Opdivo

Bezpečnost a účinnost přípravku OPDIVO u dětí do 18 let nebyly dosud stanoveny, kromě
dospívajících ve věku od 12 let s melanomem. V současnosti dostupné údaje týkající se přípravku
OPDIVO v monoterapii nebo v kombinaci s ipilimumabem jsou uvedeny v bodech 4.2, 4.8, 5.1 a 5.2.

Starší pacienti
U starších pacientů
Porucha funkce ledvin
Na základě výsledků populační farmakokinetiky s lehkou až těžkou poruchou funkce ledvin poruchou funkce ledvin jsou příliš omezená na vyvození závěrů ohledně této populace.

Porucha funkce jater
Na základě výsledků populační farmakokinetiky s lehkou poruchou funkce jater těžkou poruchou funkce jater jsou příliš omezená na vyvození závěrů ohledně této populace. Přípravek
OPDIVO musí být podáván s opatrností pacientům se středně těžkou poruchou funkce jater bilirubin > 1,5násobek až 3násobek horní hranice normálu [upper limit of normal - ULN] a jakékoli
zvýšení ASTjakékoli zvýšení AST
Způsob podání

Přípravek OPDIVO je určen pouze k intravenóznímu podání. Podává se jako intravenózní infuze po
dobu 30 nebo 60 minut v závislosti na dávce sterilní, nepyrogenní filtr s nízkou schopností vázat proteiny a s póry o velikosti 0,2-1,2 μm.

Přípravek OPDIVO se nesmí podávat jako nitrožilní bolus nebo bolusová injekce.

Celková požadovaná dávka přípravku OPDIVO se může podávat v infuzi přímo jako roztok
s koncentrací 10 mg/ml nebo může být naředěna injekčním roztokem chloridu sodného o koncentraci
mg/ml
Pokud je podáván v kombinaci s ipilimumabem a/nebo chemoterapií, má být přípravek OPDIVO
podán jako první, poté má následovat podání ipilimumabu chemoterapie. Je nutné použít samostatný infuzní vak a filtr pro každou infuzi.

Návod k přípravě a zacházení s léčivým přípravkem před jeho podáním je uveden v bodě 6.6.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Sledovatelnost
Aby se zlepšila sledovatelnost biologických léčivých přípravků, má se přehledně zaznamenat název
podaného přípravku a číslo šarže.

Hodnocení statusu PD-LPři hodnocení statusu PD-L1 nádoru je důležité použít dobře validovanou a robustní metodiku.

Imunitně podmíněné nežádoucí účinky
Pokud je nivolumab podáván v kombinaci, je nutné se před zahájením léčby seznámit se SmPC
ostatních složek kombinované léčby. Imunitně podmíněné nežádoucí účinky se objevovaly s vyšší
frekvencí, pokud byl nivolumab podáván v kombinaci s ipilimumabem než při podávání nivolumabu v
monoterapii. Imunitně podmíněné nežádoucí účinky se vyskytly s podobnou frekvencí, když byl
přípravek OPDIVO podáván v kombinaci s kabozantinibem ve srovnání s monoterapií nivolumabem.
Proto se níže uvedené pokyny týkající se imunitně podmíněných nežádoucích účinků vztahují i na
další složku kombinované léčby, pokud není výslovně uvedeno jinak. Většina imunitně podmíněných
nežádoucích účinků se zlepšila či zcela ustoupila po použití vhodných léčebných opatření, jako je
zahájení léčby kortikosteroidy či úprava léčby Mohou se vyskytnout imunitně podmíněné nežádoucí účinky postihující zároveň více než jeden
orgánový systém.

Během kombinované léčby byly také hlášeny kardiální a pulmonální nežádoucí účinky včetně plicní
embolie. Pacienti mají být nepřetržitě monitorováni vzhledem ke kardiálním a pulmonálním
nežádoucím účinkům, a také s ohledem na klinické známky, příznaky a laboratorní odchylky ukazující
na poruchy elektrolytů a dehydrataci, a to před léčbou a pravidelně v jejím průběhu. V případě život
ohrožujících nebo recidivujících závažných kardiálních nebo pulmonálních nežádoucích účinků se má
nivolumab v kombinaci s ipilimumabem vysadit
Pacienti mají být průběžně sledováni účinek nivolumabu nebo nivolumabu v kombinaci s ipilimumabem se může objevit kdykoli během
podávání nebo po ukončení léčby.

