Celdoxome pegylated liposomal

Vzhledem k různým farmakokinetickým profilům a dávkovacím schématům se nemá přípravek
Celdoxome pegylated liposomal používat střídavě s jinými lékovými formami doxorubicin-
hydrochloridu.

Srdeční toxicita

Doporučuje se, aby všichni pacienti léčení lipozomálním doxorubicinem byli rutinně vyšetřováni
elektrokardiograficky. Přechodné změny EKG křivky, jako je oploštění vlny T, deprese úseku S-T
a benigní arytmie, není třeba mandatorně považovat za indikace k přerušení léčby lipozomálním
doxorubicinem. Nicméně významnějším indikátorem kardiotoxických účinků je oploštění komplexu
QRS. Pokud se tato změna objeví, je třeba zvážit přesnější a citlivější vyšetření možného
antracyklinového poškození myokardu, tj. endomyokardiální biopsii.

Specifičtějšími metodami k monitorování a hodnocení srdečních funkcí než v porovnání s EKG
záznamem je hodnocení ejekční frakce levé komory pomocí echokardiografie, anebo lépe pomocí
vícenásobné angiografie před zahájením léčby lipozomálním doxorubicinem a pravidelně opakována v průběhu léčby.
Hodnocení funkce levé komory je třeba považovat za mandatorní před každou další aplikací
lipozomálního doxorubicinu, pokud by byla překročena kumulativní dávka antracyklinu 450 mg/m2.

Výše uvedené vyšetřovací a hodnotící postupy užívané k monitorování srdeční výkonnosti v průběhu
antracyklinové terapie jsou prováděny v následujícím pořadí: EKG záznam, hodnocení ejekční frakce
levé komory, endomyokardiální biopsie. Pokud výsledky vyšetření nasvědčují možnému poškození
srdce v důsledku léčby lipozomálním doxorubicinem, je třeba pečlivě zvážit, zda očekávaný prospěch
z pokračující terapie vyváží riziko poškození myokardu.

Pacientům se srdečním onemocněním vyžadujícím terapii se má lipozomální doxorubicin podávat
pouze tehdy, když očekávaný prospěch převáží riziko pro pacienta.

S opatrností je třeba podávat lipozomální doxorubicin u pacientů se srdeční dysfunkcí.

Kdykoli je podezření na kardiomyopatii, tzn. kdykoli ejekční frakce levé komory podstatně poklesne
 
pod hodnoty před léčbou a/nebo je ejekční frakce levé komory nižší než prognosticky relevantní
hodnota zhodnotit, zda očekávaný prospěch z pokračující terapie vyváží riziko potenciálního ireverzibilního
srdečního poškození.

Náhle může dojít k městnavému srdečnímu selhání způsobenému kardiomyopatií, aniž se předem
objevily změny na EKG - a to dokonce i za několik týdnů po ukončení léčby.

S opatrností musí být sledováni pacienti, kteří byli léčeni jinými antracykliny. Do celkové dávky
doxorubicin-hydrochloridu je třeba vzít v úvahu rovněž jakoukoli dřívější terapii s kardiotoxickými léčivy, jako jsou jiné antracykliny/antrachinony nebo např. fluoruracil.
Srdeční toxicita se může také vyskytnout při kumulativních dávkách antracyklinů nižších než
450 mg/m2 u pacientů s předchozím mediastinálním ozařováním nebo u těch, kteří současně užívají
cyklofosfamidovou léčbu.

Bezpečný profil dávkovacího schématu u kardiaků, doporučený pro karcinom prsu a ovariální
karcinom bod 4.8
Myelosuprese

Mnoho pacientů léčených lipozomálním doxorubicinem má výchozí myelosupresi v důsledku
takových faktorů, jako je jejich předcházející HIV onemocnění nebo česné souběžné nebo předchozí
léčivé přípravky, nebo tumory týkající se kostní dřeně. V pivotních klinických studiích u pacientů
s ovariálním karcinomem léčených dávkou 50 mg/m2 byla myelosuprese většinou lehká až středně
těžká, reverzibilní a nebyla spojená s epizodami neutropenické infekce nebo sepse. Navíc
v kontrolované klinické studii s lipozomálním doxorubicinem ve srovnání s topotekanem byl výskyt
sepsí vztahujících se k léčbě podstatně menší u pacientek s ovariálním karcinomem léčených
přípravkem Celdoxome pegylated liposomal ve srovnání se skupinou léčenou topotekanem. Obdobně
nízká incidence myelosuprese byla pozorována v klinické studii, kde byly pacientky s metastazujícím
karcinomem prsu léčeny lipozomálním doxorubicinem v první volbě. V protikladu se zkušenostmi
u pacientek s karcinomem prsu nebo s ovariálním karcinomem je výskyt myelosuprese u pacientů
s KS souvisejícím s AIDS nežádoucím účinkem limitujícím velikost dávky k možnosti suprese kostní dřeně je nutno v průběhu terapie lipozomálním doxorubicinem často
pravidelně kontrolovat krevní obraz, a to minimálně před podáním každé další dávky lipozomálního
doxorubicinu.

