Gentamicin b.braun

Denní dávka u novorozenců je 4 – 7 mg/kg tělesné hmotnosti na den. Vzhledem k delšímu poločasu je
novorozencům potřebná denní dávka podávána v jedné jednorázové dávce.
Denní dávka u dětí starších 1 měsíce je 4,5 – 7,5 mg/kg tělesné hmotnosti na den v jedné (upřednostňováno)
nebo maximálně dvou jednorázových dávkách.
Doporučená denní dávka u starších dětí s normální funkcí ledvin je 3 – 6 mg/kg tělesné hmotnosti na den v
jedné (upřednostňováno) nebo maximálně dvou dávkách.

Jedna 80 ml lahvička přípravku Gentamicin B. Braun 1 mg/ml infuzní roztok (Gentamicin B. Braun 3 mg/ml
infuzní roztok) obsahuje 80 mg gentamicinu (240 mg gentamicinu). Aby se předešlo předávkování, obzvláště
u dětí, nemá být přípravek Gentamicin 1 mg/ml infuzní roztok (Gentamicin B. Braun 3 mg/ml infuzní roztok)
podáván dětem, které vyžadují méně než 80 mg gentamicinu (240 mg gentamicinu) v jedné dávce.

Dávkování u pacientů s poruchou funkce ledvin

U pacientů s poruchou funkce ledvin je nutno snížit doporučenou denní dávku a přizpůsobit ji stavu funkce
ledvin.

Pacienti s poruchou funkce ledvin by měli být monitorováni, aby bylo možno upravit terapeutické
plazmatické koncentrace, buď snížením dávky, nebo prodloužením dávkovacího intervalu (viz bod 4.4).

Snížení dávky a prodloužení intervalu jsou obdobně vhodná řešení. Nicméně, je nutné mít na paměti, že
dávky stanovené níže popsaným způsobem jsou pouze přibližné a že tyto stejné dávky mohou u různých
pacientů vyústit v rozdílné koncentrace v organizmu. Proto je pro daného pacienta třeba stanovit sérové
hladiny gentamicinu, podle kterých je následně možné upravit dávkování.

1) Prodloužení dávkovacího intervalu při normální dávce:
Jelikož clearance gentamicinu je přímo úměrná clearance kreatininu, může být přibližně použita následující
rovnice:
Normální dávkovací interval x (normální clearance kreatininu/pacientova clearance kreatininu) = z toho
plynoucí dávkovací interval.
Na základě normální clearance kreatininu 100 ml/min, u pacienta s clearance kreatininu 30 ml/min, by
dávkovací interval konstantní dávky měl být upraven v tomto případě na 26 hod (8 x 100/30[h]).

Prodloužení dávkovacího intervalu u normální dávky (80 mg):
Urea v krvi
(mmol/l)
Clearance kreatininu
(ml/min)
Dávka a dávkovací interval
< 6,7 > 72 80 mg* každých 8 hodin
6,7 – 16,7 30 – 72 80 mg* každých 12 hodin
16,7 – 33,3 12 – 30 80 mg* každých 24 hodin
> 33,3 6 – 12 80 mg* každých 48 hodin
*U pacientů s tělesnou hmotností < 60 kg má být dávka snížena na 60 mg.

2) Redukce dávky při normálním dávkovacím intervalu:
Po obvyklé počáteční dávce slouží k hrubému odhadu redukce dávky podávané pak v 8hodinových
intervalech, podíl mezi normální doporučenou dávkou a hodnotou kreatininu v séru.
Pacientovi s tělesnou hmotností 60 kg a hladinou kreatininu v séru 2,0 mg/100 ml může být po počáteční
dávce 60 mg podáváno 30 mg každých 8 hodin (1 mg/kg; 60:2).
Případně po podání obvyklé počáteční dávky mohou být následné dávky v 8hodinových intervalech
vypočteny podle vzorce:
Normální dávka x clearance kreatininu u pacienta/normální clearance kreatininu (100 ml/min) = následná
dávka.

Snížené dávky při normálním dávkovacím intervalu (po 8 hodinách)

Kreatinin v séru
(mg/100 ml)
Přibližná rychlost
clearance
kreatininu (ml/min)
Procento normální
dávky
 1,1,1 – 1,1,4 – 1,1,7 – 1,2,0 – 2,2,3 – 2,2,6 – 3,3,1 – 3,> 70 – 55 – 45 – 40 – 35 – 30 – 25 – 3,6 – 4,4,1 – 5,5,2 – 6,6,7 – 8,20 – 15 – 10 – <
Jako kritérium by měla být preferována clearance kreatininu zvláště u starších pacientů a u pacientů
s kolísavou koncentrací kreatininu v séru, což bývá pozorováno při těžkých infekcích (např. při sepsi).
Je nutné zdůraznit, že renální funkce se mohou v průběhu léčby gentamicinem změnit.

