Thromboreductin
Bezpečnost a účinnost anagrelidu u dětí do 18 let nebyla dosud stanovena. Údaje, které jsou v současné době
k dispozici, jsou popsány v bodě 5.2, nicméně k dávkování není možno dát žádné doporučení.
Způsob podání
Perorální podání. Tobolky přípravku Thromboreductin je nutné polykat vcelku s malým množstvím tekutiny.
4.3 Kontraindikace
- Hypersenzitivita na léčivou látku anagrelid nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.- Kardiovaskulární onemocnění 3. stupně s negativním hodnocením poměru prospěchu k riziku nebo 4.
stupně (South West Oncology Group criteria)
- Těžká porucha funkce ledvin (clearance kreatininu 30 ml/min)
- Středně těžká až těžká porucha funkce jater
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Obecné
Anagrelid by se měl podávat pouze tehdy, pokud potenciální přínosy léčby převažují nad možnými riziky.
Pacient musí být v průběhu léčby pod pečlivým dohledem klinického pracovníka; v rámci tohoto dohledu je
třeba zajistit úplné vyšetření krevního obrazu (hemoglobin a počty leukocytů a trombocytů), posouzení
výsledků vyšetření činnosti jater (ALT a AST), ledvin (sérový kreatinin a urea) a stanovení elektrolytů (draslík,
hořčík a vápník).
Přerušení léčby a riziko trombózy
V případě přerušení podávání přípravku nebo vysazení léčby je opětovný nárůst počtu krevních destiček
(rebound fenomén) variabilní, nicméně jejich počet se začne zvyšovat do 4 dnů od ukončení léčby anagrelidem
a během 10 až 14 dnů se vrátí na hodnoty z doby před léčbou, případně vystoupí až nad výchozí hodnoty.
Proto je třeba počet destiček často monitorovat (viz bod 4.2).
Je potřeba se vyhnout náhlému přerušení léčby vzhledem k riziku náhlého zvýšení počtu krevních destiček,
které může vést k potenciálně fatálním trombotickým komplikacím, jako je mozkový infarkt (cévní mozková
příhoda). Pacienti mají být poučeni o tom, jak rozpoznat počáteční známky a příznaky naznačující trombotické
komplikace, jako je mozkový infarkt (cévní mozková příhoda) nebo infarkt myokardu, a v případě výskytu
příznaků vyhledat lékařskou pomoc.
Kardiovaskulární systém
Byly hlášeny závažné kardiovaskulární nežádoucí příhody včetně případů torsade de pointes, ventrikulární
tachykardie, kardiomyopatie, kardiomegalie a srdečního selhání (viz bod 4.8).
Je třeba postupovat s opatrností při použití anagrelidu u pacientů se známými rizikovými faktory prodloužení
intervalu QT, jako je kongenitální syndrom dlouhého intervalu QT, získané prodloužení intervalu QTc
v anamnéze, léčivé přípravky, které mohou prodloužit interval QTc a hypokalémie.
Doporučuje se pečlivé sledování účinku na interval QTc.
Také je třeba postupovat opatrně u populací, které mohou mít vyšší maximální plazmatickou koncentraci
(Cmax) anagrelidu nebo jeho aktivního metabolitu 3-hydroxyanagrelidu v plazmě, např. při poškození jater nebo
při použití s inhibitory CYP1A2 (viz bod 4.5).
Před zahájením terapie anagrelidem se doporučuje vyšetření kardiovaskulárního systému včetně vstupního
EKG a echokardiografie. U pacientů mají být během léčby sledovány možné účinky, které mohou vyžadovat
další kardiovaskulární vyšetření. Před podáním anagrelidu musí být upravena hypokalémie nebo
hypomagnezémie a v průběhu terapie se má pravidelně sledovat.
Anagrelid je inhibitor cyklické AMP fosfodiesterázy (cAMP) III a vzhledem k jeho pozitivně inotropnímu a
chronotropnímu účinku má být anagrelid podáván s opatrností pacientům všech věkových skupin, kteří trpí
srdečním onemocněním nebo u nich existuje podezření na srdeční onemocnění. Kromě toho se závažné
kardiovaskulární nežádoucí účinky vyskytovaly i u pacientů bez podezření na srdeční onemocnění, jejichž
výsledky kardiovaskulárních vyšetření byly před léčbou normální.
Často byly pozorovány palpitace a bolesti hlavy, zejména na počátku léčby (viz bod 4.8).
Tyto nežádoucí účinky je možné snížit pomalým zvyšováním dávky při počáteční dávce 0,5 až 1,0 mg denně;
obvykle během několika týdnů ustoupí.
Plicní hypertenze
U pacientů léčených anagrelidem byly hlášeny případy plicní hypertenze. Před zahájením léčby anagrelidem
a v jejím průběhu mají být pacienti vyšetřeni z hlediska známek a příznaků základního kardiopulmonálního
onemocnění.
Porucha funkce jater (viz body 4.2 a 4.3):
U pacientů s porušenou funkcí jater je třeba provádět časté jaterní testy, zejména na počátku léčby.
Porucha funkce ledvin (viz body 4.2 a 4.3):
U pacientů s porušenou funkcí ledvin je třeba provádět časté testy ledvin, zejména na počátku léčby.
Thromboreductin obsahuje laktózu
Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, úplným nedostatkem laktázy nebo
malabsorpcí glukózy a galaktózy, nemají tento přípravek užívat.