U podezření na imunitně podmíněné nežádoucí účinky má být provedeno adekvátní hodnocení pro
potvrzení etiologie nebo vyloučení jiných příčin. Podle závažnosti nežádoucího účinku má být
nivolumab nebo nivolumab v kombinaci s ipilimumabem vysazen a mají se podat kortikosteroidy.
Jestliže je pro léčení nežádoucícho účinku použita imunosuprese kortikosteroidy, musí být po zlepšení
dávka snižována postupně po dobu nejméně jednoho měsíce. Rychlé snížení dávky by mohlo vést ke
zhoršení nebo recidivě nežádoucího účinku. Jestliže dojde ke zhoršení nebo se nedostaví zlepšení
navzdory použití kortikosteroidů, je třeba přidat jinou imunosupresivní léčbu než kortikosteroidy.

Nivolumab nebo nivolumab v kombinaci s ipilimumabem nemá být znovu nasazován, dokud pacient
dostává imunosupresivní dávky kortikosteroidů nebo jinou imunosupresivní léčbu. K zabránění
oportunních infekcí u pacientů dostávajících imunosupresivní terapii se má použít profylaktické
podání antibiotik.

V případě závažných a opakujících se imunitně podmíněných nežádoucích účinků a jakýchkoli život
ohrožujících imunitně podmíněných nežádoucích účinků musí být nivolumab nebo nivolumab
v kombinaci s ipilimumabem trvale vysazen.

Imunitně podmíněná pneumonitida
Při léčbě monoterapií nivolumabem nebo nivolumabem v kombinaci s ipilimumabem byla pozorována
závažná pneumonitida nebo intersticiální plicní proces, včetně fatálních případů U pacientů mají být monitorovány známky a příznaky pneumonitidy, jako jsou rentgenové změny
etiologii spojenou se základním onemocněním je třeba vyloučit.

U pneumonitidy 3. nebo 4. stupně musíte ukončit podávání nivolumabu nebo nivolumabu v kombinaci
s ipilimumabem trvale a mají být nasazeny kortikosteroidy v dávce odpovídající 2-4 mg/kg
metylprednisolonu denně.

U s ipilimumabem vysazen a mají být nasazeny kortikosteroidy v dávce odpovídající 1 mg/kg
metylprednisolonu denně. Po zlepšení lze znovu nasadit nivolumab nebo nivolumab v kombinaci
s ipilimumabem po postupném utlumení kortikosteroidů. Jestliže dojde ke zhoršení nebo se nedostaví
zlepšení přes použití kortikosteroidů, lze zvýšit na dávku odpovídající 2-4 mg/kg metylprednisolonu
denně a musí být trvale ukončeno podávání nivolumabu nebo nivolumabu v kombinaci
s ipilimumabem.

Imunitně podmíněná kolitida
Při léčbě monoterapií nivolumabu nebo nivolumabem v kombinaci s ipilimumabem byly pozorovány
závažné průjmy nebo kolitida bolest břicha a hlen nebo krev ve stolici, mají být monitorováni. U pacientů s imunitně podmíněnou
kolitidou refrakterní na léčbu kortikosteroidy byla hlášena cytomegalovirová infekce/reaktivace cytomegaloviru. Infekční a jiné možné etiologie je třeba vyloučit; musí se tedy
provést laboratorní testy a další vyšetření. Pokud je diagnóza imunitně podmíněné kolitidy refrakterní
na léčbu kortikosteroidy potvrzena, je třeba zvážit přidání jiného imunosupresiva k terapii
kortikosteroidy nebo náhradu této terapie.

U průjmu nebo kolitidy 4. stupně musí být trvale ukončeno podávání nivolumabu nebo nivolumabu
v kombinaci s ipilimumabem a mají být nasazeny kortikosteroidy v dávce odpovídající 1-2 mg/kg
metylprednisolonu denně.

U průjmu nebo kolitidy 3. stupně má být monoterapie nivolumabem vysazena a mají být nasazeny
kortikosteroidy v dávce odpovídající 1-2 mg/kg metylprednisolonu denně. Po zlepšení lze znovu
nasadit monoterapii nivolumabem po postupném utlumení kortikosteroidů. Jestliže dojde ke zhoršení
nebo se nedostaví zlepšení přes použití kortikosteroidů, podávání monoterapie nivolumabem musí být
trvale ukončeno. Průjem nebo kolitida 3. stupně pozorované u léčby nivolumabem v kombinaci
s ipilimumabem vyžadují také trvalé ukončení léčby a nasazení kortikosteroidů v dávce odpovídající
1-2 mg/kg metylprednisolonu denně.

