Sp. zn. sukls
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Amlodipin Vitabalans 5 mg tablety
Amlodipin Vitabalans 10 mg tablety


2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna tableta obsahuje amlodipinum 5 mg nebo 10 mg (ve formě amlodipini besilas).

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.


3. LÉKOVÁ FORMA

Tableta.

mg: bílé, kulaté konvexní tablety s půlicí rýhou na jedné straně a symbolem „3“ na druhé straně,
s průměrem 9 mm.
10 mg: bílé, kulaté konvexní tablety s půlicí rýhou na jedné straně, s průměrem 9 mm.

Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.


4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

• Hypertenze
• Chronická stabilní angina pectoris
• Vazospastická (Prinzmetalova) angina

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Dospělí
Pro léčbu hypertenze i anginy pectoris je obvyklá zahajovací dávka 5 mg jednou denně; tu je pak
možno zvyšovat až na maximální denní dávku 10 mg, v závislosti na individuální odpovědi pacienta.
U hypertenzních pacientů se amlodipin podává v kombinaci s thiazidovými diuretiky, alfablokátory,
betablokátory nebo inhibitory angiotensin konvertujícího enzymu. U anginy pectoris lze amlodipin
použít jako monoterapii, nebo v kombinaci s dalšími antianginózními přípravky i u pacientů s anginou
pectoris refrakterní vůči nitrátům a/nebo vůči beta blokátorům podávaným v adekvátních dávkách.

Při současném užívání thiazidových diuretik, betablokátorů a inhibitorů angiotenzin konvertujícího
enzymu není úprava dávky amlodipinu potřebná.


Zvláštní populace

Starší pacienti
Amlodipin, používaný v podobných dávkách u starších nebo mladších pacientů, je stejně dobře
snášen. U starších pacientů se doporučuje normální dávkování, opatrnosti je však zapotřebí při
zvyšování dávky (viz body 4.4 a 5.2).

Porucha funkce jater
U pacientů s mírnou až středně těžkou poruchou funkce jater nebylo stanoveno doporučené dávkovací
schéma; nastavení dávky musí proto probíhat s opatrností a je třeba začít podáváním nejnižší
doporučené dávky (viz body 4.4 a 5.2). Farmakokinetika amlodipinu nebyla sledována u pacientů se
těžkou poruchou funkce jater. Léčbu amlodipinem u těchto pacientů je nutné zahájit nejnižší
doporučenou dávkou a pomalu titrovat.

Porucha funkce ledvin
Změny plasmatických koncentrací amlodipinu nekorelují se stupněm poruchy funkce ledvin, proto se
u těchto pacientů doporučuje podávat amlodipin v normálním dávkování. Amlodipin není
dialyzovatelný.

Pediatrická populace
Děti a dospívající ve věku 6 - 17 let s hypertenzí
Doporučená antihypertenzní perorální dávka u pediatrických pacientů ve věku 6 až 17 let je 2,5 mg
jednou denně jako úvodní dávka, titrovaná až na 5 mg jednou denně, pokud se po 4 týdnech
nedosáhne cílového krevního tlaku. Dávky vyšší než 5 mg denně nebyly u dětských pacientů
studovány (viz body 5.1 a 5.2).

Děti mladší než 6 let
Nejsou k dispozici žádné informace.

Způsob podání

Tablety pro perorální podání.

4.3 Kontraindikace

Amlodipin je kontraindikován u pacientů s:
• hypersenzitivitou na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.nebo na dihydropyridinové deriváty,
• závažnou hypotenzí,
• šokem (včetně kardiogenního šoku),
• obstrukcí výtokové části levé komory (např. stenóza aorty vysokého stupně),
• hemodynamicky nestabilním srdečním selháním po akutním infarktu myokardu.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Bezpečnost a účinnost amlodipinu při hypertenzní krizi nebyla stanovena.

Pacienti se srdečním selháním
Pacienti se srdečním selháním musí být léčeni s opatrností. V dlouhodobé, placebem kontrolované
studii u pacientů s těžkým srdečním selháním (NYHA třídy III a IV) byla hlášená incidence plicního
edému vyšší u skupiny pacientů léčených amlodipinem, než u skupiny léčené placebem (viz bod 5.1).
U pacientů s městnavým srdečním selháním by se blokátory kalciových kanálů včetně amlodipinu
měly podávat opatrně, protože mohou zvyšovat riziko kardiovaskulárních příhod a úmrtí
v budoucnosti.


