Furosemid bbp

Dávkování se upravuje podle tělesné hmotnosti, přičemž doporučená denní dávka se pohybuje v
rozmezí 0,5 až 1 mg/kg tělesné hmotnosti až do maximální celkové denní dávky 20 mg.

Starší pacienti
Doporučená počáteční dávka je 20 mg/den. Tato dávka se postupně zvyšuje až do dosažení
požadované odpovědi.

Pacienti s poruchou funkce ledvin
U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (sérový kreatinin > 5 mg/dl) nesmí rychlost infuze
překročit 2,5 mg/min.

Speciální doporučení pro dávkování

Pro dospělé se dávka stanovuje následovně:
Edém spojený s chronickým a akutním městnavým srdečním selháním
Doporučená počáteční dávka je 20 až 40 mg denně. Tato dávka se může v případě potřeby upravit
podle odpovědi pacienta na léčbu. Dávka má být podána ve dvou nebo třech jednotlivých dávkách za
den při chronickém městnavém srdečním selhání a jako bolus při akutním městnavým srdečním
selhání.

Edém spojený s renálním onemocněním
Doporučená počáteční dávka je 20 až 40 mg za den. Tuto dávku je možno v případě potřeby upravit
podle odpovědi pacienta na léčbu. Celková denní dávka může být podána najednou nebo v rámci
několika dílčích dávek během dne.

Jestliže to nevede k optimálnímu zvýšení vylučování tekutin, musí být furosemid podáván kontinuální
intravenózní infuzí s počáteční rychlostí 50 až 100 mg za hodinu.

Před zahájením podávání furosemidu musí být upravena hypovolemie, hypotenze a porucha
acidobazické a elektrolytové rovnováhy.

U dialyzovaných pacientů se udržovací dávka obvykle pohybuje v rozmezí 250 mg až 1500 mg za
den.

U pacientů s nefrotickým syndromem musí být dávkování stanoveno s opatrností, vzhledem k riziku
vyššího výskytu nežádoucích účinků.

Hypertenzní krize (kromě jiných terapeutických opatření)
Doporučená počáteční dávka při hypertenzní krizi je 20 mg až 40 mg podaných jako bolus
intravenózní injekcí. Tato dávka může být v případě potřeby upravena podle odpovědi pacienta na
léčbu.

Edém spojený s onemocněním jater
Jestliže je intravenózní léčba naprosto nezbytná, musí se počáteční dávka pohybovat v rozmezí 20 mg
až 40 mg. Tuto dávku je možno v případě potřeby upravit podle odpovědi pacienta na léčbu. Celková
denní dávka může být podána najednou nebo v rámci několika dávek.

Furosemid může být použit v kombinaci s antagonisty aldosteronu v případech, kdy tyto látky nejsou v
rámci monoterapie dostačující. Aby se zamezilo komplikacím, jako je ortostatická intolerance nebo
porucha acidobazické a elektrolytové rovnováhy nebo jaterní encefalopatie, musí být dávka pečlivě
upravena tak, aby bylo dosaženo pozvolného vylučování tekutin. Tato dávka může u dospělých
způsobit denní ztrátu tělesné hmotnosti přibližně 0,5 kg.

Plicní edém (např. při akutním srdečním selhání)
Počáteční podaná dávka je 40 mg furosemidu intravenózně. Jestliže to zdravotní stav pacienta
vyžaduje, podá se za 30-60 minut dalších 20 až 40 mg furosemidu. Furosemid je nutno podat spolu s
dalšími terapeutickými opatřeními.

Způsob podání
Intravenózně, ve výjimečných případech intramuskulárně.

4.3 Kontraindikace
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
Pacienti s renálním selháním s oligoanurií neodpovídající na léčbu furosemidem. Renální selhání
jakožto následek otravy nefrotoxickými nebo hepatotoxickými látkami.
Pacienti v komatózním nebo v prekomatózním stavu spojeném s jaterní encefalopatií.
Pacienti s těžkou hypokalemií, těžkou hyponatremií, hypovolemií a s nebo bez hypotenze nebo
dehydratace.
Pacienti s hypersenzitivitou na sulfonamidy (např. sulfonylurea nebo sulfonamidová antibiotika).
Furosemid je kontraindikován během kojení (viz bod 4.6).

