Fluoxetine aurovitas

Biologický poločas: Při zvažování farmakodynamických a farmakokinetických lékových interakcí
(např. při převádění z fluoxetinu na jiná antidepresiva) je třeba vzít v úvahu dlouhý eliminační poločas
fluoxetinu a norfluoxetinu (viz bod 5.2).

Kontraindikované kombinace

Ireversibilni neselektivni inhibitory monoaminooxidazy (např. iproniazid)
U pacientů užívajících SSRI v kombinaci s ireverzibilními inhibitory monoaminoxidázy (IMAO) byly
občas hlášeny případy závažných a někdy fatálních nežádoucích účinků. Tyto reakce jsou
prezentovány příznaky podobnými serotoninovému syndrome, který může být zaměněn s nebo
diagnostikován jako neuroleptický maligní syndrom. U pacientů s těmito reakcemi může být
prospěšné podání cyproheptadinu nebo dantrolenu. Symptomy lékové interakce s IMAO zahrnují
hypertermii, rigiditu, myoklonii, autonomní nestabilitu s možným rychlým kolísáním vitálních funkcí,
změny duševního stavu zahrnující zmatenost, podrážděnost a extrémní agitovanost progredující do
deliria a kómatu. Z tohoto důvodu je fluoxetin v kombinaci s neselektivním IMAO kontraindikován
(viz bod 4.3). Léčba fluoxetinem může být zahájena nejdříve 2 týdny po vysazení ireverzibilních
neselektivních IMAO, protože jejich účinek přetrvává dva týdny. Stejně tak by po ukončení léčby
fluoxetinem mělo uplynout nejméně 5 týdnů, než se zahájí léčba ireverzibilními neselektivními
IMAO.

Metoprolol používaný při srdečním selhání: riziko nežádoucích účinků metoprololu, včetně nadměrné
bradykardie, může být zvýšeno v důsledku inhibice jeho metabolismu fluoxetinem (viz bod 4.3).



Nedoporučené kombinace
Tamoxifen: Byly publikovány zprávy o farmakokinetických interakcích mezi inhibitory CYP2D6 a
tamoxifenem, vykazující 65-75% snížení plazmatických hladin jedné z aktivnějších forem tamoxifenu,
endoxifenu. Při současném podávání některých antidepresiv typu SSRI bylo v některých studiích
hlášeno snížení účinku tamoxifenu. Protože nelze vyloučit snížení účinku tamoxifenu, je nutné se
pokud možno vyhnout současnému podávání se silnými inhibitory CYP2D6 (včetně fluoxetinu) (viz
bod 4.4).

Alkohol: Při formálním testování fluoxetin nezvyšoval hladiny alkoholu v krvi, ani nezesiloval účinky
alkoholu. Nicméně kombinace léčby SSRI a alkoholu se nedoporučuje.

IMAO-A, včetně linezolidu a methylthioninium-chloridu (methylenová modř): riziko serotoninového
syndromu zahrnující průjem, tachykardii, pocení, třes, zmatenost a kóma. Pokud se nelze vyhnout
současnému podávání těchto léčivých látek s fluoxetinem, je nutné provést pečlivé klinické
monitorování a užívání současně podávané látky má začít na nižších doporučených dávkách (viz bod
4.4).

Mechitazin: riziko nežádoucích účinků mechitazinu (např. prodloužení QT intervalu) může být
zvýšeno v důsledku inhibice jeho metabolismu fluoxetinem.

Kombinace vyžadující zvýšenou opatrnost

Fenytoin: Při kombinaci s fluoxetinem byly pozorovány změny plazmatických koncentrací. V
některých případech došlo k manifestaci toxicity. U přidaného přípravku se doporučuje zvážit
konzervativní titrační schéma a sledování klinického stavu.

Serotonergní léky (lithium, tramadol, buprenorfin, triptany, tryptofan, selegilin (IMAO-B), třezalka
tečkovaná (Hypericum perforatum)): Při užívání SSRI s léky, které mají také serotonergní účinek,
byly hlášeny případy mírného serotoninového syndromu. Proto by současné užívání fluoxetinu s
těmito léky mělo být prováděno s opatrností, s pečlivějším a častějším klinickým monitorováním (viz
bod 4.4).

Prodloužení QT intervalu: Farmakokinetické a farmakodynamické studie o působení mezi
fluoxetinem a jinými léčivými přípravky, které prodlužují QT interval, nebyly provedeny. Aditivní
účinek fluoxetinu a těchto léčivých přípravků nelze vyloučit. Proto současné užívání fluoxetinu s
léčivými přípravky, které prodlužují QT interval, jako jsou antiarytmika třídy IA a III, antipsychotika
(např. deriváty fenothiazinu, pimozid, haloperidol), tricyklická antidepresiva, některé antimikrobiální
látky (např. sparfloxacin moxifloxacin, erythromycin i.v., pentamidin), antimalarika, zvláště
halofantrin, některá antihistaminika (astemizol, mizolastin), má být prováděno s opatrností (viz body
4.4, 4.8 a 4.9)

Léky ovlivňující hemostázu (perorální antikoagulancia, bez ohledu na jejich mechanismus účinku,
antiagregancia včetně kyseliny acetylsalicylové a nesteroidních antirevmatik): riziko zvýšeného
krvácení. Při užívání perorálních antikoagulancií je třeba sledovat klinický stav a častěji monitorovat
hodnoty INR. V průběhu léčby fluoxetinem a po jeho vysazení může být potřeba upravit dávky (viz
body 4.4 a 4.8).

Cyproheptadin: Byly hlášeny jednotlivé případy snížené antidepresivní aktivity fluoxetinu, když byl
užíván v kombinaci s cyproheptadinem.

Léky vyvolávající hyponatrémii: Hyponatrémie je nežádoucí účinek fluoxetinu. Použití v kombinaci s
jinými léky spojenými s hyponatrémií (např. diuretika, desmopresin, karbamazepin a oxkarbazepin)
může vést ke zvýšenému riziku. (viz bod 4.8).

Léky snižující epileptogenní práh: Nežádoucím účinkem fluoxetinu jsou záchvaty křečí. Použití v
kombinaci s jinými látkami, které mohou snížit práh pro vznik křečí (například TCA, jiné SSRI,


fenothiaziny, butyrofenony, meflochin, chlorochin, bupropion, tramadol), může vést ke zvýšenému
riziku.

Další léčivé přípravky metabolizované cestou CYP2D6: Fluoxetin je silný inhibitor enzymu CYP2D6,
proto souběžná léčba s léky, které jsou také metabolizovány tímto enzymatickým systémem, může
vést k lékovým interakcím, a to zejména v případě léků s úzkým terapeutickým indexem (např.
flekainid, propafenon a nebivolol) a léků, které jsou titrovány, ale také s atomoxetinem,
karbamazepinem, tricyklickými antidepresivy a risperidonem. Dávkování by mělo být upraveno na
spodní hranici dávkovacího rozmezí těchto léků. To platí i v případě, že byl fluoxetin užíván v
předchozích 5 týdnech.