Esmeron

Protože Esmeron způsobuje paralýzu dýchacího svalstva, je u pacientů léčených tímto přípravkem
nutné provádět podporu dýchání až do obnovení spontánní respirace. Stejně jako u všech
neuromuskulárních blokátorů je důležité připravit se na obtížnou intubaci, zvláště tehdy, když je
přípravek použit jako součást rychlé indukce anestezie. V případě potíží s intubací, které vedou ke
klinické potřebě neprodleného zrušení rokuroniem navozené nervosvalové blokády, by se mělo zvážit
použití sugammadexu.

Jako u jiných neuromuskulárních blokátorů, byla u přípravku Esmeron hlášena reziduální kurarizace.
Aby se předešlo komplikacím z reziduální kurarizace, doporučuje se extubovat pouze pacienta, který
je dostatečně zbaven neuromuskulárního bloku. U starších pacientů (65 let nebo starší) může být
zvýšené riziko reziduálního neuromuskulárního bloku. Po extubaci v postoperační fázi by se také
měly vzít v úvahu ostatní faktory, které by mohly být příčinou reziduální kurarizace (jako jsou
interakce mezi léčivými přípravky nebo stav pacienta). Mělo by se také zvážit použití opačně
působícího agens (jako je sugammadex nebo inhibitory acetylcholinesterázy), jestliže není běžně
používáno jako část standardní klinické praxe, obzvláště v těch případech, kde je vyšší
pravděpodobnost výskytu reziduální kurarizace.

Po podání neuromuskulárních blokátorů může dojít k anafylaktické reakci. Vždy je třeba mít
připravena opatření ke zvládnutí těchto reakcí. Zvláště v případě předchozích anafylaktických reakcí
na podání neuromuskulárních blokátorů je třeba učinit speciální opatření, neboť byly popsány
zkřížené alergické reakce na jejich podání.

Po dlouhodobém podávání neuromuskulárních blokátorů na jednotkách intenzivní péče je zpravidla
pozorována protrahovaná paralýza a/nebo slabost kosterního svalstva. V zájmu zabránění možnému
prodloužení neuromuskulární blokády a/nebo předávkování se důrazně doporučuje monitorování
neuromuskulárního přenosu po celou dobu používání neuromuskulárních blokátorů. Kromě toho by
pacientům měla být poskytnuta odpovídající analgezie a sedace. Neuromuskulární blokátory mají být
dále individuálně titrovány, aby bylo dosaženo u jednotlivých pacientů požadovaného účinku, a to
pod dohledem zkušených lékařů obeznámených s jejich působením a s použitím příslušných technik
neuromuskulárního monitorování.

Pravidelně byla hlášena myopatie po dlouhodobém podávání nedepolarizujících přípravků blokujících
neuromuskulární přenos na JIP v kombinaci s léčbou kortikosteroidy. Proto pro pacienty, kteří
dostávají současně přípravky blokující neuromuskulární přenos a kortikosteroidy, by doba užívání
přípravků blokujících neuromuskulární přenos měla být co nejvíce omezena.

Jestliže bylo pro intubaci použito suxametonia, podání přípravku Esmeron by mělo být odloženo,
dokud pacient není klinicky zbaven neuromuskulárního bloku vyvolaného suxametoniem.

Vzhledem k tomu, že je rocuronium-bromid vždy používán s jinými léky a kvůli riziku maligní
hypertermie během anestezie i při absenci známých spouštěcích faktorů, si před zahájením anestezie
mají lékaři být vědomi manifestace časných příznaků, potvrzením diagnózy a léčby maligní
hypertermie. Studie na zvířatech ukázaly, že rocuronium-bromid není spouštěcím faktorem pro
maligní hypertermii. Vzácné případy maligní hypertermie s přípravkem Esmeron byly pozorovány
během postmarketingového sledování; nicméně příčinná souvislost nebyla prokázána.

Následující stavy mohou ovlivnit farmakokinetiku a/nebo farmakodynamiku přípravku
Esmeron:

Onemocnění jater a/nebo žlučových cest a selhání ledvin
Protože rokuronium je vylučováno močí a žlučí, je třeba jej používat opatrně u pacientů s klinicky
závažnými onemocněními jater a/nebo žlučníku a/nebo selháním ledvin. U těchto pacientů bylo
pozorováno prodloužení účinku při dávkách 0,6 mg/kg rokuronium-bromidu.

Prodloužená doba cirkulace
Stavy spojené s prodlouženou dobou oběhu jako např. kardiovaskulární onemocnění, vysoký věk
a edémy vedoucí ke zvýšení distribučního objemu mohou přispívat ke zpomalení nástupu účinku.
Doba trvání může být rovněž prodloužena kvůli snížení plazmatické clearance.

Neuromuskulární choroby
Stejně jako jiná periferní myorelaxancia, má být i Esmeron používán s velkou opatrností u pacientů
trpících nervosvalovým onemocněním nebo u pacientů po prodělané poliomyelitidě, protože v těchto
případech může být reakce na periferní myorelaxancia podstatně změněna. Rozsah a charakter této
změny se může značně různit. U pacientů s myastenií gravis nebo myastenickým (Eaton-
Lambertovým) syndromem mohou mít malé dávky přípravku Esmeron výrazné účinky a Esmeron by
měl být titrován podle odpovědi.

Hypotermie
Při chirurgických zákrocích prováděných v hypotermii je periferně relaxační účinek přípravku
Esmeron zvýšený a jeho trvání je prodlouženo.

Obezita
Stejně jako ostatní periferní myorelaxancia, může i Esmeron vykazovat prodlouženou dobu účinku
a prodlouženou dobu spontánního obnovení funkcí u obézních pacientů, pokud je velikost podávané
dávky vypočítána podle skutečné tělesné hmotnosti.

Popáleniny
Je známo, že u pacientů s popáleninami se vytváří rezistence na nedepolarizující periferní
myorelaxancia. Proto se doporučuje titrovat dávku v závislosti na odpovědi.

Stavy, které mohou zesílit účinek přípavku Esmeron
Hypokalémie (např. po těžkém zvracení, průjmu anebo diuretické léčbě), hypermagnezémie,
hypokalcémie (po masivních transfuzích), hypoproteinémie, dehydratace, acidóza, hyperkapnie,
kachexie.

Tam, kde je to možné, je proto třeba korigovat závažné poruchy rovnováhy elektrolytů, změněné pH
krve a dehydrataci.

Sodík
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jednom mililitru, to znamená, že
je v podstatě „bez sodíku“.

Jeden ml přípravku Esmeron obsahuje 1,64 mg sodíku.
Bude-li podána vyšší dávka, je třeba vzít v úvahu celkový obsah sodíku.