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Pacienti s částečnou obstrukcí odtoku moči (např. pacienti s hypertrofií prostaty). Je nutno zajistit
produkci moči.

Pacienti s hypotenzí nebo zvýšeným rizikem výrazného poklesu krevního tlaku (pacienti se stenózou
koronární arterie nebo cerebrální arterie).

Pacienti s manifestním nebo latentním diabetes mellitus nebo kolísavou glykemií (je nutné pravidelné
sledování hladiny glukózy v krvi).

Pacienti se dnou nebo hyperurikemií (je nutné pravidelné sledovat hladinu kyseliny močové v séru).

Pacienti s jaterním onemocněním nebo hepatorenálním syndromem (porucha funkce ledvin spojená s
těžkým onemocněním jater).

Hypoproteinemie (spojená s nefrotickým syndromem, účinek furosemidu může být snížen a může být
zvýšena jeho ototoxicita).

Současné podání se solemi lithia (je nutné sledování lithemie, viz bod 4.5)

Akutní porfyrie (použití diuretik při akutní porfyrii není považováno za bezpečné a je třeba zvláštní
opatrnosti)

U pacientů léčených furosemidem, zejména u starších pacientů, pacientů užívajících další léky, které
mohou způsobit hypotenzi, a u pacientů s jiným zdravotním stavem, který představuje riziko
hypotenze, se může vyskytnout symptomatická hypotenze vedoucí k závratím, mdlobám nebo ztrátě
vědomí.

Během léčby furosemidem se doporučuje pravidelně sledovat hladinu sodíku, draslíku a kreatininu v
séru; zvláště pozorné sledování je vyžadováno u pacientů s vysokým rizikem rozvoje poruchy
elektrolytové rovnováhy, nebo v případě významné další ztráty tekutin (např. z důvodu zvracení nebo
průjmu).
Hypovolemie nebo dehydratace stejně jako jiné významné poruchy elektrolytové nebo acidobazické
rovnováhy musí být upraveny.

Fotosenzitivita:
Případy fotosenzitivních reakcí byly hlášeny v souvislosti s thiazidovými diuretiky (viz bod 4.8).
Jestliže se během léčby vyskytne fotosenzitivní reakce, doporučuje se léčbu ukončit. Jestliže je
opětovné podání thiazidu považováno za nezbytné, doporučuje se chránit exponované oblasti těla před
sluncem nebo umělým UVA zářením.

Současné podávání s risperidonem:
V placebem kontrolovaných klinických studiích s risperidonem u starších pacientu s demencí byl
pozorován vyšší výskyt mortality při současném podání furosemidu a risperidonu (7.3%; střední věk
89 let, rozmezí 75-97 let) ve srovnání s pacienty léčenými pouze risperidonem (3.1%; střední věk let, rozmezí 70-96 let) nebo pacienty léčenými pouze furosemidem (4.1%; střední věk 80 let, rozmezí
67-90 let). Souběžné podání ostatních diuretik (převážně thiazidových diuretik v nízké dávce) s
risperidonem nebylo spojeno s podobnými nálezy.
Patofyziologický mechanismus zvýšené mortality u starších pacientů s demencí při současném podání
furosemidu a risperidonu nebyl dosud uspokojivě vysvětlen. Nezávisle na léčbě, dehydratace byla
hlavním rizikovým faktorem mortality u starších pacientů s demencí, a proto má být eliminována.

Sportovci:
Je třeba sportovce upozornit, že tento přípravek používaný k nucené diuréze obsahuje látku, která
muže způsobit pozitivní dopingový test.

Obsah sodíku:
Tento přípravek obsahuje sodík 7,36 mg v jedné injekční lahvičce. Při dávce 20 mg furosemidu tento
přípravek obsahuje méně než 1 mmol sodíku v jedné dávce, to znamená, že je v podstatě „bez sodíku“.
Při maximální celkové denní dávce 1500 mg furosemidu tento přípravek obsahuje 88,32 mg sodíku,
což odpovídá až 5 % maximálního doporučeného denního příjmu sodíku potravou pro dospělého.