Sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Dilizolen 2 mg/ml infuzní roztok


2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

ml obsahuje linezolidum 2 mg.
Infuzní vaky plněné 300 ml roztoku obsahují linezolidum 600 mg.

Léčivý přípravek obsahuje 1,67 mmol (neboli 115 mg) sodíku na jednu dávku. Tento údaj musejí vzít v úvahu
pacienti, kteří podstupují dietu s kontrolovaným příjmem sodíku.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.


3. LÉKOVÁ FORMA

Infuzní roztok.
Izotonický čirý bezbarvý roztok.


4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Nozokomiální pneumonie
Komunitní pneumonie

Přípravek Dilizolen je indikován u dospělých k léčbě komunitní a nozokomiální pneumonie, je-li známo nebo
existuje-li podezření, že je způsobena citlivými grampozitivními bakteriemi. Při rozhodování, zda je přípravek
Dilizolen vhodnou léčbou, je třeba se řídit výsledky mikrobiologických testů nebo informacemi o případné
rezistentnosti grampozitivních bakterií vůči antibakteriálním přípravkům (vhodné organismy viz bod 5.1).

Linezolid neúčinkuje proti infekcím způsobovaným gramnegativními patogeny. Proto je-li prokázán
gramnegativní patogen nebo existuje-li podezření na něj, je třeba souběžně zahájit specifickou léčbu proti
gramnegativním organismům.

Komplikované infekce kůže a měkkých tkání (viz bod 4.4)

Přípravek Dilizolen je indikován u dospělých k léčbě komplikovaných infekcí kůže a měkkých tkání, avšak
pouze v případě, že mikrobiologické testy potvrdí, že je infekce způsobena citlivými grampozitivními
bakteriemi.

Linezolid neúčinkuje proti infekcím způsobovaným gramnegativními patogeny. Pacientům s komplikovanou
infekcí kůže a měkké tkáně s prokázanou nebo možnou souběžnou infekcí gramnegativními organismy má být
linezolid podáván pouze pokud nejsou dostupné žádné jiné možnosti léčby (viz bod 4.4). V takovém případě
však musí být souběžně zahájena také léčba proti gramnegativním organismům.

Léčba linezolidem má být zahajována výhradně v nemocničním prostředí a po poradě s příslušným
specialistou, např. mikrobiologem nebo specialistou na infekční choroby.



Je třeba se rovněž řídit oficiálními pokyny, jak správně podávat antibakteriální přípravky.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování
Dilizolen infuzní roztok, potahované tablety nebo perorální suspenzi je možné používat jako prvotní léčbu.

Pacienty, kteří zahájí léčbu přípravkem pro parenterální podání, je možné v případě klinické indikace převádět
na perorální podání.
V takovém případě není nutné dávku nijak upravovat, protože biologická dostupnost linezolidu je při
perorálním podání přibližně 100 %.

Doporučené dávkování a délka léčby u dospělých:
Délka léčby závisí na patogenu, místu infekce a její závažnosti a na pacientově klinické odpovědi.

Následující doporučení ohledně délky léčby vycházejí z doporučení, kterými se řídí klinická hodnocení.
U některých typů infekcí může být vhodná kratší doba léčby, avšak ty nebyly v klinických hodnoceních
posuzovány.

Maximální délka léčby činí 28 dnů. Bezpečnost a účinnost linezolidu při podávání po dobu delší než 28 dnů
nebyla zjišťována (viz bod 4.4).

V případě infekcí doprovázených bakteriemií není nutné zvyšovat doporučenou dávku ani prodlužovat léčbu.

Doporučené dávky pro infuzní roztok, tablety/granule a perorální suspenzi jsou identické a následující:

Infekce Dávkování Doba trvání léčby
Nozokomiální pneumonie
600 mg dvakrát denně 10 až 14 dnů po sobě
Komunitní pneumonie 600 mg dvakrát denně 10 až 14 dnů po sobě
Komplikované infekce kůže a
měkkých tkání
600 mg
dvakrát denně 10 až 14 dnů po sobě

Pediatrická populace
Bezpečnost a účinnost linezolidu u dětí (ve věku <18 let) nebyla stanovena. Údaje, které jsou v současné době
k dispozici, jsou popsány v bodech 4.8, 5.1 a 5.2. Na základě těchto dat však nelze stanovit doporučené
dávkování.

Starší pacienti: Dávku není nutné nijak upravovat.

Porucha funkce ledvin: Dávku není nutné nijak upravovat (viz body 4.4 a 5.2).

Těžká porucha funkce ledvin (tj. hodnota CLCR < 30 ml/min):
Dávku není nutné nijak upravovat. Protože není známo, nakolik je u pacientů se závažným selháním ledvin
klinicky závažná vyšší expozice (až desetinásobná) vůči oběma primárním metabolitům linezolidu, má být
linezolid u těchto pacientů používán se zvláštní opatrností a pouze v případě, že se má za to, že očekávaný
přínos léčby převáží teoretické riziko.

Během tříhodinové hemodialýzy se odstraní přibližně 30 % dávky linezolidu, a proto má být pacientům
podstupujícím hemodialýzu podáván až po ní. Hemodialýzou se částečně vyloučí také primární metabolity
linezolidu, avšak jejich koncentrace je i po hemodialýze velmi výrazně vyšší než u pacientů s normální
ledvinovou funkcí nebo pouze mírným až středně těžkým selháním ledvin.
Pacientům s těžkým selháním ledvin, kteří podstupují dialýzu, proto má být linezolid podáván pouze se
zvláštní opatrností a pouze v případě, že očekávaný přínos léčby převáží teoretické riziko.



Zkušenosti s podáváním linezolidu pacientům podstupujícím kontinuální ambulantní peritoneální dialýzu
(CAPD) nebo jinou léčbu ledvinového selhání (kromě hemodialýzy) zatím nejsou žádné.

Porucha funkce jater: Dávku není nutné nijak upravovat. Dostupné jsou ale pouze omezené klinické údaje a
doporučuje se podávat linezolid těmto pacientům pouze v případě, že se má za to, že očekávaný přínos léčby
převáží teoretické riziko (viz body 4.4 a 5.2).

Způsob podání:
Doporučená dávka linezolidu má být podávána intravenózně dvakrát denně.

Způsob podání: Intravenózní podání.
Podávání infuzního roztoku by mělo trvat 30 až 120 minut.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na linezolid nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

Linezolid nemá být podáván pacientům, kteří současně užívají nějaký léčivý přípravek, který inhibuje
monoaminooxidázu typu A nebo B (např. fenelzin, isokarboxazid, selegilin nebo moklobemid), a to ještě dva
týdny po jeho užívání.

