Lamivudin teva
PŘÍLOHA I
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
Lamivudin Teva 100 mg potahované tablety
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Jedna potahovaná tableta obsahuje lamivudinum 100 mg.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Potahovaná tableta
Potahovaná tableta oranžové barvy, podlouhlého bikonvexního tvaru, na jedné straně vyraženo označení
„L 100“, druhá strana tablety je hladká.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Lamivudin Teva je indikován k léčbě dospělých pacientů s chronickou hepatitidou B s:
• kompenzovaným jaterním onemocněním s prokázanými známkami virové replikace,
přetrvávajícími zvýšenými hodnotami sérové alaninaminotransferázy dokumentovaným aktivním zánětem jater a/nebo jaterní fibrózou. Podávání lamivudinu by mělo
být zahájeno pouze v případě, kdy není možné nebo přípustné podávat jiné alternativní
antivirotikum, u kterého je menší pravděpodobnost vzniku rezistence
• dekompenzovaným jaterním onemocněním v kombinaci s jiným léčivým přípravkem, který
nevykazuje zkříženou rezistenci s lamivudinem
4.2 Dávkování a způsob podání
Terapii přípravkem Lamivudin Teva má zahajovat lékař, který má zkušenosti s léčbou chronické
hepatitidy B.
Dávkování
Dospělí
Doporučené dávkování přípravku Lamivudin Teva je 100 mg jednou denně.
U pacientů s dekompenzovaným jaterním onemocněním má být lamivudin vždy podáván v kombinaci
s dalším léčivým přípravkem, který nevykazuje zkříženou rezistenci s lamivudinem, aby se snížilo riziko
rezistence a dosáhlo rychlého potlačení replikace viru.
Trvání léčby
Optimální délka léčby není známa.
• U HBeAg-pozitivních pacientů s chronickou hepatitidou B alespoň 6-12 měsíců po prokázání sérokonverze HBeAg HBeAbztráty účinnosti sledovány po ukončení léčby pro možnost pozdního virologického relapsu.
• U HBeAg-negativních pacientů s CHB léčba podána alespoň než dojde k HBs sérokonverzi, nebo je prokazatelná ztráta účinnosti. Při
prodloužené léčbě se doporučuje pravidelné opakované vyšetření potvrzující, že pokračování ve
vybrané léčbě zůstává pro pacienta vhodné.
• U pacientů s dekompenzovanou hepatopatií nebo cirhózou a u příjemců jaterních transplantátů se
zastavení léčby nedoporučuje
Pacienti, u nichž byla aplikace přípravku Lamivudin Teva zastavena, mají být pravidelně kontrolováni se
zaměřením na známky recidivující hepatitidy
Klinická rezistence
U pacientů s HBeAg pozitivní nebo HBeAg negativní chronickou hepatitidou B může vznik mutace viru
HBV s označením YMDD lamivudin, což se projeví jako zvýšení hladiny HBV DNA a enzymu ALT oproti hodnotám před
započetím léčby lamivudinem. Aby se snížilo riziko vzniku rezistence u pacientů léčených monoterapií
lamivudinem, má se zvážit přechod na jiný přípravek nebo přidání dalšího přípravku, který nevykazuje
zkříženou rezistenci s lamivudinem podle léčebných pokynů, pokud při monoterapii lamivudinem
zůstávají hladiny HBV DNA v séru detekovatelné po 24. týdnu léčby
Pro léčbu pacientů, kteří jsou zároveň nakaženi HIV a léčeni lamivudinem nebo kombinací lamivudinu
a zidovudinu, nebo je u nich tato léčba plánována, je nutno zachovat dávku lamivudinu předepsanou pro
léčbu infekce HIV
Zvláštní skupiny pacientů
Renální dysfunkce:
U pacientů se středně závažnou až závažnou renální dysfunkcí se v důsledku snížené renální clearance
zvyšují koncentrace lamivudinu v séru sníženo dávkování. Přípravek Lamivudin Teva není vhodný pro pacienty, kteří vyžadují dávky menší než
100 mg.
Dostupné údaje o pacientech podstupujících intermitentní hemodialýzu hodinám dialýzy dvakrát až třikrát týdněclearance kreatininu po dobu probíhající dialýzy již nejsou další úpravy dávkování nutné.
Hepatální dysfunkce:
Údaje o pacientech s hepatální dysfunkcí, včetně pacientů s terminální hepatopatií čekajících na
transplantaci, ukazují, že hepatální dysfunkce nemá významný vliv na farmakokinetiku lamivudinu. Podle
těchto údajů se pacientům s hepatální dysfunkcí, není-li provázena renální dysfunkcí, nemusí dávkování
upravovat.
Starší pacienti
U starších pacientů nemá stárnutí doprovázené zhoršením funkce ledvin klinicky významný vliv na
expozici lamivudinu, s výjimkou pacientů s clearance kreatininu ˂ 50 ml/min.
