GENTAMICIN B.BRAUN -

Sp. zn. suklsSOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Gentamicin B. Braun 1 mg/ml infuzní roztok
Gentamicin B. Braun 3 mg/ml infuzní roztok

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

mg/ml infuzní roztok
ml infuzního roztoku obsahuje gentamicin-sulfát (gentamicini sulfát) odpovídající 1 mg gentamicinu
(gentamicinum).
lahvička s 80 ml obsahuje 80 mg gentamicinu.

Pomocné látky se známým účinkem: 283 mg (12 mmol) sodíku (v podobě chloridu) v lahvičce s 80 ml
3 mg/ml infuzní roztok
ml infuzního roztoku obsahuje gentamicin-sulfát (gentamicini sulfát) odpovídající 3 mg gentamicinu
(gentamicinum).
lahvička s 80 ml obsahuje 240 mg gentamicinu.
lahvička se 120 ml obsahuje 360 mg gentamicinu.

P omocné látky se známým účinkem: 283 mg (12 mmol) sodíku (v podobě chloridu) v lahvičce s 80 ml
425 mg (18 mmol) sodíku (v podobě chloridu) v lahvičce se 120 ml
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Infuzní roztok.
Čirý, bezbarvý vodný roztok.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

K léčbě těžkých infekcí vyvolaných bakteriemi citlivými na gentamicin, v případech, kdy méně toxická
antibiotika nejsou účinná.
Přípravek Gentamicin B. Braun 1 mg/ml a Gentamicin B. Braun 3 mg/ml by měl být vhodný pro všechny
indikace, kromě komplikovaných infekcí močového traktu, kdy by měl být použit pouze v kombinaci s
vhodnými antibiotiky (přednostně spolu s beta-laktamovými antibiotiky nebo s antibiotiky účinnými proti
anaerobním mikrobům).
Za těchto podmínek může být přípravek Gentamicin B. Braun 1 mg/ml a Gentamicin B. Braun 3 mg/ml
použit v následujících případech:
- komplikované a opakující se infekce močového traktu
- nozokomiální infekce dolních cest dýchacích včetně těžké pneumonie
- intraabdominální infekce včetně peritonitidy
- infekce kůže a podkožních tkání včetně těžkých popálenin
- septikemie, včetně bakteriemie
- léčba bakteriální endokarditidy
- léčba infekcí souvisejících s chirurgickým výkonem

Je nutné se řídit stanovenými doporučeními pro správnou antibiotickou léčbu.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Dávkování u pacientů s normální funkcí ledvin

Dospělí a dospívající

Léčba bakteriálních infekcí

Doporučená denní dávka u dospělých a dospívajících s normální renální funkcí je 3 – 6 mg/kg tělesné
hmotnosti na den v jedné (upřednostňováno) nebo maximálně ve dvou jednorázových dávkách.

Maximální denní dávka 6 mg/kg může být nezbytná při léčbě těžkých infekcí a v případě podezření na
relativně nízkou citlivost patogenu.

Gentamicin má dlouhodobý postantibiotický účinek (viz bod 5.1). Nedávné in vitro a in vivo studie ukazují,
že absorpce aminoglykosidů do kůry ledvin je limitována, a tak při vyšších hladinách gentamicinu v séru (po
podávání jednou denně) je do ledvin ukládáno méně aminoglykosidů než při běžně užívaném opakovaném
podávání.

V případě kombinované terapie (např. s beta-laktamovými antibiotiky v normálním dávkování) je rovněž
možné podat celkovou denní dávku najednou, jednou denně.

Podávání jednou denně se nedoporučuje kvůli vyžadované úpravě dávkování u pacientů s oslabenou imunitou
(např. neutropenií), těžkým renálním selháním, ascitem, bakteriální endokarditidou, pacientům s
rozsáhlými popáleninami (na více než 20 % povrchu těla) a v těhotenství.

Trvání léčby by mělo být omezeno na 7-10 dnů. Delší trvání léčby může být zapotřebí u těžkých a
komplikovaných infekcí.

Pediatrická populace

Denní dávka u novorozenců je 4 – 7 mg/kg tělesné hmotnosti na den. Vzhledem k delšímu poločasu je
novorozencům potřebná denní dávka podávána v jedné jednorázové dávce.
Denní dávka u dětí starších 1 měsíce je 4,5 – 7,5 mg/kg tělesné hmotnosti na den v jedné (upřednostňováno)
nebo maximálně dvou jednorázových dávkách.
Doporučená denní dávka u starších dětí s normální funkcí ledvin je 3 – 6 mg/kg tělesné hmotnosti na den v
jedné (upřednostňováno) nebo maximálně dvou dávkách.

Jedna 80 ml lahvička přípravku Gentamicin B. Braun 1 mg/ml infuzní roztok (Gentamicin B. Braun 3 mg/ml
infuzní roztok) obsahuje 80 mg gentamicinu (240 mg gentamicinu). Aby se předešlo předávkování, obzvláště
u dětí, nemá být přípravek Gentamicin 1 mg/ml infuzní roztok (Gentamicin B. Braun 3 mg/ml infuzní roztok)
podáván dětem, které vyžadují méně než 80 mg gentamicinu (240 mg gentamicinu) v jedné dávce.