Pokud není zajištěno zařízení k pečlivému sledování a monitorování krevního tlaku, nemá být linezolid
podáván pacientům s některými následujícími klinickými diagnózami nebo používajícím současně některý
z těchto léčivých přípravků:
- Pacienti s nekontrolovanou hypertenzí, feochromocytomem, karcinoidem, tyreotoxikózou, bipolární
poruchou, schizoafektivní poruchou nebo akutními stavy zmatenosti.
- Pacienti užívající tyto léčivé přípravky: inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (viz bod 4.4),
tricyklická antidepresiva, agonisty serotoninového 5-HT1 receptorů (triptany), přímo a nepřímo účinkující
sympatomimetika (např. adrenergní bronchodilatancia, pseudoefedrin nebo fenylpropanolamin), přípravky
s vazopresorickým účinkem (např. epinefrin, norepinefrin), dopaminergní látky (např. dopamin nebo
dobutamin), pethidin nebo buspiron.

Údaje z pokusů na zvířatech naznačují, že linezolid a jeho metabolity mohou přecházet do mateřského mléka,
a proto má být kojení před zahájením léčby a během ní přerušeno (viz bod 4.6).

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Myelosuprese
U pacientů používajících linezolid byla zaznamenána myelosuprese (např. anémie, leukopenie, pancytopenie
nebo trombocytopenie). V případech, kdy je znám výsledek, se dotčené hematologické parametry po vysazení
linezolidu znovu vrátily zpět na hodnoty před léčbou. Zdá se, že riziko těchto účinků souvisí s délkou léčby.
Riziko krevní dyskrazie může být u starších pacientů léčených linezolidem vyšší než u mladších pacientů.
U pacientů s těžkým ledvinovým selháním může také častěji docházet k trombocytopenii bez ohledu na to, zda
pacient podstupuje dialýzu, nebo ne. Proto se doporučuje pečlivé monitorování krevního obrazu u pacientů,
kteří již trpí anémií, granulocytopenií nebo trombocytopenií, užívají současně léky, které mohou snižovat
hladinu hemoglobinu, zhoršovat krevní obraz nebo nepříznivě ovlivňovat počet trombocytů nebo jejich funkci,
trpí těžkým selháním ledvin nebo podstupují léčbu už déle než 10 až 14 dní. Tito pacienti smí být léčeni
linezolidem pouze tehdy, je-li možné pečlivé monitorování hladiny hemoglobinu, krevního obrazu a počtu
trombocytů.

Objeví-li se během léčby linezolidem výrazná myelosuprese, má být léčba přerušena, pokud není její
pokračování považováno za absolutně nezbytné. V takovém případě je nutné zvolit vhodnou strategii léčby a
intenzivně sledovat krevní obraz.



U pacientů léčených linezolidem se navíc doporučuje provádět kontrolu krevního obrazu (včetně hladiny
hemoglobinu, trombocytů a celkového a diferenciálního počtu leukocytů) jednou týdně nezávisle na hodnotách
krevního obrazu při zahájení léčby.

V klinických studiích zvláštní povahy (compassionate use) byl u pacientů používajících linezolid po dobu delší
než doporučených 28 dnů hlášen zvýšený výskyt závažné anémie. Těmto pacientům bylo častěji zapotřebí
podat krevní transfuzi. Případy anémie vyžadující krevní transfuzi byly rovněž hlášeny v poregistračním
období. Více případů se objevilo u pacientů léčených linezolidem déle než 28 dnů.

V období po registraci byly zaznamenány také případy sideroblastické anémie. V případech, kdy byl znám
okamžik nástupu onemocnění, používala většina pacientů linezolid po dobu delší než 28 dnů. Po vysazení
linezolidu se většina těchto pacientů zcela nebo částečně zotavila bez ohledu na to, zda pacienti podstupovali
léčbu anémie, nebo ne.

Rozdíly v mortalitě v klinickém hodnocení, jehož se účastnili pacienti s grampozitivními infekcemi v krevním
řečišti souvisejícími se zavedením katétru
V otevřené klinické studii u pacientů se závažnými infekcemi spojenými s intravaskulárním katetrem byla
zjištěna zvýšená mortalita ve srovnání s vankomycinem/dikloxacilinem/oxacilinem [78/363 (21,5 %) oproti
58/363 (16,0 %)]. Hlavním faktorem ovlivňujícím poměr mortality byla výchozí grampozitivní infekce.
Poměr mortality byl obdobný u pacientů s infekcemi vyvolanými čistě grampozitivními organismy (poměr
rizik 0,96; interval spolehlivosti 95 %: 0,58-1,59), avšak byl významně vyšší (p = 0,0162) v ramenu
s linezolidem u pacientů s infekcemi vyvolanými jinými patogeny nebo u pacientů, u nichž nebyl prokázán
kauzální infekční patogen (poměr rizik 2,48; interval spolehlivosti 95 %: 1,38-4,46). Největší rozdíl byl
pozorován v průběhu léčby a během 7 dnů následujících po ukončení podávání hodnoceného léčiva. Během
studie byla v ramenu s linezolidem prokázána infekce vyvolaná gramnegativním patogenem u více pacientů
a více pacientů zemřelo v důsledku gramnegativní či polymikrobiální infekce. Pacientům s komplikovanou
infekcí kůže a měkké tkáně s prokázanou nebo možnou souběžnou infekcí gramnegativními organismy má
být linezolid podáván, pouze pokud nejsou dostupné žádné jiné možnosti léčby (viz bod 4.1). V takovém
případě však musí být souběžně zahájena také léčba proti gramnegativním organismům.

Průjem a kolitida související s antibiotiky
Průjem a kolitida související s antibiotiky, včetně pseudomembranózní kolitidy a průjmu vyvolávaného
bakterií Clostridium difficile, jsou zaznamenávány při podávání téměř všech antibiotik včetně linezolidu. Jejich
závažnost se může různit od mírného průjmu až po fatální kolitidu. Tuto diagnózu je proto důležité zvážit
u pacientů, kteří trpí těžkým průjmem během užívání linezolidu nebo po něm. V případě podezření na průjem
či kolitidu související s antibiotiky nebo jejich potvrzení je třeba probíhající léčbu antibakteriálními přípravky
včetně linezolidu vysadit a ihned zahájit vhodná léčebná opatření. V tomto případě jsou kontraindikovány
přípravky inhibující peristaltiku.

Laktátová acidóza
Při podávání linezolidu byl hlášen výskyt laktátové acidózy. Pacienti, u kterých se během používání linezolidu
rozvinou známky a příznaky metabolické acidózy včetně opakující se nauzey a zvracení, bolesti břicha, nízké
hladiny hydrogenuhličitanu nebo hyperventilace, musejí neprodleně podstoupit léčbu. Dojde-li k laktátové
acidóze, je třeba zvážit přínos další léčby linezolidem v porovnání s možnými riziky.

