Intratect 50 g/l infuzní roztok

Dávkování u dětí a dospívajících (0–18 let věku) se neliší od dávkování u dospělých, protože dávkování je u
každé indikace dáno tělesnou hmotností a musí se upravit dle klinického výsledku u výše zmíněných stavů.

Porucha funkce jater
Není k dispozici žádný důkaz, že by bylo potřeba upravit dávku.
Porucha funkce ledvin
Žádná úprava dávky, pokud to není klinicky vyžadováno, viz bod 4.4.
Starší pacienti
Žádná úprava dávky, pokud to není klinicky vyžadováno, viz bod 4.4.

Způsob podání

Intravenózní podání.
Přípravek Intratect má být podáván intravenózně úvodní rychlostí maximálně 0,3 ml/kg/h po dobu 30 minut.
Viz bod 4.4. V případě nežádoucího účinku je nutno buď snížit rychlost podání, nebo zastavit infuzi.
Pokud je dobře snášen, je možno rychlost podání postupně zvyšovat na maximální rychlost 1,9 ml/kg/h.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku (lidské imunoglobuliny) nebo na kteroukoli pomocnou látku (viz body 4.a 6.1)
Pacienti se selektivním deficitem IgA, u nichž se vyvinuly protilátky proti IgA, protože podávání přípravku
obsahujícího IgA může mít za následek anafylaxi.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Sledovatelnost
Aby se zlepšila sledovatelnost biologických léčivých přípravků je třeba jasně zaznamenat název a číslo šarže
podaného přípravku.

Opatření pro použití
Případným komplikacím je možné často zabránit tím, že:
− pacientům, kteří nejsou citliví na normální humánní imunoglobulin, se podá první dávka přípravku
pomalu (0,3 ml/kg/h, což odpovídá 0,005 ml/kg/min),
− zajistí se pečlivé monitorování pacientů, zda se u nich po dobu infuze neobjevují nějaké příznaky. Týká
se to zvláště pacientů, kteří dostávají normální humánní imunoglobulin poprvé, pacientů, kteří jsou
převedeni z jiného přípravku intravenózního imunoglobulinu (IVIg) nebo u nichž uplynul dlouhý interval
od podání předchozí infuze. Tito pacienti musí být monitorováni během první infuze a jednu hodinu po
první infuzi v kontrolovaných podmínkách zdravotnického zařízení, aby se zachytily možné známky
nežádoucího účinku a bylo zaručeno, že v případě výskytu problémů bude okamžitě poskytnuta
neodkladná péče. Všichni ostatní pacienti musí být sledováni minimálně 20 minut po podání.
Podávání IVIg vyžaduje u všech pacientů:
• adekvátní hydrataci před zahájením infuze IVIg,
• sledování výdeje moči,
• sledování hladin kreatininu v séru,
• vyhnout se současnému podávání kličkových diuretik (viz bod 4.5).

V případě nežádoucích účinků je nutno buď snížit rychlost infuze, nebo infuzi zastavit. Potřebná léčba závisí
na povaze a závažnosti nežádoucího účinku.

Reakce spojené s infuzí
Některé nežádoucí účinky (např. bolest hlavy, zrudnutí, zimnice, myalgie, sípání, tachykardie, bolest v dolní
části zad, nauzea a nízký krevní tlak) mohou souviset s rychlostí infuze. Rychlost infuze doporučenou
v bodě 4.2. je nutno důsledně dodržovat. Pacienti musí být důkladně monitorováni a pečlivě pozorováni, zda
se u nich v době infuze neobjeví jakékoli příznaky.


K nežádoucím účinkům může docházet častěji
• u pacientů, kteří dostávají normální lidský imunoglobulin poprvé, nebo ve vzácných případech, když
se přejde na přípravek s normálním lidským imunoglobulinem nebo v případě dlouhého intervalu od
předchozí infuze
• u pacientů s aktivní infekcí nebo základním chronickým zánětem

Hypersenzitivita
Hypersenzitivní reakce jsou vzácné.

Anafylaxe se může vyvinout u pacientů
• s nedetekovatelným IgA, kteří mají protilátky proti IgA
• kteří snášeli předchozí léčbu normálním lidským imunoglobulinem

V případě šoku má být zavedena standardní lékařská léčba šoku.

Tromboembolie
Bylo klinicky prokázáno, že existuje souvislost mezi aplikací IVIg a tromboembolickými příhodami, jako je
infarkt myokardu, cévní mozková příhoda (včetně mrtvice), plicní embolie a hluboké žilní trombózy.
Předpokládá se, že tyto příhody souvisejí s relativním zvýšením viskozity krve, způsobeným vysokým
přílivem imunoglobulinu u rizikových pacientů. Zvláštní opatrnosti je zapotřebí při předepisování a infuzi
IVIg u obézních pacientů a u pacientů s preexistujícím rizikem vzniku trombotických příhod (jako je
pokročilý věk, hypertenze, diabetes mellitus a anamnéza cévního onemocnění nebo trombotických epizod, u
pacientů se získanými nebo dědičnými trombofiliemi, u pacientů, kteří jsou dlouhou dobu imobilizováni, u
pacientů se závažnou hypovolémií a u pacientů s onemocněními, která zvyšují viskozitu krve).

U pacientů s rizikem tromboembolických nežádoucích reakcí by měly být přípravky IVIg podávány
minimální infuzní rychlostí v nejnižší možné dávce.