Užívání u pacientů s poruchou funkce jater
Biologický poločas amlodipinu je u pacientů s poruchou funkce jater prodloužen a hodnoty AUC jsou
vyšší, přičemž žádná doporučená dávkování nebyla stanovena. Léčba amlodipinem se proto má
zahajovat s co nejnižší dávkou v rámci dávkovacího rozmezí a je třeba opatrnosti na začátku léčby
i při zvyšování dávek. U pacientů s těžkou poruchou funkce jater může být nutné pomalé zvyšování
dávek a pečlivé sledování.

Užívání u starších pacientů
U starších pacientů se během zvyšování dávek doporučuje opatrnost (viz body 4.2 a 5.2).

Užívání u pacientů s poruchou funkcí ledvin
Amlodipin může být u těchto pacientů podáván v běžných dávkách. Změny plasmatických koncentrací
amlodipinu nesouvisí se stupněm poškození ledvin. Amlodipin není dialyzovatelný.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Účinky jiných léčivých přípravků na amlodipin

Inhibitory CYP3A4: Současné použití amlodipinu se silnými nebo středně silnými inhibitory CYP3A(inhibitory proteázy, azolová antimykotika, makrolidy jako je erytromycin nebo klaritromycin,
verapamil nebo diltiazem) se může dojít k významnému zvýšení expozice amlodipinu. Klinický
překlad těchto farmakokinetických změn se může významněji promítnout u starších pacientů. Může
být nutné klinické sledování a úprava dávky.

Induktory CYP3A4: Při souběžné léčbě se známými induktory CYP3A4 se mohou měnit plazmatické
koncentrace amlodipinu. Proto je zapotřebí během souběžné léčby, zejména silnými induktory
CYP3A4 (např. rifampicin, třezalka tečkovaná), a po ní monitorovat krevní tlak a případně zvážit
úpravu dávky.

Současné podávání amlodipinu a grapefruitu nebo grapefruitové šťávy se nedoporučuje, protože
biologická dostupnost amlodipinu může být u některých pacientů zvýšena a může vést ke zvýšení
hypotenzních účinků.

Dantrolen (infuze): U zvířat byly v souvislosti s hyperkalémií po intravenózním podání verapamilu
a dantrolenu pozorovány letální fibrilace komor a kardiovaskulární kolaps. Vzhledem k riziku
hyperkalémie se doporučuje vyhnout se současnému podávání blokátorů kalciových kanálů jako je
amlodipin u pacientů náchylných k maligní hypertermie a při řešení maligní hypertermie.

Účinky amlodipinu na jiné léčivé přípravky

Antihypertenzní účinky amlodipinu mohou zesílit antihypertenzní působení jiných léků snižujících
krevní tlak.

Takrolimus: Při současném užívání takrolimu s amlodipinem existuje riziko zvýšení hladiny takrolimu
v krvi, avšak farmakokinetický mechanismus této interakce není dosud plně vysvětlen. Aby se
zamezilo toxicitě takrolimu, je u pacientů léčených takrolimem při současném podávání amlodipinu
třeba monitorovat hladiny takrolimu v krvi a v případě potřeby upravit dávkování takrolimu.

Cyklosporin: U zdravých dobrovolníků a dalších populací nebyly provedeny žádné studie interakcí
cyklosporinu a amlodipinu, výjimku tvořili pacienti po transplantaci ledvin, kde byl pozorován
variabilní nárůst (průměr 0 - 40 %) minimálních koncentrací cyklosporinu. U pacientů po transplantaci
ledvin, kteří užívají amlodipin, by měla být věnována zvýšená pozornost monitoringu hladin
cyklosporinu a v případě potřeby by měla být dávka cyklosporinu snížena.


V klinických studiích interakcí amlodipin farmakokinetické vlastnosti atorvastatinu, digoxinu nebo
warfarinu neovlivňoval.