U průjmu nebo kolitidy 2. stupně má být nivolumab nebo nivolumab v kombinaci s ipilimumabem
vysazen. Jestliže potíže přetrvávají, řešte je kortikosteroidy v dávce odpovídající 0,5-1 mg/kg
metylprednisolonu denně. Po zlepšení lze znovu nasadit nivolumab nebo nivolumab v kombinaci
s ipilimumabem po postupném utlumení kortikosteroidů, je-li třeba. Jestliže dojde ke zhoršení nebo se
nedostaví zlepšení přes použití kortikosteroidů, lze zvýšit na dávku odpovídající 1-2 mg/kg
metylprednisolonu denně a podávání nivolumabu nebo nivolumabu v kombinaci s ipilimumabem musí
být trvale ukončeno.

Imunitně podmíněná hepatitida
Při léčbě monoterapií nivolumabem nebo nivolumabem v kombinaci s ipilimumabem byla pozorována
závažná hepatitida hepatitidy, jako je zvýšení transamináz a celkového bilirubinu. Infekční etiologie a etiologie spojená
se základním onemocněním má být vyloučena.

Při zvýšení transamináz nebo celkového bilirubinu 3. a 4. stupně musí být podávání nivolumabu nebo
nivolumabu v kombinaci s ipilimumabem trvale ukončeno a mají být nasazeny kortikosteroidy
v dávce odpovídající 1-2 mg/kg metylprednisolonu denně.

Při zvýšení transamináz nebo celkového bilirubinu 2. stupně má být nivolumab nebo nivolumab
v kombinaci s ipilimumabem vysazen. Jestliže potíže přetrvávají, mají být nasazeny kortikosteroidy
v dávce odpovídající 0,5-1 mg/kg metylprednisolonu denně. Po zlepšení lze znovu nasadit nivolumab
nebo nivolumab v kombinaci s ipilimumabem po postupném utlumení kortikosteroidů, je-li třeba.
Jestliže dojde ke zhoršení nebo se nedostaví zlepšení přes použití kortikosteroidů, lze zvýšit na dávku
odpovídající 1-2 mg/kg metylprednisolonu denně a podávání nivolumabu nebo nivolumabu
v kombinaci s ipilimumabem musí být trvale ukončeno.

Imunitně podmíněná nefritida a renální dysfunkce
Při léčbě monoterapií nivolumabem nebo nivolumabem v kombinaci s ipilimumabem byla pozorována
závažná nefritida a renální dysfunkce a příznakům nefritidy nebo renální dysfunkce. U většiny pacientů dochází k asymptomatickému
nárůstu kreatininu v séru. Etiologie spojená se základním onemocněním má být vyloučena.

Při zvýšení kreatininu v séru 4. stupně musí být podávání nivolumabu nebo nivolumabu v kombinaci
s ipilimumabem trvale ukončeno a mají být nasazeny kortikosteroidy v dávce odpovídající 1-2 mg/kg
metylprednisolonu denně.

Při zvýšení kreatininu v séru 2. nebo 3. stupně má být nivolumab nebo nivolumab v kombinaci
s ipilimumabem vysazen a nasazeny kortikosteroidy v dávce odpovídající 0,5 až 1 mg/kg
metylprednisolonu denně. Po zlepšení lze znovu nasadit nivolumab nebo nivolumab v kombinaci
s ipilimumabem po postupném utlumení kortikosteroidů. Jestliže dojde ke zhoršení nebo se nedostaví
zlepšení přes použití kortikosteroidů, má být dávka kortikosteroidů zvýšena na dávku odpovídající
1-2 mg/kg metylprednisolonu denně a podávání nivolumabu nebo nivolumabu v kombinaci
s ipilimumabem musí být trvale ukončeno.

Imunitně podmíněná endokrinopatie
Při léčbě monoterapií nivolumabem nebo nivolumabem v kombinaci s ipilimumabem byly
pozorovány vážné endokrinopatie jako hypotyreóza, hypertyreóza, adrenální insuficience sekundární adrenokortikální insuficiencediabetická ketoacidóza
Pacienti mají být sledováni kvůli klinickým příznakům a symptomům endokrinopatií a hyperglykemie
a kvůli změnám funkce štítné žlázy na základě klinického zhodnocenístavu, bolestmi břicha, neobvyklými střevními projevy a hypotenzí, nebo nespecifickými symptomy,
které se mohou podobat jiným příčinám jako mozkovým metastázám nebo základnímu onemocnění.
Pokud není zjištěna jiná etiologie, mají být příznaky nebo symptomy endokrinopatií považovány
za imunitně podmíněné.

