Caspofungin olikla

Studie in vitro ukazují, že kaspofungin není inhibitorem žádného enzymu systému cytochromu P(CYP). V klinických studiích kaspofungin neindukoval metabolismus CYP3A4 jiných látek.
Kaspofungin není substrátem P-glykoproteinu a je špatným substrátem enzymů cytochromu P450. Ve
farmakologických a klinických studiích však bylo zjištěno, že dochází k interakci kaspofunginu s jinými
léčivými přípravky (viz dále).

Ve dvou klinických studiích provedených u zdravých dospělých jedinců zvyšoval cyklosporin A (jedna
dávka 4 mg/kg nebo dvě dávky 3 mg/kg v odstupu 12 hodin) AUC kaspofunginu přibližně o 35 %. Tato
zvýšení AUC jsou pravděpodobně výsledkem sníženého vychytávání kaspofunginu játry.
Kaspofungin nezvyšoval plazmatické hladiny cyklosporinu. Při současném podání kaspofunginu a
cyklosporinu došlo k přechodnému zvýšení hodnot jaterních ALT a AST ve výši menší nebo rovnající
se trojnásobku horní hranice normálu (ULN), které vymizelo po ukončení léčby. V retrospektivní studii
se 40 pacienty léčenými kaspofunginem (po uvedení na trh) a cyklosporinem po dobu 1 až 290 dní
(medián 17,5 dne) nebyly pozorovány žádné vážné nežádoucí účinky na játra (viz bod 4.4). Při
současném podávání obou léků je třeba zvážit nutnost pečlivého sledování hodnot jaterních enzymů.

Kaspofungin u zdravých dospělých dobrovolníků snižoval minimální koncentrace takrolimu o 26 %. U
pacientů léčených oběma léky je povinné standardní monitorování koncentrací takrolimu v krvi a
příslušná úprava dávky takrolimu.

Klinické studie u zdravých dospělých dobrovolníků ukazují, že farmakokinetika kaspofunginu není v
klinicky významné míře narušena itrakonazolem, amfotericinem B, mofetil-mykofenolátem,
nelfinavirem ani takrolimem. Kaspofungin neměl vliv na farmakokinetiku amfotericinu B, itrakonazolu,
rifampicinu ani mofetil-mykofenolátu. I když údaje o bezpečnosti jsou omezené, zdá se, že při
současném podávání amfotericinu B, itrakonazolu, nelfinaviru a mofetil-mykofenolátu s kaspofunginem
nejsou žádná zvláštní opatření nutná.

Rifampicin vedl u zdravých dospělých dobrovolníků k 60% zvýšení AUC a 170% zvýšení minimálních
koncentrací kaspofunginu první den současného podávání, pokud bylo podávání obou léků zahájeno
současně. Minimální koncentrace kaspofunginu se při opakovaném podávání postupně snižovaly. Po
dvoutýdenním podávání měl rifampicin omezený účinek na AUC, ale minimální hladiny byly o 30 %
nižší než u dospělých jedinců, kteří dostávali kaspofungin samostatně. Mechanismus interakce by mohl
snad být výsledkem počáteční inhibice a následné indukce transportních proteinů. Podobný účinek lze
očekávat u jiných léčivých přípravků indukujících metabolické enzymy. Omezené množství údajů z
populačních farmakokinetických studií ukazuje, že současné podávání kaspofunginu s induktory
efavirenzem, nevirapinem, rifampicinem, dexamethasonem, fenytoinem nebo karbamazepinem by
mohlo vést ke snížení AUC kaspofunginu. Při současném podávání induktorů metabolických enzymů
je u dospělých pacientů třeba zvýšení denní dávky kaspofunginu na 70 mg po podání 70mg nárazové
dávky zvážit (viz bod 4.2).

Všechny výše popsané studie lékových interakcí u dospělých byly provedeny s denní dávkou 50 mg

nebo 70 mg kaspofunginu. Interakce vyšších dávek kaspofunginu s jinými léčivými přípravky nebyly
formálně hodnoceny.

U pediatrických pacientů výsledky regresních analýz farmakokinetických údajů naznačují, že současné
podávání dexamethasonu s kaspofunginem může vést ke klinicky významným snížením minimálních
koncentrací kaspofunginu. Toto zjištění může ukazovat na to, že u pediatrických pacientů dojde k
podobným snížením navozeným induktory jako u dospělých. Pokud se kaspofungin pediatrickým
pacientům (ve věku 12 měsíců až 17 let) podává společně s induktory metabolismu léčiv, jako je
rifampicin, efavirenz, nevirapin, fenytoin, dexamethason nebo karbamazepin, je nutno podávání
kaspofunginu v dávce 70 mg/m2 denně zvážit (nesmí se přesáhnout skutečná denní dávka 70 mg).