Monkasta

Ve studiích toxicity na zvířatech byly pozorovány menší biochemické změny obsahu ALT, glukosy,
fosforu a triacylglycerolů v krevním séru, které byly přechodné. Známky toxicity u zvířat byly
zvýšené vylučování slin, gastrointestinální symptomy, řídká stolice a iontová nerovnováha. Nastaly při
dávkách, které znamenaly > 17násobek systémové expozice pozorované při klinickém dávkování.
U opic se nežádoucí účinky objevily při dávkách od 150 mg/kg/den (> 232násobek systémové
expozice pozorované při klinické dávce). Ve studiích na zvířatech montelukast neovlivňoval fertilitu
ani reprodukční výkonnost při systémové expozici překračující klinickou systémovou expozici
> 24násobně. Mírný pokles tělesné hmotnosti mláďat byl zaznamenán ve studii fertility samic potkanů
při dávce 200 mg/kg/den (> 69násobek klinické systémové expozice). Ve studiích na králících byla
pozorována neúplná osifikace ve srovnání s kontrolami zvířat při systémové expozici odpovídající
> 24násobku klinické systémové expozice pozorované při klinické dávce. U potkanů nebyly
pozorovány žádné abnormality. Montelukast prochází placentární bariérou a vylučuje se do mléka
zvířat.

Po jednotlivém perorálním podání sodné soli montelukastu v dávkách do 5 000 mg/kg u myší a
potkanů (15 000 mg/m2 u myší a 30 000 mg/m2 u potkanů), což byly maximální testované dávky,
nedošlo k žádnému úhynu. Tato dávka odpovídá 25 000násobku doporučené denní humánní dávky pro
dospělé (počítané při hmotnosti dospělého pacienta 50 kg).

Ukázalo se, že montelukast není fototoxický u myší pro spektra UVA, UVB nebo viditelného světla
při dávkách do 500 mg/kg/den (zhruba > 200násobek vzhledem k systémové expozici).

Montelukast nebyl mutagenní ani ve zkouškách in vitro, ani in vivo, ani nevyvolával vznik tumorů
u hlodavců.