Furosemid xantis

Současné podávání furosemidu a glukokortikoidů, karbenoxolonu nebo projímadel může vést ke
zvýšené ztrátě draslíku s rizikem hypokalemie. Velké množství lékořice působí v tomto ohledu jako
karbenoxolon.

Účinky furosemidu mohou snižovat nesteroidní antiflogistika (NSAID) (např. indometacin, kyselina
acetylsalicylová). U pacientů léčených furosemidem, u kterých se vyskytne hypovolemie, může vést
současné podávání NSAID k akutnímu selhání ledvin.

Probenecid, methotrexát a další účinné látky, které se podobně jako furosemid vylučují renální
tubulární sekrecí, mohou snižovat jeho účinnost.

Bylo hlášeno, že současné podávání fenytoinu snižuje účinky furosemidu.

Vzhledem k tomu, že sukralfát snižuje střevní absorbci furosemidu a tím snižuje jeho účinek, mají se
tyto dvě látky podávat s odstupem nejméně 2 hodin.

Je třeba brát v úvahu skutečnost, že v důsledku furosemidem vyvolané hypokalemie a/nebo
hypomagnezemie může být zvýšena citlivost myokardu na srdeční glykosidy.
Při současném podávání léků, které mohou způsobovat syndrom prodlouženého QT intervalu (např.
terfenadin, některá antiarytmika třídy I a III) a v přítomnosti poruch elektrolytů se může zvýšit riziko
komorových arytmií (včetně torsades de pointes).

Při současné léčbě s furosemidem může být zvýšena toxicita salicylátů podávaných ve vysokých
dávkách.

Furosemid může zvyšovat nežádoucí účinky nefrotoxických látek (např. antibiotik, jako jsou
aminoglykosidy, cefalosporiny, polymyxiny).

U pacientů léčených současně furosemidem a vysokými dávkami určitých cefalosporinů může dojít k
poruše renálních funkcí.

Při současném podávání s furosemidem se může zvýšit ototoxicita aminoglykosidů (např.
kanamycinu, gentamicinu, tobramycinu) a dalších ototoxických látek. Následné poruchy sluchu
mohou být nevratné. Současnému podávání těchto léků je tedy třeba se vyhnout.

Při podávání furosemidu současně s cisplatinou je třeba vzít v úvahu možnost poruch sluchu. Pokud je
během léčby cisplatinou považováno za nezbytné provést hrazenou diurézu furosemidem, mají se
použít jen nízké dávky furosemidu (např. 40 mg u pacientů s normální funkcí ledvin) a jen v případě
pozitivní bilance tekutin. Jinak může dojít ke zvýšení nefrotoxicity cisplatiny.

Kombinace furosemidu a lithia vede ke snížení vylučování lithia a tím i ke zvýšení kardiotoxických a
neurotoxických účinků lithia. U pacientů vyžadujících takovou kombinovanou léčbu se tedy mají
pečlivě sledovat hladiny lithia.

Při současném podávání furosemidu s jinými antihypertenzivy, diuretiky nebo látky s potenciálem
snižovat krevní tlak je třeba očekávat prudký pokles krevního tlaku. Při prvním podání inhibitorů
enzymu konvertujícího angiotenzin (ACE) nebo blokátorů receptorů pro angiotenzin II (ARB) nebo
při prvním podání jejich zvýšené dávky bylo hlášeno zejména výrazné snížení krevního tlaku až k
hranici šoku a zhoršení funkce ledvin (v ojedinělých případech akutní selhání ledvin). Pokud je to
možné, má tedy být furosemid dočasně vysazen nebo se alespoň má snížit jeho dávka po dobu 3 dnů
před zahájením léčby inhibitory ACE nebo ARB nebo titrací dávky směrem nahoru.

Furosemid může snižovat renální vylučování probenecidu, methotrexátu a dalších účinných látek,
které se podobně jako furosemid vylučují výraznou renální tubulární sekrecí. To může v případě léčby
vysokými dávkami (jak furosemidu, tak ostatních léků) vést k jejich zvýšeným hladinám v séru a
zvýšenému riziku nežádoucích účinků z důvodu léčby furosemidem nebo souběžně podávanou léčbou.

Furosemid může zvyšovat účinek theofylinu a svalových relaxantů typu kurare.

Furosemid může snižovat účinek antidiabetik a sympatomimetik (např. adrenalinu, noradrenalinu).

U pacientů léčených risperidonem je třeba věnovat této kombinaci nebo současnému podávání s
furosemidem nebo jinými vysoce účinnými diuretiky zvýšenou pozornost a před rozhodnutím o léčbě
touto kombinací posoudit rizika a přínos (viz bod 4.4 ohledně zvýšené úmrtnosti u starších pacientů s
demencí současně užívajících risperidon).

Levotyroxin: Vysoké dávky furosemidu mohou inhibovat vazbu tyreoidálních hormonů na proteinové
nosiče a tak vést k počátečnímu přechodnému zvýšení hladin volných tyreoidálních hormonů
následovanému celkovým poklesem celkových hladin tyreoidálních hormonů. Je třeba sledovat
hladiny tyreoidálních hormonů.

Další interakce
Současné podávání cyklosporinu A a furosemidu bylo spojeno se zvýšeným rizikem dnavé artritiy v
důsledku hyperurikemie vyvolané furosemidem a vlivu cyklosporinu na vylučování kyseliny močové
ledvinami.

U pacientů s vysokým rizikem radiokontrastní nefropatie léčených furosemidem byl výskyt zhoršení
funkce ledvin po podání radiokontrastní látky vyšší než u vysoce rizikových pacientů, kteří byli před
podáním radiokontrastní látky pouze intravenózně hydratováni.