Morfin sulfát ardez

Příznaky:
Příznaky intoxikace morfinem a předávkování jsou respirační deprese, aspirační pneumonie, mióza
(zúžené zorničky) a hypotenze. V případě výrazné hypoxie jsou zorničky rozšířené, dýchání je výrazně
utlumené (2–4 nádechů za minutu), pacient se stává cyanotickým.
Ve vážnějších případech může dojít k selhání oběhu a hlubokému kómatu.
Zpočátku zůstává krevní tlak normální, ale s progresí intoxikace výrazně klesá.
Přetrvávající pokles krevního tlaku může vést k šoku. Může dojít k tachykardii, bradykardii a
rabdomyolýze. Tělesná teplota klesá. Kosterní svaly se uvolňují; Občas se mohou vyvinout
generalizované záchvaty, zejména u dětí. Úmrtí může nastat při respiračním selhání nebo v důsledku
komplikací, jako je plicní edém.

Léčba:
Uvádí se především zprůchodnění dýchacích cest a udržování jejich průchodnosti, a asistovaná, nebo
řízená ventilace.
V případě výrazného předávkování se doporučuje intravenózní podání 0,4-0,8 mg naloxonu. V případě
potřeby může být podání opakováno ve 2-3minutových intervalech nebo může být nahrazeno infuzí mg v 500 ml fyziologického roztoku nebo 5% roztoku dextrózy (0,004 mg / ml). Rychlost infuze závisí
na dříve podaných dávkách a má být upravena podle reakce pacienta. Protože účinek naloxonu po
relativně krátké době (2-3 hodiny) mizí, je třeba pacienta pečlivě sledovat, dokud nebude dýchání
spolehlivě zpět na normální úrovni.
Jedna dávka naloxonu u dětí je 0,01 mg na kg tělesné hmotnosti.

Pokud předávkování morfinem nezpůsobuje významné klinické respirační nebo oběhové poruchy, nemá
být naloxon podáván. Pacientům se známou nebo předpokládanou fyzickou závislostí na morfinu musí
být naloxon podáván s maximální opatrností. V těchto případech může náhlá nebo úplná antagonizace
opioidních účinků způsobit akutní abstinenční příznaky.

Další podpůrná opatření (podávání kyslíku, vazopresorů, i.v. doplňování objemu) závisí na stavu
pacienta.
Výplach žaludku má být proveden do 2 hodin po požití morfinu a to pouze u pacientů s příznaky
předávkování.