Dávkování u pacientů s poruchou funkce ledvin

U pacientů s poruchou funkce ledvin je nutno snížit doporučenou denní dávku a přizpůsobit ji stavu funkce
ledvin.

Pacienti s poruchou funkce ledvin by měli být monitorováni, aby bylo možno upravit terapeutické
plazmatické koncentrace, buď snížením dávky, nebo prodloužením dávkovacího intervalu (viz bod 4.4).

Snížení dávky a prodloužení intervalu jsou obdobně vhodná řešení. Nicméně, je nutné mít na paměti, že
dávky stanovené níže popsaným způsobem jsou pouze přibližné a že tyto stejné dávky mohou u různých
pacientů vyústit v rozdílné koncentrace v organizmu. Proto je pro daného pacienta třeba stanovit sérové
hladiny gentamicinu, podle kterých je následně možné upravit dávkování.

1) Prodloužení dávkovacího intervalu při normální dávce:
Jelikož clearance gentamicinu je přímo úměrná clearance kreatininu, může být přibližně použita následující
rovnice:
Normální dávkovací interval x (normální clearance kreatininu/pacientova clearance kreatininu) = z toho
plynoucí dávkovací interval.
Na základě normální clearance kreatininu 100 ml/min, u pacienta s clearance kreatininu 30 ml/min, by
dávkovací interval konstantní dávky měl být upraven v tomto případě na 26 hod (8 x 100/30[h]).

Prodloužení dávkovacího intervalu u normální dávky (80 mg):
Urea v krvi
(mmol/l)
Clearance kreatininu
(ml/min)
Dávka a dávkovací interval
< 6,7 > 72 80 mg* každých 8 hodin
6,7 – 16,7 30 – 72 80 mg* každých 12 hodin
16,7 – 33,3 12 – 30 80 mg* každých 24 hodin
> 33,3 6 – 12 80 mg* každých 48 hodin
*U pacientů s tělesnou hmotností < 60 kg má být dávka snížena na 60 mg.

2) Redukce dávky při normálním dávkovacím intervalu:
Po obvyklé počáteční dávce slouží k hrubému odhadu redukce dávky podávané pak v 8hodinových
intervalech, podíl mezi normální doporučenou dávkou a hodnotou kreatininu v séru.
Pacientovi s tělesnou hmotností 60 kg a hladinou kreatininu v séru 2,0 mg/100 ml může být po počáteční
dávce 60 mg podáváno 30 mg každých 8 hodin (1 mg/kg; 60:2).
Případně po podání obvyklé počáteční dávky mohou být následné dávky v 8hodinových intervalech
vypočteny podle vzorce:
Normální dávka x clearance kreatininu u pacienta/normální clearance kreatininu (100 ml/min) = následná
dávka.

Snížené dávky při normálním dávkovacím intervalu (po 8 hodinách)

Kreatinin v séru
(mg/100 ml)
Přibližná rychlost
clearance
kreatininu (ml/min)
Procento normální
dávky
 1,1,1 – 1,1,4 – 1,1,7 – 1,2,0 – 2,2,3 – 2,2,6 – 3,3,1 – 3,> 70 – 55 – 45 – 40 – 35 – 30 – 25 – 3,6 – 4,4,1 – 5,5,2 – 6,6,7 – 8,20 – 15 – 10 – <
Jako kritérium by měla být preferována clearance kreatininu zvláště u starších pacientů a u pacientů
s kolísavou koncentrací kreatininu v séru, což bývá pozorováno při těžkých infekcích (např. při sepsi).
Je nutné zdůraznit, že renální funkce se mohou v průběhu léčby gentamicinem změnit.

Dávkování u pacientů s hemodialýzou
Gentamicin je dialyzovatelný. V případě 4-5hodinové hemodialýzy lze očekávat snížení koncentrace o 50 -
60 % a 8 - 12 hodinové hemodialýzy snížení o 70 - 80 %. Dávkování musí být individuálně upraveno po
každé dialýze podle sérové koncentrace gentamicinu v daném čase.
Normálně doporučovaná dávka po dialýze je 1 – 1,7 mg/kg tělesné hmotnosti.
Starší pacienti mohou vyžadovat nižší udržovací dávky než mladší dospělí, kvůli zhoršení renálních funkcí.
Pro obézní pacienty by měla počáteční dávka být stanovena na základě ideální tělesné hmotnosti plus 40%
nadměrné hmotnosti.
Pacienti s poruchou funkce jater nevyžadují úpravu dávkování.

Doporučení pro sledování:
Je doporučeno pravidelně sledovat koncentrace gentamicinu v séru, obzvláště u starších pacientů,
novorozenců a u pacientů s poruchou funkce ledvin. Vzorky krve jsou odebrány před zahájením dalšího
dávkovacího intervalu (nejnižší hladina). Nejnižší hladina nemá přesáhnout 2 μg/ml při dávkování
gentamicinu dvakrát denně a 1 μg/ml při dávkování jedenkrát denně. Další údaje viz bod 4.4.