Mitochondriální dysfunkce
Linezolid inhibuje mitochondriální syntézu proteinů. V důsledku toho může docházet k nežádoucím příhodám
jako laktátové acidóze, anémii nebo neuropatii (optické a periferní). Tyto příhody bývají častější, je-li léčivý
přípravek používán déle než 28 dní.

Serotoninový syndrom
Zaznamenán byl také spontánní výskyt případů serotoninového syndromu, při souběžném používání
linezolidu a serotonergních přípravků, např. antidepresiv jako selektivních inhibitorů zpětného vychytávání
serotoninu (SSRI) a opioidů (viz bod 4.5). Souběžné podávání linezolidu a serotonergních přípravků je
kontraindikováno (viz bod 4.3) kromě případů, kdy je podávání linezolidu souběžně se serotonergními
přípravky naprosto nezbytné. V takových případech musejí být pacienti bedlivě pozorováni, zda se u nich


neprojevují známky a příznaky serotoninového syndromu, jako např. poruchy kognitivních funkcí,
hyperpyrexie, hyperreflexie, nebo porucha koordinace. Pokud se takové známky nebo příznaky objeví, musí
lékař zvážit vysazení jednoho nebo i obou přípravků. Po vysazení souběžně podávaného serotonergního
přípravku se mohou projevovat příznaky z vysazení.

Periferní a optická neuropatie
U pacientů používajících linezolid byly zaznamenány případy periferní neuropatie a optické neuropatie a
optické neuritidy, které se někdy rozvinuly až do ztráty zraku. Tyto případy se týkaly převážně pacientů
léčených déle, než je maximální doporučená délka léčby (28 dní).

Proto musejí být všichni pacienti vyzváni, aby neprodleně hlásili jakékoli příznaky zhoršení zraku,
např. změny ostrosti zraku, změny barevného vidění, rozmazané vidění nebo poruchy zorného pole. V těchto
případech je pak doporučeno okamžité vyhodnocení stavu a v případě nutnosti vyšetření očním lékařem.
Pokud pacient používá Dilizolen po dobu delší než doporučených 28 dní, musí podstupovat pravidelnou
kontrolu zraku. V případě periferní nebo optické neuropatie je třeba zvážit další léčbu Dilizolenem v porovnání
s případnými riziky.

U pacientů, kteří souběžně s linezolidem používají nebo v nedávné minulosti používali nějaký
antimykobakteriální přípravek v rámci léčby tuberkulózy, může být zvýšené riziko neuropatií.

Křeče
U pacientů léčených linezolidem byly zaznamenány případy křečí. Ve většině případů ale tito pacienti trpěli
křečemi už v minulosti nebo se jednalo o pacienty s rizikovými faktory pro vznik křečí. Pacienty je proto třeba
vyzvat, aby lékaře informovali, pokud někdy v minulosti trpěli křečemi.

Inhibitory monoaminooxidázy
Linezolid je reverzibilní neselektivní inhibitor monoaminooxidázy (MAOI), nicméně v dávkách používaných
k antibakteriální terapii nevykazuje antidepresivní účinek. K dispozici je jen velmi málo údajů z interaktivních
studií a o bezpečnosti linezolidu v případě podání pacientům se stavy nebo souběžně užívanými léčivými
přípravky, které by je mohly vystavit rizikům vyplývajícím z inhibice MAO. Proto se použití linezolidu za
těchto okolností nedoporučuje, pokud není možné bedlivé sledování a monitorování pacienta (viz body 4.3 a
4.5).

Podávání v kombinaci s potravinami bohatými na tyramin
Pacienti by měli být poučeni, že nemají konzumovat velké množství potravin bohatých na tyramin (viz bod
4.5).

Superinfekce
Účinek linezolidu na normální střevní flóru nebyl v klinických studiích hodnocen.

Použití antibiotik může příležitostně způsobit superinfekci necitlivými mikroorganizmy. Například přibližně
% pacientů léčených doporučenými dávkami linezolidu mělo v klinických studiích lékem způsobenou
kandidózu. Pokud se během léčby objeví superinfekce, je nutné zavést vhodná opatření.

Zvláštní populace
Pacientům s těžkým selháním ledvin má být linezolid podáván pouze se zvláštní opatrností a pouze v případě,
že se má za to, že očekávaný přínos léčby převáží teoretické riziko (viz body 4.2 a 5.2).

Pacientům s těžkým selháním jater se doporučuje podávat linezolid pouze v případě, že se má za to, že
očekávaný přínos léčby převáží teoretické riziko (viz body 4.2 a 5.2).

Porucha fertility
Linezolid reverzibilně snižuje fertilitu a indukuje abnormální morfologii spermatu u dospělých potkaních
samců při hladinách přibližně stejných, jaké jsou očekávány u lidí. Možné účinky na mužský reprodukční
systém nejsou známy (viz bod 5.3).



Hyponatremie a SIADH
U některých pacientů léčených linezolidem byla pozorována hyponatremie a/nebo syndrom nepřiměřené
sekrece antidiuretického hormonu (SIADH). U pacientů s rizikem hyponatremie, jako jsou starší pacienti nebo
pacienti užívající léky, které mohou snižovat hladinu sodíku v krvi (např. thiazidová diuretika, jako je
hydrochlorothiazid), se doporučuje pravidelně monitorovat hladiny sodíku v krvi.

Klinická hodnocení
Bezpečnost a účinnost linezolidu při podávání po dobu delší než 28 dnů nebyla zjišťována.

Do kontrolovaných klinických studií nebyli zahrnuti pacienti s diabetickými lézemi nohy, dekubity nebo
ischemickými lézemi, závažnými popáleninami nebo gangrénou. Zkušenosti s použitím linezolidu v léčbě
těchto stavů jsou proto omezené.

Pomocné látky
V jednom ml roztoku je obsaženo 45,7 mg (neboli 13,7 g na 300 ml) glukózy. To by mělo být bráno na zřetel
u pacientů s diabetem nebo jinými stavy spojenými s intolerancí glukózy. V jednom ml je obsaženo také 0,mg sodíku (neboli 114 mg na 300 ml). Obsah sodíku je třeba brát na zřetel u pacientů, kteří podstupují dietu
s kontrolovaným příjmem sodíku.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Inhibitory monoaminooxidázy
Linezolid je reverzibilní neselektivní inhibitor monoaminooxidázy (MAOI). K dispozici je jen velmi málo
údajů z interakčních studií a o bezpečnosti linezolidu v případě podání pacientům se souběžnou medikací,
která by je mohla vystavit riziku vyplývajícímu z inhibice MAO. Proto se použití linezolidu za těchto okolností
nedoporučuje, pokud není možné bedlivé sledování a monitorování pacienta (viz body 4.3 a 4.4).

