Erlotinib teva b. v.

Bezpečnost a účinnost erlotinibu ve schválených indikacích nebyla dosud stanovena u pacientů
mladších 18 let. Přípravek Erlotinib Teva B. V. se nedoporučuje podávat pediatrickým pacientům.

Kuřáci
Ukázalo se, že kouření cigaret snižuje expozici erlotinibu o 50-60 %. Maximální tolerovaná
dávka erlotinibu u nemocných s NSCLC, kteří v současné době kouří cigarety, byla 300 mg. Nebyla
prokázána zvýšená účinnost dávky 300 mg ve druhé linii léčby po selhání chemoterapie ve srovnání s

doporučenou dávkou 150 mg u nemocných, kteří nadále kouří cigarety. Údaje vztahující se k
bezpečnosti byly srovnatelné u dávek 300 mg i 150 mg; avšak u pacientů, kteří dostávali vyšší dávku
erlotinibu, došlo ke zvýšení výskytu vyrážky, intersticiální plicní nemoci a průjmu. Stávajícím
kuřákům proto má být doporučeno, aby přestali kouřit (viz body 4.4, 4.5, 5.1 a 5.2).

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Stanovení stavu mutace EGFR
Je důležité, aby stav mutace EGFR u pacienta byl stanoven při zvažování léčby léčivým přípravkem
Erlotinib Teva B.V. v první linii léčby nebo v udržovací léčbě u lokálně pokročilého nebo
metastazujícího nemalobuněčného karcinomu plic (NSCLC). Dobře validovaný, robustní, spolehlivý a
citlivý test s předem stanovenou prahovou hodnotou pozitivity a s prokázaným použitím pro určení
stavu mutace EGFR pomocí nádorové DNA získané ze vzorku tkáně nebo volně cirkulující DNA
(cfDNA) získané ze vzorku krve (plazma) má být proveden v souladu s místními medicínskými
postupy.
Pokud je použit test na bázi plazmy (cfDNA) a výsledek je negativní pro aktivující mutace, je třeba
provést test z tkáně kdekoliv je to možné z důvodu možného falešně negativního výsledku z testu na
bázi plazmy.

Kuřáci
Kuřákům je třeba doporučit přerušit kouření, protože u kuřáků jsou plazmatické koncentrace erlotinibu
nižší než u nekuřáků. Toto snížení je pravděpodobně klinicky významné (viz bod 4.2, 4.5, 5.1 a 5.2).

Intersticiální plicní onemocnění
Případy podobné intersticiálnímu plicnímu onemocnění (interstitial lung disease, ILD), včetně
fatálních případů, byly méně často popsány u pacientů užívajících erlotinib k léčbě nemalobuněčného
karcinomu plic (NSCLC), karcinomu pankreatu nebo u jiných pokročilých solidních nádorů. V pivotní
studii BR.21 u NSCLC byla incidence intersticiálního plicního onemocnění (0,8 %) u skupiny léčené
erlotinibem stejná jako u skupiny, jíž bylo podáváno placebo. V metaanalýze randomizovaných
kontrolovaných klinických studií nemalobuněčného plicního karcinomu (studie po vyloučení studií
fáze I a jednoramenné fáze II kvůli nedostatku kontrolních skupin) byla incidence případů podobných
ILD u pacientů léčených erlotinibem 0,9 % v porovnání s 0,4 % pacientů v kontrolním rameni. Ve
studii karcinomu pankreatu, kdy byl podáván gemcitabin, byla u skupiny léčené erlotinibem a
gemcitabinem incidence příhod podobných intersticiálnímu plicnímu onemocnění 2,5 %, ve srovnání s
0,4 % u skupiny, které bylo podáváno placebo a gemcitabin. U pacientů s podezřením na příhody
podobné ILD byly hlášeny diagnózy zahrnující pneumonitidu, radiační pneumonitidu, hypersenzitivní
pneumonitidu, intersticiální pneumonii, intersticiální plicní onemocnění, obliterující bronchiolitidu,
plicní fibrózu, syndrom akutní respirační tísně (ARDS), alveolitidu a infiltraci plic. Příznaky se
objevily po několika dnech až měsících po zahájení léčby erlotinibem. Časté byly doprovodné faktory
přispívající ke zhoršení stavu onemocnění, jako současná nebo v předchozí době probíhající
chemoterapie, předchozí radioterapie, preexistující parenchymatózní onemocnění plic, metastazující
onemocnění plic nebo plicní infekce. Vyšší výskyt závažné ILD (přibližně 5 % s mortalitou 1,5 %) je
zaznamenán ve studiích provedených v Japonsku.

