Dilizolen

Farmakoterapeutická skupina: Jiná antibakteriální léčiva, ATC kód: J01X X
Všeobecné vlastnosti
Linezolid je syntetická antibakteriální látka, která patří do nové třídy antibiotik, tzv. oxazolidinonů. In vitro
působí proti aerobním grampozitivním bakteriím a anaerobním mikroorganismům. Selektivně potlačuje
syntézu bakteriálních bílkovin jedinečným mechanizmem účinku.

Linezolid se váže na místo bakteriálního ribozomu (23S podjednotky 50S) a zabraňuje vzniku funkčního 70S
iniciačního komplexu, který je nepostradatelnou součástí translačního procesu.

Postantibiotický účinek (PAE) linezolidu in vitro na Staphylococcus aureus byl přibližně 2 hodiny. Když se
měřil na zvířecích modelech, dosahoval účinek PAE in vivo u Staphylococcus aureus a Streptococcus
pneumoniae 3,6 až 3,9 hodin. Ve studiích na zvířatech byla klíčovým farmakodynamickým ukazatelem
účinnosti doba, po kterou hladina linezolidu v plazmě převyšovala minimální inhibiční koncentraci (MIC)
infikujícího mikroorganismu.

Minimální inhibiční koncentrace
Hraniční hodnoty MIC (minimum inhibitory concentration – minimální inhibiční koncentrace) stanovené
Evropským výborem pro testování antimikrobiální citlivosti (European Committee on Antimicrobial
Susceptibility Testing EUCAST) pro kmeny stafylokoků a enterokoků jsou ≤ 4 mg/l pro citlivé kmeny
a > 4 mg/l pro kmeny rezistentní. Hodnoty rozlišení pro streptokoky (včetně S. pneumoniae) jsou ≤ 2 mg/l pro
citlivé kmeny a > 4 mg/l pro kmeny rezistentní. Hodnoty pro rozlišení nespecifických kmenů byly stanoveny
především na základě farmakokinetických a farmakodynamických údajů a nezávisejí na rozložení hodnot MIC
u specifických kmenů. Používají se pouze u organismů, pro něž nebyly stanoveny specifické hodnoty, a nikoli
u kmenů, pro něž není test citlivosti doporučen.

Citlivost
Prevalence výskytu získané rezistence se může u vybraných druhů lišit jak podle regionu, tak v čase, proto je
nutné získat místní informace o rezistenci. To platí zejména u léčby závažných infekcí. Pokud je četnost
místního výskytu taková, že je přinejmenším u některých typů infekcí sporné, zda je tento léčivý přípravek
vhodný, doporučuje se podle nutnosti konzultace s odborníkem.

Kategorie
Citlivé organismy

Grampozitivní aeroby:

Enterococcus faecalis
Enterococcus faecium*
Staphylococcus aureus*
Koaguláza-negativní stafylokoky
Streptococcus agalactiae*
Streptococcus pneumoniae*
Streptococcus pyogenes*
Streptokoky skupiny C
Streptokoky skupiny G

Grampozitivní anaeroby:

Clostridium perfringens
Peptostreptococcus anaerobius
Peptostreptococcus species
Rezistentní kmeny
Haemophilus influenzae
Moraxella catarrhalis
Neisseria species


Enterobacteriaceae
Pseudomonas species

* Klinická účinnost byla prokázána u citlivých izolátů ve schválených klinických indikacích.

Přestože linezolid vykazoval jistou účinnost in vitro proti druhům Legionella, Chlamydia pneumoniae a
Mycoplasma pneumoniae, pro průkaz klinické účinnosti nejsou k dispozici dostatečné údaje.

Rezistence
Zkřížená rezistence
Linezolid se od ostatních tříd antibiotik liší mechanismem účinku. In vitro studie s klinickými izoláty (včetně
stafylokoků rezistentních vůči meticilinu, enterokoků rezistentních vůči vankomycinu a streptokoků
rezistentních vůči penicilinu a erytromycinu) naznačují, že linezolid je obvykle účinný proti organizmům, které
jsou rezistentní vůči jedné nebo mnoha dalším skupinám antimikrobiálních přípravků.

Rezistence u linezolidu je spojena s bodovými mutacemi na 23S rRNA.

Podobně jako u jiných antibiotik byl u linezolidu doložen postupný pokles citlivosti u pacientů s obtížně
léčitelnými infekcemi a/nebo při prolongaci léčby. Rezistence k linezolidu byla hlášena u enterokoků,
Stafylococcus aureus a koaguláza-negativních stafylokoků. Obecně je to spojeno s prodlouženou dobou léčby,
přítomností protetických materiálů či u nedrénovaných abscesů. Pokud se ve zdravotnickém zařízení vyskytují
organizmy rezistentní na antibiotika, měl by být kladen důraz na zavedení opatření ke kontrole rizika infekcí.

Poznatky z klinických hodnocení
Klinická hodnocení s pediatrickou populací: V otevřeném klinickém hodnocení byla u dětí ve věku od
narození do 11 let porovnávána účinnost linezolidu (10 mg/kg každých 8 hodin) s vankomycinem
(10-15 mg/kg každých 6 až 24 hodin) v léčbě infekcí vyvolaných pravděpodobnými nebo prokázanými
rezistentními grampozitivními patogeny (např. nozokomiální pneumonie, komplikované infekce kůže a kožní
struktury, bakteriemie související se zavedením katétru, bakteriemie neznámého původu a další infekce). Podíl
pacientů považovaných za klinicky vyléčené činil v klinicky vyhodnotitelném souboru 89,3 % (134/150)
v případě linezolidu a 84,5 % (60/71) v případě vankomycinu (95% interval spolehlivosti: -4,9; 14,6).