Febichol
Akutní toxicita
Fenipentol se u laboratorních zvířat (potkanů a myší) vyznačuje zanedbatelnou akutní
toxicitou po perorální aplikaci (smrtné dávky jsou vyšší než 3 gramy fenipentolu na kg tělesné
hmotnosti).
Střední smrtná dávka (LD50) fenipentolu u potkaních samic po perorálním podání byla
stanovena na 3449 mg/kg (95 % interval spolehlivosti 3037-3916 mg/kg), přičemž potkaní
samci nejsou na fenipentol citlivější než samice (při dávce 3550 mg/kg p.o. byla mortalita
samců 10 %).
Střední smrtná dávka (LD50) fenipentolu u myších samic po perorálním podání byla
stanovena na 6997 mg/kg (95 % interval spolehlivosti 4824-10147 mg/kg), přičemž myší
samci nejsou na fenipentol citlivější než samice (při dávce 5490 mg/kg p.o. byla mortalita
samců 20 %).
Střední smrtná dávka (LD50) fenipentolu u potkaních samic po intraperitoneálním podání
byla stanovena na 871 mg/kg (95 % interval spolehlivosti 776-978 mg/kg), přičemž potkaní
samci nejsou na fenipentol citlivější než samice (při dávce 870 mg/kg i.p. byla mortalita
samců 40 %).
Střední smrtná dávka (LD50) fenipentolu u myších samic po intraperitoneálním podání byla
stanovena na 713 mg/kg (95 % interval spolehlivosti 650-752 mg/kg), přičemž myší samci
nejsou na fenipentol citlivější než samice (při dávce 700 mg/kg i.p. byla mortalita samců
nulová).
Subchronická a chronická toxicita
Po šestitýdenním perorálním podávání fenipentolu v dávkách 0,05 ml/kg potkaním samcům
nedošlo ke změnám hmotnostních přírůstků oproti kontrolním zvířatům, nevyskytly se změny
histochemického obrazu RNA a indolových derivátů v hepatocytech a při histologickém
vyšetření nebyly nalezeny patologické změny v plicích, myokardu, ledvinách, nadledvinách,
ezofagu ani tenkém střevě.
Po čtyřtýdenním perorálním podávání fenipentolu v dávkách 50, 100 nebo 200 mg/kg/den
potkanům obou pohlaví bylo pozorováno statisticky nevýznamně pomalejší přibývání na váze
u potkaních samic. Vzhled a chování zvířat medikovaných dávkami 50 nebo 100 mg/kg/den
se nelišilo od kontrolních zvířat, u zvířat medikovaných dávkou 200 mg/kg/den byla
pozorována mírná sedace. Mezi medikovanými a nemedikovanými zvířaty nebyly v průběhu
šestiměsíčního sledování zjištěny rozdíly v počtu erytrocytů, hodnotách hemoglobinu ani
v diferenciálním bílém krevním obraze. Při postmortálním histopatologickém vyšetření
nebyly nalezeny žádné změny, jež by mohly souviset s podávaným léčivem.
Mutagenní a tumorigenní potenciál
Fenipentol neindukoval genové mutace na prokaryontním modelu Salmonella typhimurium a
nevykázal mutagenní účinky v testu na mutagenitu na savčích buňkách in vitro.
Dlouhodobé studie, které by zkoumaly tumorigenní potenciál fenipentolu, nebyly provedeny.
Reprodukční toxikologie
Reprodukční toxikologie fenipentolu není dostatečně prozkoumána. Po velmi vysokých
perorálních dávkách fenipentolu podávaných březím myším a potkaním samicím byly
zaznamenány reprodukčně toxické účinky, uvedené v následujícím textu (uváděné dávky jsou
„nejnižší publikované toxické dávky“ (TDLo – lowest published toxic dose)).
Po perorální aplikaci fenipentolu březím potkaním samicím v dávkách 3500 mg/kg po dobu 13 dnů po oplodnění byla zaznamenána zvýšená postimplantační mortalita a zpomalení
intrauterinního růstu.
Po perorální aplikaci fenipentolu březím myším samicím v dávkách 700 mg/kg po dobu 7-dnů po oplodnění byla zaznamenána zvýšená postimplantační mortalita.
Po perorální aplikaci fenipentolu březím potkaním a myším samicím, u obou zvířecích druhů
v dávkách 7000 mg/kg po dobu 7-13 dnů po oplodnění, byly pozorovány vývojové
abnormality muskuloskeletálního systému.
Po perorální aplikaci fenipentolu březím myším samicím v dávkách 3500 mg/kg po dobu 7-dnů po oplodnění byl u jejich mláďat zaznamenán pokles laktačního indexu.