Způsob podání
Gentamicin B. Braun 1 mg/ml infuzní roztok a Gentamicin B. Braun 3 mg/ml infuzní roztok je podáván
intravenózní infuzí po dobu 30 – 60 minut. Gentamicin B. Baun 1 mg/ml a Gentamicin B. Braun 3 mg/ml
infuzní roztok není vhodný pro intramuskulární nebo pomalou intravenózní injekci.

Pouze pro intravenózní podání.

4.3 Kontraindikace

- Hypersenzitivita na léčivou látku, jiné aminoglykosidy nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou
v bodě 6.1.
- Myastenia gravis.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

U pacientů s pokročilou poruchou funkce ledvin nebo s preexistující hluchotou nitroušního původu, by
gentamicin měl být použit pouze tehdy, je-li jeho použití shledáno lékařem za nezbytné. U pacientů s poruchou
funkce ledvin by měla být buď snížena dávka, nebo prodloužen dávkovací interval (viz bod 4.2).

Porucha funkce ledvin
Asi u 10% pacientů léčených gentamicinem je pozorována porucha funkce ledvin, jako je restrikce
glomerulární filtrace, které je obvykle reverzibilní. Nejdůležitějšími rizikovými faktory jsou vysoká celková
dávka, dlouhodobá léčba, zvýšené sérové hladiny (vysoké nejnižší hladiny); dalšími potenciálními
rizikovými faktory jsou věk, hypovolemie a šok. Mezi klinické známky poruchy funkce ledvin patří:
proteinurie, cylindrurie, hematurie, oligurie a zvýšené hladiny kreatininu a urey v séru. V ojedinělých
případech se může objevit akutní selhání ledvin. (Viz také bod 4.8.)

Neuromuskulární poruchy
Jelikož má gentamicin vlastnosti neuromuskulárního blokátoru, zvláštní pozornost má být věnována
pacientům s existujícími neuromuskulárními poruchami (např. Parkinsonovou chorobou). Je nutné velmi
pečlivé sledování. (Viz také bod 4.8)

Při podávání aminoglykosidů pacientům, kteří během anestezie dostali svalová relaxancia kurarového typu,
byla hlášena nervosvalová blokáda a respirační paralýza. Tito pacienti rovněž mají být velmi pečlivě sledováni.
(Viz také bod 4.8.)

Účinek na vestibulokochleární nerv
Může dojít k poškození vestibulokochleárního nervu (n.VIII) s následným ovlivněním jak rovnováhy, tak
sluchu. Vestibulární poškození je nejčastější ototoxickou reakcí. Ztráta sluchu se manifestuje zpočátku
snížením ostrosti vysokých tónů a obvykle je ireverzibilní. Důležitými rizikovými faktory jsou již existující
porucha funkce ledvin a poškození osmého hlavového nervu v anamnéze.
Riziko se navíc zvyšuje proporcionálně s úrovní celkové a denní dávky nebo ve spojení s potenciálně
ototoxickými látkami. Příznaky ototoxického účinku jsou: točení hlavy, zvonění/hučení v uších (tinnitus),
závratě a méně často ztráta sluchu.

Gentamicin může působit na vestibulární mechanizmus, překračují-li nejnižší hladiny 2μg/ml.
Jestliže jsou včas zachyceny a dávkování je upraveno, jedná se obvykle o reverzibilní proces. (Viz také bod
4.8)

U pacientů s mitochondriálními mutacemi, zejména s mutací m.1555A>G, léčenými aminoglykosidy byly
pozorovány případy zvýšeného rizika ototoxicity, včetně případů, kdy byla sérová hladina aminoglykosidu
pacienta v doporučeném rozmezí. Některé případy byly spojeny s hluchotou a/nebo mitochondriální mutací
v anamnéze matky. Mitochondriální mutace jsou vzácné a penetrance tohoto pozorovaného účinku není
známa.

Průjem a pseudomembranózní kolitida související s antibiotiky
Při podávání kombinace gentamicinu a jiných antibiotik byl pozorován výskyt průjmu a pseudomembranózní
kolitidy. O těchto diagnózách je nutno uvažovat u každého pacienta, u něhož dojde během léčby nebo krátce po
jejím skončení k průjmu. Jestliže se v průběhu léčby u pacienta vyskytne těžký a/nebo krvavý průjem, je třeba
podávání gentamicinu přerušit a zahájit vhodnou léčbu. Nemají se podávat léky snižující peristaltiku (viz
bod 4.8).

Těhotenství a kojení
V těhotenství a během kojení má být gentamicin používán pouze po pečlivém zvážení rizik a přínosů léčby
(viz bod 4.6).
Podávání gentamicinu starším pacientům v jedné denní dávce:
S podáváním gentamicinu v jediné denní dávce starším pacientům jsou jen omezené zkušenosti. Podávání
gentamicinu v jedné dávce nemusí být vhodné, a proto by tito pacienti měli být pečlivě sledováni.

Sledování
Aby se předešlo rozvoji nežádoucích účinků, doporučuje se kontinuální sledování (před, během a po léčbě)
renálních funkcí (kreatinin v séru, clearance kreatininu), kontrola vestibulární a kochleární funkce jakož i
jaterních a laboratorních parametrů.