U symptomatické hypotyreózy má být nivolumab nebo nivolumab v kombinaci s ipilimumabem
vysazen a dle potřeby má být zahájena hormonální substituční léčba štítné žlázy. U symptomatické
hypertyreózy má být nivolumab nebo nivolumab v kombinaci s ipilimumabem vysazen a dle potřeby
má být zahájena antityreoidální léčba. Pokud existuje podezření na akutní zánět štítné žlázy, má být
zváženo nasazení kortikosteroidů v dávce odpovídající 1-2 mg/kg metylprednisolonu denně.
Po zlepšení lze znovu nasadit nivolumab nebo nivolumab v kombinaci s ipilimumabem po postupném
utlumení kortikosteroidů, je-li třeba. Monitorování funkce štítné žlázy má i nadále pokračovat, aby
byla zajištěna odpovídající hormonální substituční léčba. U život ohrožující hypertyreózy nebo
hypotyreózy musí být podávání nivolumabu nebo nivolumabu v kombinaci s ipilimumabem trvale
ukončeno.

U symptomatické adrenální insuficience 2. stupně má být nivolumab nebo nivolumab v kombinaci s
ipilimumabem vysazen a dle potřeby má být zahájena léčba kortikosteroidy. U závažné nebo život ohrožující nivolumabu v kombinaci s ipilimumabem trvale ukončeno. Monitorování funkce nadledvin
a hormonální hladiny má i nadále pokračovat, aby byla zajištěna odpovídající léčba kortikosteroidy.

U symptomatické hypofyzitidy 2. nebo 3. stupně má být nivolumab nebo nivolumab v kombinaci
s ipilimumabem vysazen a dle potřeby má být zahájena hormonální substituční léčba. Pokud existuje
podezření na akutní zánět hypofýzy, má být zváženo nasazení kortikosteroidů v dávce odpovídající
1-2 mg/kg metylprednisolonu denně. Po zlepšení lze znovu nasadit nivolumab nebo nivolumab
v kombinaci s ipilimumabem po postupném utlumení kortikosteroidů, je-li třeba. U život ohrožující
s ipilimumabem trvale ukončeno. Monitorování funkce hypofýzy a hormonální hladiny má i nadále
pokračovat, aby byla zajištěna odpovídající hormonální substituční léčba.

U symptomatického diabetu má být nivolumab nebo nivolumab v kombinaci s ipilimumabem vysazen
a dle potřeby má být zahájena substituční léčba inzulinem. Monitorování krevního cukru má i nadále
pokračovat, aby byla zajištěna odpovídající substituční léčba inzulinem. U život ohrožujícího diabetu
musí být podávání nivolumabu nebo nivolumabu v kombinaci s ipilimumabem trvale ukončeno.

Imunitně podmíněné kožní nežádoucí účinky
Při léčbě nivolumabem v kombinaci s ipilimumabem a méně často při monoterapii nivolumabem byla
pozorována závažná vyrážka. s ipilimumabem má být přerušeno při vyrážce 3. stupně a ukončeno při stupni 4. Závažná vyrážka má
být léčena vysokými dávkami kortikosteroidů odpovídajícími dávce 1 až 2 mg/kg/den
methylprednisolonu.

Vzácně byly pozorovány případy SJS a TEN, některé z nich s fatálními následky. Pokud se objeví
příznaky SJS nebo TEN, má být léčba nivolumabem nebo nivolumabem v kombinaci s ipilimumabem
přerušena a pacient má být vyšetřen a léčen na specializovaném oddělení. Pokud se během užívání
nivolumabu nebo nivolumabu v kombinaci s ipilimumabem u pacienta SJS nebo TEN vyvine,
doporučuje se trvalé ukončení léčby
Opatrnosti je třeba, pokud se zvažuje použití nivolumabu u pacientů, kteří prodělali závažné nebo
život ohrožující kožní nežádoucí účinky na předchozí léčbu jinými imunostimulačními
protinádorovými léky.

Jiné imunitně podmíněné nežádoucí účinky
Následující imunitně podmíněné nežádoucí účinky byly hlášeny u méně než 1 % pacientů léčených
monoterapií nivolumabem nebo nivolumabem v kombinaci s ipilimumabem v klinických studiích
napříč různým dávkováním a typy nádorů: pankreatitida, uveitida, demyelinizace, autoimunitní
neuropatie myastenický syndrom, aseptická meningitida, encefalitida, gastritida, sarkoidóza, duodenitida,
myozitida, myokarditida a rabdomyolýza. Po uvedení na trh byly hlášeny případy
Vogtova-Koyanagiho-Haradova syndromu, hypoparathyroidismu a neinfekční cystitidy
U podezření na imunitně podmíněné nežádoucí účinky má být provedeno adekvátní vyhodnocení pro
potvrzení etiologie nebo vyloučení jiných příčin. Na základě závažnosti nežádoucího účinku má být
nivolumab nebo nivolumab v kombinaci s ipilimumabem vysazen a má být zahájena léčba
kortikosteroidy. Po zlepšení lze znovu nasadit nivolumab nebo nivolumab v kombinaci
s ipilimumabem po postupném utlumení kortikosteroidů. Podávání nivolumabu nebo nivolumabu
v kombinaci s ipilimumabem musí být trvale ukončeno v případě výskytu jakéhokoliv opakujícího
se závažného imunitně podmíněného nežádoucího účinku nebo jakéhokoliv život ohrožujícího
imunitně podmíněného nežádoucího účinku.