U pacientů, u nichž došlo k akutnímu výskytu nových a/nebo progresivních nevysvětlených plicních
symptomů jako dyspnoe, kašel a horečka, má být terapie erlotinibem přerušena až do vyhodnocení
diagnózy. Pacienti léčeni současně erlotinibem a gemcitabinem mají být pečlivě sledováni z důvodu
možnosti rozvoje toxicity připomínající intersticiální plicní onemocnění. Pokud je diagnostikováno
ILD, je třeba podávání erlotinibu přerušit a zahájit potřebnou léčbu (viz bod 4.8).


Průjem, dehydratace, elektrolytová nerovnováha a renální selhání
Přibližně u 50 % pacientů užívajících erlotinib se vyskytl průjem (včetně velmi vzácných případů,
které končily úmrtím), který by ve středně těžké až těžké formě měl být léčen např. loperamidem. V
některých případech může být nutné snížit dávku. V klinických studiích se dávky snižovaly postupně
v krocích po 50 mg. Snižování dávek v krocích po 25 mg nebylo zkoumáno. V případě těžkého nebo
přetrvávajícího průjmu, nauzey, anorexie nebo zvracení spojeného s dehydratací má být terapie
erlotinibem přerušena a k léčbě dehydratace je třeba provést vhodná opatření (viz bod 4.8). Byly
zaznamenány vzácné případy výskytu hypokalemie a renálního selhání (včetně fatálního). V některých
případech se jednalo o následek těžké dehydratace při průjmu, zvracení a/nebo anorexii, jiné souvisely
se souběžnou chemoterapií. V těžších nebo přetrvávajících případech průjmu, nebo v případech
vedoucích k dehydrataci, zejména u pacientů s vyšším počtem rizikových faktorů (obzvlášť
konkomitantní chemoterapie a další medikace, symptomy nebo onemocnění, nebo jiné predispozice
včetně pokročilého věku), má být podávání přípravku Erlotinib Teva B. V. přerušeno, a mají být
přijata odpovídající opatření k intenzivní intravenózní rehydrataci pacientů. Kromě toho mají být u
nemocných s rizikem dehydratace sledovány funkce ledvin a sérové elektrolyty včetně koncentrací
draslíku.

Hepatotoxicita
Během užívání erlotinibu byly hlášeny závažné případy lékového poškození jater ((drug induced liver
injury, DILI) včetně hepatitidy, akutní hepatitidy a jaterního selhání (včetně fatálního)
Mezi rizikové faktory může patřit již existující jaterní onemocnění nebo souběžná hepatotoxická léčba.
Během léčby erlotinibem se doporučuje pravidelné testování jaterních funkcí. U pacientů s již
existující poruchou funkce jater nebo žlučovou obstrukcí má být četnost sledování jaterních funkcí
zvýšena. U pacientů, kteří hlásí příznaky, které mohou naznačovat poškození jater, musí být okamžitě
provedeno klinické hodnocení a měření jaterních funkčních testů. Při těžkých změnách jaterních
funkcí je nutno přerušit podávání přípravku Erlotinib Teva B. V. (viz bod 4.8). Podávání přípravku
Erlotinib Teva B. V. pacientům s těžkou jaterní dysfunkcí se nedoporučuje.

