Lentocilin s 2400

Farmakoterapeutická skupina: 1.1.1.1. Antiinfektiva. Antibakteriální přípravky. Peniciliny.
Benzylpeniciliny a fenoxymetylpeniciliny. ATC kód: J01CEMechanismus účinku
Benzylpenicilin je přírodní penicilin ze skupiny beta-laktamových antibiotik. Beta-laktamová
antibiotika inhibují jeden či více enzymů (často označovaných jako proteiny vázající penicilin
neboli PBP) v procesu bakteriální biosyntézy peptidoglykanů. Tento biopolymer je strukturální
složkou bakteriální buněčné stěny, která slouží pro zachování jejího tvaru a celistvosti. Inhibice
peptidoglykanové syntézy vede k oslabení struktury, po níž obvykle následuje lýza a smrt
bakteriálních buněk.
Zdá se, že baktericidní působení benzypenicilinu je vyšší během logaritmického růstu citlivých
mikroorganizmů.
Působení benzylpenicilinu je pravděpodobně inhibováno penicilinázami a jinými beta-
laktamázami produkovanými během růstu některých mikroorganismů.
Farmakokinetika/farmakodynamika (PK/PD)
Za hlavní faktor určující účinnost beta-laktamových antibiotik je považován časový interval, ve
kterém koncentrace léčiva zůstává vyšší než minimální inhibiční koncentrace (MIC) (T>MIC).
Mechanizmus rezistence
Hlavní mechanizmy rezistence na benzylpenicilin jsou:
- deaktivace beta-laktamáz,
- změny PBS, které snižují afinitu antibakteriálního přípravku k cíli,
- nepropustnost bakterií nebo efluxní mechanismy, které mohou způsobit bakteriální rezistenci
nebo k ní přispět, a to zejména u gramnegativních bakterií.
Kritické hodnoty koncentrace (hraniční hodnoty)

Kritické MIC benzylpenicilinu jsou hodnoty stanovené Evropskou komisí pro testování
antimikrobiální citlivosti (EUCAST)

Mikroorganizmus Kritické koncentrace (μg/ml)
Citlivý Rezistentní
Staphylococcus spp.1 0,12 0,Streptococcus A, B, C, G 2 0,25 0,Streptococcus pneumoniae 3 0,06 Další streptokoky 0,25 Neisseria gonorrhoeae 0,06 Neisseria meningitidis 0,06 0,Anaerobní grampozitivní 0,25 0,Anaerobní gramnegativní 0,25 0,Mezní hodnoty nesouvisející s
druhy
0,25 1. Většinou se jedná o stafylokoky produkující penicilinázu. Mezní hodnoty benzylpenicilinu většinou,
ale ne jednoznačně odliší producenty beta-laktamáz od mikroorganizmů, které je neprodukují. Izoláty
pozitivní na beta-laktamázy jsou rezistentní vůči benzylpenicilinu, fenoxymetylpenicilinu,
aminopenicilinům, karboxypenicilinům a ureidopenicilinům. Izoláty negativní na beta-laktamázy a
citlivé vůči methicilinu (citlivé vůči oxacilinu/cefoxitinu ) mohou být vůči těmto molekulám citlivé.
Methicilin rezistentní izoláty jsou rezistentní vůči všem v současné době dostupným beta-laktamovým
přípravkům, včetně kombinací inhibitorů beta-laktamázy. Nejvíce methicilin rezistentní jsou S. aureus
a S. lugdunensis s MIC > 2mg/l pro oxacilin, a to v důsledku přítomnosti genu mecA. Odpovídající
MIC oxacilinu pro koaguláza negativní stafylokoky je > 0,25mg/l.

2. Kmeny s hodnotami MIC vyššími než mezní hodnoty citlivosti jsou velmi vzácné nebo nebyly
popsány. Identifikace a testy antimikrobiální citlivosti jakéhokoli izolátu tohoto typu je nutné
opakovat a pokud je výsledek potvrzen, musí být izolát zaslán do referenční laboratoře. Vzhledem
k tomu, že pro potvrzené izoláty s MIC vyšší než existující limitní hodnota neexistují důkazy o
klinické odpovědi, musejí být popsány jako rezistentní.

3. U pneumonie je nutné dále uvedené kmeny považovat za citlivé na penicilin: kmeny
s MIC < 0,5 mg/l, jsou-li používány dávky 1,2 g x 4; kmeny s MIC < 1mg/l, jsou-li používány dávky
2,4 x 4 nebo 1,2 g x 6; a kmeny s MIC < 2,0 mg/l, jsou-li použity dávky 2,4 g x 6. U meningitidy se
izoláty s MIC větší než 0,06 mg/l mají klasifikovat jako rezistentní na penicilín. U všech ostatních
indikací platí MIC 0,06/2 mg/l. Má být proveden test na rezistenci na beta-laktamázu pomocí disku
s 1 μg oxacilinu. Izoláty klasifikované jako citlivé mohou být popsány jako citlivé na benzylpenicilin
bez ohledu na klinickou indikaci. Izoláty klasifikované jako oxacilin rezistentní mohou být u
meningitidy popsány jako rezistentní na benzylpenicilin.


Prevalence získané rezistence se může u vybraných druhů lišit geograficky a v čase, a je proto
žádoucí mít k dispozici místní informace o rezistenci (zejména při léčbě závažných infekcí).
Pokud je místní prevalence rezistence taková, že je prospěšnost přípravku, alespoň u některých
typů infekcí, sporná, je nutné si podle potřeby vyžádat radu specialisty.
CITLIVÉ DRUHY
Aerobní grampozitivní mikroorganizmy
Bacillus anthracis
Corynebacterium diphtheriae
Erysipelothrix rhusiopathiae
Streptokoky skupiny C a G
Listeria monocytogenes
Streptococcus agalactae
Streptococcus pneumoniae
Streptococcus pyogenes
Streptococcus viridians

Aerobní gramnegativní mikroorganizmy
Neisseria meningitidis
Pasteurella multocida

Anaerobní mikroorganizmy
Actinomyces israelli
Clostridium perfringens
Clostridium tetani
Fusobacterium spp.
Peptococcus spp.
Peptostreptococcus spp.
Další mikroorganizmy
Borrelia spp.
Spirochéty
Leptospira spp.
Treponema spp., včetně Treponema pallidum

DRUHY, U NICHŽ MŮŽE ZÍSKANÁ REZISTENCE PŘEDSTAVOVAT PROBLÉM
Aerobní grampozitivní mikroorganizmy
Staphylococcus aureus
Staphylococcus epidermidis
Staphylococcus haemolyticus
Staphylococcus hominis

Aerobní gramnegativní mikroorganizmy
Haemophilus influenzae
Neisseria gonorrhoeae

PŘIROZENĚ REZISTENTNÍ ORGANIZMY

Aerobní grampozitivní mikroorganizmy
Enterococcus spp.
Koaguláza negativní stafylokoky
Staphylococcus aureus (producenti penicilinázy)

Aerobní gramnegativní mikroorganizmy
Acinetobacter spp.
Bordetella pertussis
Brucella spp.
Enterobacteriaceae (včetně Escherichia coli, Salmonella spp., Enterobacter spp.,
Haemophilus influenzae [producenti beta-laktamáz], Klebsiella spp., Proteus spp., Citrobacter spp.)
Moraxella catarrhalis
Pseudomonas aeruginosa

Anaerobní mikroorganizmy
Bacteroides spp.

Další mikroorganizmy
Chlamydia spp.
Chlamydophila spp.
Legionella pneumophila
Mycoplasma spp.