Entecavir xantis

Pro odpovídající dávkování u pediatrické populace je dostupný Entecavir Xantis 0,5 mg potahované
tablety a pro dávky nižší než 0,5 mg entekavir ve formě perorálního roztoku.

Rozhodnutí o léčbě pediatrických pacientů má být založeno na pečlivém zvážení individuálních
potřeb pacienta a s odkazem na aktuální pediatrické léčebné postupy, včetně znalosti počátečních
výsledků histologického vyšetření. Přínosy dlouhodobé virové suprese s pokračující léčbou musí
být zváženy v porovnání s rizikem prodloužené léčby, včetně možnosti vzniku rezistentního viru
hepatitidy B.

Hodnoty ALT v séru mají být trvale zvýšené po dobu nejméně 6 měsíců před léčbou pediatrických
pacientů s kompenzovaným onemocněním jater v důsledku HBeAg pozitivní chronické hepatitidy B;
a po dobu alespoň 12 měsíců u pacientů s HBeAg-negativní.

Pediatrickým pacientům s tělesnou hmotností alespoň 32,6 kg má být podávána jedna 0,5mg tableta
jednou denně s jídlem nebo bez něj. Pro pacienty s tělesnou hmotností nižší než 32,6 kg má být použit
entekavir ve formě perorálního roztoku.

Délka léčby u pediatrických pacientů
Optimální délka léčby není známa. V souladu s platnými doporučeními pediatrické praxe mohou
být důvody pro ukončení léčby následující:
• U HBeAg pozitivních dětských pacientů má léčba trvat po dobu nejméně 12 měsíců po
dosažení nedetekovatelné HBV DNA a sérokonverze HBeAg (ztráta HBeAg a detekce anti-
HBe ve dvou po sobě odebraných vzorcích séra alespoň v rozmezí 3 - 6 měsíců) či do
sérokonverze HBs, nebo pokud dojde ke ztrátě účinnosti. Hodnoty ALT a HBV DNA v
séru mají být sledovány pravidelně po ukončení léčby (viz bod 4.4).
• U HBeAg negativních pediatrických pacientů má léčba trvat do dosažení sérokonverze HBs,
nebo dojde ke ztrátě účinnosti.

Farmakokinetika u pediatrických pacientů s poruchou funkce ledvin nebo jater nebyla studována.

Starší pacienti: není třeba upravovat dávkování podle věku. Dávkování má být upraveno podle renální
funkce pacienta (viz doporučené dávkování u poruchy funkce ledvin a bod 5.2).

Pohlaví a etnická příslušnost: není třeba upravovat dávkování podle pohlaví nebo etnické
příslušnosti.

Porucha funkce ledvin: clearance entekaviru se snižuje s klesající clearance kreatininu (viz bod 5.2).
U pacientů s clearance kreatininu < 50 ml/min, včetně pacientů na hemodialýze nebo kontinuální
peritoneální dialýze (CAPD), je doporučeno upravit dávkování. Doporučuje se snížení denní dávky
použitím entekaviru ve formě perorálního roztoku, jak je uvedeno v tabulce. Pokud není perorální
roztok k dispozici, jako alternativa úpravy dávky se může prodloužit interval mezi dávkami, jak je
také uvedeno v tabulce. Navrhované úpravy dávky jsou založeny na extrapolaci omezených dat a
jejich bezpečnost a účinnost nebyly klinicky hodnoceny. Proto má být pečlivě monitorována
virologická odpověď.


Clearance kreatininu
(ml/min)
Dávkování entekaviru*
Pacienti dosud neléčení
nukleosidy
Lamivudin-refrakterní nebo s
dekompenzovaným jaterním
onemocněním
≥ 50 0,5 mg jednou denně 1 mg jednou denně
30 – 49 0,25 mg jednou denně*
NEBO
0,5 mg každých 48 hodin
0,5 mg jednou denně
10 – 29 0,15 mg jednou denně*
NEBO
0,5 mg každých 72 hodin
0,3 mg jednou denně*
NEBO
0,5 mg každých 48 hodin
<
hemodialýza nebo
CAPD**
0,05 mg jednou denně*
NEBO
0,5 mg každých 5-7 dní
0,1 mg jednou denně *
NEBO
0,5 mg každých 72 hodin
*pro dávky < 0,5 mg se doporučuje entekavir ve formě perorálního roztoku
**ve dnech, kdy se provádí hemodialýza, se entekavir podává po hemodialýze.


Porucha funkce jater: u pacientů s poruchou funkce jater není třeba dávkování upravovat.
Způsob podání
Entecavir Xantis se užívá perorálně.

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku tohoto přípravku uvedenou v
bodě 6.1.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Porucha funkce ledvin: U pacientů s poruchou funkce ledvin se doporučuje úprava dávky (viz bod
4.2). Navrhované úpravy dávky jsou založeny na extrapolaci omezených dat a jejich bezpečnost a
účinnost nebyla klinicky hodnocena. Proto má být pečlivě monitorována virologická odpověď.