Superinfekce
Léčba gentamicinem může vést k nadměrnému růstu mikroorganismů rezistentních na léky. Pokud taková situace
nastane, je třeba zahájit vhodnou léčbu.

Zkřížená hypersenzitivita/rezistence
Vůči aminoglykosidům může vzniknout zkřížená rezistence nebo hypersenzitivita.

Nefrotoxicita a ototoxicita
Aby bylo sníženo riziko nefrotoxicity a ototoxicity, měla by být zvážena následující doporučení:
- Obzvláště nutné je pravidelné vyhodnocování sluchových, vestibulárních a renálních funkcí u pacientů
s dalšími rizikovými faktory. Bylo zaznamenáno, že porucha funkce jater nebo sluchové postižení,
bakteriemie a horečka zvyšují riziko ototoxicity. Snížení objemu tekutin, hypotenze a onemocnění jater
je považováno za další rizikový faktor nefrotoxicity.
- Sledování renálních funkcí před, v průběhu a po ukončení léčby.
- Striktně dávkovat podle clearance kreatininu (nebo sérové koncentrace kreatininu). U pacientů
s poruchou funkce ledvin, musí být dávkování upraveno podle výkonnosti ledvin (viz bod 4.2).
- U pacientů s poruchou renální funkce, kteří dostávají další gentamicin lokálně (inhalací,
intratracheálně, instilací) musí být vzato při úpravě dávkování během systémové terapie do úvahy
rovněž množství lokálně absorbovaného gentamicinu.
- Monitoring sérových koncentrací gentamicinu v průběhu léčby, aby nedošlo k překročení maximálních
hladin 10-12 μg/ml (práh toxicity pro kochleovestibulární systém) při obvyklém podávání denní dávky
vícekrát denně nebo při minimálních hladinách převyšujících 2 μg/ml (viz bod 4.2).
- U pacientů s preexistujícím postižením vnitřního ucha (poruchy sluchu nebo poruchy rovnováhy) nebo
při dlouhotrvající léčbě, je vyžadováno doplňující sledování rovnovážných a sluchových funkcí.
- Vyvarovat se protrahované léčby. Je-li to možné, měla by být délka léčby omezena na 7-10 dnů (viz bod
4.2).
- Vyvarovat se léčby aminoglykosidy bezprostředně po předchozí léčbě aminoglykosidy; je-li to možné
měl by být mezi nimi interval 7-14 dnů.
- Vyvarovat se, je-li to možné, současnému podávání jiných ototoxických a nefrotoxických látek. Je-li to
nevyhnutelné, je obzvláště vyžadován pečlivý monitoring renálních funkcí (viz bod 4.5).
- Zajistit patřičnou hydrataci a produkci moče.

Pomocné látky
Pouze Gentamicin B. Braun 1 mg/ml infuzní roztok:
Tento léčivý přípravek obsahuje 283 mg sodíku v jedné lahvičce infuzního roztoku, což odpovídá 14,2 %
doporučeného maximálního denního příjmu sodíku potravou podle WHO pro dospělého, který činí 2 g sodíku.

Pouze Gentamicin B. Braun 3 mg/ml infuzní roztok:
Tento léčivý přípravek obsahuje 283 mg/425 mg sodíku v jedné lahvičce s 80 ml/120 ml infuzního roztoku, což
odpovídá 14,2 %/21,3 % doporučeného maximálního denního příjmu sodíku potravou podle WHO pro
dospělého, který činí 2 g sodíku.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Myorelaxancia a ether
Aktivita aminoglykosidů ve smyslu neuromuskulární blokády je zvyšována etherem a myorelaxancii. Je-li
gentamicin podáván během nebo bezprostředně po chirurgickém výkonu, neuromuskulární blokáda může být
zvýšena a prodloužena, jsou-li použity nedepolarizující myorelaxancia. Tyto interakce mohou způsobit
neuromuskulární blokádu a respirační paralýzu. Kvůli zvýšenému riziku by takoví pacienti měli být obzvlášť
pečlivě monitorováni.
Injekce kalcium-chloridu může neuromuskulární blokádu vyvolanou aminoglykosidy zvrátit.
Methoxyfluranová anestezie
Aminoglykosidy mohou zvýšit škodlivý účinek methoxyfluranu na ledviny. Je-li podáván současně, jsou
možné extrémně závažné nefropatie. Anesteziolog by měl být před chirurgickým výkonem upozorněn na
používání aminoglykosidů.
Potenciálně nefrotoxické a ototoxické léky
Kvůli zvýšenému riziku výskytu nežádoucích účinků je u pacientů, současně nebo následně léčených
potenciálně nefrotoxickými nebo ototoxickými léky, jako jsou např. amfotericin B, kolistin, cyklosporin,
cisplatina, vankomycin, streptomycin, viomycin, aminoglykosidy, některé cefalosporiny a diuretika, jako
jsou etakrynová kyselina a furosemid, nutný pečlivý monitoring. V případě, že léčivý přípravek obsahuje
cisplatinu, je nutné vzít v úvahu, že nefrotoxicita gentamicinu může být zvýšena dokonce ještě 3-4 týdny po
podání těchto látek.
Ostatní antibiotika
Snížení poločasu gentamicinu v séru bylo zaznamenáno u pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin, kteří
současně s gentamicinem dostávali karbenicilin.
4.6 Těhotenství a kojení

Těhotenství
O užití gentamicinu u těhotných žen nejsou žádné dostatečné údaje. Studie na zvířatech prokázaly reprodukční
toxicitu (viz bod 5.3). Gentamicin prostupuje placentou. Kvůli potenciálnímu riziku poškození vnitřního ucha
a ledvin plodu, by gentamicin během těhotenství neměl být používán, pouze v případech život ohrožujících
stavů a když není k dispozici žádná jiná volba léčby.
V případě expozice gentamicinem v průběhu těhotenství je doporučen u novorozence monitoring sluchu a
renálních funkcí.