Perforace gastrointestinálního traktu
U pacientů, kterým je podáván erlotinib, je zvýšené riziko vzniku perforace gastrointestinálního
traktu, která byla pozorována méně často (včetně několika případů, které končily úmrtím). Zvýšené
riziko je u pacientů, kteří současně dostávají antiangiogenní léčivé přípravky, kortikosteroidy,
nesteroidní protizánětlivé léčivé přípravky a/nebo chemoterapii s taxany, nebo kteří mají anamnézu
peptického vředu nebo divertikulární nemoci. U pacientů, u kterých dojde k perforaci
gastrointestinálního traktu, má být podávání přípravku Erlotinib Teva B. V. trvale ukončeno (viz bod
4.8).

Bulózní a exfoliativní poruchy kůže
Byly hlášeny bulózní, puchýřnaté nebo exfoliativní kožní změny, včetně velmi vzácných případů
podezření na Stevensův-Johnsonův syndrom / toxickou epidermální nekrolýzu, které v některých
případech byly fatální (viz bod 4.8). U pacientů, u kterých se rozvinou těžké bulózní, puchýřnaté nebo
exfoliativní změny, má být léčba přípravkem Erlotinib Teva B. V. přerušena nebo ukončena. Pacienti s
bulózními a exfoliativními poruchami kůže mají podstoupit vyšetření na kožní infekce a následné
léčení dle místních doporučení.

Poruchy oka
Pacienti se známkami a symptomy vzbuzujícími podezření na keratitidu, jako jsou akutní nebo
zhoršující se: zánět oka, slzení, citlivost na světlo, rozmazané vidění, bolest a/nebo zarudnutí oka, mají
být neodkladně odesláni k oftalmologovi. Pokud je potvrzena diagnóza ulcerózní keratitidy, má být
léčba přípravkem Erlotinib Teva B. V. přerušena nebo ukončena. Pokud je diagnostikována keratitida,
má být pečlivě zvážen prospěch a rizika pokračující léčby. U pacientů s anamnézou keratitidy,
ulcerózní keratitidy nebo těžké suchosti očí má být přípravek Erlotinib Teva B. V. používán s
opatrností. Rizikovým faktorem keratitidy a ulcerace je rovněž používání kontaktních čoček. Při
podávání erlotinibu byly hlášeny velmi vzácné případy perforace nebo ulcerace rohovky (viz bod 4.8).


Interakce s jinými léčivými přípravky
Silné induktory CYP3A4 mohou snižovat účinnost erlotinibu, zatímco silné inhibitory CYP3Amohou navodit jeho zvýšenou toxicitu. Je třeba se vyvarovat současné léčby látkami tohoto typu (viz
bod 4.5).

Jiné formy interakcí
Pro erlotinib je charakteristická snížená rozpustnost při pH vyšším než 5. Léčivé přípravky, které
ovlivňují pH v horní části trávicího traktu, jako jsou inhibitory protonové pumpy, H2 antagonisté a
antacida, mohou ovlivnit rozpustnost erlotinibu, a tím jeho biologickou dostupnost. Není
pravděpodobné, že by zvýšení dávky erlotinibu při současném podávání takových léků mohlo
kompenzovat ztrátu expozice. Kombinace erlotinibu s inhibitory protonové pumpy se nemá
používat. Dopady současného podávání erlotinibu s H2 antagonisty a antacidy nejsou známy, snížení
biologické dostupnosti je však pravděpodobné. Tyto kombinace by se proto neměly používat (viz bod
4.5). Pokud je použití antacid během léčby přípravkem Erlotinib Teva B. V. považováno za nezbytné,
antacida by se měla podávat nejméně 4 hodiny před nebo 2 hodiny po podání denní dávky přípravku
Erlotinib Teva B. V.

Pomocné látky

Laktóza
Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, úplným nedostatkem laktázy nebo
malabsorpcí glukózy a galaktózy nemají tento přípravek užívat.

Sodík
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné potahované tabletě, to
znamená, že je v podstatě „bez sodíku“.