Osvaren

Absorpce
Za předpokladu, že magnesium není vysráženo fosfáty z jídla nebo jinými živinami, jsou rozpuštěné
ionty magnesia biologicky dostupné a jsou absorbovány ve střevě.

Absorpce perorálně podaného magnesia u zdravých jedinců závisí na dávce. Pokusy prokázaly, že
míra absorpce u pacientů, kteří dostali 1,5 mmol magnesia denně, byla 65 %, zatímco u pacientů, kteří
dostali 40 mmol denně to bylo jen 11 %.

Rozpuštěné kalciové ionty jsou biologicky dostupné a mohou být střevem absorbovány, dokud
nevytvoří nerozpustné kalciové komplexy s fosfáty nebo jinými živinami obsaženými v potravě.
Absorpce kalcia je řízena mechanizmy hormonální regulace. Míra absorpce se zvyšuje s vyšší dávkou
a při stavech s hypokalcemií a snižuje se s narůstajícím věkem. V závislosti na stavu vitamínu D a na
podané dávce lze očekávat frakční absorpci 10 – 35 %. Podání vyšších dávek vede pouze k menšímu
nárůstu absorbovaného množství. Normální denní příjem v stravě je přibližně 1000 mg.


Distribuce
Celkový obsah magnesia v těle je kolem 20 – 28 g. U zdravých dospělých jedinců je kolem 53 %
celkového tělesného magnesia v kostech, 27 % ve svalech, 19 % v měkkých tkáních a 1 %
extracelulárně. Většina intracelulárního magnesia je ve vázané formě.

Celkový obsah tělesného kalcia u jedince vážícího 70 kg je kolem 1 250 g (31 mol), z čehož 99 % je
v kostech a zubech. V plazmě a extracelulární tekutině je kolem 1 g a v samotných tkáních je 6 – 8 g.
Referenční hodnoty celkového plazmatického kalcia se liší podle klinické laboratoře, v závislosti na
metodě, v rámci normálního rozmezí 2,15 – 2,57 mmol/l. Kolem 40 – 45 % tohoto množství je vázáno
na plazmatické proteiny, kolem 8 – 10 % je v komplexu s ionty jako je citrát, a 45 – 50 % je
rozpuštěno jako volné ionty.

Eliminace
Perorálně podané soli magnesia jsou vylučovány močí (absorbovaná část) a stolicí (neabsorbovaná
část). Malé množství je vylučováno do mateřského mléka. Magnesium prostupuje placentou.

Za fyziologických podmínek se přibližně stejné množství kalcia vylučuje močí a prostřednictvím
endogenní střevní sekrece. Parathormon, vitamín D a thiazidová diuretika snižují vylučování kalcia
močí, zatímco ostatní diuretika (kličková diuretika), kalcitonin a růstový hormon renální exkreci
podporují. Vylučování kalcia močí klesá v počátečních stádiích renálního selhání. Vylučování kalcia
močí se zvyšuje během těhotenství. Kalcium se též vylučuje potními žlázami. Kalcium prostupuje
placentou a je vylučováno do mateřského mléka.