Simvastatin: Současné podávání opakovaných dávek 10 mg amlodipinu s 80 mg simvastatinu vedlo
k 77 % zvýšení expozice simvastatinu ve srovnání s podáváním samotného simvastatinu. Limit dávky
simvastatinu u pacientů léčených amlodipinem je 20 mg denně.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství
Bezpečnost amlodipinu v těhotenství u člověka nebyla stanovena.

Ve studiích na zvířatech byla pozorována reprodukční toxicita při vysokých dávkách (viz bod 5.3).
Použití v těhotenství se doporučuje, pouze pokud neexistuje bezpečnější alternativa a nemoc sama
o sobě nese vyšší riziko pro matku i plod.

Kojení
Amlodipin je vylučován do mateřského mléka. Množství, které z matky přejde do kojence, má odhad
interkvartilního rozpětí 3–7 % (max. 15 %) mateřské dávky. Účinek amlodipinu na kojence není
známý. Při rozhodování, zda pokračovat v kojení / ukončit kojení, či pokračovat v léčbě / ukončit
léčbu amlodipinem, je třeba zvážit přínos kojení pro dítě a přínos léčby amlodipinem pro matku.

Fertilita
U některých pacientů léčených blokátory kalciových kanálů byly pozorovány vratné biochemické
změny hlavičky spermie. Klinické údaje vztahující se k možnému vlivu amlodipinu na fertilitu nejsou
dostatečné. V jedné studii na potkanech byly pozorovány nežádoucí účinky na fertilitu samců (viz bod
5.3).

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Amlodipin Vitabalans má malý nebo mírný vliv na schopnost řídit a obsluhovat stroje. Pokud pacienti
užívající amlodipin trpí závratěmi, bolestmi hlavy, únavou nebo nevolností, schopnost reagovat může
být narušena.
Doporučuje se opatrnost zejména na počátku léčby.

4.8 Nežádoucí účinky

Shrnutí bezpečnostního profilu
Nežádoucími účinky nejčastěji hlášené během léčby jsou ospalost, závratě, bolesti hlavy, bušení srdce,
návaly horka, bolesti břicha, nevolnost, otoky kotníků, otoky a únava.

Nežádoucí účinky v tabulkovém formátu
Následující nežádoucí účinky byly pozorovány a hlášeny během léčby amlodipinem s následujícími
četnostmi: Velmi časté (≥1/10); časté (≥1/100 až <1/10); méně časté (≥1/1 000 až <1/100); vzácné
(≥1/10 000 až <1/1 000); velmi vzácné (<1/10 000).

V rámci každé skupiny četností jsou nežádoucí účinky uvedeny v pořadí podle klesající závažnosti.

Třída orgánového systému Četnost Nežádoucí účinek
Poruchy krve a lymfatického
systému
Velmi vzácné Leukocytopenie, trombocytopenie
Poruchy imunitního systému Velmi vzácné Alergické reakce
Poruchy metabolismu a výživy Velmi vzácné Hyperglykémie



Psychiatrické poruchy


Méně časté


Nespavost, změny nálady (včetně úzkosti),
deprese
Vzácné Zmatenost
Poruchy nervového systému Časté Somnolence, závrať, bolest hlavy (zvláště na
začátku léčby)
Méně časté Třes, dysgeuzie, synkopa, hypestézie,
parestézie
Velmi vzácné Hypertonie, periferní neuropatie
Poruchy oka Méně časté Porucha zraku (včetně diplopie)
Poruchy ucha a labyrintu Méně časté Tinitus
Srdeční poruchy Časté Palpitace
Velmi vzácné Infarkt myokardu, arytmie (včetně
bradykardie, ventrikulární tachykardie a
atriální fibrilace)
Cévní poruchy Časté Nával horka
Méně časté Hypotenze
Velmi vzácné Vaskulitida
Respirační, hrudní a
mediastinální poruchy
Méně časté Dyspnoe, rinitida
Velmi vzácné Kašel
Gastrointestinální poruchy Časté Bolest břicha, nauzea
Méně časté Zvracení, dyspepsie, změna funkce střev
(včetně průjmu či zácpy), sucho v ústech
Velmi vzácné Pankreatitida, gastritida, hyperplazie dásní
Poruchy jater a žlučových cest Velmi vzácné Hepatitida, žloutenka, zvýšení jaterních
enzymů*
Poruchy kůže a podkožní
tkáně