Možná interakce vedoucí ke zvýšení krevního tlaku
U zdravých dobrovolníků s normálním krevním tlakem vyvolával linezolid další zvýšení krevního tlaku
způsobené pseudoefedrinem nebo fenylpropanolamin hydrochloridem. Souběžné podávání linezolidu
s pseudoefedrinem nebo fenylpropanolaminem vyvolávalo průměrné zvýšení systolického krevního tlaku
v řádu 30 až 40 mm Hg v porovnání s nárůstem o 11 až 15 mm Hg u samotného linezolidu, 14 až 18 mm Hg
u pseudoefedrinu nebo fenylpropanolaminu a 8 až 11 mm Hg u placeba. U pacientů s hypertenzí obdobné
studie prováděny nebyly. K dosažení požadované odezvy u léků s vazopresorickým účinkem (včetně
dopaminergních látek) se doporučuje pečlivá titrace dávek, jestliže jsou podávány současně s linezolidem.

Možná interakce se serotonergními přípravky
Možná léková interakce s dextrometorfanem byla zkoumána u zdravých dobrovolníků. Subjektům byl podán
dextrometorfan (dvě dávky 20 mg v odstupu 4 hodin) současně s linezolidem nebo bez něj. U zdravých
dobrovolníků používajících linezolid a dextrometorfan nebyly pozorovány projevy serotoninového syndromu
(zmatenost, delirium, neklid, třes, zrudnutí, pocení a hyperpyrexie).

Postmarketingové sledování: Byl zaznamenán jeden případ, kdy se při současném užívání linezolidu a
dextrometorfanu projevily u pacienta účinky podobné serotoninovému syndromu. Po vysazení obou přípravků
tyto účinky odezněly.

Během klinického podávání linezolidu souběžně se serotonergními přípravky, např. antidepresivy jako
inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI) a opioidy, byly hlášeny případy serotoninového syndromu.
Přestože je jejich souběžné podávání kontraindikováno (viz bod 4.3), je v bodě 4.4 popsáno zvládání pacientů,
u nichž je souběžná léčba linezolidem a serotonergními přípravky nevyhnutelná.

Podávání v kombinaci s potravinami bohatými na tyramin
U osob, které dostávaly současně linezolid a méně než 100 mg tyraminu, nebyla pozorována žádná
signifikantní presorická reakce. Z toho plyne, že je pouze nutné vyhnout se současné konzumaci nadměrného
množství potravin a nápojů s vysokým obsahem tyraminu (např. zralé sýry, kvasnicové extrakty, nedestilované
alkoholické nápoje a fermentované produkty ze sójových bobů, jako je sójová omáčka).



Léčivé přípravky metabolizované cytochromem PLinezolid se nemetabolizuje prostřednictvím enzymatického systému cytochromu P450 (CYP) a neindukuje
ani neinhibuje aktivity klinicky významných lidských CYP izoforem (1A2, 2C9, 2C19, 2D6, 2E1, 3A4).
Obdobně ani neindukuje P450 izoenzymy u potkanů. Proto se neočekává interakce s CYP 450 indukovanými
léky a linezolidem.

Rifampicin
Účinek rifampicinu na farmakokinetické parametry linezolidu byl zkoumán u šestnácti zdravých mužů, kterým
bylo dvakrát denně po dobu 2,5 dne podáváno 600 mg linezolidu. Část dostávala po dobu 8 dnů ještě 600 mg
rifampicinu denně, část rifampicin nedostávala vůbec. Rifampicin snížil hodnotu Cmax a AUC u linezolidu
v průměru o 21 % [90 % CL 15-27], resp. v průměru o 32 % [90 % CL, 27-37]. Mechanismus této interakce
ani její klinická významnost nejsou známy.

Warfarin
Pokud byl podán pacientům léčeným linezolidem po dosažení rovnovážného stavu warfarin, došlo
k10% snížení průměrné hodnoty mezinárodního normalizovaného poměru protrombinového času (INR) a
5% snížení AUC u parametru INR. Pro hodnocení klinického významu těchto nálezů nejsou k dispozici
dostatečné údaje o pacientech, kteří užívali linezolid a warfarin.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Údaje o použití linezolidu u těhotných žen jsou omezené. V pokusech na zvířatech byl pozorován vliv na
reprodukci (viz bod 5.3). Existuje tak potenciální riziko pro člověka.

Linezolid se nemá používat v průběhu těhotenství, pokud to není nezbytně nutné, tzn. pouze pokud
předpokládaný přínos převýší možné riziko.

Kojení
Údaje z pokusů na zvířatech naznačují, že mohou linezolid a jeho metabolity přecházet do mateřského mléka,
a proto má být kojení před zahájením léčby a během ní přerušeno.

Fertilita
Ve studiích na zvířatech linezolid způsobil snížení fertility (viz bod 5.3).


4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Pacienti mají být upozorněni na možnost výskytu závratí nebo příznaků zhoršení zraku (viz bod 4.4 a 4.8)
během používání linezolidu a má jim být doporučeno neřídit motorová vozidla a neobsluhovat stroje, pokud
se u nich některý z takových příznaků projeví.

4.8 Nežádoucí účinky

V následující tabulce je uveden přehled nežádoucích účinků, s frekvencí kauzality všech údajů, k nimž došlo
v klinických hodnoceních, jichž se účastnilo víc než 6 000 dospělých pacientů používajících doporučené dávky
linezolidu po dobu max. 28 dnů.

Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky byly průjem (8,9 %), bolest hlavy (4,2 %), nauzea (6,9 %) a zvracení
(4,3 %).
Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky se vztahem k přípravku, které vedly k přerušení léčby, byly bolesti
hlavy, průjem, nauzea a zvracení. Kvůli výskytu nežádoucích účinků působených přípravkem zhruba 3 %
pacientů přerušily léčbu.



Další nežádoucí účinky zaznamenané během sledování po registraci jsou v tabulce uvedeny v kategorii
četnosti „Není známo“, protože z dostupných údajů nebylo možné odhadnout jejich skutečnou četnost.

Během léčby linezolidem byly s níže uvedenou četností pozorovány a zaznamenány tyto nežádoucí účinky:
Velmi časté (≥ 1/10), časté (≥ 1/100 až <1/10), méně časté (≥ 1/1000 až <1/100), vzácné (≥ 1/10 až < 1/1 000), velmi vzácné (<1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).