Perzistující těžká myelosuprese může vyústit až v superinfekci nebo hemoragii.

V kontrolovaných klinických hodnoceních u pacientů s KS souvisejícím s AIDS byl při léčbě
lipozomálním doxorubicinem ve srovnání s dávkovacím režimem bleomycin/vinkristin zjištěn vyšší
výskyt oportunních infekcí. Pacienti i lékaři si musí být této vyšší incidence vědomi a v případě
potřeby proto podniknout potřebná opatření.

Sekundární hematologické malignity

Jako u jiných cytostatik poškozujících DNA byly u pacientů, kteří dostávali kombinovanou léčbu
doxorubicinem, hlášeny sekundární akutní myeloidní leukemie a myelodysplazie. Proto každý pacient
léčený doxorubicinem musí být sledován hematologicky.

Sekundární orální neoplazmata

Velmi vzácné případy sekundárního karcinomu dutiny ústní byly hlášeny u pacientů užívajících
dlouhodobě dávce lipozomálního doxorubicinu vyšší než 720 mg/m2. Případy sekundárního karcinomu dutiny ústní
byly diagnostikovány jednak během léčby s lipozomálním doxorubicinem, jednak až do 6 let po
poslední dávce. Pacienti mají být v pravidelných intervalech vyšetřováni na přítomnost ulcerace
 
v dutině ústní nebo ústního diskomfortu, které mohou být známkou sekundárního karcinomu dutiny
ústní.

Reakce související s infuzí

Během několika minut po zahájení infuze přípravku Celdoxome pegylated liposomal se mohou objevit
závažné a někdy život ohrožující reakce související s infuzí, které lze charakterizovat jako podobné
alergickým nebo anafylaktickým reakcím, se symptomy včetně astmatu, zrudnutí, kopřivkové
vyrážky, bolesti na hrudi, horečky, hypertenze, tachykardie, svědění, pocení, dušnosti, otoku obličeje,
zimnice, bolesti v zádech, tlaku na hrudi a krku a/nebo hypotenze. Velmi vzácně byly také pozorovány
konvulze v souvislosti s reakcemi na infuzi. Dočasné přerušení infuze obyčejně upraví tyto symptomy
bez další léčby. Nicméně je nutné mít k dispozici k okamžitému použití léky, které tyto symptomy léčí
U většiny pacientů je možno pokračovat v léčbě po odeznění všech symptomů, bez jejich
opakovaného výskytu. Reakce související s infuzí se po prvním léčebném cyklu objevují znovu jen
vzácně. Pro minimalizaci rizika reakcí na infuzi má být počáteční dávka podaná rychlostí ≤ 1 mg/min

Syndrom palmoplantární erytrodysestezie
PPE se vyznačuje bolestivými, makulárními, zarudlými kožními erupcemi. U pacientů se tato příhoda
obvykle pozoruje po dvou nebo třech cyklech léčby. Zlepšení obvykle nastává za 1 až 2 týdny
a v některých případech může dojít k úplnému vymizení až za 4 týdny nebo později. K profylaxi
a léčbě PPE se používá pyridoxin v dávce 50 až 150 mg za den a kortikosteroidy, tyto terapie však
nebyly ve studiích fáze III hodnoceny. Další strategie prevence a léčby PPE zahrnují udržování rukou
a nohou v chladu tím, že se vystaví studené vodě nadměrnému teplu / horké vodě a jejich neomezování se, že PPE primárně souvisí s dávkovacím schématem a může se snížit prodloužením dávkovacího
intervalu o 1 až 2 týdny a oslabující a může vyžadovat přerušení léčby
Intersticiální plicní onemocnění
Intersticiální plicní onemocnění pozorovalo u pacientů, kterým se podával pegylovaný lipozomální doxorubicin, zahrnovalo fatální
případy a horečka, musí se podávání přípravku Celdoxome pegylated liposomal přerušit a pacienta neprodleně
vyšetřit. Pokud se ILD potvrdí, musí se léčba přípravkem Celdoxome pegylated liposomal ukončit
a pacienta náležitě léčit.

Extravazace

Ačkoli lokální nekróza po extravazaci byla hlášena velmi vzácně, přípravek Celdoxome pegylated
liposomal je považován za dráždivý. Studie na zvířatech naznačují, že podávání doxorubicin-
hydrochloridu ve lipozomální formě snižuje potenciál pro poškození při extravazaci. Pokud se nějaké
známky nebo příznaky extravazace objeví a znovu obnovena do jiné žíly. Ke zmírnění lokální reakce může pomoci aplikace ledu na místo
extravazace po dobu přibližně 30 minut. Přípravek Celdoxome pegylated liposomal se nesmí podávat
intramuskulárně ani subkutánně.

Pacienti s diabetem

Je nutno mít na paměti, že každá injekční lahvička přípravku Celdoxome pegylated liposomal
obsahuje sacharosu a dávka se podává v 5%
Běžné nežádoucí účinky, které vyžadovaly úpravu dávkování nebo přerušení léčby, viz bod 4.8.

 
Pomocné látky

Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol v podstatě „bez sodíku“.