Oxid dusnatý messer

Nedostatečná odpověď
Pokud je posouzeno, že klinická odpověď po 4-6 hodinách od zahájení podávání přípravku Oxid
dusnatý Messer není vyhovující, mají se zvážit následující kroky.
Pacientům, kteří se budou přesouvat na jiné pracoviště, je nutné zajistit podávání oxidu dusnatého v
průběhu přepravy, aby nedošlo ke zhoršení jejich stavu náhlým vysazením přípravku Oxid dusnatý
Messer. Pokud se stav dále zhoršuje, nebo pokud se nepodaří stav zlepšit podle definovaných kritérií
závislých na místních okolnostech, má se zvážit použití záchranných prostředků, např. extrakorporální
membránové oxygenace (ECMO), pokud je k dispozici.

Zvláštní populace pacientů
V klinických studiích nebyla prokázána účinnost při použití inhalačního oxidu dusnatého u pacientů s
vrozenou brániční kýlou.

Léčba inhalačním oxidem dusnatým může při levopravém cévním zkratu zhoršit srdeční
nedostatečnost. Dochází k tomu v důsledku nežádoucí vazodilatace v plicích způsobené inhalačním
oxidem dusnatým, což má za následek další vzestup již existující plicní hyperperfúze, která může
potenciálně vyvolat dopředné nebo zpětné selhání srdce. Proto se doporučuje před podáním oxidu
dusnatého provést katetrizaci plicnice nebo echokardiografické vyšetření centrální hemodynamiky.
Inhalační oxid dusnatý se má používat s opatrností u pacientů s komplexní srdeční vadou, u nichž je
vysoký tlak v plicnici důležitý pro zachování krevního oběhu.

Inhalační oxid dusnatý je nutné používat s opatrností také u pacientů s porušenou funkcí levé komory
a zvýšeným počátečním plicním kapilárním tlakem (PCWP), protože u nich hrozí vyšší riziko rozvoje
srdečního selhání (např. plicní edém).

Přerušení léčby
Podávání přípravku Oxid dusnatý Messer se nemá přerušovat náhle, protože to může vést ke zvýšení
tlaku v plicnici (PAP) a/nebo zhoršení okysličení krve (PaO2). Zhoršení okysličení krve a zvýšení PAP
se může objevit také u novorozenců bez zjevné odpovědi na přípravek Oxid dusnatý Messer.
Ukončení podávání inhalačního oxidu dusnatého se má provádět opatrně. U pacientů, přepravovaných
na jiná pracoviště kvůli další léčbě, kteří musí pokračovat v léčbě inhalačním oxidem dusnatým, se
mají učinit opatření k zajištění kontinuálního podávání inhalačního oxidu dusnatého při přepravě.
Lékař má mít u lůžka přístup k rezervnímu aplikačnímu systému oxidu dusnatého.

Tvorba methemoglobinu
Velká část oxidu dusnatého k inhalaci se vstřebává systémově. Konečnými produkty oxidu dusnatého,
které vstupují do systémového oběhu, jsou především methemoglobin a dusičnany. Koncentrace
methemoglobinu v krvi se má sledovat, viz bod 4.2.

Tvorba oxidu dusičitého (NO2)
NO2 se rychle tvoří ve směsích plynů, které obsahují oxid dusnatý a O2, přičemž oxid dusičitý může
způsobit zánět a poškození dýchacích cest. Dávka oxidu dusnatého se má snížit, pokud koncentrace
NO2 překročí 0,5 ppm.

Účinky na krevní destičky
Na zvířecích modelech bylo prokázáno, že oxid dusnatý může ovlivňovat hemostázu, což vede k
prodloužené době krvácení. Údaje získané u dospělých lidí jsou protichůdné a v randomizovaných
kontrolovaných studiích s novorozenci s hypoxickým respiračním selháním narozenými v termínu
nebo krátce před termínem nebyl zjištěn nárůst komplikací spojených s krvácením.

Při podávání přípravku Oxid dusnatý Messer po dobu delší než 24 hodin pacientům s funkční nebo
kvantitativní odchylkou krevních destiček, nízkým koagulačním faktorem nebo pacientům, kterým je
podávána antikoagulační léčba, se doporučuje pravidelné sledování hemostázy a měření doby
krvácení.