Méně časté Alopecie, purpura, změna barvy kůže,
hyperhidróza, pruritus, vyrážka, exantém
Velmi vzácné Angioedém, erythema multiforme, kopřivka,
exfoliativní dermatitida, Stevens-Johnsonův
syndrom, Quinckeho edém, fotosensitivita
Není známo Toxická epidermální nekrolýza
Poruchy svalové a kosterní
soustavy a pojivové tkáně
Časté Otok kotníků
Méně časté Artralgie, myalgie, svalové křeče, bolest zad
Poruchy ledvin a močových
cest
Méně časté Poruchy močení, noční pomočování, zvýšená
četnost močení
Poruchy reprodukčního
systému a choroby prsu
Méně časté Impotence, gynekomastie
Celkové poruchy a reakce
v místě aplikace
Časté Edém, únava
Méně časté Bolest na hrudi, asténie, bolest, malátnost
Vyšetření Méně časté Zvýšení tělesné hmotnosti, snížení tělesné
hmotnosti
*nejčastěji odpovídající cholestáze

Byly hlášeny výjimečné případy extrapyramidového syndromu.


Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to
pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky,
aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv
Šrobárova 48
100 41 Praha 10
Webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Zkušenosti s úmyslným předávkováním jsou u lidí omezené.

Symptomy
Dostupné údaje naznačují, že masivní předávkování by mohlo vést k závažné periferní vazodilataci
a pravděpodobně k reflexní tachykardii. Byla hlášena výrazná a pravděpodobně déle trvající
systémová hypotenze vedoucí až k šoku s fatálním koncem.

Nekardiogenní plicní edém byl vzácně hlášen v důsledku předávkování amlodipinem, nástup se může
projevit až opožděně (24–48 hodin po požití) a může vyžadovat ventilační podporu. Včasná
resuscitační opatření (včetně hypervolemie) k udržení perfuze a srdečního výdeje mohou být
spouštějící faktory.

Léčba
Klinicky významná hypotenze v důsledku předávkování amlodipinem vyžaduje aktivní
kardiovaskulární podporu zahrnující časté monitorování srdeční a respirační funkce, zvýšenou polohu
končetin a sledování cirkulujícího objemu tekutin a výdeje moči.

Při obnově cévního tonu a krevního tlaku může být užitečný vasokonstriktor, za předpokladu, že jeho
použití není kontraindikováno. Intravenózní podání kalcium-glukonátu může být přínosné pro
zvrácení účinku blokády kalciových kanálů.

V některých případech může být užitečné provést výplach žaludku. U zdravých dobrovolníků bylo
prokázáno, že podání aktivního uhlí až do 2 hodin po požití 10 mg amlodipinu snižuje rychlost
absorpce amlodipinu.

Jelikož je amlodipin silně vázán na plasmatické bílkoviny, nemá dialýza větší význam.


5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: blokátory kalciových kanálů, selektivní blokátory kalciových kanálů
s převážně vaskulárním účinkem
ATC kód: C08CA
Amlodipin je inhibitorem transportu kalciových iontů dihydropyridinové skupiny (blokátor pomalých
kalciových kanálů neboli antagonista kalciových iontů) - inhibuje tedy transmembránový transport
kalciových iontů do srdečních buněk a buněk hladkého svalstva cév.

Mechanismus antihypertenzního působení amlodipinu vyplývá z jeho přímého relaxačního účinku na
hladké svalstvo cévních stěn. Přesný mechanismus, jímž amlodipin vede k ústupu anginy pectoris,

nebyl dosud zcela poznán, avšak je známo, že amlodipin snižuje celkovou ischemickou zátěž
následujícími dvěma mechanismy:

1) Amlodipin rozšiřuje periferní arterioly a tím snižuje celkový periferní odpor (afterload), proti
kterému srdce pracuje. Jelikož srdeční tep zůstává stabilní, toto snížení zátěže srdce vede ke snížení
spotřeby energie a požadavků myokardu na kyslík.

2) Mechanismus účinku amlodipinu pravděpodobně zahrnuje dilataci hlavních koronárních cév
a koronárních arteriol jak v normálních, tak v ischemických oblastech. Tato dilatace zvyšuje dodávku
kyslíku do myokardu u pacientů se spasmem koronárních arterií (Prinzmetalova neboli variantní
angina).