Třída
orgánového
systému
Časté
(≥1/100 až
<1/10)
Méně časté
(≥1/1 000 až
<1/100)
Vzácné
(≥1/10 000 až
< 1/1 000)
Velmi
vzácné
(<1/10 000)
Není známo
(z dostupných
údajů nelze určit)
Infekce a
infestace
kandidóza, orální
kandidóza,
vaginální
kandidóza,
plísňové infekce
kolitida související
s podáním
antibiotik, včetně
pseudomembra-
nózní kolitidy*,
vaginitida

Poruchy krve a
lymfatického
systému
trombocytopenie
*, anémie*†
pancytopenie*
leukopenie*,
neutropenie,
eozinofilie
sideroblastic-
ká anémie*
myelosuprese*
Poruchy
imunitního
systému
anafylaxe
Poruchy
metabolismu a
výživy
hyponatremie laktátová
acidóza*

Psychiatrické
poruchy
insomnie
Poruchy
nervového
systému
bolest hlavy,
poruchy chuti
(kovová pachuť),
závrať
křeče*, periferní
neuropatie*,
hypestezie,
parestezie
serotoninový
syndrom**
Poruchy oka optická
neuropatie*,
rozmazané vidění*
poruchy
zorného pole*
optická neuritida*,
ztráta zraku*,
změny ostrosti
zraku*, změny
barevného vidění*
Poruchy ucha a
labyrintu
tinitus
Srdeční poruchy srdeční arytmie
(tachykardie)

Cévní poruchy hypertenze Tranzitorní
ischemická ataka,
flebitida,
tromboflebitida

Gastrointestináln
í poruchy
průjem, nauzea,
zvracení,
lokalizovaná
nebo
generalizovaná
bolest břicha,
zácpa, dyspepsie
pankreatida,
gastritida, břišní
distenze, sucho
v ústech, glositida,
řídká stolice,
stomatitida,
zbarvení nebo
onemocnění
jazyka
povrchové
zbarvení zubů



Třída
orgánového
systému
Časté
(≥1/100 až
<1/10)
Méně časté
(≥1/1 000 až
<1/100)
Vzácné
(≥1/10 000 až
< 1/1 000)
Velmi
vzácné
(<1/10 000)
Není známo
(z dostupných
údajů nelze určit)
Poruchy jater a
žlučových cest
abnormální
hodnoty jaterních
testů, zvýšené
hodnoty AST,
ALT nebo
alkalické
fosfatázy
zvýšená hodnota
celkového
bilirubinu

Poruchy kůže a
podkožní tkáně
svědění, vyrážka angioedém,
kopřivka, bulózní
dermatitida,
dermatitida,
nadměrné pocení
toxická
epidermální
nekrolýza#,
Stevensův-
Johnsonův
syndrom#,
hypersenzitiv-
ní
vaskulitida
alopecie
Poruchy ledvin a
močových cest
zvýšená hodnota
dusíku močoviny
(BUN)
selhání ledvin,
zvýšená hodnota
kreatininu,
polyurie,

Poruchy
reprodukčního
systému a prsu
vulvovaginální
diskomfort

Celkové poruchy
a reakce v místě
aplikace
horečka, místně
omezená bolest
zimnice, únava,
bolest v místě
vpichu, zvýšený
pocit žízně

Vyšetření Biochemické:
Zvýšená hladina
LDH,
kreatinkinázy,
lipázy, amylázy
nebo glukózy
nikoli nalačno.
Snížená hladina
celkového
proteinu,
albuminu, sodíku
nebo vápníku.
Zvýšená nebo
snížená hladina
draslíku nebo
hydrogenuhličita
nu.

Hematologické:
Zvýšený počet
neutrofilů nebo
eozinofilů.
Snížená hladina
hemoglobinu,
hematokritu nebo
Biochemické:
Zvýšená hladina
sodíku nebo
vápníku. Snížená
hladina glukózy
nikoli nalačno.
Zvýšená nebo
snížená hladina
chloridu.









Hematologické:
Zvýšený počet
retikulocytů.
Snížený počet
neutrofilů.



Třída
orgánového
systému
Časté
(≥1/100 až
<1/10)
Méně časté
(≥1/1 000 až
<1/100)
Vzácné
(≥1/10 000 až
< 1/1 000)
Velmi
vzácné
(<1/10 000)
Není známo
(z dostupných
údajů nelze určit)
počtu erytrocytů.
Zvýšení nebo
snížení počtu
trombocytů nebo
leukocytů.
* Viz bod 4.4.
** Viz body 4.3 a 4.# Nežádoucí účinek očekávaný dle „pravidla tří“
† Viz níže

Jako závažné byly v jednotlivých případech hodnoceny tyto nežádoucí účinky: místní bolest břicha, přechodná
ischemická ataka, hypertenze, pankreatitida a selhání ledvin.

† V kontrolovaných klinických studiích, kde byl linezolid podáván nejvýše 28 dnů, byla anémie hlášena u méně
než 2,0 % pacientů. V klinických hodnoceních zvláštní povahy (compassionate use) s pacienty, kteří trpěli
život ohrožujícími infekcemi a dalšími souběžnými onemocněními, se anémie rozvinula u ≤ 2,5 % pacientů
(33/1 326) při používání linezolidu po dobu méně než 28 dnů oproti 12,3 % pacientů (53/430) léčených po
dobu delší než 28 dnů. Podíl případů hlášených jako s přípravkem související závažná anémie vyžadující
transfuzi krve byl 9 % (3/33) u pacientů léčených ≤ 28 dní a 15 % (8/53) u pacientů léčených déle než 28 dnů.

Pediatrická populace
Z údajů o bezpečností získaných z klinických hodnocení, jichž se účastnilo víc než 500 pediatrických pacientů
(ve věku od narození do 17 let), nevyplývá, že by se bezpečnostní profil linezolidu u pediatrické populace lišil
od bezpečnostního profilu u dospělých pacientů.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat
ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili
podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 48
100 41 Praha 10

Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek.

4.9 Předávkování

Není známo specifické antidotum.

Nebyl zaznamenán žádný případ předávkování. Přesto může být užitečná následující informace:
Doporučena je podpůrná léčba spolu s udržováním glomerulární filtrace. Během tříhodinové hemodialýzy se
vyloučí přibližně 30 % dávky linezolidu, ale nejsou dostupné údaje o odstraňování linezolidu peritoneální
dialýzou nebo hemoperfuzí. Hemodialýzou se částečně vyloučí také oba primární metabolity linezolidu.

Příznaky toxicity u potkanů po dávce 3 000 mg/kg/den byly snížená aktivita a ataxie, zatímco u psů dávka
000 mg/kg/den vyvolala zvracení a třes.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti



Farmakoterapeutická skupina: Jiná antibakteriální léčiva, ATC kód: J01X X
Všeobecné vlastnosti
Linezolid je syntetická antibakteriální látka, která patří do nové třídy antibiotik, tzv. oxazolidinonů. In vitro
působí proti aerobním grampozitivním bakteriím a anaerobním mikroorganismům. Selektivně potlačuje
syntézu bakteriálních bílkovin jedinečným mechanizmem účinku.

