Stribild
Farmakoterapeutická skupina: Antivirotika pro systémovou aplikaci; antivirotika k léčbě infekce HIV,
kombinace. ATC kód: J05AR
Mechanismus účinku a farmakodynamické účinky
Elvitegravir je inhibitor HIV-1 integrázy enzym kódovaný HIV-1, který je nezbytný pro virovou replikaci. Inhibice integrázy brání integraci
DNA HIV-1 do genomové DNA hostitele, čímž zabraňuje tvorbě proviru HIV-1 a šíření virové
infekce.
Kobicistat je selektivní inhibitor mechanizmu účinku cytochromů P450 z podskupiny enzymů
CYP3A. Inhibice metabolismu zprostředkovaného CYP3A způsobená kobicistatem zvyšuje
systémovou expozici substrátům CYP3A, jako je například elvitegravir, u nichž je biologická
dostupnost omezená a poločas zkrácen v důsledku metabolismu závislého na CYP3A.
Emtricitabin je nukleosidový analog cytidinu. Tenofovir-disoproxil je in vivo konvertován na
tenofovir, nukleosidový monofosfátový emtricitabin, tak tenofovir mají specifický účinek na lidský virus imunodeficience virus hepatitidy B.
Emtricitabin a tenofovir jsou fosforylovány buněčnými enzymy na emtricitabin-trifosfát a tenofovir-
difosfát. Studie in vitro ukázaly, že jak emtricitabin tak tenofovir mohou být plně fosforylovány,
jsou-li společně sloučeny v buňkách. Emtricitabin-trifosfát a tenofovir-difosfát kompetitivně inhibují
reverzní transkriptázu HIV-1, což vede k ukončení DNA řetězce.
Jak emtricitabin-trifosfát tak tenofovir-difosfát jsou slabými inhibitory savčí DNA polymerázy
a in vitro ani in vivo nebyly zaznamenány žádné toxické účinky na mitochondrie.
Antivirová aktivita in vitro
Dvojkombinace léčivých látek a trojkombinace elvitegraviru, emtricitabinu a tenofoviru vykazovaly
v buněčné kultuře synergickou aktivitu. Při testování v přítomnosti kobicistatu byla zachována
antivirová synergie elvitegraviru, emtricitabinu a tenofoviru. U žádné z uvedených kombinací nebyl
pozorován antagonismus.
Antivirová aktivita elvitegraviru vůči laboratorním a klinickým izolátům HIV-1 byla hodnocena na
lymfoblastoidních buňkách, monocytech/makrofágových buňkách a lymfocytech periferní krve.
Hodnoty 50 % účinné koncentrace v buněčné kultuře antivirovou aktivitu vůči kmenům HIV-1 A, B, C, D, E, F, G a O
Kobicistat nevykazuje měřitelnou aktivitu vůči HIV a neantagonizuje ani neposiluje antivirové účinky
elvitegraviru, emtricitabinu nebo tenofoviru.
Antivirová aktivita emtricitabinu vůči laboratorním a klinickým izolátům HIV-1 byla hodnocena
na lymfoblastoidních buněčných liniích, buněčných liniích MAGI-CCR5 a na mononukleárních
buňkách periferní krve. Hodnoty EC50 pro emtricitabin byly v rozmezí 0,0013 až 0,64 μM.
Emtricitabin vykazoval v buněčné kultuře antivirovou aktivitu vůči kmenům HIV-1 A, B, C, D, E, F a
G aktivitu
Antivirová aktivita tenofoviru vůči laboratorním a klinickým izolátům HIV-1 byla hodnocena na
lymfoblastoidních buněčných liniích, primárních monocytech/makrofágových buňkách a na
lymfocytech periferní krve. Hodnoty EC50 pro tenofovir byly v rozmezí 0,04 až 8,5 μM. Tenofovir
vykazoval v buněčné kultuře antivirovou aktivitu vůči kmenům HIV-1 A, B, C, D, E, F, G a O
Rezistence
V buněčné kultuře
In vitro a u HIV-1 některých pacientů byla pozorována rezistence na emtricitabin nebo tenofovir, která
byla způsobena substitucí M184V nebo M184I v reverzní transkriptáze spojenou s rezistencí
na emtricitabin nebo substitucí K65R v reverzní transkriptáze spojenou s rezistencí na tenofovir.
Kromě toho, substituce K70E v HIV-1 reverzní transkriptáze byla klinicky selektována
tenofovir-disoproxilem a vede ke snížené citlivosti na abakavir, emtricitabin, tenofovir a lamivudin při
nízké hladině.
Viry rezistentní na emtricitabin se substitucí M184V/I byly zkříženě rezistentní na lamivudin, ale
uchovaly si citlivost na didanosin, stavudin, tenofovir a zidovudin. Substituce K65R může být také
selektována abakavirem, stavudinem nebo didanosinem a vede ke snížené citlivosti na tyto látky a
lamivudin, emtricitabin a tenofovir. Pacienti s HIV-1 obsahujícím substituci K65R, kteří již byli léčeni
antiretrovirotiky, nemají užívat tenofovir-disoproxil.
U HIV-1 pacientů exprimující tři nebo více mutací spojených s thymidinovými analogy analogue associated mutations, TAMsnebo L210W, se vyskytla snížená citlivost na terapii tenofovir-disoproxilem.