U pacientů s hypertenzí při dávkování jednou denně klinicky významně snížuje krevní tlak vleže
i vestoje po dobu celých 24 hodin. Vzhledem k pomalému nástupu účinku však podání amlodipinu
nevede k akutní hypotenzi.

U pacientů s anginou pectoris zvyšuje jedna denní dávka amlodipinu celkovou dobu tolerance fyzické
zátěže, oddaluje nástup anginózních bolestí a dobu do vzniku 1mm depresí úseku ST, a snižuje jak
frekvenci anginózních atak, tak spotřebu nitroglycerinu.

Při podání amlodipinu nebyly zjištěny žádné nežádoucí metabolické účinky ani změny koncentrací
lipidů v plazmě; podávání amlodipinu je vhodné i u pacientů s astmatem, diabetem a dnou.

Použití u pacientů s ischemickou chorobou srdeční (ICHS)
Účinnost amlodipinu v prevenci klinických příhod u pacientů s ischemickou chorobou srdeční byla
hodnocena v nezávislé multicentrické randomizované dvojitě slepé studii kontrolované placebem
u 1997 pacientů (Comparison of Amlodipine vs. Enalapril to Limit Occurrences of Thrombosis
(CAMELOT)). Po dobu 2 let bylo léčeno 663 pacientů amlodipinem v dávce 5-10 mg, 673 pacientů
enalaprilem v dávce 10-20 mg a 655 pacientů užívalo placebo, navíc ke standardní léčbě statiny,
betablokátory, diuretiky a acetylsalicylovou kyselinou. Klíčové výsledky účinnosti jsou uvedeny
v Tabulce 1. Výsledky indikují, že léčba amlodipinem vedla k menšímu počtu hospitalizací kvůli
angině pectoris a revaskularizačních operací u pacientů s ICHS.

Tabulka 1. Incidence významných klinických výstupů studie CAMELOT

Poměr kardiovaskulárních příhod,
počet (%)
amlodipin vs. placebo
Výstup amlodipin placebo enalapril Poměr rizik
(HR) (95% CI)
Hodnota
p
Primární cílový parametr
Kardiovaskulární
nežádoucí příhoda

110 (16,6)

151 (23,1)

136 (20,2)

0,69 (0,54-0,88)

0,Jednotlivé složky
Koronární revaskularizace 78 (11,8) 103 (15,7) 95 (14,1) 0,73 (0,54-0,98) 0,Hospitalizace kvůli angině 51 (7,7) 84 (12,8) 86 (12,8) 0,58 (0,41-0,82) 0,Nefatální IM 14 (2,1) 19 (2,9) 11 (1,6) 0,73 (0,37-1,46) 0,Cévní mozková příhoda
nebo tranzitorní ischemická
ataka
(0,9) 12 (1,8) 8 (1,2) 0,50 (0,19-1,32) 0,Kardiovaskulární úmrtí 5 (0,8) 2 (0,3) 5 (0,7) 2,46 (0,48-12,7) 0,Hospitalizace kvůli MSS 3 (0,5) 5 (0,8) 4 (0,6) 0,59 (0,14-2,47) 0,Resuscitovaná srdeční
zástava
4 (0,6) 1 (0,1) NA 0,Nový výskyt onemocnění
periferních cév

(0,8)

(0,3)

(1,2)

2,6 (0,50-13,4)

0,

Zkratky: CI - konfidenční interval, IM – infarkt myokardu, MSS – městnavé srdeční selhání.

Použití u pacientů se srdečním selháním
Hemodynamické studie a kontrolované klinické studie u pacientů se srdečním selháním třídy II až IV
dle NYHA prokázaly, že amlodipin nevedl ke klinickému zhoršení měřeno tolerancí námahy, ejekční
frakcí levé komory a klinickou symptomatologií.

Z placebem kontrolované studie (PRAISE) navržená pro hodnocení srdečního selhání u pacientů třídy
III až IV dle NYHA léčených digoxinem, diuretiky a inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu
(ACE) ukázala, že nedošlo po podání amlodipinu ke zvýšení rizika mortality nebo rizika kombinované
mortality a morbidity u pacientů se srdečním selháním.

