Furosemid medreg

Akutní toxicita
Studie provedené při perorálním a intravenózním podání furosemidu u několika druhů hlodavců a psů
odhalily nízkou akutní toxicitu.
Perorální LD50 je mezi 1 050 a 4 600 mg/kg tělesné hmotnosti u myší a potkanů a 243 mg/kg tělesné
hmotnosti u morčat.
U psů je orální LD50 přibližně 2 000 mg/kg tělesné hmotnosti, přičemž LD50 i.v. je vyšší než mg/kg tělesné hmotnosti.

Chronická toxicita
Podávání furosemidu po dobu 6 a 12 měsíců potkanům a psům ukázalo změny ledvin (včetně fokální
fibrózy a kalcifikace) ve skupinách s vyšší dávkou (10 až 20násobek terapeutické dávky u lidí).

Ototoxicita
Furosemid může interferovat s transportními procesy ve vaskulárním pásmu vnitřního ucha, což může
vést k poruchám sluchu - obvykle reverzibilní.

Kancerogenita
Furosemid v koncentraci přibližně 200 mg/kg tělesné hmotnosti (14 000 ppm) denně byl podáván
potkanům a myším samicím po dobu 2 let souběžně s jejich stravou. Zvýšený výskyt adenokarcinomu
prsu byla zjištěna u myší, ale ne u potkanů. Tato dávka je podstatně vyšší než terapeutická dávka
podávaná lidským pacientům. Dále byly tyto tumory morfologicky identické se spontánně se
vyskytujícími tumory pozorovanými u 2 % až 8 % kontrolních zvířat.

Kromě toho je nepravděpodobné, že by tento výskyt nádorů byl relevantní pro léčbu člověka. Ve
skutečnosti neexistují žádné důkazy o zvýšeném výskytu adenokarcinomu prsu u lidí po použití
furosemidu. Na základě epidemiologických studií není možné klasifikovat furosemid z hlediska
karcinogenity u lidí.

Ve studii kancerogenity byly potkanům podávány denní dávky furosemidu řádově 15 a 30 mg/kg
tělesné hmotnosti. Samci potkanů v kategorii dávek 15 mg/kg, ale nikoli v kategorii dávek 30 mg/kg,
vykazovali marginální nárůst neobvyklých nádorů. Tyto události byly považovány za vzácné.

Karcinogeneze močového měchýře vyvolaná nitrosaminem u potkanů neprokázala žádný důkaz, který
by naznačoval, že furosemid byl faktorem podporujícím karcinogenezi.

Mutagenita
Pozitivní i negativní výsledky byly získány v in vitro testech prováděných na bakteriálních a savčích
buňkách. Indukce genetických a chromozomálních mutací však byla pozorována pouze tehdy, když
furosemid dosáhl cytotoxických koncentrací.

Reprodukční toxicita
Furosemid neměl negativní dopad na plodnost u samců a samic potkanů při denních dávkách mg/kg tělesné hmotnosti, ani u samců a samic myší při denních dávkách 200 mg/kg tělesné hmotnosti
podávaných perorálně.

U různých druhů savců, včetně myší, potkanů, koček, králíků a psů, nebyly po léčbě furosemidem
žádné embryotoxické ani teratogenní účinky.

Zpožděné zrání ledvin - snížení počtu diferencovaných glomerulů - bylo popsáno u potomků potkanů
léčených 75 mg furosemidu na kg tělesné hmotnosti během 7. až 11. a 14. až 18. dne březosti.

Furosemid prochází placentární bariérou a dosahuje 100% koncentrací mateřského séra v pupeční
šňůře. Dosud nebyly u lidí zjištěny žádné malformace, které by mohly souviset s expozicí furosemidu.
Nebylo však získáno dostatek zkušeností, aby bylo možné jednoznačně posoudit možné škodlivé
účinky na embryo/plod. Produkce moči plodu může být stimulována nitroděložně.


Po léčbě předčasně narozených dětí furosemidem se vyskytly případy urolitiázy a nefrokalcinózy.

Nebyly provedeny žádné studie hodnotící účinky furosemidu u dětí užívaného spolu s mateřským
mlékem.