Linezolid se váže na místo bakteriálního ribozomu (23S podjednotky 50S) a zabraňuje vzniku funkčního 70S
iniciačního komplexu, který je nepostradatelnou součástí translačního procesu.

Postantibiotický účinek (PAE) linezolidu in vitro na Staphylococcus aureus byl přibližně 2 hodiny. Když se
měřil na zvířecích modelech, dosahoval účinek PAE in vivo u Staphylococcus aureus a Streptococcus
pneumoniae 3,6 až 3,9 hodin. Ve studiích na zvířatech byla klíčovým farmakodynamickým ukazatelem
účinnosti doba, po kterou hladina linezolidu v plazmě převyšovala minimální inhibiční koncentraci (MIC)
infikujícího mikroorganismu.

Minimální inhibiční koncentrace
Hraniční hodnoty MIC (minimum inhibitory concentration – minimální inhibiční koncentrace) stanovené
Evropským výborem pro testování antimikrobiální citlivosti (European Committee on Antimicrobial
Susceptibility Testing EUCAST) pro kmeny stafylokoků a enterokoků jsou ≤ 4 mg/l pro citlivé kmeny
a > 4 mg/l pro kmeny rezistentní. Hodnoty rozlišení pro streptokoky (včetně S. pneumoniae) jsou ≤ 2 mg/l pro
citlivé kmeny a > 4 mg/l pro kmeny rezistentní. Hodnoty pro rozlišení nespecifických kmenů byly stanoveny
především na základě farmakokinetických a farmakodynamických údajů a nezávisejí na rozložení hodnot MIC
u specifických kmenů. Používají se pouze u organismů, pro něž nebyly stanoveny specifické hodnoty, a nikoli
u kmenů, pro něž není test citlivosti doporučen.

Citlivost
Prevalence výskytu získané rezistence se může u vybraných druhů lišit jak podle regionu, tak v čase, proto je
nutné získat místní informace o rezistenci. To platí zejména u léčby závažných infekcí. Pokud je četnost
místního výskytu taková, že je přinejmenším u některých typů infekcí sporné, zda je tento léčivý přípravek
vhodný, doporučuje se podle nutnosti konzultace s odborníkem.

Kategorie
Citlivé organismy

Grampozitivní aeroby:

Enterococcus faecalis
Enterococcus faecium*
Staphylococcus aureus*
Koaguláza-negativní stafylokoky
Streptococcus agalactiae*
Streptococcus pneumoniae*
Streptococcus pyogenes*
Streptokoky skupiny C
Streptokoky skupiny G

Grampozitivní anaeroby:

Clostridium perfringens
Peptostreptococcus anaerobius
Peptostreptococcus species
Rezistentní kmeny
Haemophilus influenzae
Moraxella catarrhalis
Neisseria species


Enterobacteriaceae
Pseudomonas species

* Klinická účinnost byla prokázána u citlivých izolátů ve schválených klinických indikacích.

Přestože linezolid vykazoval jistou účinnost in vitro proti druhům Legionella, Chlamydia pneumoniae a
Mycoplasma pneumoniae, pro průkaz klinické účinnosti nejsou k dispozici dostatečné údaje.

Rezistence
Zkřížená rezistence
Linezolid se od ostatních tříd antibiotik liší mechanismem účinku. In vitro studie s klinickými izoláty (včetně
stafylokoků rezistentních vůči meticilinu, enterokoků rezistentních vůči vankomycinu a streptokoků
rezistentních vůči penicilinu a erytromycinu) naznačují, že linezolid je obvykle účinný proti organizmům, které
jsou rezistentní vůči jedné nebo mnoha dalším skupinám antimikrobiálních přípravků.

Rezistence u linezolidu je spojena s bodovými mutacemi na 23S rRNA.

Podobně jako u jiných antibiotik byl u linezolidu doložen postupný pokles citlivosti u pacientů s obtížně
léčitelnými infekcemi a/nebo při prolongaci léčby. Rezistence k linezolidu byla hlášena u enterokoků,
Stafylococcus aureus a koaguláza-negativních stafylokoků. Obecně je to spojeno s prodlouženou dobou léčby,
přítomností protetických materiálů či u nedrénovaných abscesů. Pokud se ve zdravotnickém zařízení vyskytují
organizmy rezistentní na antibiotika, měl by být kladen důraz na zavedení opatření ke kontrole rizika infekcí.

Poznatky z klinických hodnocení
Klinická hodnocení s pediatrickou populací: V otevřeném klinickém hodnocení byla u dětí ve věku od
narození do 11 let porovnávána účinnost linezolidu (10 mg/kg každých 8 hodin) s vankomycinem
(10-15 mg/kg každých 6 až 24 hodin) v léčbě infekcí vyvolaných pravděpodobnými nebo prokázanými
rezistentními grampozitivními patogeny (např. nozokomiální pneumonie, komplikované infekce kůže a kožní
struktury, bakteriemie související se zavedením katétru, bakteriemie neznámého původu a další infekce). Podíl
pacientů považovaných za klinicky vyléčené činil v klinicky vyhodnotitelném souboru 89,3 % (134/150)
v případě linezolidu a 84,5 % (60/71) v případě vankomycinu (95% interval spolehlivosti: -4,9; 14,6).

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Dilizolen obsahuje převážně (s)-linezolid, který je biologicky aktivní a je metabolizován na inaktivní deriváty.

Absorpce
Po perorálním podání je linezolid je rychle a výrazně absorbován. Maximální plazmatické koncentrace se
dosahuje do dvou hodin od podání. Absolutní biologická dostupnost linezolidu (perorální a intravenózní
podání ve zkřížené studii) je úplná (přibližně 100 %).

Absorpce není významně ovlivněna příjmem potravy a absorpce z perorální suspenze je podobná jako
u potahovaných tablet.

Hodnoty Cmax a Cmin linezolidu v plazmě (průměr a [směrodatná odchylka]) v rovnovážném stavu po
intravenózní dávce 600 mg dvakrát denně byly 15,1 [2,5] mg/l a 3,68 [2,68] mg/l.

V jiné studii po perorálním podání 600 mg dvakrát denně do dosažení rovnovážného stavu byly zjištěny
hodnoty Cmax a Cmin 21,2 [5,8] mg/l, resp. 6,15 [2,94] mg/l. Rovnovážného stavu se dosahuje druhý den
podávání.

Distribuce
Distribuční objem v rovnovážném stavu je u zdravých dospělých kolem 40-50 l a přibližuje se celkové tělesné
vodě. Vazba na plazmatické bílkoviny je přibližně 31 % a nezávisí na koncentraci.


