Asicord

V publikovaných studiích bylo použito následující dávkování pro kojence a děti:
- Intravenózní zahajovací dávka: 50 až 75 μg/kg podaná během 30 až 60 minut
- Intravenózní kontinuální infúze: má být zahájena na základě hemodynamické odpovědi a
možného výskytu nežádoucích účinků v dávce 0,25 až 0,75 μg/kg/min po dobu nejvýše hodin

Ve studiích zaměřených na výskyt syndromu nízkého srdečního výdeje u kojenců a dětí do 6 let věku
po korekční operaci vrozené srdeční vady, se po počáteční dávce 75 μg/kg podané během 60 minut a
následované infuzí 0,75 μg/kg/min podávané po dobu 35 hodin významně snížilo riziko vzniku
syndromu nízkého srdečního výdeje.
Je zapotřebí brát v úvahu výsledky farmakokinetických studií (viz bod 5.2).

Porucha funkce ledvin:
Vzhledem k nedostatku údajů, podávání milrinonu pediatrickým pacientům s poruchou funkce ledvin
není doporučeno (další informace viz bod 4.4).

Ductus arteriosus persistens:
V případě, že je milrinon nutné použít u předčasně narozených nebo v termínu narozených dětí s
rizikem rozvoje nebo již existujícím ductus arteriosus persistens, musí být zvážena nutnost terapie
proti potenciálnímu riziku (viz body 4.4, 4.8, 5.2 a 5.3).


Způsob podání

Návod na ředění léčivého přípravku před podáním viz bod 6.6.

Je třeba zabránit extravazálnímu podání. K prevenci lokálního podráždění je třeba použít největší žílu.
Během léčby milrinonem je nutné pečlivé monitorování včetně sledování krevního tlaku, srdeční
frekvence, klinického stavu, elektrokardiogramu, rovnováhy tekutin, elektrolytů a renální funkce (tj.
sérového kreatininu). Musí být k dispozici vybavení k okamžité léčbě potenciálních nežádoucích
kardiálních účinků (např. život ohrožujících komorových arytmií). Rychlost infúze je třeba přizpůsobit
hemodynamické odpovědi.

Délka léčby se určí na základě klinické odpovědi. Pacienti nemají být ponecháni na infúzi déle než
48 hodin vzhledem k nedostatečným důkazům o bezpečnosti a účinnosti dlouhodobé léčby
městnavého srdečního selhání (viz bod 4.4).

4.3 Kontraindikace

- Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
- Závažná hypovolémie.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Milrinon se nedoporučuje ihned po akutním infarktu myokardu, dokud pro tuto indikaci nebude
prokázaná bezpečnost a účinnost. Použití pozitivně inotropních látek, jako je milrinon, během
akutních fází infarktu myokardu může vést k nežádoucímu zvýšení spotřeby kyslíku myokardem
(MVO2). Přestože milrinon nezvyšuje MVO2 u pacientů s chronickým srdečním selháváním, u
pacientů v akutní fázi infarktu myokardu je zapotřebí zvýšená opatrnost.

Během léčby přípravkem Asicord je nutné pečlivé monitorování včetně sledování krevního tlaku,
srdeční frekvence, klinického stavu, elektrokardiogramu, rovnováhy tekutin, elektrolytů a renální
funkce (tj. sérového kreatininu). Musí být k dispozici vybavení k okamžité léčbě potenciálních
nežádoucích kardiálních účinků (např. život ohrožujících komorových arytmií).

U pacientů se závažným obstrukčním onemocněním aortální či pulmonární chlopně nebo
hypertrofickou subaortální stenózou (KMP) milrinon nemá být používán místo chirurgického řešení
obstrukce. Stejně jako všechny léky s inotropními/vasodilatačními vlastnostmi může milrinon zhoršit
výtokovou obstrukci u těchto stavů.

U vysoce rizikové populace léčené milrinonem byly pozorovány supraventrikulární a komorové
arytmie. Někdy byl pozorován vzestup komorové ektopie včetně nesetrvalé komorové tachykardie.
Vzhledem k potenciálnímu nebezpečí arytmií, které vždy existuje u srdečního selhávání a které se dále
zvyšuje podáváním dalších léků a jejich kombinací, je třeba pacienty léčené milrinonem pečlivě
během podávání infúze monitorovat a infúze má být ukončena při výskytu arytmií.

Může dojít ke zrychlení komorové odpovědi u pacientů s nekontrolovaným flutterem nebo fibrilací
síní. Proto má být u těchto pacientů zvážena možnost digitalizace nebo jiné léčby prodlužující A-V
vedení, neboť milrinon vyvolává mirné zvýšení vodivosti A-V uzlu.