Akutní renální selhání
U pacientů léčených IVIg byly hlášeny případy akutního renálního selhání. Ve většině případů byly
identifikovány rizikové faktory, jako jsou preexistující renální insuficience, diabetes mellitus, hypovolémie,
nadváha, současné podávání nefrotoxických léčivých přípravků nebo věk nad 65 let.

Před infuzí IVIg je třeba vyhodnotit renální parametry, zejména u pacientů, u kterých se má za to, že u nich
existuje potenciálně zvýšené riziko vývoje akutního selhání ledvin, a dále ve vhodných intervalech. U
pacientů s rizikem akutního selhání ledvin mají být přípravky IVIg podávány minimální infuzní rychlostí v
nejnižší možné dávce. V případě poruchy funkce ledvin je třeba zvážit přerušení léčby IVIg.

Hlášení o dysfunkci ledvin a akutním selhání ledvin byla spojována s použitím mnoha registrovaných
přípravků IVIg obsahujících různé pomocné látky, jako je sacharóza, glukóza a maltóza; z celkového počtu
však nepoměrnou většinu představují ty, které obsahují sacharózu jako stabilizátor. U rizikových pacientů lze
zvážit použití přípravků IVIg, které neobsahují tyto pomocné látky. Přípravek Intratect neobsahuje
sacharózu, maltózu ani glukózu.

Syndrom aseptické meningitidy (AMS)
Ve spojení s léčbou IVIg byl hlášen AMS.
Syndrom obvykle nastupuje během několika hodin až do 2 dnů po léčbě IVIg. Vyšetření mozkomíšního
moku (CSF) je často pozitivní, s pleocytózou až několik tisíc buněk v mm3, zejména granulocytů, a
zvýšenými hladinami proteinu až na několik set mg/dl.
AMS se může objevit častěji ve spojení s léčbou vysokými dávkami IVIg (2 g/kg).

Pacienti, u nichž se vyskytnou takové známky a příznaky mají absolvovat důkladné neurologické vyšetření
včetně studií CFS pro vyloučení jiných příčin meningitidy.

Vysazení léčby IVIg mělo za následek remisi AMS do několika dnů bez následků.


Hemolytická anemie
IVIg mohou obsahovat protilátky proti krevním skupinám, které mohou působit hemolyticky a navodit
potažení erytrocytů (ERY) imunoglobulinem in vivo, což může vyvolat pozitivní přímou antiglobulinovou
reakci (Coombsův test) a vzácně hemolýzu. Po podání IVIg se v důsledku zvýšené sekvestrace ERY může
vyvinout hemolytická reakce. Příjemci IVIg musí být sledováni s ohledem na klinické známky a příznaky
hemolýzy. (viz bod 4.8).

Neutropenie/leukopenie
Po léčbě IVIg byl hlášen přechodný pokles počtu neutrofilů a/nebo epizod neutropenie, někdy závažných. K
tomu obvykle dochází do několika hodin nebo dní po podání IVIg a spontánně vymizí do 7 až 14 dnů.

Akutní plicní poškození v souvislosti s transfuzí (TRALI)
U pacientů, jimž byl podáván IVIg, bylo hlášeno několik případů akutního nekardiogenního plicního edému
[akutní plicní poškození v souvislosti s transfuzí (TRALI)]. TRALI je charakterizováno závažnou hypoxií,
dyspnoí, tachypnoí, cyanózou, horečkou a hypotenzí. Symptomy TRALI se obvykle vyvinou v průběhu
transfuze nebo do 6 hodin po transfuzi, často do 1–2 hodin. Proto musí být příjemci IVIg monitorováni na
přítomnost plicních nežádoucích účinků a v případě jejich výskytu musí být infuze okamžitě zastavena.
TRALI je potenciálně život ohrožující stav vyžadující okamžitou léčbu na jednotce intenzivní péče.

Interference se sérologickými testy
Po aplikaci imunoglobulinu může v krvi pacienta dojít k přechodnému vzestupu pasivně přenesených
protilátek, a tím ke vzniku zavádějících pozitivních výsledků v sérologických testech.
Pasivní přenos protilátek proti erytrocytárním antigenům, například A, B, D, může ovlivnit některé
sérologické testy na protilátky proti červeným krvinkám, například přímý antiglobulinový test (přímý
Coombsův test).

Přenosná agens
Standardní opatření k prevenci infekce v souvislosti s použitím léčivých přípravků vyrobených z lidské krve
nebo plazmy zahrnují výběr dárců, testování jednotlivých odběrů krve a poolů plazmy na specifické
ukazatele infekce a zavedení účinných výrobních kroků k inaktivaci/odstranění virů. Bez ohledu na tato
opatření, v případě podávání léčivých přípravků z lidské krve nebo plazmy, nelze možnost přenosu infekcí
zcela vyloučit. To platí také pro neznámé nebo nově objevené viry a jiné patogeny.

Přijatá opatření jsou považována za účinná u obalených virů, jako jsou virus lidské imunitní nedostatečnosti
(HIV), virus hepatitidy B (HBV) a virus hepatitidy C (HCV). Přijatá opatření mohou mít omezenou účinnost
u neobalených virů, jako je virus hepatitidy A (HAV) a parvovirus B19.

Klinické zkušenosti potvrzují, že k přenosu HAV nebo parvoviru B19 pomocí imunoglobulinů nedochází, a
předpokládá se, že obsah protilátek významně přispívá k protivirové ochraně.


Pediatrická populace
Zvláštní upozornění a opatření pro použití uvedená pro dospělé je třeba také zvážit při použití u pediatrické
populace.