Koncentrace linezolidu byly stanoveny v různých tekutinách u určitého počtu zdravých dobrovolníků po
opakovaném podávání. Poměr linezolidu ve slinách a potu k plazmě byl 1,2 ku 1,0 a 0,55 ku 1,00. Poměr
v tekutině postupující po epiteliální výstelce a alveolárních buňkách plic byl 4,5 ku 1,0, resp. 0,15 ku 1,0,
pokud byla hodnota Cmax měřena v rovnovážném stavu. V malých studiích u pacientů s ventrikulo-
peritoneálním spojením (shuntem), zejména bez zánětu mening, byl po opakovaném podání při hodnotě Cmax
poměr linezolidu v cerebrospinálním moku k plazmě 0,7 ku 1,0.

Biotransformace
Linezolid se primárně metabolizuje oxidací morfolinového kruhu, přičemž vznikají dva neaktivní deriváty
kyseliny karboxylové s otevřeným kruhem, metabolit kyseliny aminoetoxyoctové (PNU-142300) a
hydroxyetyl glycinu (PNU-142586). Hydroxyetyl glycin (PNU-142586) je hlavním lidským metabolitem a
předpokládá se, že je vytvářen neenzymatickým procesem. Metabolit kyseliny aminoetoxyoctové (PNU-
142300) se vyskytuje méně. Byly popsány i jiné méně zastoupené inaktivní metabolity.

Eliminace
Za rovnovážného stavu se linezolid u pacientů s normální funkcí ledvin nebo s mírnou až střední renální
nedostatečností vylučuje převážně močí jako PNU-142586 (40 %), původní látka (30 %) a PNU-(10 %). Ve stolici prakticky nebyla zjištěna původní látka, zatímco přibližně 6 %, resp. 3 % z každé dávky se
objevuje jako metabolit PNU-142586, resp. PNU-142300. Poločas vylučování linezolidu je v průměru
5-7 hodin. Přibližně 65 % z celkové clearance linezolidu připadá na extrarenální clearance. Se zvyšováním
dávky linezolidu se clearance stává mírně nelineární. To je zřejmě způsobeno sníženou renální a extrarenální
clearance při vyšších koncentracích linezolidu. Nicméně rozdíl v clearance je malý a nemá vliv na zdánlivý
poločas vylučování.

Zvláštní skupiny pacientů
Porucha funkce ledvin: Po podání jednotlivé dávky 600 mg byl pozorován 7-8násobný nárůst expozice vůči
oběma primárním metabolitům linezolidu v plazmě pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (CLcr < ml/min). Zvětšení oblasti pod křivkou AUC u původní látky ale pozorováno nebylo. Hemodialýzou se sice
částečně vyloučí také primární metabolity linezolidu, avšak jejich koncentrace v plazmě je i po hemodialýze
velmi výrazně vyšší než u pacientů s normální s normální funkcí ledvin nebo lehkou či středně těžkou
poruchou funkce ledvin.

U 24 pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin, z nichž 21 bylo pravidelně hemodialyzováno, dosahovaly
nejvyšší koncentrace obou hlavních metabolitů v plazmě po několika dnech podávání zhruba desetinásobku
hodnot u pacientů s normální funkcí ledvin. Nejvyšší hladiny linezolidu v plazmě se nezměnily.

Nebylo určeno, nakolik jsou tato zjištění klinicky významná, protože jsou k dispozici pouze omezená
bezpečnostní data (viz bod 4.2 a 4.4).

Porucha funkce jater: Z dílčích údajů vyplývá, že u pacientů s lehkou až středně těžkou poruchou funkce jater
(funkční třída Child-Pugh A nebo B) není farmakokinetika linezolidu PNU-142300 ani PNU-142586 nijak
zhoršená. Farmakokinetika linezolidu u pacientů s těžkou poruchou funkce jater (funkční třída Child-Pugh C)
nebyla hodnocena. Protože je ale linezolid metabolizován neenzymaticky, nepředpokládá se, že by porucha
jaterních funkcí významně ovlivňovala jeho metabolizmus (viz bod 4.2 a 4.4).

Pediatrická populace: Nejsou dostupné dostatečné údaje o bezpečnosti a účinnosti linezolidu u dětí a
dospívajících do 18 let věku, a proto není používání linezolidu v této věkové skupině doporučováno (viz bod
4.2). Je zapotřebí provést další klinická hodnocení ke stanovení doporučení bezpečného a účinného dávkování.
Farmakokinetické studie po jednotlivé a opakované dávce u dětí (1 týden až 12 let věku) svědčí o tom, že
clearance linezolidu (podle tělesné hmotnosti) je větší u dětských pacientů než u dospělých, ale snižuje se se
vzrůstajícím věkem.

U dětí od 1 týdne do 12 let věku vede podávání dávky 10 mg/kg každých 8 hodin k expozici přibližující se
hodnotě dosažené u dospělých při dávkování 600 mg dvakrát denně.



U novorozenců do 1 týdne věku během prvního týdne života rapidně narůstá systémová clearance linezolidu
(podle kg tělesné hmotnosti). Z toho důvodu budou mít novorozenci používající denní dávku 10 mg/kg
každých 8 hodin největší systémovou expozici v prvním dnu po narození. Při tomto režimu dávkování se ale
neočekává nadměrná akumulace během prvního týdne života, neboť se clearance během tohoto období rychle
zvyšuje.

U dospívajících (12 až 17 let věku) je farmakokinetika linezolidu obdobná jako u dospělých po dávce 600 mg.
Z toho důvodu bude expozice dospívajících při dávkování 600 mg každých 12 hodin obdobná jako u dospělých
používajících stejnou dávku.

U pediatrických pacientů s ventrikulo-peritoneálním spojením (shuntem), kteří dostávali linezolid 10 mg/kg
každých 12 nebo každých 8 hodin, bylo po podání jedné nebo několika dávek linezolidu zjištěno kolísání
hladiny linezolidu v mozkomíšním moku. Nebylo ale trvale dosaženo terapeutické koncentrace
v mozkomíšním moku ani se ji nepodařilo udržet. Proto se podávání linezolidu k empirické léčbě pediatrických
pacientů s infekcemi centrální nervové soustavy nedoporučuje.

Starší pacienti: Farmakokinetika linezolidu se u osob starších 65 let včetně nijak významně nemění.

Pacientky: Ženy mají mírně nižší distribuční objem než muži a v přepočtu na tělesnou hmotnost přibližně
o 20 % nižší clearance. Koncentrace v plazmě jsou u žen vyšší, což může být částečně způsobeno rozdíly
v tělesné hmotnosti. Protože se průměrný poločas linezolidu u mužů a žen významně neliší, nepředpokládá se,
že koncentrace v plazmě u žen převýší dobře snášenou hodnotu, a proto není nutná změna dávkování.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Linezolid snižuje fertilitu a reprodukční schopnost samčích potkanů při vystavení přibližně stejným hladinám,
jaké jsou u lidí. U pohlavně vyzrálých zvířat jsou tyto účinky reverzibilní. Tyto účinky však nejsou reverzibilní
u mladých zvířat léčených linezolidem téměř po celou dobu jejich pohlavního zrání. Byla pozorována
abnormální morfologie spermatu ve varlatech dospělých potkaních samců a hypertrofie buněk epitelu a
hyperplazie v nadvarlatech. Linezolid pravděpodobně ovlivňuje zrání potkaních spermatozoí. Podávání
testosteronu nemělo vliv na linezolidem působené účinky na fertilitu. Hypertrofie nadvarlat nebyla pozorována
u psů léčených 1 měsíc, ačkoliv změny v hmotnosti prostaty, varlat a nadvarlat byly zjevné.