Kojení
Gentamicin je vylučován do mateřského mléka a v nízkých koncentracích byl detekován v séru kojených
dětí. Je nutno rozhodnout, zda přerušit kojení nebo přerušit/zříci se léčby gentamicinem.
U kojených dětí se mohou objevit průjem a plísňová onemocnění sliznic, proto by kojení mělo být přerušeno.
Rovněž by měla být na paměti možnost senzibilizace.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Studie hodnotící účinky na schopnost řídit a používat stroje nebyly provedeny. V případě podávání
pacientům, kteří nejsou hospitalizováni, je doporučena zvýšená opatrnost při řízení a obsluze strojů z
hlediska možných nežádoucích účinků, jako jsou točení hlavy a závrať.

4.8 Nežádoucí účinky

Za určitých okolností má gentamicin ototoxické a/nebo nefrotoxické účinky. Porucha funkce ledvin
je často pozorováno u pacientů léčených gentamicinem a po vysazení léčby je obvykle
reverzibilní. Ve většině případů je nefrotoxicita spojena s nepřiměřeně vysokými dávkami nebo
prolongovanou léčbou, pre-existujícími renálními abnormalitami nebo je spojena s podáváním
jiných látek, o nichž je známo, že jsou nefrotoxické.

Nežádoucí účinky, které jsou přinejmenším shledány jako možné ve vztahu k léčbě, jsou uvedeny
níže, tříděné podle systémů a četnosti. Četnost je definována takto:
velmi časté ( ≥ 1/10);
časté (≥ 1/100 až < 1/10);
méně časté (≥ 1/1 000 až < 1/100);
vzácné (≥ 1/10 000 až < 1/1 000);
velmi vzácné (< 1/10 000)
není známo (frekvenci z dostupných údajů nelze určit).

Třída orgánových
systémů
Časté

Méně
časté
Vzácné Velmi vzácné

Není známo
Infekce a
infestace
superinfekce (způsobená
gentamicin-rezistentními
bakteriemi),
pseudomembranózní
kolitida
Poruchy krve a
lymfatického
systému
dyskrazie trombocytopenie,
retikulocytopenie,
leukopenie,
eozinofilie,
granulocytopenie,
anémie

Poruchy
imunitního
systému
anafylaktická reakce
(včetně anafylaktického
šoku) a hypersenzitivita
Poruchy
metabolismu a
výživy
hypokalemie,
hypokalcemie,
hypomagnesemie,
pseudo-Bartterův
syndrom u pacientů
léčených dlouhodobě
hypofosfatemie
(déle než 4 týdny)
vysokými dávkami,
nechutenství, úbytek
tělesné hmotnosti

Psychiatrické
poruchy
zmatenost,
halucinace,
depresivní nálada

Poruchy
nervového
systému
polyneuropatie,
periferní parestezie
encefalopatie,
konvulze,
neuromuskulární
blokáda, závrať,
poruchy rovnováhy,
bolesti hlavy (viz
také bod 4.4)

Poruchy oka Vizuální poruchy
Poruchy ucha a
labyrintu
vestibulární
poškození, ztráta
sluchu, Menierova
choroba, tinnitus,
vertigo (viz také bod
4.4)
ireverzibilní ztráta
sluchu, hluchota
Cévní poruchy hypotenze,
hypertenze

Gastrointestinální
poruchy
zvracení, nauzea, zvýšená
salivace, stomatitida

Poruchy jater a
žlučových cest
zvýšení hladin
aspartátaminotransferázy
(AST),
alaninaminotransferázy
(ALT), alkalické
fosfatázy (ALP)
reverzibilní zvýšení
sérového bilirubinu (vše
reverzibilní)

Poruchy kůže a
podkožní tkáně
alergický
kožní
exantém
zarudnutí kůže erythema
multiforme1, alopecie
Stevens-Johnsonův
syndrom, toxická
epidermální nekrolýza
Poruchy svalové a
kosterní soustavy
a pojivové tkáně
svalová bolest (myalgie) amyostazie
Poruchy ledvin a
močových cest
porucha
funkce
ledvin
zvýšené hladiny dusíku
v moči (reverzibilní)
akutní selhání ledvin,
hyperfosfaturie,
aminoacidurie,
příznaky podobné
Fanconiho syndromu
u pacientů léčených
dlouhodobě
vysokými dávkami,
viz také bod 4.4.

