Zeota

Pediatrická populace
Interakční studie byly provedeny pouze u dospělých.
Není známo, zda interakce u dětí jsou podobné interakcím u dospělých.

Vliv jiných léků na olmesartan-medoxomil

Jiná antihypertenziva
Antihypertenzní účinek olmesartan-medoxomilu může být při současném užívání jiných
antihypertenziv zvýšen.

ACE inhibitory, blokátory receptorů pro angiotenzin II nebo aliskiren
Data z klinických studií ukázala, že duální blokáda systému renin-angiotenzin-aldosteron (RAAS)
pomocí kombinovaného užívání inhibitorů ACE, blokátorů receptorů pro angiotenzin II nebo
aliskirenu je spojena s vyšší frekvencí nežádoucích účinků, jako je hypotenze, hyperkalemie a snížená
funkce ledvin (včetně akutního renálního selhání) ve srovnání s použitím jedné látky ovlivňující
RAAS (viz body 4.3, 4.4 a 5.1).

Doplňky draslíku a draslík šetřící diuretika
Na základě zkušeností s používáním jiných léků, které ovlivňují systém renin-angiotenzin-aldosteron,
může současné používání draslík šetřících diuretik, doplňků draslíku, náhrad minerálů obsahujících
draslík nebo jiných léků, které by mohly zvyšovat hladinu draslíku v séru (např. heparin) vést ke
zvýšení hladin draslíku v séru (viz bod 4.4). Současné používání se proto nedoporučuje.

Nesteroidní antirevmatika (NSAID)
Nesteroidní antirevmatika (včetně kyseliny acetylsalicylové v dávkách > 3g/den a inhibitorů COX-2) a
antagonisté receptorů pro angiotenzin II mohou působit synergicky snižováním glomerulární filtrace.
Rizikem současného užívání NSAID a antagonistů receptorů pro angiotenzinu II je výskyt akutního
selhání ledvin. Z tohoto důvodu se doporučuje sledování funkce ledvin na počátku léčby a pravidelná
hydratace pacienta.
Kromě toho současné užívání může snižovat antihypertenzní působení antagonistů receptorů pro
angiotenzin II, což může vést k částečné ztrátě jejich účinnosti.

Kolesevelam, sekvestrant žlučových kyselin
Současné užívání sekvestrantu žlučových kyselin kolesevelam-hydrochloridu snižuje systémovou
dostupnost a maximální koncentraci olmesartanu v plasmě a snižuje t1/2. Podávání olmesartan-
medoxomilu alespoň 4 hodiny před užitím kolesevelam-hydrochloridu snižuje interakci léčiv. Má být
zváženo podávání olmesartan-medoxomilu alespoň 4 hodiny před užitím kolesevelam-hydrochloridu
(viz bod 5.2).

Jiné látky
Po léčbě antacidy (hydroxid hlinito-hořečnatý) bylo pozorováno mírné snížení biologické dostupnosti
olmesartanu. Současné podávání warfarinu a digoxinu nemělo vliv na farmakokinetiku olmesartanu.

Vliv olmesartan-medoxomilu na jiné léky
Lithium
Při současném podávání lithia a ACE inhibitorů či antagonistů receptorů pro angiotenzin II bylo
pozorováno reverzibilní zvýšení koncentrace lithia v séru a jeho toxicity. Proto se současné používání
olmesartan-medoxomilu a lithia nedoporučuje (viz bod 4.4). Pokud je současné použití nutné,
doporučuje se pečlivé sledování hladin lithia v séru.

Jiné látky
Látky, které byly zkoumány ve specifických klinických studiích na zdravých dobrovolnících, byly
warfarin, digoxin, antacida (hydroxid hlinito-hořečnatý), hydrochlorothiazid a pravastatin. Klinicky
významné interakce nebyly pozorovány a zvláště olmesartan-medoxomil neměl významný vliv na
farmakokinetiku nebo farmakodynamiku warfarinu nebo farmakokinetiku digoxinu.
In vitro olmesartan nevykazuje klinicky významné inhibiční účinky na lidské enzymy cytochromu
P450, tj. enzymy 1A1/2, 2A6, 2C8/9, 2C19, 2D6, 2E1 a 3A4 a nemá žádné nebo má jen minimální
indukční účinky na aktivitu cytochromu P450 potkanů. Proto nebyly provedeny in vivo studie interakcí
se známými inhibitory nebo induktory enzymů cytochromu P450 a klinicky významné interakce mezi
olmesartanem a léky metabolizovanými enzymy cytochromu P450 uvedenými výše se
nepředpokládají.