Exacerbace hepatitidy: spontánní exacerbace chronické hepatitidy B je relativně běžná a je
charakterizovaná přechodným zvýšením hodnot ALT v séru. Po zahájení protivirové terapie se
mohou hodnoty ALT v séru u některých pacientů zvýšit, přičemž sérové hodnoty HBV DNA klesají
(viz bod 4.8). U pacientů léčených entekavirem byl medián doby nástupu exacerbace při léčbě 4 - týdnů. U pacientů s kompenzovaným jaterním onemocněním nebývají obvykle tyto vzestupy hodnot
ALT v séru doprovázeny zvýšením sérové koncentrace bilirubinu nebo jaterní dekompenzací.
Pacienti s pokročilým jaterním onemocněním nebo s cirhózou mohou mít zvýšené riziko jaterní
dekompenzace po exacerbaci hepatitidy, a proto mají být v průběhu terapie pečlivě sledováni.

Akutní exacerbace hepatitidy byla hlášena také u pacientů, u nichž byla léčba hepatitidy B ukončena
(viz bod 4.2). Exacerbace po léčbě bývá obvykle spojena se zvýšenými hodnotami HBV DNA a
většinou spontánně odezní. Byly však hlášeny i případy těžké exacerbace včetně úmrtí.

U pacientů léčených entekavirem, kteří doposud nedostávali nukleosidy, činil medián doby do
nástupu exacerbace po léčbě 23 - 24 týdnů a nejčastěji byla hlášena u HBeAg negativních pacientů
(viz bod 4.8). Po ukončení terapie hepatitidy B je třeba opakovaně monitorovat po dobu alespoň měsíců jaterní funkce, a to jak klinicky, tak i laboratorně. V případě potřeby může být opodstatněno
obnovení léčby hepatitidy B.

Pacienti s dekompenzovaným jaterním onemocněním: u pacientů s dekompenzovaným jaterním
onemocněním, zejména u těch pacientů s klasifikačním skóre Child-Turcotte-Pugh (CTP) třídy C,
byla v porovnání s pacienty s kompenzovanými jaterními funkcemi pozorována vyšší četnost
závažných jaterních nežádoucích účinků (bez ohledu na příčinu). Rovněž pacienti s
dekompenzovaným jaterním onemocněním mohou mít vyšší riziko laktátové acidózy a specifických
nežádoucích účinků na ledviny, jako např. hepatorenální syndrom. Z toho důvodu mají být u těchto
pacientů pečlivě monitorovány klinické a laboratorní parametry (viz také body 4.8 a 5.1).

Laktátová acidóza a těžká hepatomegalie se steatózou: při používání nukleosidových analogů byl
zaznamenán výskyt laktátové acidózy (při absenci hypoxemie), někdy fatální, která byla obvykle
spojena s těžkou hepatomegalií a steatózou jater. Protože entekavir je nukleosidový analog, nelze
toto riziko vyloučit. Léčbu nukleosidovými analogy je třeba přerušit, jestliže se hodnoty
aminotransferáz rychle zvyšují, objeví-li se progresivní hepatomegalie nebo metabolická/laktátová
acidóza neznámé etiologie. Na rozvoj laktátové acidózy mohou ukazovat benigní zažívací problémy,
jako je nauzea, zvracení a bolesti břicha. Těžké případy, někdy s fatálním koncem, byly spojeny s
pankreatitidou, selháním jater/ steatózou jater, selháním ledvin a vysokými hodnotami laktátu v séru.
Při předepisování nukleosidových analog pacientům (zejména obézním ženám) s hepatomegalií,
hepatitidou nebo jinými známými rizikovými faktory pro onemocnění jater je nutná zvýšená
opatrnost. Tito pacienti musí být pozorně sledováni.

Aby mohl lékař rozlišit, zda ke zvýšení hladin aminotransferáz došlo v rámci odpovědi na léčbu,
nebo zda by to mohlo ukazovat na laktátovou acidózu, musí se ujistit, že změny hodnot ALT jsou
spojeny se zlepšením dalších laboratorních markerů chronické hepatitidy B.

Rezistence a specifické upozornění u pacientů refrakterních na lamivudin: mutace u HBV
polymeráz, které kódují substituce rezistence na lamivudin, mohou vést k následnému objevení
sekundárních substitucí, včetně substitucí spojených s rezistencí na entekavir (ETVr). U malého
procenta pacientů refrakterních na lamivudin ETVr substituce na reziduích rtT184, rtS202 nebo
rtM250 byly přítomny na začátku léčby. U pacientů s HBV, kteří jsou rezistentní na lamivudin, je
vyšší riziko rozvoje následné rezistence na entekavir než u pacientů bez rezistence na lamivudin.
Kumulativní pravděpodobnost vzniku genotypové rezistence na entekavir po 1, 2, 3 ,4 a 5 letech
léčby ve studiích u lamivudin-refrakterních byla postupně 6 %, 15 %, 36 %, 47 % a 51 %.
Virologická odpověď má být běžně sledována u populace refrakterní na lamivudin a mají být
prováděny příslušné testy na rezistenci. U pacientů se suboptimální virologickou odpovědí po týdnech léčby entekavirem má být zvážena modifikace léčby. (viz body