Amiodarone accord

Ve studiích toxicity po opakovaném podávání vedl amiodaron k plicnímu poškození (fibróza,
fosfolipidóza; u křečků, potkanů a psů). Zdá se, že plicní toxicita je důsledkem tvorby radikálů a
narušení buněčné výroby energie. Kromě toho amiodaron způsobil poškození jater u potkanů, psů, prasat
a paviánů. Amiodaron měl nepřímé účinky na sérové lipidy se změnami plazmatických koncentrací
hormonů štítné žlázy.

Pokud jde o aspekty genotoxicity, byl proveden Amesův test in vitro a mikronukleární test kostní dřeně
myší in vivo. Obě studie přinesly negativní výsledky.

Amiodaron-hydrochlorid je vysoce fototoxická látka. Je prokázáno, že za přítomnosti amiodaron-
hydrochloridu vznikají při UV ozařování cytotoxické volné radikály. To nemůže vést pouze k akutním
fototoxickým reakcím, ale také k poškození DNA (fotomutagenita) a následným fotokarcinogenním
účinkům. Doposud nebyly tyto potenciálně závažné nežádoucí účinky amiodaronu hydrochloridu
zkoumány experimentálně. Proto není fotomutagenní a fotokarcinogenní potenciál amiodaronu znám.

Ve dvouleté studii karcinogenity u potkanů způsobil amiodaron při klinicky relevantních expozicích
zvýšení folikulárních nádorů štítné žlázy (adenomů a/nebo karcinomů) u obou pohlaví. Vzhledem k
tomu, že mutagenní nálezy byly negativní, je pro tento typ indukce nádoru navržen spíše epigenní než
genotoxický mechanismus. U myší nebyl pozorován karcinom, ale na dávce závislá hyperplazie folikulů
štítné žlázy. Tyto účinky na štítnou žlázu u potkanů a myší jsou s největší pravděpodobností způsobeny
účinky amiodaronu na syntézu a/nebo uvolňování hormonů štítné žlázy. Význam těchto zjištění pro
člověka je nízký.

Ve studiích reprodukční toxicity u potkanů prokázal amiodaron možné nežádoucí účinky na fertilitu a
postnatální vývoj. Amiodaron byl v klinicky relevantních dávkách embryotoxický, nikoli však
teratogenní u potkanů a králíků.