Pediatrická populace
Bezpečnost a účinnost přípravku Lamivudin Teva u kojenců, dětí a dospívajících ve věku do 18 let nebyly
stanoveny. V současnosti dostupné údaje jsou uvedeny v bodech 4.4 a 5.1, ale na jejich základě nelze
učinit žádná doporučení ohledně dávkování.
Způsob podání
Perorální podání.
Přípravek Lamivudin Teva lze užívat jak nalačno, tak s jídlem.
4.3 Kontraindikace
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Exacerbace hepatitidy
Exacerbace v průběhu léčby
Spontánní exacerbace jsou u chronické hepatitidy B relativně časté a jsou charakterizované přechodným
zvýšením hladin ALT v séru. Po započetí antivirové léčby může u některých pacientů dojít
k přechodnému zvýšení hladin ALT v séru v souvislosti s tím, jak klesají v séru hladiny HBV DNA.
U pacientů s kompenzovaným jaterním onemocněním tato zvýšení hladin ALT v séru nebyla obvykle
doprovázena zvýšením koncentrací sérového bilirubinu ani příznaky jaterní dekompenzace.
Při prodloužené terapii byly identifikovány virové subpopulace HBV se sníženou citlivostí na lamivudin
hepatitidy primárně prokázané zvýšením hodnot ALT v séru a znovu objevením se HBV DNA 4.2přechod na jiný léčivý přípravek nebo přidání dalšího léčivého přípravku, který nevykazuje zkříženou
rezistenci s lamivudinem
Exacerbace po ukončení léčby
U pacientů, kteří ukončili léčbu hepatitidy B, byla zaznamenána akutní exacerbace hepatitidy, která se
obvykle prokazuje zvýšenou hladinou ALT v séru a znovu objevením se HBV DNA. V kontrolovaných
klinických studiích fáze III s následným sledováním pacientů bez aktivní léčby byla incidence elevací
ALT po léčbě lamivudinem došlo po ukončení léčby k elevacím ALT spolu s elevacemi bilirubinu, bylo však nižší a podobné v obou
ramenech léčby léčbě objevila mezi 8. a 12. týdnem po ukončení léčby. Většina případů odezněla spontánně, ale bylo
pozorováno i několik fatálních případů. V případě, že se zastaví aplikace přípravku Lamivudin Teva, mají
být pacienti pravidelně kontrolováni - jak klinicky, tak laboratorním vyšetřováním funkce jater a hladiny bilirubinu
Exacerbace u pacientů s dekompenzovanou jaterní cirhózou
Příjemci transplantátů a pacienti s dekompenzovanou jaterní cirhózou jsou více ohroženi aktivní virovou
replikací. V důsledku minimální hepatální funkce u těchto pacientů může reaktivace hepatitidy po
vysazení lamivudinu nebo snížením účinnosti v průběhu terapie přivodit těžkou i fatální dekompenzaci.
Tito pacienti mají být během léčby pravidelně kontrolováni se zaměřením na klinické, virologické
a sérologické parametry související s hepatitidou B, na hepatální a renální funkci a na antivirovou
terapeutickou odezvu, a to minimálně každý měsíc, a je-li léčba z jakéhokoli důvodu zastavena, pak ještě
nejméně 6 měsíců po léčbě. Pravidelně je nutné kontrolovat sérové ALT, bilirubin, albumin, dusík močoviny v krvi antigeny HBV, protilátky proti HBV a pokud možno koncentrace HBV DNA v séru. Pacienti, u kterých se
během léčby nebo po jejím zastavení objeví známky hepatální insuficience, mají být kontrolováni
v adekvátně kratších časových intervalech.
Není dostatek údajů o tom, zda je u pacientů, u kterých se vyvinou známky rekurentní hepatitidy,
prospěšné znovu zahájit terapii lamivudinem.
Mitochondriální dysfunkce
Bylo prokázáno jak in vitro, tak in vivo, že nukleosidové a nukleotidové analogy způsobují poškození
mitochondrií různého stupně. Existují hlášení mitochondriální dysfunkce u kojenců vystavených in utero
a/nebo postnatálně působení analogů nukleosidů. Hlavními hlášenými nežádoucími účinky jsou
hematologické poruchy hlášeny některé neurologické poruchy s pozdním nástupem Neurologické poruchy mohou být přechodné nebo stálé. Každé dítě, které bylo in utero vystaveno
působení analogů nukleosidů a nukleotidů, musí být klinicky i laboratorně sledováno a v případě
relevantních známek nebo příznaků musí projít úplným vyšetřením na možnou mitochondriální dysfunkci.