Celkové poruchy
a reakce v místě
aplikace
zvýšení tělesné teploty bolest v místě
aplikace

Mohou se objevit jako hypersenzitivní reakce

Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat
ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili
podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 100 41 Praha Webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Gentamicin má úzké terapeutické rozmezí. V případě akumulace (např. jako následek poškození renálních
funkcí) se může objevit poškození ledvin a poškození vestibulokochleárního nervu.
Léčba při předávkování
Přerušit léčbu. Žádné specifické antidotum není. Gentamicin může být z krve odstraněn hemodialýzou
(peritoneální dialýzou je odstranění pomalejší a není kontinuální).
Léčba neuromuskulární blokády
V případě neuromuskulární blokády (obvykle vyvolané interakcemi, viz bod 4.5) se doporučuje podání
kalcium-chloridu a může být zapotřebí zavést řízené dýchání.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: jiné aminoglykosidy,
ATC kód: J01GBGentamicin je aminoglykosidové antibiotikum získávané z Micromonospora purpurea. Představuje směs
strukturálně velmi podobného homologního gentamicinu C1, C1a a C2. Homolog gentamicinu C2 je
klasifikován jako složka s nejvyšší toxicitou. Antibakteriální aktivita gentamicin-sulfátu je determinována
jak na bázi jednotek, tak na bázi objemu (hmotnosti).
Používají se následující poměry:
mg je ekvivalentní 628 I.U. nebo 1 I.U. je ekvivalentem 0,00159 mg gentamicin-sulfátu.
WHO přesně stanovila mezinárodní standard substance a to 614 I.U./mg gentamicin-sulfátu.
Mechanismus účinku:
Gentamicin má baktericidní účinek jak na proliferační, tak na klidovou fázi bakterie. Vytváří vazbu
s bílkovinami 30S subjednotek bakteriálních ribozomů, které způsobí „nesprávné čtení“ mRNA.
Vztah FK/FD (farmakokinetiky/farmakodynamiky)
Antibakteriální účinek aminoglykosidů je závislý na koncentraci.
Gentamicin a jiné aminoglykosidy vykazují ve většině infekcí in vitro i in vivo experimentálních modelů
jasný postantibiotický účinek. Jestliže je zajištěno podávání dostatečně vysokých dávek, jsou pak tyto léky
účinné proti infekcím vyvolaným mnohými citlivými mikroorganizmy, dokonce i když koncentrace v plazmě
a tkáních zůstává část doby dávkovacího intervalu pod MIC. Postantibiotický účinek dovoluje prodloužit
dávkovací interval bez ztráty účinnosti proti většině gram-negativních bakterií.
10
Mechanizmus rezistence
Rezistence může být následkem selhání pronikání, nízké afinity bakteriálních ribozomů nebo inaktivace
gentamicinu mikrobiálními enzymy. Naléhavé případy rezistence v průběhu léčby jsou neobvyklé.
Kritické hodnoty
Podle EUCAST platí pro gentamicin následující limity hodnot:
Patogen Senzitivní Rezistentní
Enterobacteriaceae  2 mg/l > 4 mg/l
Pseudomonas spp.  4 mg/l > 4 mg/l
Acinetobacter spp.  4 mg/l > 4 mg/l
Staphylococcus spp.  1 mg/l > 1 mg/l
Nevztahující se k druhu*  2 mg/l > 4 mg/l

Prevalence získané rezistence může být geograficky a časově různá pro vybrané druhy a lokální informace o
rezistenci je žádoucí, hlavně při léčbě těžkých infekcí. V případě potřeby by mělo být zjištěno stanovisko
experta, pokud lokální prevalence rezistence je taková, že přínos je přinejmenším u některých typů infekce
sporný. Zvláště za takových okolností by měly být odebrány vzorky ke kultivaci mikroorganizmů a zjištění
míry jejich citlivosti na gentamicin.

Druhy obvykle citlivé (dle EUCAST)
Aerobní gram-pozitivní mikroorganizmy
Listeria monocytogenes
Staphylococcus aureus (MSSA)
Aerobní gram-negativní mikroorganizmy
Campylobacter coli
Campylobacter jejuni
Citrobacter koseri
Enterobacter aerogenes
Enterobacter cloacae
Escherichia coli
Francisella tularensis
Klebsiella oxytoca
Klebsiella pneumoniae
Proteus vulgaris
Salmonella enterica subsp. enterica
Serratia marcescens
Yersinia enterolitica
Yersinia pseudotuberculosis
Kmeny, u nichž může nastat problém se získanou rezistencí
Aerobní gram-pozitivní mikroorganizmy
Staphylococcus aureus (MRSA)
Staphylococcus epidermidis
Staphylococcus haemolyticus
Staphylococcus hominis
Aerobní gram-negativní mikroorganizmy
Acinetobacter spp.
Citrobacter freundii
Morganella morganii
Proteus mirabilis
Pseudomonas aeruginosa
Přirozeně rezistentní mikroorganizmy
Aerobní gram-pozitivní mikroorganizmy
Enterococcus faecalis
11
Enterococcus faecium
Streptococcus spp.
Aerobní gram-negativní mikroorganizmy
Burkholderia cepacia
Legionella pneumophila
Stenotrophomonas maltophilia
Anaerobní mikroorganizmy
Bacteroides spp.
Clostridium difficile
Jiné
Atypické patogeny
Chlamydia spp.
Chlamidophila spp.
Mycoplasma spp.
Ureaplasma urealyticum
Zkratky:
MSSA = Methicillin-sensitive Staphylococcus aureus,
MRSA = Methicillin-resistant Staphylococcus aureus

Infekce vyvolané streptokoky a enterokoky:
Aminoglykosidy jsou vhodné druhy antibiotik pro kombinaci s jinými proti gram-pozitivním kokům. V
některých indikacích (septikemie, endokarditida) byl popsán synergický účinek s beta-laktamovými
antibiotiky. Tato synergie mizí, když streptokoky nebo enterokoky vykazují vysoký stupeň získané
rezistence na gentamicin.