Reprodukční studie toxicity u myší a potkanů neprokázaly žádný teratogenní vliv při expozici hladině
čtyřikrát vyšší nebo ekvivalentní hladině u lidí.

Stejné koncentrace linezolidu působily toxicky na březí samice myší a souvisela s nimi zvýšená úmrtnost
embryí včetně snížení počtu narozených mláďat, snížení tělesné hmotnosti plodu a exacerbace normální
genetické predispozice na změny hrudní kosti u myší. U potkanů byla pozorována mírná toxicita pro samice
při expozicích nižších, než jsou klinické expozice.

Byla pozorována mírná fetální toxicita, která se projevovala snížením hmotnosti plodu, sníženou osifikací
hrudních obratlů, menším přežíváním mláďat a mírným zpomalením vývoje. Při páření vykazovala stejná
zvířata reverzibilní, na dávce závislé zvýšení předimplantačních ztrát s odpovídajícím poklesem fertility.
U králíků se objevily případy snížení tělesné hmotnosti plodu při toxicitě u matky (klinické příznaky, snížený
přírůstek tělesné hmotnosti a spotřeby potravy) při nízkých hladinách expozice 0,06násobku v porovnání
s expozicí hladině očekávané u lidí odvozené od AUC. Jednalo se o kmeny se známou citlivostí na působení
antibiotik.

Linezolid a jeho metabolity se vylučují do mléka laktujících potkaních samic a koncentrace zjištěné v mléku
byly vyšší než hladiny v samiččině plazmě.

U potkanů i psů způsoboval linezolid reverzibilní myelosupresi.

U potkanů, kterým byl podáván linezolid perorálně po dobu 6 měsíců v dávce 80 mg/kg/den, byla pozorována
ireverzibilní minimální až mírná degenerace sedacího nervu. Minimální degenerace sedacího nervu při této


dávce byla rovněž prokázána u 1 samce při nekropsii provedené ve 3. měsíci. K potvrzení či vyloučení
případné degenerace zrakového nervu bylo prováděno citlivé morfologické vyšetření perfúzně fixovaných
vzorků tkáně. Minimální až středně závažná degenerace očního nervu byla patrná u 2 ze 3 samců potkanů po
6měsíčním podávání, ale přímý vztah k léku byl nejednoznačný z důvodu akutní povahy nálezu a jeho
asymetrického rozložení. Pozorovaná degenerace očního nervu byla mikroskopicky srovnatelná se spontánní
unilaterální degenerací očního nervu u starších potkanů a může se jednat o zhoršení změn bazálního stavu.

Předklinická data založená na konvenčních studiích toxicity po opakovaných dávkách a genotoxicity
neodhalila žádné zvláštní riziko pro člověka kromě rizik zmiňovaných v jiných bodech tohoto souhrnu údajů
o přípravku. Studie karcinogenity a onkogenicity nebyly vzhledem ke krátké době podávání a nezjištěné
genotoxicitě prováděny.


6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Kyselina citronová (E 330)
Roztok hydroxidu sodného 100 g/l (E 524, k úpravě pH)
Monohydrát glukózy
Dihydrát natrium-citrátu (E 331)
Kyselina chlorovodíková 10 % (E 507, k úpravě pH)
Voda na injekci

6.2 Inkompatibility

Do roztoku nesmějí být přidávána žádná aditiva. Pokud je linezolid podáván současně s jinými léčivými
přípravky, jednotlivé přípravky je třeba podávat odděleně a v souladu s příslušnými pokyny k použití. Stejně
tak v případech, kdy je třeba použít tutéž intravenózní infuzní linku pro podání několika po sobě následujících
látek, je nutné linku propláchnout vhodným roztokem před a po podání linezolidu (viz bod 6.6).

U infuzního roztoku Dilizolen byla zjištěna fyzikální inkompatibilita s následujícími látkami: amfotericin B,
chlorpromazin-hydrochlorid, diazepam, pentamidin-diisethionát, erythromycin-laktobionát, sodná sůl
fenytoinu a sulfamethoxazol/trimethoprim. Linezolid je dále chemicky inkompatibilní s ceftriaxonem.

6.3 Doba použitelnosti

Před otevřením: 3 roky
Po otevření: Z mikrobiologického hlediska je nutné použít přípravek okamžitě, pokud způsob otevírání
nevylučuje riziko mikrobiální kontaminace. Není-li roztok použit okamžitě, odpovídá za dobu a podmínky
uchovávání v plném rozsahu uživatel.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní teplotní podmínky uchovávání. Polyethylenový vak
uchovávejte v krabičce, aby byl chráněn před světlem.

Podmínky uchovávání tohoto léčivého přípravku po jeho prvním otevření jsou uvedeny v bodě 6.3.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Dilizolen je dodáván jako čirý roztok v jednovrstvých infuzních vacích z polyethylenu s nízkou hustotou, které
obsahují 300 ml roztoku (600 mg linezolidu).
Infuzní vaky jsou baleny v krabicích po 1 nebo po 10 vacích.

Na trhu nemusí být k dispozici všechny velikosti balení.



6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Přípravek je určen pouze k jednorázovému použití. Vytéká-li roztok z vaku, nepoužívejte jej, jeho sterilita
může být narušena. Před použitím roztok vizuálně zkontrolujte, použit smí být pouze čirý roztok bez částic.
Nepoužívejte vaky v sériovém propojení. Veškerý nepoužitý roztok musí být zlikvidován.
Žádné zvláštní požadavky na likvidaci. Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován
v souladu s místními požadavky. Částečně použitý vak znovu nepřipojujte.
Linezolid infuzní roztok je kompatibilní s následujícími roztoky: intravenózní 5% roztok glukózy, intravenózní
fyziologický roztok (0,9% roztok chloridu sodného), Ringer-laktátový injekční roztok (Hartmannův injekční
roztok).

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Glenmark Pharmaceuticals s.r.o.
Hvězdova 1716/2b
140 78 Praha Česká republika

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO

15/315/13-C

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 23. 10. Datum posledního prodloužení registrace: 28. 7.
10. DATUM REVIZE TEXTU

28. 7.