Pediatrická populace
Lamivudin byl podáván dětem Vzhledem k omezeným údajům se však podávání lamivudinu těmto pacientům v současnosti
nedoporučuje
Hepatitida delta nebo hepatitida C
Účinnost lamivudinu u pacientů současně infikovaných virem hepatitidy delta nebo virem hepatitidy C
nebyla stanovena a doporučuje se opatrnost.
Imunosupresivní léčba
Údaje o použití lamivudinu u HBeAg negativní imunosupresivními režimy, včetně protinádorové chemoterapie, jsou omezené. Tito pacienti by měli
lamivudin užívat s opatrností.
Monitorování
V průběhu léčby přípravkem Lamivudin Teva by měli být pacienti pravidelně monitorováni. Sérové
hladiny ALT a HBV DNA se mají monitorovat ve 3-měsíčních intervalech a u HBeAg pozitivních
pacientů se mají stanovovat každých 6 měsíců hodnoty HBeAg.
Současná infekce HIV
U pacientů současně infikovaných HIV, kteří jsou současně léčeni lamivudinem nebo kombinací
lamivudinu a zidovudinu nebo u nichž se plánuje zahájení takové léčby, má být zachována dávka
lamivudinu předepsaná pro terapii infekce HIV antiretrovirotikyfarmakoterapie, existuje při použití samotného lamivudinu k terapii chronické hepatitidy B riziko mutace
HIV.
Přenos hepatitidy B
Nejsou k dispozici informace o přenosu viru hepatitidy B na plod těhotných žen léčených lamivudinem. Je
třeba se řídit standardními doporučenými postupy pro imunizaci proti viru hepatitidy B u dětí.
Pacienty je nutné upozornit na to, že nebylo prokázáno, že by terapie lamivudinem snižovala riziko
přenosu viru hepatitidy B na jiné osoby, a proto je i nadále nutné dodržovat příslušná preventivní opatření.
Interakce s jinými léčivými přípravky
Lamivudin Teva se nemá užívat s jinými přípravky obsahujícími lamivudin, nebo přípravky obsahujícími
emtricitabin
Kombinace lamivudinu s kladribinem se nedoporučuje
Pomocná látka
Sodík
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol znamená, že je v podstatě „bez sodíku“.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Studie interakcí byly provedeny pouze u dospělých.
Vzhledem k omezenému rozsahu metabolizace, k omezené míře vazby na plazmatické proteiny a k téměř
úplné renální eliminaci intaktního léčiva je pravděpodobnost metabolických interakcí malá.
Lamivudin je eliminován převážně aktivní renální sekrecí organických kationtů. Je třeba brát v úvahu
možnost interakcí s jinými souběžně aplikovanými léčivy, zejména těmi, jejichž hlavní eliminační cestou
je aktivní renální sekrece prostřednictvím transportního systému pro organické kationty; takovým léčivem
je např. trimethoprim. Jiná léčiva zčásti a nebylo prokázáno, že by interagovala s lamivudinem.
U léčiv, která jsou převážně eliminována buď aktivní renální sekrecí organických aniontů, nebo
glomerulární filtrací, nejsou klinicky významné interakce s lamivudinem pravděpodobné.
Souběžná aplikace kombinace trimethoprim/sulfamethoxazol v dávkách 160 mg/800 mg zvýšila expozici
lamivudinu asi o 40 %. Lamivudin neměl vliv na farmakokinetiku trimethoprimu ani sulfamethoxazolu.
Úprava dávkování lamivudinu však není nutná, nejedná-li se o pacienta s renální dysfunkcí.
Při souběžné aplikaci lamivudinu se zidovudinem bylo pozorováno mírné zidovudinu, ale celková expozice tomuto léčivu farmakokinetiku lamivudinu
Při souběžné aplikaci lamivudinu s alfa-interferonem se nevyskytly farmakokinetické interakce.
U pacientů, kteří užívali lamivudin s běžně používanými imunosupresivy nebyly pozorovány klinicky významné nežádoucí interakce. Formální interakční studie však nebyly
provedeny.
Emtricitabin
Vzhledem k podobnosti se Lamivudin Teva nemá podávat současně s jinými analogy cytidinu, jako je
např. emtricitabin. Lamivudin Teva také nemá být užíván s žádným jiným léčivým přípravkem, který
obsahuje lamivudin
Kladribin
Lamivudin in vitro inhibuje intracelulární fosforylaci kladribinu, což vede k potenciálnímu riziku snížení
účinnosti kladribinu v případě léčby kombinací těchto látek. Také některá klinická zjištění ukazují na
možnou interakci mezi lamivudinem a kladribinem. Z tohoto důvodu se současné podávání lamivudinu
a kladribinu nedoporučuje
Sorbitol
Současné podání roztoku sorbitolu závislým snížením expozice lamivudinu 52 %, resp. 55 %. Je-li to možné, je třeba se vyvarovat chronického současného podávání přípravku
Lamivudin Teva s léčivými přípravky obsahujícími sorbitol nebo jiné osmoticky působící polyalkoholy
nebo monosacharidové alkoholy monitorování virové nálože HBV, nelze-li se současnému chronickému podávání vyhnout.