Následná dlouhodobá, placebem kontrolovaná studie (PRAISE 2) amlodipinu u pacientů se srdečním
selháním třídy III a IV dle NYHA bez klinických příznaků nebo objektivního zjištění poukazujícího na
probíhající ischemickou chorobu, kteří užívají stabilní dávky ACE inhibitorů, digitalisu a diuretik,
prokázala, že amlodipin nemá žádný vliv na celkovou kardiovaskulární mortalitu. U té samé populace
byla léčba amlodipinem spojena se zvýšeným výskytem edému plic.

Studie hodnotící preventivní léčbu infarktu myokardu (ALLHAT)

Randomizovaná dvojitě zaslepená morbiditně - mortalitní studie nazvaná „Antihypertensive and
Lipid-Lowering Treatment to Prevent Heart Attack Trial (ALLHAT) byla provedena za účelem
srovnání léčby novějšími léčivými přípravky: amlodipin 2,5-10 mg/den (blokátor kalciového kanálu)
nebo lisinopril 10-40 mg/den (ACE inhibitor), podávanými jako terapie první linie, s léčbou
thiazidovým diuretikem, chlortalidonem 12,5-25 mg/den při léčbě mírné až středně těžké hypertenze.

Celkem 33 357 pacientů s hypertenzí ve věku 55 či více let bylo randomizováno a následně sledováno
průměrně po dobu 4,9 let. Pacienti měli minimálně jeden další rizikový faktor ICHS, včetně: infarktu
myokardu nebo cévní mozkové příhody v anamnéze (> 6 měsíců před vstupem do studie) nebo jiného
dokumentovaného aterosklerotického onemocnění (celkem 51,5 %), diabetu 2. typu (36,1 %), HDL
cholesterolu < 35 mg/dl (11,6 %), hypertrofie levé komory diagnostikované na EKG či
echokardiografií (20,9 %), kouření cigaret (21,9 %).

Primární cílový parametr byl souborem fatálních koronárních příhod či nefatálních infarktů myokardu.
V tomto sledovaném parametru nebyl zjištěn významný rozdíl mezi léčbou amlodipinem
a chlortalidonem: RR 0,98 95 % CI [0,90-1,07] p=0,65. Mezi sekundárními cílovými parametry byla
incidence srdečního selhání (součást kombinovaného kardiovaskulárního cílového parametru)
významně vyšší ve skupině užívající amlodipin v porovnání se skupinou užívající chlortalidon (10,2 %
vs. 7,7 %, RR 1,38, 95 % CI [1,25-1,52] p<0,001). Nicméně, nebyl zjištěn žádný významný rozdíl
v celkové mortalitě při léčbě amlodipinem a chlortalidonem. RR 0,96 95 % CI [0,89-1,02] p=0,20.

Použití u dětí (ve věku 6 let a starších)
Ve studii zahrnující 268 dětí ve věku 6 až 17 let s převážně sekundární hypertenzí ukázalo porovnání
dávky 2,5 mg a 5,0 mg amlodipinu s placebem, že obě dávky snížily systolický krevní tlak významně
více než placebo. Rozdíl mezi těmito dvěma dávkami nebyl statisticky významný.
Dlouhodobé účinky amlodipinu na růst, pubertu a celkový vývoj nebyly studovány. Dlouhodobá
účinnost amlodipinu při léčbě v dětství pro snížení kardiovaskulární morbidity a mortality v dospělosti
rovněž nebyla stanovena.


5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce
Po perorálním podání terapeutických dávek se amlodipin dobře absorbuje, přičemž maximálních
hladin v krvi se dosáhne 6 až 12 hodin po podání. Absolutní biologická dostupnost se odhaduje na až 80 %.
Příjem potravy neovlivňuje biologickou dostupnost amlodipinu.

Distribuce
Distribuční objem je přibližně 21 l/kg. In vitro studie prokázaly, že přibližně 97,5 % obíhajícího
amlodipinu je navázáno na plasmatické proteiny.

Biotransformace
Amlodipin je rozsáhle metabolizován v játrech na neaktivní metabolity.