Dávkování u pacientů s hemodialýzou
Gentamicin je dialyzovatelný. V případě 4-5hodinové hemodialýzy lze očekávat snížení koncentrace o 50 -
60 % a 8 - 12 hodinové hemodialýzy snížení o 70 - 80 %. Dávkování musí být individuálně upraveno po
každé dialýze podle sérové koncentrace gentamicinu v daném čase.
Normálně doporučovaná dávka po dialýze je 1 – 1,7 mg/kg tělesné hmotnosti.
Starší pacienti mohou vyžadovat nižší udržovací dávky než mladší dospělí, kvůli zhoršení renálních funkcí.
Pro obézní pacienty by měla počáteční dávka být stanovena na základě ideální tělesné hmotnosti plus 40%
nadměrné hmotnosti.
Pacienti s poruchou funkce jater nevyžadují úpravu dávkování.

Doporučení pro sledování:
Je doporučeno pravidelně sledovat koncentrace gentamicinu v séru, obzvláště u starších pacientů,
novorozenců a u pacientů s poruchou funkce ledvin. Vzorky krve jsou odebrány před zahájením dalšího
dávkovacího intervalu (nejnižší hladina). Nejnižší hladina nemá přesáhnout 2 μg/ml při dávkování
gentamicinu dvakrát denně a 1 μg/ml při dávkování jedenkrát denně. Další údaje viz bod 4.4.

Způsob podání
Gentamicin B. Braun 1 mg/ml infuzní roztok a Gentamicin B. Braun 3 mg/ml infuzní roztok je podáván
intravenózní infuzí po dobu 30 – 60 minut. Gentamicin B. Baun 1 mg/ml a Gentamicin B. Braun 3 mg/ml
infuzní roztok není vhodný pro intramuskulární nebo pomalou intravenózní injekci.

Pouze pro intravenózní podání.

4.3 Kontraindikace
- Hypersenzitivita na léčivou látku, jiné aminoglykosidy nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou
v bodě 6.1.
- Myastenia gravis.
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
U pacientů s pokročilou poruchou funkce ledvin nebo s preexistující hluchotou nitroušního původu, by
gentamicin měl být použit pouze tehdy, je-li jeho použití shledáno lékařem za nezbytné. U pacientů s poruchou
funkce ledvin by měla být buď snížena dávka, nebo prodloužen dávkovací interval (viz bod 4.2).

Porucha funkce ledvin
Asi u 10% pacientů léčených gentamicinem je pozorována porucha funkce ledvin, jako je restrikce
glomerulární filtrace, které je obvykle reverzibilní. Nejdůležitějšími rizikovými faktory jsou vysoká celková
dávka, dlouhodobá léčba, zvýšené sérové hladiny (vysoké nejnižší hladiny); dalšími potenciálními
rizikovými faktory jsou věk, hypovolemie a šok. Mezi klinické známky poruchy funkce ledvin patří:
proteinurie, cylindrurie, hematurie, oligurie a zvýšené hladiny kreatininu a urey v séru. V ojedinělých
případech se může objevit akutní selhání ledvin. (Viz také bod 4.8.)

Neuromuskulární poruchy
Jelikož má gentamicin vlastnosti neuromuskulárního blokátoru, zvláštní pozornost má být věnována
pacientům s existujícími neuromuskulárními poruchami (např. Parkinsonovou chorobou). Je nutné velmi
pečlivé sledování. (Viz také bod 4.8)

Při podávání aminoglykosidů pacientům, kteří během anestezie dostali svalová relaxancia kurarového typu,
byla hlášena nervosvalová blokáda a respirační paralýza. Tito pacienti rovněž mají být velmi pečlivě sledováni.
(Viz také bod 4.8.)

Účinek na vestibulokochleární nerv
Může dojít k poškození vestibulokochleárního nervu (n.VIII) s následným ovlivněním jak rovnováhy, tak
sluchu. Vestibulární poškození je nejčastější ototoxickou reakcí. Ztráta sluchu se manifestuje zpočátku
snížením ostrosti vysokých tónů a obvykle je ireverzibilní. Důležitými rizikovými faktory jsou již existující
porucha funkce ledvin a poškození osmého hlavového nervu v anamnéze.
Riziko se navíc zvyšuje proporcionálně s úrovní celkové a denní dávky nebo ve spojení s potenciálně
ototoxickými látkami. Příznaky ototoxického účinku jsou: točení hlavy, zvonění/hučení v uších (tinnitus),
závratě a méně často ztráta sluchu.

Gentamicin může působit na vestibulární mechanizmus, překračují-li nejnižší hladiny 2μg/ml.
Jestliže jsou včas zachyceny a dávkování je upraveno, jedná se obvykle o reverzibilní proces. (Viz také bod
4.8)

U pacientů s mitochondriálními mutacemi, zejména s mutací m.1555A>G, léčenými aminoglykosidy byly
pozorovány případy zvýšeného rizika ototoxicity, včetně případů, kdy byla sérová hladina aminoglykosidu
pacienta v doporučeném rozmezí. Některé případy byly spojeny s hluchotou a/nebo mitochondriální mutací
v anamnéze matky. Mitochondriální mutace jsou vzácné a penetrance tohoto pozorovaného účinku není
známa.