Milrinon může vyvolat hypotenzi v důsledku vasodilatačního účinku, proto je třeba opatrnosti při
podávání přípravku Asicord pacientům, kteří jsou již před léčbou hypotenzní. U pacientů, u nichž po
podání přípravku Asicord dojde k nadměrnému snížení krevního tlaku, má být léčba ukončena, dokud
hypotenzivní účinek nevyprchá, a potom může být léčba v nutném případě znovu zahájena, ale při
nižší rychlosti infúze.

Pokud se předpokládá signifikantní pokles srdečního plnícího tlaku v důsledku předchozí intenzívní
diuretické terapie, musí být milrinon podáván se zvýšenou opatrností a za pečlivého monitorování
krevního tlaku, srdeční frekvence a dalších klinicky relevantních symptomů.

Během léčby je třeba monitorovat změny tekutin a elektrolytů a hladinu sérového kreatininu. Zlepšení
minutového srdečního výdeje s následným vzestupem diurézy vyžaduje snížení dávky diuretik. Ztráty
draslíku způsobené nadměrnou diurézou mohou vést u digitalizovaných pacientů k arytmiím. Proto je
třeba hypokalémii korigovat suplementací draslíkem před nebo v průběhu léčby přípravkem Asicord.

Při srdečním selhání často dochází k poklesu hladin hemoglobinu včetně anémie. Vzhledem k riziku
trombocytopenie nebo anémie je u pacientů se sníženým počtem trombocytů nebo sníženou hladinou
hemoglobinu zapotřebí pečlivé sledování příslušných laboratorních parametrů.

Nejsou k dispozici zkušenosti z kontrolovaných studií s infúzemi milrinonu po dobu delší než
48 hodin. Během intravenózní léčby milrinonem byly hlášeny případy reakcí v místě infúze (viz bod
4.8). Proto je třeba pečlivé monitorování místa podání infúze, aby se zabránilo případné extravazaci.

Pediatrická populace:
Následující informace je třeba brát v úvahu společně s upozorněními a opatřeními uvedenými pro
použití u dospělých pacientů:

U novorozenců po otevřené operaci srdce, je nutno během podávání přípravku Asicord sledovat
srdeční frekvenci a rytmus, systémový arteriální krevní tlak sledovaný pomocí pupečního arteriálního
katétru nebo periferního katétru, centrální žilní tlak, srdeční index, srdeční výdej, systémovou cévní
rezistenci, plicnicový tlak a síňový tlak. K laboratorním hodnotám, které je třeba sledovat, patří počet
krevních destiček, draslík v séru, funkce jater a ledvin.
Frekvence sledování je dána dle počátečních hodnot a je třeba vyhodnotit odpověď novorozence na
změny v terapii.

Literatura uvádí, že u pediatrických pacientů s porušenou funkcí ledvin bylo zaznamenáno výrazné
narušení clearance milrinonu a klinicky významné nežádoucí účinky, avšak specifická clearance
kreatininu, při které musí být upraveno dávkování u pediatrických pacientů, není jasně dána, a proto se
nedoporučuje použití u těchto pacientů (viz bod 4.2).

Podávání milrinonu pediatrickým pacientům má být zahájeno pouze v případě, že je pacient
hemodynamicky stabilní.

Opatrnost musí být věnována novorozencům s rizikovými faktory pro intraventrikulární hemoragii
(jako jsou předčasně narození kojenci, novorozenci s nízkou porodní váhou), protože milrinon může
vyvolat trombocytopenii. V klinických studiích u pediatrických pacientů se signifikantně zvýšilo
riziko trombocytopenie úměrně s dobou podávání infúze. Klinická data naznačují, že trombocytopenie
v souvislosti s milrinonem je častější u dětí než u dospělých (viz bod 4.8).

V klinických studiích s milrinonem bylo zjištěno zpomalené uzavření ductus arteriosus u
pediatrických pacientů. Proto je nutné u předčasně narozených a v termínu narozených dětí s rizikem
rozvoje otevřeného ductus arteriosus nebo s již existujícím otevřeným ductus arteriosus zvážit nutnost
terapie oproti potenciálním rizikům (viz body 4.2, 4.8, 5.2 a 5.3).

Zvláštní skupiny pacientů:
Neexistují žádná speciální doporučení ohledně podávání starším pacientům (viz bod 4.2). Žádný vliv
věku na výskyt nežádoucích účinků nebyl pozorován. Kontrolované farmakokinetické studie
neprokázaly žádné změny farmakokinetiky milrinonu u starších pacientů.

Asicord má být používán s opatrností u pacientů s poruchou funkce jater.

U pacientů se závažnou poruchou funkce ledvin je třeba upravit dávkování (viz bod 4.2).

Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol sodíku (23 mg) v jedné dávce, tj. v podstatě je „bez
sodíku“.