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Těhotenství
Studie s lamivudinem na zvířatech ukázaly na vzestup raných embryonálních úmrtí u králíků, nikoli však
u potkanů
Více než 1 000 dostupných výstupů z registru užívání antiretrovirotik v těhotenství Pregnancy Registrytrimestru u těhotných žen nenaznačují žádný malformační účinek a účinek na plod/novorozence. U méně
než 1 % těchto žen byla léčena infekce HBV, u většiny byla léčena infekce HIV vyššími dávkami a další
současnou léčbou. Lamivudin Teva lze v těhotenství podávat, pokud je to klinicky indikováno.
U pacientek, které jsou léčeny lamivudinem a následně otěhotní, by se mělo uvažovat o možnosti
vzniku rekurentní hepatitidy při ukončení léčby lamivudinem.
Kojení
Na základě výsledků pozorování u více než 200 párů matek s dítětem léčených pro infekci virem HIV
bylo zjištěno, že sérové koncentrace lamivudinu u dětí kojených matkami, které se léčily pro infekci virem
HIV, jsou velmi nízké na neměřitelné hodnoty v době, kdy kojené děti dosahují 24 týdnů věku. Celkové množství lamivudinu,
které se vstřebá u kojených dětí, je velmi nízké, a proto je pravděpodobné, že toto množství lamivudinu
má suboptimální antivirové účinky. Infekce hepatitidou B u matky není kontraindikací pro kojení, pokud
je u novorozence při porodu adekvátně provedena prevence nákazy infekční hepatitidou B. Nejsou důkazy
o tom, že by nízká koncentrace lamivudinu v mateřském mléce vedla ke vzniku nežádoucích reakcí
u kojených dětí. Proto je možné uvažovat o kojení dětí matkami, které jsou pro hepatitidu B léčeny
lamivudinem, a vzít přitom v úvahu, jaké jsou výhody kojení pro dítě a jaké výhody přináší podávání
lamivudinu kojící matce. V případě, že dojde k přenosu viru HBV z matky na dítě i přes adekvátní
profylaxi, mělo by se zvážit přerušení kojení, aby se u dítěte snížilo riziko vzniku mutací viru HBV, které
by vedly k rezistenci viru vůči lamivudinu.
Fertilita
Reprodukční studie u zvířat neprokázaly žádný vliv na fertilitu u samců ani samic
Mitochondriální dysfunkce
In vitro i in vivo bylo prokázáno, že nukleosidové a nukleotidové analogy způsobují různý stupeň
mitochondriálního poškození. Existují hlášení mitochondriální dysfunkce u kojenců vystavených in utero
a/nebo postnatálně působení analogů nukleosidů.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Pacienty je nutno upozornit, že během léčby lamivudinem byly hlášeny malátnost a únava. Při posouzení
pacientovy schopnosti řídit nebo obsluhovat stroje je nutno vzít v úvahu klinický stav pacienta a profil
nežádoucích účinků lamivudinu.
4.8 Nežádoucí účinky
Souhrnný bezpečnostní profil
Výskyt nežádoucích účinků a laboratorních odchylek podobný u pacientů léčených placebem a lamivudinem. Z nežádoucích účinků byly nejčastěji hlášeny:
nevolnost a únava, infekce respiračního traktu, faryngeální a tonzilární diskomfort, bolest hlavy,
abdominální diskomfort a bolest, nevolnost, zvracení a průjem.
Nežádoucí účinky v tabulce
Nežádoucí reakce jsou uvedeny níže podle orgánových systémů a frekvence výskytu. Frekvenční
kategorie jsou přiřazeny jen těm nežádoucím reakcím, u kterých je alespoň možné uvažovat o příčinné
souvislosti s lamivudinem. Frekvence výskytu je definována jako: velmi časté < 1/10a není známo
Kategorie frekvencí přiřazené nežádoucím účinkům jsou založeny převážně na poznatcích z klinických
studií zahrnujících celkem 1 171 pacientů s chronickou hepatitidou B, kteří dostávali lamivudin v dávce
100 mg.
Poruchy krve a lymfatického systému
Není známo Trombocytopenie
Poruchy metabolismu a výživy
Velmi vzácné Laktátová acidóza
Poruchy imunitního systému
Vzácné Angioedém
Poruchy jater a žlučových cest
Velmi časté Exacerbace hepatitidy, primárně prokázané zvýšením sérové hladiny ALT, byly hlášené při léčbě a vysazení lamivudinu. Většina případů spontánně odezněla, avšak velmi vzácně došlo k úmrtí bod 4.4Poruchy kůže a podkožní tkáně