Clozapine aristo
Farmakoterapeutická skupina: Antipsychotika, diazepiny, oxazepiny a thiazepiny
ATC kód: N05AH02
Mechanismus účinku
Klozapin je antipsychotický přípravek, který se liší od klasických antipsychotik. Farmakologickými
studiemi bylo prokázáno, že sloučenina nevyvolává katalepsii a ani netlumí stereotypní chování
indukované apomorfinem nebo amfetaminem. Slabě blokuje aktivitu dopaminových receptorů D1, D2,
D3 a D5, ale silně blokuje dopaminové receptory D4.
Farmakodynamické účinky
Klozapin má silné anti-alfa-adrenergní, anticholinergní, antihistaminové účinky a tlumí budivé reakce.
Bylo prokázáno, že má také antiserotoninové vlastnosti.
Klinická účinnost a bezpečnost
Klinicky se účinek klozapinu projevuje rychlou a silnou sedací s velmi silným antipsychotickým účinkem
u schizofrenických pacientů rezistentních na léčbu jinými antipsychotiky. U těchto případů bylo
prokázáno účinné zmírnění jak pozitivních, tak i negativních symptomů schizofrenie, hlavně
v krátkodobých studiích. V otevřené klinické studii provedené u 319 pacientů rezistentních na léčbu,
kteří byli léčeni po dobu 12 měsíců, bylo klinicky významné zlepšení pozorováno u 37 % pacientů
během prvního týdne léčby a u dalších 44 % na konci 12. měsíce. Zlepšení bylo definováno jako
přibližně 20% snížení oproti výchozímu stavu v „Brief Psychiatric Rating Scale Score“. Kromě toho bylo
popsáno zlepšení některých aspektů kognitivní dysfunkce.
V porovnání s klasickými antipsychotiky klozapin vyvolává méně těžké extrapyramidové nežádoucí
účinky, jako je akutní dystonie, účinky podobné parkinsonismu a akatisie. Na rozdíl od klasických
antipsychotik působí klozapin malé nebo žádné zvýšení prolaktinu, a tím brání nežádoucím účinkům,
jako je gynekomastie, amenorea, galaktorea nebo impotence.
Potenciálně závažné nežádoucí účinky vyvolané léčbou klozapinem jsou granulocytopenie a
agranulocytóza, jejichž incidence byla stanovena na 3 %, respektive 0,7 %. Vzhledem k tomuto riziku
má být použití klozapinu omezeno na pacienty rezistentní na léčbu nebo pacienty s psychózou při
Parkinsonově nemoci, u nichž selhaly jiné léčebné strategie (viz bod 4.1) a u nichž lze provádět
pravidelná hematologická vyšetření. (viz bod 4.4 a 4.8).