Průjem a pseudomembranózní kolitida související s antibiotiky
Při podávání kombinace gentamicinu a jiných antibiotik byl pozorován výskyt průjmu a pseudomembranózní
kolitidy. O těchto diagnózách je nutno uvažovat u každého pacienta, u něhož dojde během léčby nebo krátce po
jejím skončení k průjmu. Jestliže se v průběhu léčby u pacienta vyskytne těžký a/nebo krvavý průjem, je třeba
podávání gentamicinu přerušit a zahájit vhodnou léčbu. Nemají se podávat léky snižující peristaltiku (viz
bod 4.8).

Těhotenství a kojení
V těhotenství a během kojení má být gentamicin používán pouze po pečlivém zvážení rizik a přínosů léčby
(viz bod 4.6).
Podávání gentamicinu starším pacientům v jedné denní dávce:
S podáváním gentamicinu v jediné denní dávce starším pacientům jsou jen omezené zkušenosti. Podávání
gentamicinu v jedné dávce nemusí být vhodné, a proto by tito pacienti měli být pečlivě sledováni.

Sledování
Aby se předešlo rozvoji nežádoucích účinků, doporučuje se kontinuální sledování (před, během a po léčbě)
renálních funkcí (kreatinin v séru, clearance kreatininu), kontrola vestibulární a kochleární funkce jakož i
jaterních a laboratorních parametrů.

Superinfekce
Léčba gentamicinem může vést k nadměrnému růstu mikroorganismů rezistentních na léky. Pokud taková situace
nastane, je třeba zahájit vhodnou léčbu.

Zkřížená hypersenzitivita/rezistence
Vůči aminoglykosidům může vzniknout zkřížená rezistence nebo hypersenzitivita.

Nefrotoxicita a ototoxicita
Aby bylo sníženo riziko nefrotoxicity a ototoxicity, měla by být zvážena následující doporučení:
- Obzvláště nutné je pravidelné vyhodnocování sluchových, vestibulárních a renálních funkcí u pacientů
s dalšími rizikovými faktory. Bylo zaznamenáno, že porucha funkce jater nebo sluchové postižení,
bakteriemie a horečka zvyšují riziko ototoxicity. Snížení objemu tekutin, hypotenze a onemocnění jater
je považováno za další rizikový faktor nefrotoxicity.
- Sledování renálních funkcí před, v průběhu a po ukončení léčby.
- Striktně dávkovat podle clearance kreatininu (nebo sérové koncentrace kreatininu). U pacientů
s poruchou funkce ledvin, musí být dávkování upraveno podle výkonnosti ledvin (viz bod 4.2).
- U pacientů s poruchou renální funkce, kteří dostávají další gentamicin lokálně (inhalací,
intratracheálně, instilací) musí být vzato při úpravě dávkování během systémové terapie do úvahy
rovněž množství lokálně absorbovaného gentamicinu.
- Monitoring sérových koncentrací gentamicinu v průběhu léčby, aby nedošlo k překročení maximálních
hladin 10-12 μg/ml (práh toxicity pro kochleovestibulární systém) při obvyklém podávání denní dávky
vícekrát denně nebo při minimálních hladinách převyšujících 2 μg/ml (viz bod 4.2).
- U pacientů s preexistujícím postižením vnitřního ucha (poruchy sluchu nebo poruchy rovnováhy) nebo
při dlouhotrvající léčbě, je vyžadováno doplňující sledování rovnovážných a sluchových funkcí.
- Vyvarovat se protrahované léčby. Je-li to možné, měla by být délka léčby omezena na 7-10 dnů (viz bod
4.2).
- Vyvarovat se léčby aminoglykosidy bezprostředně po předchozí léčbě aminoglykosidy; je-li to možné
měl by být mezi nimi interval 7-14 dnů.
- Vyvarovat se, je-li to možné, současnému podávání jiných ototoxických a nefrotoxických látek. Je-li to
nevyhnutelné, je obzvláště vyžadován pečlivý monitoring renálních funkcí (viz bod 4.5).
- Zajistit patřičnou hydrataci a produkci moče.

Pomocné látky
Pouze Gentamicin B. Braun 1 mg/ml infuzní roztok:
Tento léčivý přípravek obsahuje 283 mg sodíku v jedné lahvičce infuzního roztoku, což odpovídá 14,2 %
doporučeného maximálního denního příjmu sodíku potravou podle WHO pro dospělého, který činí 2 g sodíku.

Pouze Gentamicin B. Braun 3 mg/ml infuzní roztok:
Tento léčivý přípravek obsahuje 283 mg/425 mg sodíku v jedné lahvičce s 80 ml/120 ml infuzního roztoku, což
odpovídá 14,2 %/21,3 % doporučeného maximálního denního příjmu sodíku potravou podle WHO pro
dospělého, který činí 2 g sodíku.