Oftidor

Farmakoterapeutická skupina: antiglaukomatika a miotika, inhibitory karboanhydrázy, dorzolamid,
ATC kód: S01EC
Mechanismus účinku
Karboanhydráza (KA) je enzym vyskytující se v mnoha tkáních těla včetně oka. U lidí se
karboanhydráza vyskytuje jako četné izoenzymy, z nichž nejaktivnějším je karboanhydráza II (KA-II),
která se nachází hlavně v erytrocytech, ale i v ostatních tkáních. Inhibice karboanhydrázy v ciliárním
výběžku oka snižuje sekreci komorové vody. Důsledkem je pak snížení nitroočního tlaku (IOP).

Přípravek Oftidor obsahuje dorzolamid-hydrochlorid, což je silný inhibitor lidské karboanhydrázy II.
Po vkápnutí do oka dorzolamid snižuje zvýšený nitrooční tlak, ať už související s glaukomem či
nikoliv. Zvýšený nitrooční tlak je hlavním rizikovým faktorem v patogenezi postižení očního nervu
a ztráty zorného pole. Dorzolamid nevyvolává zúžení zornice a snižuje nitrooční tlak bez výskytu
takových nežádoucích účinků, jako je šeroslepost či akomodační spasmus. Dorzolamid ovlivňuje
velmi málo tepovou frekvenci či krevní tlak, nebo je neovlivňuje vůbec.

Beta-adrenergní blokátory podávané lokálně rovněž snižují nitrooční tlak snižováním sekrece
komorové vody, avšak jiným mechanizmem účinku. Studie prokázaly, že je-li dorzolamid přidáván
k lokálně podávanému beta-blokátoru, lze pozorovat další snížení nitroočního tlaku; toto zjištění je
v souladu s hlášenými aditivními účinky beta-blokátorů a perorálních inhibitorů karboanhydrázy.

Farmakodynamické účinky
Klinické účinky a bezpečnost:

Dospělí
U pacientů s glaukomem nebo oční hypertenzí byla účinnost dorzolamidu podávaného třikrát denně ve
formě monoterapie (výchozí hodnota nitroočního tlaku ≥ 23 mmHg) nebo dvakrát denně ve formě
adjuvantní terapie k očním beta-blokátorům (výchozí hodnota nitroočního tlaku ≥ 22 mmHg)
prokázána obsáhlými klinickými studiemi trvajícími až jeden rok. Účinek dorzolamidu na snížení
nitroočního tlaku v monoterapii a v doplňkové terapii byl prokázán během celého dne a tento účinek
se udržoval i během dlouhodobého podávání. Účinnost během dlouhodobého podávání v monoterapii
byla podobná účinnosti betaxololu a o něco nižší než timololu. Když byl dorzolamid podáván
v adjuvantní terapii k očním beta-blokátorům, vykazoval dodatečné snížení nitroočního tlaku podobné
podávání 2% pilokarpinu 4x denně.

Pediatrická populace
U 184 pediatrických pacientů (122 bylo léčeno pomocí dorzolamidu) ve věku od 1 týdne do 6 let
trpících glaukomem nebo zvýšeným nitroočním tlakem (výchozí hodnoty IOP > 22 mmHg) byla
provedena 3měsíční dvojitě zaslepená a aktivním komparátorem kontrolovaná multicentrická studie
k vyhodnocení bezpečnosti dorzolamidu 2% očních kapek, roztoku při topickém podávání třikrát
denně. Přibližně polovina pacientů v obou léčených skupinách měla diagnózu kongenitálního
glaukomu; ostatními společnými etiologiemi byly Sturge-Weberův syndrom, iridokorneální
mezenchymální dysgeneze, pacienti s afakií. Distribuce podle věku a způsobu léčby v mono-
terapeutické fázi byla následující:

Dorzolamid 2% Timolol
Věková skupina < 2 roky n = Věkové rozmezí: 1 až 23 měsíců

Timolol GS 0,25% n = Věkové rozmezí: 0,25 až 22 měsíců
Věková skupina ≥ < 6 let
n = Věkové rozmezí: 2 až 6 let
Timolol 0,50% n = Věkové rozmezí: 2 až 6 let

V obou věkových skupinách bylo přibližně 70 pacientů léčeno po dobu alespoň 61 dní a přibližně
50 pacientů bylo léčeno po dobu 81-100 dní.

Pokud byl nitrooční tlak pomocí dorzolamidu nebo roztoku timololu (tvořícího gel) v monoterapii
nedostatečně zvládán, byla provedena změna na nezaslepenou (open-label) léčbu podle následujícího
schématu: 30 pacientů ve věku < 2 roky bylo převedeno na současnou léčbu pomocí 0,25% roztoku
timololu (tvořícího gel) denně a dorzolamidu 2% třikrát denně; 30 pacientů ve věku ≥ 2 roky bylo
převedeno na fixní kombinaci 2% dorzolamid/0,5% timolol dvakrát denně.

Obecně tato studie neodhalila u pediatrických pacientů žádná dodatečná bezpečnostní rizika:
u přibližně 26 % pediatrických pacientů (20 % ve skupině léčené pomocí dorzolamidu v monoterapii)
byly zjišťovány nežádoucí účinky související s léčivem, většina z nich byla lokálními, nezávažnými
očními účinky, jako pálení a píchání až bodání v oku a bolestivost. U malého procenta (< 4 %) byl
pozorován edém nebo zákal rohovky. Co do frekvence byly lokální reakce podobné jako
u srovnávacího přípravku. Po uvedení přípravku na trh byla hlášena metabolická acidóza u velmi
mladých pacientů, a to zejména u pacientů s nevyzrálými ledvinami nebo s poruchou funkce ledvin.

Výsledky studií účinnosti u pediatrických pacientů naznačují, že střední pokles nitroočního tlaku ve
skupině léčené pomocí dorzolamidu byl srovnatelný s průměrnou hodnotou poklesu nitroočního tlaku
zjištěnou ve skupině léčené timololem, i když mírná číselná výhoda byla patrná u timololu.

Dlouhodobější studie účinnosti (> 12 týdnů) nejsou k dispozici.