Během léčby nivolumabem nebo nivolumabem v kombinaci s ipilimumabem byly hlášeny případy
myotoxicity u pacienta objeví známky nebo příznaky myotoxicity, má být prováděno pečlivé sledování a pacient
má být neodkladně poslán na vyšetření ke specialistovi k posouzení závažnosti onemocnění a na to
navazující léčby. Dle závažnosti dané myotoxicity má být podávání nivolumabu nebo nivolumabu v
kombinaci s ipilimumabem přerušeno či trvale ukončeno Diagnóza myokarditidy vyžaduje vysokou míru obezřetnosti. Pacienti s kardiálními nebo
kardiopulmonálními příznaky mají být posouzeni s ohledem na potenciální myokarditidu. Pokud
podezření na myokarditidu existuje, má být zahájeno podávání vysokých dávek kortikosteroidů
spolu se zahájením diagnostického vyšetření podle aktuálně platných standardních postupů. Pokud je
diagnóza myokarditidy potvrzena, má být nivolumab nebo nivolumab v kombinaci s ipilimumabem
vysazen nebo jeho podávání trvale ukončeno
U pacientů léčených inhbitory PD-1 byla po uvedení na trh hlášena rejekce transplantátu solidního
orgánu. Léčba nivolumabem může u příjemců transplantovaných solidních orgánů zvýšit riziko
rejekce. U těchto pacientů je nutné zvážit přínos léčby nivolumabem oproti riziku možné orgánové
rejekce.

Hemofagocytující lymfohistiocytóza i v kombinaci s ipilimumabem. Pokud je nivolumab podáván v monoterapii nebo v kombinaci s
ipilimumabem, je třeba dbát zvýšené opatrnosti. Pokud je HLH potvrzena, má být podávání
nivolumabu nebo nivolumabu v kombinaci s ipilimumabem ukončeno a zahájena léčba HLH.

Reakce související s infuzí
V klinických studiích nivolumabem nebo nivolumabem v kombinaci s ipilimumabem byly hlášeny
závažné reakce na infuzi podání nivolumabu nebo nivolumabu v kombinaci s ipilimumabem ukončeno a zahájena odpovídající
léčba. Pacienti s lehkou nebo středně těžkou infuzní reakcí mohou dostávat nivolumab nebo
nivolumab v kombinaci s ipilimumabem za současného důkladného sledování a používání
premedikace podle lokálních terapeutických postupů pro profylaxi reakcí na infuzi.

Opatření u jednotlivých onemocnění

Pokročilý melanom
Pacienti s výchozím skóre fyzické aktivity ≥ 2, s aktivními mozkovými nebo leptomeningeálními
metastázami, autoimunitním onemocněním a pacienti, kteří již užívali systémová imunosupresiva před
vstupem do studie, byli z pivotního klinického hodnocení s nivolumabem nebo nivolumabem
v kombinaci s ipilimumabem vyloučeni melanomem byli vyloučeni z pivotních klinických studií s melanomem. Kromě toho byli ze studie
CA209037 vyloučeni pacienti, kteří měli nežádoucí účinek 4. stupně související s předchozí
anti-CTLA-4 terapií leptomeningeálními metastázami, okulárním/uveálním melanomem, autoimunitním onemocněním
a pacienti s nežádoucím účinkem 3.-4. stupně souvisejícím s předchozí léčbou anti-CTLA-4 byli
zahrnuti do studie CA209172 před vstupem do studie systémová imunosupresiva, a u pacientů s aktivními mozkovými
a leptomeningeálními metastázami je třeba používat nivolumab u těchto pacientů s opatrností po
pečlivém zvážení potenciálního individuálního prospěchu a rizika.