V buněčné kultuře došlo k selekci izolátů HIV-1 se sníženou citlivostí na elvitegravir. Snížená
citlivost na elvitegravir byla nejčastěji spojena se substitucemi integrázy T66I, E92Q a Q148R. Mezi
další substituce integrázy, jejichž selekce byla pozorována v buněčné kultuře, patřily H51Y, F121Y,
S147G, S153Y, E157Q a R263K. HIV-1 se substitucemi T66A/K, Q148H/K a N155H selektovanými
raltegravirem vykazoval zkříženou rezistenci na elvitegravir. Primární mutace u
raltegraviru/elvitegarviru neovlivňují jako jednotlivé mutace in vitro citlivost k dolutegraviru, další
přítomnost sekundárních mutací v experimentech cílené mutageneze.
In vitro nelze prokázat u HIV-1 žádný vývoj rezistence na kobicistat v důsledku jeho chybějící
antivirové aktivity.
Byla pozorována výrazná zkřížená rezistence mezi většinou izolátů HIV-1 rezistentních na elvitegravir
a raltegravirem a mezi izoláty rezistentní na emtricitabin a lamivudin. Pacienti, u kterých došlo
k selhání léčby přípravkem Stribild a u kterých vznikly substituce HIV-1 spojené s rezistencí na
Stribild, přechovávali virus, který zůstal citlivý na všechny přípravky ze skupin PI, NNRTI a většinu
dalších NRTI.
Dosud neléčení pacienti
Ve sdružené analýze pacientů dosud neléčených antiretrovirotiky užívajících přípravek Stribild ve
studiích fáze 3 GS-US-236-0102 a GS-US-236-0103 během období 144 týdnů byla provedena analýza
genotypů na plazmatických izolátech HIV-1 všech pacientů s potvrzeným virologickým selháním
nebo s HIV-1 RNA > 400 kopií/ml při virologickém selhání, a to ve 48. týdnu, 96. týdnu, 144. týdnu
nebo kdykoli při předčasném přerušení studijní léčby. Ve 144. týdnu byl pozorován vznik jedné nebo
více substitucí spojených s primární rezistencí na elvitegravir, emtricitabin nebo tenofovir u HIV-1 u
18 z 42 pacientů s hodnotitelnými údaji o genotypu z párových výchozích izolátů a izolátů získaných
po selhání léčby přípravkem Stribild virová rezistence, došlo ke 13 případům do 48. týdne, ke 3 případům mezi 48. a 96. týdnem a ke případům mezi 96. a 144. týdnem léčby. Substituce byly M184V/I transkriptáze a E92Q Další substituce, které se v jednotlivých případech také vyskytly v integráze kromě primární substituce
spojené s rezistencí na INSTI, byly H51Y, L68V, G140C, S153A, E157Q a G163R. U většiny
pacientů, u kterých se vyvinuly substituce spojené s rezistencí na elvitegravir, se vyvinuly substituce
spojené s rezistencí jak na emtricitabin, tak na elvitegravir. Při analýze fenotypů izolátů od pacientů z
populace určené k analýze rezistence se u 13 pacientů citlivostí na elvitegravir, 17 pacientů měli sníženou citlivost na tenofovir.
Ve studii GS-US-236-0103 bylo u 27 pacientů léčených přípravkem Stribild, kteří ve výchozím stavu
měli HIV-1 se substitucí K103N související s NNRTI v reverzní transkriptáze, dosaženo podobné
virologické úspěšnosti
Pacienti s virovou supresí
V klinických studiích s pacienty s virovou supresí, kteří byli převedeni z léčebného režimu
obsahujícího ritonavirem potencovaný inhibitor proteázy NNRTI rezistence na přípravek Stribild.
Dvacet pacientů z těchto studií, kteří byli převedeni na přípravek Stribild, mělo před zahájením úvodní
antiretrovirové terapie v genotypu prokázanou substituci K103N související s NNRTI. Osmnáct
z těchto 20 pacientů udrželo virovou supresi po celou dobu 48 týdnů. Vzhledem k porušení protokolu
ukončili předčasně účast dva pacienti se substitucí K103N v anamnéze a s HIV-1 RNA <50 kopií/ml.
Klinické zkušenosti
Účinnost přípravku Stribild u dosud neléčených dospělých pacientů infikovaných HIV-1 je stanovena
na základě analýzy dat ze 2 randomizovaných, dvojitě zaslepených, aktivně kontrolovaných studií
fáze 3 GS-US-236-0102 a GS-US-236-0103 trvajících 144 týdnů Stribild u dospělých pacientů infikovaných HIV-1 s virovou supresí je stanovena na základě analýzy
dat za období 48 týdnů ze dvou randomizovaných, otevřených studií
Dosud neléčení dospělí pacienti infikovaní HIV-Ve studii GS-US-236-0102 užívali dospělí pacienti infikovaní HIV-1 dosud neléčení antiretrovirotiky
jednou denně přípravek Stribild nebo jednou denně fixní kombinaci dávek EFV/FTC/tenofovir-
disoproxilu. Ve studii GS-US-236-0103 užívali dospělí pacienti infikovaní HIV-1 dosud neléčení
antiretrovirotiky jednou denně Stribild nebo atazanavir potencovaný ritonavirem s kombinací pevně stanovených dávek emtricitabinu byla ve 48. týdnu vyhodnocena míra virologické odpovědi v obou léčebných skupinách. Virologická
odpověď byla definována jako dosažení neměřitelné virové nálože snapshot analýza
Výchozí charakteristiky a výsledky léčby jsou pro obě studie, GS-US-236-0102 a GS-US-236-0103,
shrnuty v tabulce 3 a tabulce 4.
Tabulka 3: Demografické a výchozí charakteristiky dospělých pacientů infikovaných HIV-1,
dosud neléčených antiretrovirotiky, ve studiích GS-US-236-0102 a GS-US-236-
Studie GS
Průměrný věk, let 38,Pohlaví䔀Výchozí charakteristiky onemocněnía
Průměr výchozí hodnoty
log10 N R S L t P O