Jiné poznámky:
Synergické účinky byly popsány s acylaminopeniciliny (např. piperacilin) na Pseudomonas aeruginosa a
s cefalosporiny na Klebsiella pneumoniae.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce

Jako všechna aminoglykosidová antibiotika není po perorálním podání ve zdravé střevní sliznici gentamicin
téměř vůbec absorbován. Proto je terapeutická cesta podání parenterální.

Nejvyšší maxima a nejnižší hladiny jsou nalezeny tehdy, když je celková denní dávka podaná jako jediná
dávka v infuzi. Je-li gentamicin podáván v krátké, 30minutové intravenózní infuzi v dávce
mg/kg/den ve třech rozdělených dávkách, maximální a minimální koncentrace gentamicinu naměřené u
dospělých pacientů byly 4,7 μg/ml resp. 1,0 μg/ml. Při stejné denní dávce podávané jednou denně naměřené
maximální a minimální koncentrace byly 9,5 μg/ml a 0,4 μg/ml.

Terapeutické sérové koncentrace obecně leží mezi 2 a 8 μg/ml. Terapeutické maximum sérových koncentrací
je v rozmezí 5 -10 μg/ml pro opakovanou denní dávku a 20 – 30 μg/ml pro denní dávku podávanou 1 x
denně. Maximální sérové koncentrace 10 – 12 μg/ml by neměly být při konvenčním podávání v podobě
několika dávek denně překročeny. Při konvenčním podávání v několika dávkách za den by měla sérová
koncentrace před podáním další dávky klesnout pod 2 μg/ml.

Distribuce

Distribuční objem gentamicinu je zhruba ekvivalentní objemu extracelulární tekutiny. Na rozdíl od 50 až
55% u dospělých, tvoří u novorozenců voda 70 až 75% tělesné hmotnosti. Kompartment extracelulární
tekutiny je větší (40% tělesné hmotnosti v porovnání s 25% tělesné hmotnosti u dospělých). Distribuční
objem gentamicinu na kg tělesné hmotnosti je tímto ovlivněn a klesá s přibývajícím věkem z 0,5 až 0,7 l/kg u
12
nedonošených novorozenců na 0,25 l/kg u dospívajících jedinců. Větší distribuční objem na kg tělesné
hmotnosti znamená, že pro dosažení odpovídající nejvyšší koncentrace v krvi je třeba podat vyšší dávku na
kg tělesné hmotnosti.

Distribuce gentamicinu do jednotlivých orgánů vede k rozdílné koncentraci v tkáních; nejvyšší koncentrace
se objevuje v renální tkáni. Menší koncentrace jsou nalezeny v játrech a žlučníku, plicích a slezině.

Gentamicin proniká placentou; koncentrace u plodu mohou dosahovat 30% mateřské plazmatické
koncentrace. Gentamicin je v malých množstvích vylučován do mateřského mléka (je zde nalezena rovněž
třetinová koncentrace oproti mateřské plazmě).

Po opakovaných injekcích gentamicinu je přibližně 50% koncentrace dosažené v plazmě naměřeno v
synoviální, pleurální, perikardiální a peritoneální tekutině. Průnik gentamicinu do cerebrospinálního moku je
při nezánětlivých mozkových plenách velmi slabý. Při zánětu mozkových plen dosáhnou koncentrace až 30%
koncentrací naměřených v plazmě.
Vazba na proteiny: méně než 10%.

Biotransformace

Gentamicin není v organizmu metabolizován, ale je vylučován v nezměněné, mikrobiologicky aktivní formě.

Eliminace

Gentamicin je vylučován nezměněný v mikrobiologicky aktivní formě zejména močí prostřednictvím
glomerulární filtrace. Převládající eliminační poločas u pacientů s normální funkcí ledvin je kolem
2-3 hodin.

Starší pacienti eliminují gentamicin pomaleji než mladší dospělí.

Děti mají kratší eliminační poločas a ve srovnání s dospělými vyšší rychlost clearance.
U novorozenců do 3 týdnů věku je v důsledku nezralosti funkce ledvin sérový poločas prodloužen asi o 1/3 a
rychlost eliminace snížena. Eliminační poločas se u novorozenců v gestačním věku 26 až 34 týdnů pohybuje
okolo 8 hodin v porovnání s přibližně 6,7 hodinami u novorozenců v gestačním věku 35 až 37 týdnů.
Hodnoty clearance se pak rovněž zvyšují z přibližně 0,05 l/hod u novorozenců v gestačním věku 27 týdnů na
0,2 l/hod u novorozenců v gestačním věku 40 týdnů.