Zlepšení přežití bez progrese s monoterapií nivolumabem je potvrzeno jen u pacientů s nízkou úrovní nádorové exprese PD-L1.
Zlepšení celkového přežití v monoterapii u pacientů s vysokou úrovní nádorové exprese PD-L1 zahájením kombinované léčby je nutné provést pečlivé posouzení individuálních charakteristik
pacienta a nádoru a vzít v úvahu zjištěný přínos a toxicitu kombinované léčby ve srovnání
s monoterapií nivolumabem
Použití nivolumabu u pacientů s melanomem, u kterých onemocnění rychle progreduje
Lékaři mají zvážit před zahájením léčby pacientů s rychle progredujícím onemocněním opožděný
nástup účinku nivolumabu
Adjuvantní léčba melanomu
Neexistují žádné údaje o adjuvantní léčbě pacientů s melanomem s následujícími rizikovými faktory
• pacienti s předchozím autoimunitním onemocněním nebo jiným onemocněním vyžadujícím
systémovou léčbu buď kortikosteroidy jinou imunosupresivní léčbu,
• pacienti s předchozí léčbou melanomu po neurochirurgické resekci lézí centrálního nervového systému a předchozí adjuvantní léčby
interferonem ukončené ≥ 6 měsíců před randomizací• pacienti léčení předchozí léčbou protilátkami anti-PD-1, anti-PD-L1, anti-PD-L2, anti-CDnebo anti CTLA-4 kostimulaci T-buněk nebo dráhy kontrolních bodů• pacienti mladší 18 let.
Vzhledem k absenci údajů je třeba používat nivolumab u těchto pacientů s opatrností a po pečlivém
individuálním zvážení potenciálního individuálního prospěchu a rizika.

Nemalobuněčný karcinom plic
Léčba NSCLC v první linii
Pacienti s aktivním autoimunitním onemocněním, symptomatickým intersticiálním plicním procesem,
zdravotními stavy vyžadujícími systémovou imunosupresi, aktivními metastázami, kteří dostávali předchozí systémovou léčbu pokročilého onemocnění nebo kteří měli
senzitizující mutace EGFR nebo translokace ALK, byli z pivotní studie s léčbou NSCLC v první linii
vyloučeni bod 5.1opatrností po pečlivém individuálním zvážení možného přínosu a rizika.

Léčba NSCLC po předchozí chemoterapii
Pacienti s výchozím skóre fyzické aktivity ≥ 2, s aktivními mozkovými metastázami nebo
autoimunitním onemocněním, symptomatickým intersticiálním plicním procesem a pacienti, kteří již
užívali systémová imunosupresiva před vstupem do studie, byli z pivotních klinických hodnocení
NSCLC vyloučeni studie CA209171 symptomatickým intersticiálním plicním procesem, aktivními mozkovými metastázami a pacientů,
kteří před vstupem do studie užívali systémová imunosupresiva, je třeba používat nivolumab u těchto
pacientů s opatrností po pečlivém zvážení potenciálního individuálního prospěchu a rizika.
Lékaři mají zvážit opožděný nástup účinku nivolumabu před zahájením léčby pacientů s horší
prognózou a/nebo s agresivním onemocněním. U neskvamózního NSCLC byl po dobu 3 měsíců
pozorován zvýšený počet úmrtí ve srovnání s docetaxelem. Faktory, souvisejícími s časnými úmrtími,
byly horší prognostické faktory a/nebo agresivnější onemocnění kombinované s nízkou nebo žádnou
expresí PD-L1 na nádorových buňkách
Neoadjuvantní léčba NSCLC
Pacienti s výchozím skóre fyzické aktivity ≥ 2, s aktivním autoimunitním onemocněním,
symptomatickým intersticiálním plicním procesem, zdravotními stavy vyžadujícími systémovou
imunosupresi, neresekovatelným nebo metastazujícím onemocněním, kteří dostávali předchozí
protinádorovou léčbu pro resekovatelné onemocnění nebo kteří měli známé mutace EGFR nebo
translokace ALK, byli z pivotní studie neoadjuvantní léčby resekovatelného NSCLC vyloučeni bod 5.1pacientů s opatrností a po pečlivém individuálním zvážení potenciálního prospěchu a rizika.

Maligní mezoteliom pleury
Pacienti s primitivním mezoteliomem peritonea, perikardu nebo obalu varlete pacienti s intersticiálním plicním procesem, aktivním autoimunitním onemocněním, zdravotním
stavem vyžadujícím systémovou imunosupresi a mozkovými metastázami chirurgické resekci nebo léčeny stereotaxickou radioterapií a do 3 měsíců před zařazením do studie
nedošlo k jejich dalšímu vývojiu těchto pacientů s opatrností a po pečlivém zvážení potenciálního individuálního prospěchu a rizika.

