění těchto stavů.

Renální poruchy
Hemolyticko-uremický syndrom
U pacientů léčených gemcitabinem byl vzácně hlášen (postmarketingová data) klinický nález
odpovídající hemolyticko-uremickému syndromu (HUS) (viz bod 4.8). HUS je potenciálně život
ohrožující onemocnění. Terapie gemcitabinem má být přerušena při jakýchkoliv prvních známkách
mikroangiopatické hemolytické anemie, jako je například rychlý pokles hemoglobinu se současnou
trombocytopenií, zvýšení hladin sérového bilirubinu, sérového kreatininu, dusíku močoviny v krvi
nebo LDH. Renální selhání může být nevratné i po ukončení léčby a může pak být nezbytná dialýza.

Fertilita
6/16
Ve fertilitních studiích způsoboval gemcitabin u myších samců hypospermatogenezi (viz bod 5.3).
Z tohoto důvodu má být mužům léčeným gemcitabinem doporučeno, aby se vyhnuli početí dítěte
během léčby a po dobu až 6 měsíců po léčbě a z důvodu možné neplodnosti po léčbě gemcitabinem
vyhledat před léčbou odbornou pomoc týkající se možnosti uchování spermatu zmrazením (viz bod
4.6).