Akumulace gentamicinu se objeví v tubulárních buňkách kůry ledvin. Terminální poločas 100 – 150 hodin je
důsledkem uvolňování gentamicinu z těchto hlubokých částí.

Eliminace se odehrává nezávisle na dávce. Ledvinami je vyloučeno hodně přes 90% substance. Pouze okolo
2% dávky je při normální funkci ledvin vyloučeno extrarenálně.
Celková clearance je přibližně 0,73 ml x min-1 x kg-1.
U pacientů s poškozením renální funkce je eliminační poločas prodloužen v závislosti na stupni renálního
poškození. Lpění na standardních léčebných programech vede k akumulaci léku.

Gentamicin je odstranitelný hemodialýzou.

Během extrakorporální hemodialýzy, v závislosti na délce jejího trvání, je ze séra odstraněno 50-80 %
gentamicinu. Peritoneální dialýza je také možná; zde je eliminační poločas mezi 12,5 a 28,5 hodinami a
během 48 až 72 hodin je odstraněno 25% dávky (viz bod 4.2).

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Chronická toxicita
Ve studiích chronické toxicity (i.m. podání) provedené na různých zvířecích druzích, byly při vysokých
dávkách pozorovány nefrotoxické a ototoxické účinky.
13

Mutagenní a karcinogenní potenciál
Gentamicin nebyl mutagenní v testech in vitro ani in vivo. Nebyly provedeny žádné dlouhodobé studie
hodnocení kancerogenního potenciálu gentamicinu na zvířatech.

Reprodukční toxicita
Existuje potenciální riziko poškození vnitřního ucha a ledvin u plodu, stejně jako to bylo pozorováno u třídy
aminoglykosidových antibiotik. U plodů potkanů a morčat byly po podávání gentamicinu samicím
dokumentovány renální abnormality.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Gentamicin B. Braun 1 mg/ml infuzní roztok
Chlorid sodný.
Voda pro injekci.

Gentamicin B. Braun 3 mg/ml infuzní roztok
Dinatrium-edetát.
Chlorid sodný.
Voda pro injekci.

6.2 Inkompatibility

Tento léčivý přípravek nesmí být mísen s jinými léčivými přípravky. V žádném případě nesmí být
aminoglykosidy míseny v infuzním roztoku s beta-laktamovými antibiotiky (např. peniciliny, cefalosporiny),
erythromycinem nebo lipifysanem, jelikož tyto je mohou chemicko-fyzikálně inaktivovat. To také platí pro
kombinaci gentamicinu s diazepamem, furosemidem, flekainid-acetátem nebo sodnou solí heparinu.

Následující léčivé látky nebo roztoky k rekonstituci/ředění nesmí být podány současně:

Gentamicin není kompatibilní s amfotericinem B, sodnou solí cefalotinu, sodnou solí nitrofurantoinu, sodnou
solí sulfadiazinu a tetracykliny.

Přidání gentamicinu do roztoků obsahujících bikarbonát může vést k uvolnění oxidu uhličitého.

6.3 Doba použitelnosti

Neotevřený
roky

Po prvním otevření
Z mikrobiologického hlediska musí být přípravek použit okamžitě.
Není-li použit okamžitě, je doba a podmínky uchovávání po otevření před použitím plně v zodpovědnosti
podávajícího a normálně by neměla přesáhnout 24 hodin při teplotě 2-8°C.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Lahvičky (low-density polyetylen) obsahující 80 ml (1 mg/ml), 80 ml (3 mg/ml) a 120 ml (3 mg/ml).

14
Gentamicin B. Braun 1 mg/ml:
10 x 80 ml
20 x 80 ml

Gentamicin B. Braun 3 mg/ml:



Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Gentamicin B. Braun 1mg/ml infuzní roztok a Gentamicin B. Braunu 3mg/ml infuzní roztok jsou roztoky
určené k přímému použití a neměly by být před podáním ředěny.

Roztoky musí být podávány sterilními prostředky za aseptických podmínek. Prostředky musí být zajištěny
tak, aby zabránily vniknutí vzduchu do systému.

Pouze pro jednorázové použití. Částečně spotřebovaná balení znovu nepřipojujte.
Nepoužitý roztok musí být zlikvidován.
Před podáním musí být roztok vizuálně zkontrolován, zda neobsahuje částice a nedošlo ke změně barvy.
Použit smí být pouze čirý roztok bez viditelných částic.

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

B. Braun Melsungen AG
Carl-Braun-Straße 1
34212 Melsungen,
Německo

Poštovní adresa:
B. Braun Melsungen AG
34209 Melsungen,
Německo

Tel.: +49-5661-71-Fax: +49-5661-71-

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLA

Gentamicin B. Braun 1 mg/ml infuzní roztok: 15/549/08-C
Gentamicin B. Braun 3 mg/ml infuzní roztok: 15/550/08-C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/ PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 29. 10. Datum posledního prodloužení registrace: 28. 3.

10 x 80 ml
20 x 80 ml
10 x 120 ml
20 x 120 ml
15

10. DATUM REVIZE TEXTU
9. 3.