Eliminace
Do moči se vyloučí 10 % nezměněné sloučeniny a 60 % metabolitů.
Terminální plasmatický eliminační poločas je asi 35 až 50 hodin a při dávkování jednou denně je
konzistentní.

Použití u poruchy funkce jater
O podávání amlodipinu pacientům s poruchou funkce jater existují pouze velmi omezené klinické
údaje. Pacienti s jaterní nedostatečností mají sníženou clearance amlodipinu, což má za následek delší
poločas a nárůst AUC o přibližně 40 - 60 %.

Použití u starších pacientů
Doba potřebná k dosažení maximálních plasmatických koncentrací amlodipinu je u starších a mladších
osob obdobná. Clearance amlodipinu má u starších pacientů sklon se snižovat, což vede ke zvýšení
AUC a eliminačního poločasu. Podle očekávání došlo u studované věkové skupiny pacientů
s městnavým srdeční selháním ke zvýšení AUC a eliminačního poločasu.

Použití u dětí a dospívajících
U 74 dětí s hypertenzí ve věku 1 - 17 let (se 34 pacienty ve věku od 6 do 12 let a 28 pacienty ve věku
od 13 do 17 let) užívajících amlodipin v dávkách 1,25 až 20 mg, podávaných buď jednou, nebo
dvakrát denně, byla provedena populační farmakokinetická studie. U dětí od 6 do 12 let
a dospívajících ve věku 13 až 17 let byla typická perorální clearance (CL/F) 22,5, respektive 27,l/hod u chlapců a 16,4, respektive 21,3 l/hod u dívek. Byla pozorována velká variabilita v expozici
mezi jednotlivci. Údaje hlášené u dětí do 6 let jsou omezené.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Reprodukční toxicita
Studie reprodukční toxicity u potkanů a myší prokázaly zpoždění porodu, prodlouženou dobu porodu
a snížení přežití mláďat při dávkách přibližně 50x vyšších než je maximální doporučená dávka u lidí
stanovená jako mg/kg.

Snížení plodnosti
Při dávkách do 10 mg/kg/den (8 násobek* maximální dávky 10 mg pro člověka stanovená jako
mg/m2) nebyl u potkanů léčených amlodipinem (samci po dobu 64 dnů a samice po dobu 14 dnů před
pářením) pozorován vliv na fertilitu. V jiné studii, při které byl potkaním samcům podáván amlodipin-
besilát po dobu 30 dnů v dávce srovnatelné s dávkou u lidí stanovenou jako mg/kg, bylo pozorováno
snížení plasmatických hladin folikuly stimulujícího hormonu a testosteronu a zároveň snížení hustoty
spermatu a počtu zralých spermatid a Sertoliho buněk.


Karcinogenita, mutagenita
U potkanů a myší, kterým byl podáván amlodipin v potravě po dobu 2 let v koncentracích počítaných
tak, aby dostávali denní dávky 0,5, 1,25 a 2,5 mg/kg/den nebyla prokázána žádná karcinogenicita.
Nejvyšší dávka (pro myši podobná jako maximální doporučená klinická dávka 10 mg stanovená jako
mg/m2, pro potkany dvakrát vyšší* než tato dávka) se blížila maximální tolerované dávce pro myši,
nikoli však pro potkany.

Studie mutagenicity neprokázaly žádný vliv na úrovni genu nebo chromozomu, který by se vztahoval
k léčivé látce.

*Na základě hmotnosti pacienta 50 kg.


6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Mikrokrystalická celulosa
Koloidní bezvodý oxid křemičitý
Magnesium-stearát
Sodná sůl karboxymethylškrobu (typ A)

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

let.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte blistr v krabičce, aby byl přípravek chráněn před světlem.

6.5 Druh obalu a obsah balení

30, 60, 90, nebo 100 tablet v blistru (PVC/PVdC/Al).

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Žádné zvláštní požadavky.
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními
požadavky.


7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Vitabalans Oy
Varastokatu 13500 Hämeenlinna
FINSKO
Tel.: +358 3 615 Fax: +358 3 618


8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

Amlodipin Vitabalans 5 mg: 83/315/11-C
Amlodipin Vitabalans 10 mg: 83/316/11-C


9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 4. 5. Datum posledního prodloužení registrace: 1. 4.

10. DATUM REVIZE TEXTU

12. 12.