Renální karcinom
Nivolumab nebo nivolumab v kombinaci s ipilimumabem
Pacienti s anamnézou výskytu mozkových metastáz, s aktivním autoimunitním onemocněním či se
zdravotním stavem vyžadujícím systémovou imunosupresi byli z klinických studií s nivolumabem
nebo nivolumabem v kombinaci s ipilimumabem vyloučeni k nedostatku údajů je třeba používat nivolumab nebo nivolumab v kombinaci s ipilimumabem u těchto
pacientů s opatrností a po pečlivém zvážení potenciálního individuálního prospěchu a rizika.

Nivolumab v kombinaci s kabozantinibem
Pacienti s jakýmikoliv aktivními mozkovými metastázami, autoimunitním onemocněním nebo
zdravotním stavem vyžadujícím systémovou imunosupresi byli z klinických studií s nivolumabem
v kombinaci s kabozantinibem vyloučeni nivolumab v kombinaci s kabozantinibem používán u těchto populací s opatrností po pečlivém zvážení
potenciálního individuálního prospěchu a rizika.

Pokud je nivolumab podáván s kabozantinibem, byla u pacientů s pokročilým RCC hlášena vyšší
frekvence zvýšení ALT a AST 3. a 4. stupně v porovnání s monoterapií nivolumabem Před zahájením léčby a pravidelně v jejím průběhu je třeba sledovat hladinu jaterních enzymů. Je třeba
dodržovat pokyny pro léčbu oběma léčivými přípravky
Klasický Hodgkinův lymfom
Pacienti s aktivním autoimunitním onemocněním či se symptomatickým intersticiálním plicním
procesem byli z klinických studií cHL vyloučeni používat nivolumab u těchto pacientů s opatrností a po pečlivém individuálním zvážení potenciálního
prospěchu a rizika.

Komplikace alogenní transplantace krvetvorných kmenových buněk lymfomu
Případy akutní reakce štěpu proti hostiteli pozorovány během následného sledováních pacientů s cHL podstupujících alogenní HSCT po
předchozí expozici nivolumabu. V jednotlivých případech je třeba pečlivě zvažovat potenciální přínos
HSCT a možné zvýšené riziko komplikací spojených s transplantací
U pacientů léčených nivolumabem po alogenní HSCT byla v postmarketinkovém sledování hlášena
rychle nastupující a těžká reakce štěpu proti hostiteli, někdy s fatálními následky. Léčba nivolumabem
může zvýšit riziko těžké GVHD a úmrtí u pacientů, kteří před tím podstoupili alogenní HSCT, a to
zvláště u těch s předchozí GVHD v anamnéze. U těchto pacientů je třeba zvážit prospěch z léčby
nivolumabem proti tomuto možnému riziku
Karcinom hlavy a krku
Z klinických studií se SCCHN byli vyloučeni pacienti s výchozím skóre fyzické aktivity ≥ 2,
aktivními mozkovými nebo leptomeningeálními metastázami, aktivním autoimunním onemocněním,
klinickými stavy vyžadujícími systémovou imunosupresi a ti, u nichž byl primárním nádorem
karcinom nosohltanu nebo slinných žláz používat nivolumab u těchto pacientů s opatrností po pečlivém zvážení potenciálního individuálního
prospěchu a rizika.

U pacientů s horší prognózou nebo agresivním onemocněním mají lékaři před zahájením léčby vzít
v úvahu opožděný nástup účinku nivolumabu. U karcinomu hlavy a krku byl po dobu 3 měsíců
pozorován vyšší počet úmrtí než u docetaxelu. Mezi faktory spojené s časnými umrtími patřily ECOG
skóre fyzické aktivity, rychlá progrese onemocnění při předchozí terapii platinovými deriváty a vyšší
nádorová zátěž.

Uroteliální karcinom
Léčba pokročilého uroteliálního karcinomu
Pacienti s výchozím skóre fyzické aktivity ≥ 2, s aktivními mozkovými nebo leptomeningeálními
metastázami, aktivním autoimunitním onemocněním nebo zdravotním stavem vyžadujícím
systémovou imunosupresi byli z klinických studií s uroteliálním karcinomem vyloučeni pečlivém individuálním zvážení potenciálního prospěchu a rizika.

Adjuvantní léčba uroteliálního karcinomu
Pacienti s výchozím skóre fyzické aktivity ≥ 2 aktivity 2, kteří neobdrželi neoadjuvantní chemoterapii na bázi cisplatiny a adjuvantní chemoterapie
na bázi cisplatiny pro ně není vhodnáaktivním autoimunitním onemocněním nebo zdravotními stavy vyžadujícími systémovou
imunosupresi byli z klinické studie adjuvantní léčby uroteliálního karcinomu vyloučeni pečlivém individuálním zvážení potenciálního prospěchu a rizika.

