Sabril

Studie hodnotící bezpečnost u zvířat provedené u potkanů, myší, psů a opic prokázaly, že vigabatrin
nemá signifikantní nežádoucí účinky na játra, ledviny, plíce, srdce ani zažívací trakt.

Retinální degenerace (retinotoxicita související s podáváním vigabatrinu) byla pozorována na
mikroskopické úrovni u potkanů-albínů, kterým byl vigabatrin podáván v potravě nebo sondou ve
vysokých dávkách (100 a 300 mg/kg/den); nebyla pozorována u zvířat, kterým byl podáván inaktivní
R enantiomer, ale byla pozorována při podávání aktivního S enantiomeru v dávce 150 mg/kg/den. U
potkanů, psů a opic s normální pigmentací nebyla degenerace pozorována. Retinální změny byly u
potkanů-albínů charakterizované jako fokální nebo multifokální poruchy organizace zevní jádrové
vrstvy s přesunutím jader do oblasti tyčinek a čípků. Tyto léze byly pozorovány u 80-100 % zvířat při
perorální dávce 300 mg/kg/den. Histologický vzhled těchto lézí byl podobný, jako byl pozorovaný u
potkanů-albínů po nadměrné expozici světlu.

9/10
V mozku byly histologicky pozorovány mikrovakuolizace v bílé hmotě u potkanů a psů při dávkách
30 a 50 mg/kg/den a u myší při dávkách 100 mg/kg/den nebo vyšších.
Tento účinek byl způsoben oddělením zevní lamelární vrstvy myelinových vláken, což je změna
charakteristická pro otok v bílé hmotě mozkové. U potkanů i psů (myši nebyly testované) byl otok
v bílé hmotě mozkové reverzibilní po přerušení léčby vigabatrinem. U potkanů však přetrvávaly
reziduální změny - zduření axonů a mineralizované mikročástice. U opic nebyly zaznamenány žádné
léze po 6 letech léčby dávkami 50 a 100 mg/kg/den. U opic, které dostávaly dávku 300 mg/kg/den po
dobu 16 měsíců, byly minimální mikrovakuolizace pozorovány se stejnými rozdíly mezi léčenými i
kontrolními zvířaty.

Pokusy na zvířatech ukazují, že vigabatrin nemá negativní vliv na plodnost nebo vývoj mláděte. Nebyl
zaznamenán teratogenní účinek v dávkách do 150 mg/kg (trojnásobek lidské dávky) u potkanů nebo
v dávkách do 100 mg/kg u králíků. Avšak u králíků byl lehce zvýšen výskyt rozštěpu patra v dávkách
150-200 mg/kg.
U králíků souviselo podávání vigabatrinu s minimálním výskytem rozštěpu patra u plodu při dávce
150 (2%) a 200 (9%) mg/kg/den (trojnásobek až čtyřnásobek doporučené dávky u lidí). Posuzováno
dle snížení tělesné hmotnosti a spotřeby potravy, byly tyto vyšší dávky toxické rovněž pro matku.
Snížená tělesná hmotnost a různé kostní deformace byly pozorovány u plodů myší, kterým byla
aplikována jednorázová dávka vigabatrinu 300 mg/kg intraperitoneálně (šestinásobek doporučené
dávky u lidí); další účinky na embryo byly pozorovány po jednorázové dávce 450 mg/kg i.p.
(devítinásobek doporučené lidské dávky) a to zvýšená resorpce a 2% incidence pupeční kýly; samičí
úmrtnost byla pozorována po dávce 600 mg/kg i.p. Při perorálním podání v dávce do 150 mg/kg/den
(trojnásobek doporučené lidské dávky), nebyl vigabatrin u potkanů teratogenní.
Studie s vigabatrinem neodhalily mutagenní ani kancerogenní účinky.