Sobycor

Léčba stabilizovaného chronického srdečního selhání bisoprololem se má zahájit speciální titrační fází
(viz bod 4.2).

Zejména u pacientů s ischemickou chorobou srdeční nesmí být ukončení léčby bisoprololem
provedeno náhle, pokud to není jasně indikováno, protože to může vést k přechodnému zhoršení
srdečního onemocnění (viz bod 4.2).

Zahájení a ukončení léčby bisoprololem vyžaduje pravidelné sledování.

Nejsou terapeutické zkušenosti s léčbou srdečního selhání bisoprololem u pacientů s těmito chorobami
a stavy:
- insulin dependentní diabetes mellitus (typu I)
- těžká porucha funkce ledvin
- těžká porucha funkce jater


- restriktivní kardiomyopatie
- vrozené srdeční vady
- hemodynamicky významná organická chlopenní vada
- infarkt myokardu v posledních 3 měsících.

Bisoprolol se musí užívat opatrně při:
- bronchospasmu (bronchiálním astmatu, obstrukčních chorobách dýchacích cest)
- diabetu mellitu s velkým kolísáním hladiny glukosy v krvi, příznaky hypoglykemie (např.
tachykardie, palpitace nebo pocení) mohou být maskované
- přísném hladovění
- probíhající desenzibilizační terapii. Podobně jako jiné beta-blokátory, může bisoprolol zvyšovat
citlivost k alergenům jakož i zvyšovat závažnost anafylaktických reakcí. Podání epinefrinu
nemusí mít vždy očekávaný terapeutický účinek.
- AV blokádě prvního stupně
- Prinzmetalově angině pectoris. Byly pozorované případy koronárního vazospazmu. Navzdory
vysoké beta-1 selektivitě, není možné úplně vyloučit záchvaty anginy, pokud se bisoprolol
podává pacientům s Prinzmetalovou anginou.
- okluzivním onemocnění periferních arterií (zesílení potíží se může vyvinout především při
zahájení léčby)
- celková anestezie.

U pacientů podstupujících celkovou anestezii beta-blokátory snižují incidenci arytmií a ischemie
myokardu při indukci a intubaci, a pak v pooperačním období. V současné době se doporučuje
udržovat beta-blokádu průběžně v perioperační době. Anesteziolog musí o beta-blokádě vědět pro
možnost interakcí s jinými léky, kdy mohou vzniknout bradyarytmie, oslabení reflexní tachykardie a
snížení reflexní schopnosti kompenzovat ztrátu krve. Jestliže se považuje za nutné beta-blokátory před
chirurgickým výkonem vysadit, je třeba to udělat postupně a tak, aby po 48 hodin před anestezií byl
pacient bez beta-blokátoru.

Kombinace bisoprololu s antagonisty kalcia typu verapamilu nebo diltiazemu, s antiarytmiky třídy I
a centrálně působícími antihypertenzivy se obecně nedoporučuje, podrobnosti viz bod 4.5.

Ačkoli kardioselektivní (beta1) beta-blokátory mohou mít menší vliv na plicní funkce než neselektivní
beta-blokátory (stejně jako všechny ostatní beta-blokátory), je třeba se vyhnout jejich používání
u pacientů s obstrukční plicní nemocí, pokud k jejich použití není klinický důvod. Pokud takový
důvod existuje, je možno přípravek Sobycor s opatrností podat. U pacientů s obstrukční plicní nemocí
má být léčba bisoprololem zahájena nejnižší možnou dávkou a pacienti mají být pečlivě monitorování
s ohledem na nové příznaky (např. dušnost, netolerance zátěže, kašel). Při bronchiálním astmatu nebo
jiných chronických obstrukčních plicních onemocněních, která mohou vyvolávat příznaky, je třeba
souběžně podávat bronchodilatační terapii. Občas se může objevit zvýšení rezistence dýchacích cest
u pacientů s astmatem, a proto může být nutné zvýšit dávku beta2-stimulancií.

Pacienti s psoriázou nebo s anamnézou psoriázy mají být léčeni beta-blokátory (např. bisoprololem)
pouze po pečlivém zvážení přínosů a rizik.

U pacientů s feochromocytomem se bisoprolol nesmí podávat bez předchozí blokády alfa-receptorů.

Příznaky thyreotoxikózy mohou být při léčbě bisoprololem maskovány.
Stejně jako ostatní beta-blokátory může bisoprolol zvyšovat citlivost na alergeny a zhoršit příznaky
anafylaktické reakce.

Sodík
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné tabletě, to znamená, že je
v podstatě „bez sodíku“.