Kolorektální karcinom s dMMR nebo MSI-H
Pacienti s výchozím skóre fyzické aktivity dle ECOG ≥ 2, aktivními mozkovými nebo
leptomeningeálními metastázami, aktivním autoimunitním onemocněním nebo zdravotními stavy
vyžadujícími systémovou imunosupresi byli z klinické studie s metastazujícím CRC s dMMR nebo
MSI-H vyloučeni kombinaci s ipilimumabem u těchto pacientů s opatrností a po pečlivém individuálním zvážení
potenciálního prospěchu a rizika.

Skvamózní karcinom jícnu
Léčba ESCC v první linii
Pacienti s výchozím skóre fyzické výkonosti ≥ 2, pacienti s mozkovými metastázami nebo v anamnézesystémovou imunosupresi nebo s vysokým rizikem krvácení nebo píštěle v důsledku zjevné invaze
nádoru do orgánů v okolí karcinomu jícnu byli z klinické studie u ESCC vyloučeni chemoterapií u těchto pacientů s opatrností a po pečlivém individuálním zvážení potenciálního
prospěchu a rizika.

V klinické studii s ESCC v první linii byl u nivolumabu v kombinaci s ipilimumabem ve srovnání
s chemoterapií zjištěn vyšší počet úmrtí běhěm prvních 4 měsíců. Lékaři mají vzít v úvahu opožděný
nástup účinku nivolumabu v kombinaci s ipilimumabem před zahájením léčby pacientů s horší
prognózou a/nebo agresivním onemocněním
Léčba ESCC po selhání chemoterapie v první linii
Většina klinických údajů, které jsou u skvamózního karcinomu jícnu k dispozici, pochází od pacientů
asijského původu Pacienti s výchozím skóre fyzické aktivity ≥ 2, mozkovými metastázami, které byly symptomatické
nebo vyžadovaly léčbu, zjevnou invazí nádoru do orgánů umístěných v sousedství jícnu nebo dýchacích cestsystémovou imunosupresi byli z klinické studie s ESCC vyloučeni k absenci údajů je třeba používat nivolumab u těchto pacientů s opatrností a po pečlivém
individuálním zvážení potenciálního prospěchu a rizika.

Lékaři mají u pacientů s ESCC vzít před zahájením léčby v úvahu opožděný nástup účinku
nivolumabu. Ve srovnání s chemoterapií byl u nivolumabu pozorován vyšší počet úmrtí během
prvních 2,5 měsíců po randomizaci. Žádné specifické faktory související s časnými úmrtími
identifikovány nebyly
Adjuvantní léčba karcinomu jícnu nebo gastroezofageální junkce
Pacienti s výchozím skóre fyzické aktivity ≥ 2, kteří před operací neobdrželi souběžnou
chemoradioterapii onemocněním nebo zdravotním stavem vyžadujícím systémovou imunosupresi byli z klinické studie s
karcinomem jícnu nebo gastroezofageální junkce vyloučeni údajů je třeba používat nivolumab u těchto pacientů s opatrností a po pečlivém individuálním zvážení
potenciálního prospěchu a rizika.

Adenokarcinom žaludku, gastroezofageální junkce nebo jícnu
Pacienti s výchozím skóre fyzické aktivity ≥ 2, neléčenými metastázami centrálního nervového
systému, aktivním potvrzeným nebo suspektním autoimunitním onemocněním nebo zdravotním
stavem vyžadujícím systémovou imunosupresi byli z klinické studie s adenokarcinomem žaludku, GEJ
nebo jícnu vyloučeni v kombinaci s chemoterapií u těchto pacientů s opatrností a po pečlivém individuálním zvážení
potenciálního prospěchu a rizika.

Ze studie CA209649 byli vyloučeni pacienti s pozitivním statusem HER2. Pacienti s neurčeným
statusem byli do studie zařazeni a představovali 40,3 % pacientů
Pacienti na dietě s nízkým obsahem sodíku
Jeden ml tohoto léčivého přípravku obsahuje 0,1 mmol obsahuje 10 mg sodíku ve 4ml lahvičce, 25 mg sodíku v 10ml lahvičce, 30 mg sodíku ve 12ml
lahvičce nebo 60 mg sodíku ve 24ml lahvičce, což odpovídá 0,5 %, 1,25 %, 1,5 % nebo 3 %
maximálního denního příjmu sodíku podle WHO pro dospělého, který činí 2 g sodíku.

Karta pacienta
Všichni lékaři předepisující přípravek OPDIVO se musí seznámit s edukačním materiálem pro lékaře.
Předepisující lékař musí s pacientem prodiskutovat rizika léčby přípravkem OPDIVO. Pacientovi bude
poskytnuta karta pacienta vždy, když mu bude přípravek předepsán.